Logika, zápisky

Logika
doporučená literatura: Sousedík Prokop, Logika pro studenty humanitních oborů, Vyšehrad, Praha, 2001
Úvod
-logika je do jisté míry podobná matematice => tato okolnost vede některé logiky přelomu 19..a 20. století k pokusu redukovat veškerou logiku v matematice (tzv. logicismus) => pokus úspěšný nebyl
-jelikož jsme studenty společenských vědních disciplín, klasickou matematiku aplikovat do logiky nebudeme; účelem tohoto kurzu je zabývat se také historií a filozofii logiky
Základní pojmy
-význam slova logika pochází z řečtiny; je však uměle zavedeným slovem (běžný antický Řek ho nepoužíval); slovo bylo zavedeno v prostředí stoické školy ve 3. stol. př. n.l.); pochází od slova logos (slovo, řeč) – starověký Řek používá toto slovo v případě, že mluví o jazykové argumentaci
-na druhou stranu slovu řeč (slovo) odpovídají v řečtině ještě slova mýthos (pokud se jazyk pohybuje v bájné sféře) a epos (popisná šíře jazyčného projevu, - z hlediska výpravnosti jazyka)
-výrok Herakleitův: „Tupý člověk bývá zaražen při každé řeči“ – není to však pravda, protože tupý člověk bývá zaražen pouze při argumentaci (ne při mýtu, ani ne při eposu)
Předmět formální logiky
-formální logiku považujeme za vědu, která se zabývá jazykem z hlediska argumentování (= nauka o správném myšlení)
-argumentace – argumentujeme, když zastáváme nějakou ne příliš zřejmou tezi, kterou zdůvodňujeme (např. argumentujeme na téma Bůh existuje)
-jak přesvědčit – přesvědčení-nelogické (násilím, reklamou)
-logické (pravdivými tvrzeními – T1, T2, T3 …… závěr, čili konkluze)
-podpůrná tvrzení, pomocí nichž závěr zdůvodňujeme, nazýváme předpoklady či premisy (T1, T2, T3 ……)
-jestliže závěr vyplývá z premis, pak říkáme, že je celý argument správný.
-pokud nebudeme argumentovat správně, vyjde nám nesprávný argument.
výroky nad čarou, tzv. předpoklady (premisy); výroky pod čarou nazýváme závěr (konkluze)
příklad, kde je vše nepravda, přesto je to správný argument:Každá ryba je slon
Sokrates je ryba
------------------------
Sokrates je slon
-při řešení závěru nesmíme brát ohled na to, zda jsou argumenty skutečné posouzení pravdivosti (verifikace) v reálu správné
-posouzení pravdivosti výroků nevyžaduje žádnou odbornou kvalifikaci
-existují však i výroky, k jejichž posouzení je třeba určité odbornosti či dovednosti
-při verifikaci určitých výroků můžeme rozlišit 2 způsoby, jak dojít k závěru; latinsky píšící autoři tak někdy hovořili o umění objevovat (pravdu) – ars inveniendi nebo druhým způsobem je umění dokazovat – ars demonstrandi (aplikace na logiku; argumentaci)
Proč formální logika
-protikladem ke slovu forma, jsou slova obsah či význam
-část argumentu důležitá pro závěr, který vyplývá z premis, se nazývá proměnná, je to většinou písmeno, které označuje právě jednu věc určitého druhu, není vah řečeno kterou
-význam slova forma v logice můžeme vysvětlit na termínu společenská forma (sf je, když pustíme ženu do dveří první, a obsahem je, že nap. na městském úřadě dodržuji morální zásady před úřednicí, abych z toho mohl vytěžit pro sebe určité výhody).
-logická forma není, není závislá na termínech, které jsou podstatné z hlediska významu věty; je závislá na slovech jako každý, některý, žádný,…, tedy na logických částicích
-na závěr si povšimněme, že všechny výroky mají ve své podstatě velice podobnou strukturu; vždy totiž nějakému podmětu – subjektu přisuzujeme – predikujeme (nebo odepíráme nějakou vlastnost; na základě tohoto vztahu (mezi podmětem a přísudkem) můžeme každému výroku přisoudit subjekt – predikátovou strukturu
názvosloví:Jan (S) je (spona - kopula ) člověk (P) …..S (subjekt), P (predikát) => tzv. pojmy
příklad:Každý Čech je Slovan=>Každé S je P
A. Dvořák je Čech=>a je S
---------------------------------------
A. Dvořák je Slovan => a je P
podobně:Každý člověk je živočich
V. Klaus je člověk=> proměnné za pojmy
------------------------
V. Klaus je živočich
Sémiotika
-nyní se budeme zabývat jazykovým znakem; věda, která zkoumá jazykový znak, se nazývá sémiotika
-jedná se poměrně o mladý vědní obor, který se začal systematicky rozvíjet až v 20. století; zakladatelem je
Charles W. Morris
-termín s. je řeckého původu a je odvozen z výrazu séma (znamení, znak); ve starověkém Řecku měl výraz sémiotika jiný význam; byl to výraz pro praktickou lékařskou nauku, na jejímž základě ze znamení či znaků lékař rozpoznal pacientovu chorobu
-jazyk plní funkci soustavy znaků (Z1,Z2 ...)
