vypracované otázky

ientovi (neuroblastom, hematologické malignity) se odebere v remisi vzorek kostní dřeně, pomocí monoklon. protilátek proti nádor. antigenu se z něj odstraní zbytkové nádorové b.; pacient dostane velkou dávku chemoterapie nebo záření, kt. zničí jeho krvetvorné b. a vrátí se mu očištěná dřeň s kmen. b.; bohužel častý relaps
Otázky z 10. 1. 2008:
1) základní vlastnosti cytokinů
= vysoce účinné regulátory IS, tkáňové hormony – proteiny sekretované leukocyty
- regulují a modulují imunitní odpověď
- jejich tvorba je krátkodobá a působí místně
- extrémně účinné v nízkých koncentracích (pM)
- působí prostřednictvím vysokoafinních receptorů na b. IS i mimo něj
- nejsou antigenně specifické
- jejich signál vede ke změně exprese genů v cílových b.
- existují i membránové formy některých (zakotveny hydrofobní sekvencí cca 20 AMK) – výrazné lokální působení
- též zde patří někt. signalizační povrchové proteiny (CD80, 86, CD40L, FasL) = mebránové cytokiny
- lokalizace též pomocí adsorpce na povrchové proteoglykany
- typy účinku:pleiotropní – na několik druhů b. nebo vyvolává v téže buňce více aktivit
v kaskádě
redundandtní – nahraditelnost
autokrinní – na b., kt. jej produkuje
parakrinní – na b. v těsné blízkosti
endokrinní – na vzdálené tkáně
kooperativní( - synergické a antagonistické interakce…cytokinová síť
- nomenklatura – interleukiny s číslem v pořadí poznání jeho struktury; není důsledně aplikována… TNF (faktor nekrotizující nádory), TGF (transformující růstové faktory), interferony, CSF (faktory stimulující kolonie)
- není ostrá hranice mezi hormony a cytokiny.. např prolaktin a růstový hormon se chová jako cytokin
- další f-ce: regenerace tkání, embryonální vývoj, angiogeneze, kancerogeneze, vliv na mozkové f-ce, gametogeneze
2) autotolerance-zabezpečení + příklady
= IS rozeznává vlastní tkáně organismu a udržuje toleranci vůči nim
- z repertoáru antigenně specifických lymfocytů musí být vyřazeny klony, jež rozpoznávají struktury vlastních b.
- např.: ochrana před fagocyty – na povrchu normál b. jsou ochranné proteiny CD47, CD200, kt. jsou rozeznávány inhibičními receptory na povrchu fagocytů a tím vznikají inhibiční signály „Don´t eat me“
6) hlavní imunitní mechanismy proti virům
- 1. antigenně nespecifické: interferony a NK-buňky
v infikovaných buňkách se indukuje produkce INF-α,β – inhibují replikaci viru a ve zdravých b. navodí antivirový stav.. brání rozvoji infekce
i. makrofágy aktivují NK-b. pomocí IL-12.. NK pak napadají a ničí infikované b.
- 2. protilátková obrana – brání šíření infekce
IgA na sliznicích blokují adhezi virů na mukózní epitel (respirační a entoroviry)
IgG a IgM – neutralizují, proniknou-li viry do oběhu; aktivují klasickou cestu komplementu (lyze virů)
mechanismus spolupráce TH2