Jazyk lze zkoumat ze 3 hledisek:
1)syntaktické-zkoumá vztah znak-znak, věta-věta (existuje syntax v rámci přirozených jazyků)
v rámci komunikace s počítačem je dodržování syntaxu velmi důležité (www.= ok, www =?)
2)sémantické-zkoumá vztah mezi znakem a mezi tím, co je znakem míněno => význam
3)pragmatické-zkoumá vztah mezi znakem a tím, kdo ten znak užívá (= kontext mluvy) – logikou opomíjeno!
Vztah vyplývání
-vyplývání je určitý vztah mezi premisy a závěrem, tedy vztah mezi jazykovými entitami (podstatami)
-1.definice: Závěr vyplývá z premis tehdy a jen tehdy, jestliže není možné, aby byly premisy pravdivé a závěr nepravdivý (= sémantická definice vyplývání) => jsou-li všechny premisy pravdivé, musí být závěr pravdivý; pokud je jedna s premis nepravdivá, nevím, jestli závěr bude pravdivý nebo ne
-závěr definice (formuloval ho L. Witgenstein): Význam v logice ztotožňujeme s pravdivostními podmínka-
mi; každá věta má urč. pravdivostní podmínky (věta pravdivá, nepravdivá); větu můžeme verifikovat
-závěr vyplývá z premis právě tehdy, když za podmínek, za kterých jsou pravdivé premisy, je pravdivý i závěr
-2. definice: (= definice syntaktická); Závěr vyplývá z premis tehdy jen tehdy, když ve struktuře premis je obsažena forma (struktura) závěru
Struktura závěru se skrývá ve struktuře premis právě tehdy, když existují pravidla, pomocí nichž lze strukturu premis přetransformovat na strukturu závěru
-vždy pracujeme s pojmem pravidlo
př.1 Žádný pes s není kočka pŽádné S není P
-------------------------------------------------------------
Žádná kočka p není pes sŽádné P není S
př. 2Každý člověk s je smrtelný PKaždé S je P
Sokrates a je člověk sKaždé a je S
------------------------------------------------
Sokrates je smrtelnýKaždé a je P
obr.
Dějiny logiky
Periodizace
-Antická logika-vznik logika; zakladatel je Aristoteles
-rozkvět
-středověk-scholastická logika
-také rozkvět logiky
-lidé totiž velmi vážně brali Aristotela
-fil. novověku-období úpadku logiky
-moderní logika-matematická logika
-také rozkvět
-2 období – spojována buď s filozofií nebo s matematikou
I. Antická logika
-vývoj logiky zde dělíme do tří období (přípravné; aristotelsko-megarsko-stoické období; období komentátorů)
1)-pro vznik logiky je důležitá argumentace; ta se rozvíjela ve filozofii (Elejská škola) – Parmenides, Zenón
z Eleje – první dialektik, dialektika se užívala právě v logice; dále rozvoj v politice – demokracie, hlas li-
du
-sofisté – učili, jak vystupovat (= být politikem) na veřejnosti; nedělali to zadarmo; nešlo zde o pravdu, ale
o to, zdiskreditovat protivníka
-geometrie (Thales) – z Egypta (tam kvůli záplavám)
2)-nejdůl. postavou je Aristoteles + megarikové (Eukleides z M.)
-jsou od sebe odlišné; v raném obd. megarskou školu rozšiřovali stoikové
-vzniká zde formální logika; jde o zlatý věk
3)-komentují se spisy předchozího období; nepřidává se nic logicky podstatného
-nejv. postavou je zejm. lékař Galénus (zabívá se aristotelovskými sylogismy); dále novoplatonik Porfyrios
-Porf. studoval Aristotelovo dílo, k němu napsal spis „Kategorie“ – zde poprvé pokládá otázku o sporu
univerzálií (obecné pojmy)
-Boétius (zemř. 524 př. n. l. – používá se jako mezník); přeložil Aristotelovi logické spisy z řečtiny do lati-
ny; zprostředkoval novému světu antickou logiku; říkalo se mu poslední Říman, nový scholastik
Aristoteles-383-322 př. n. l.
-považován za zakladatel logiky; byl si svého výjimečného postavení vědom
-sbírka jeho logických spisů se souhrnně nazývá Organon (6 spisů rozdělených na 2 části 3+3)
1. Kategorie-obsahuje Aristotelovu nauku o pojmech – kategoriích (10)
2.O vyjadřování – zde obsažena nauka o výroku (druhy a vztahy mezi nimi)
3.První analytiky – rozpracovává nauku o argumentech (sylogistiku)
4.Druhé analytiky – zabývá se aplikací formální logiky – sylogistiky ve vědě
5.Topiky –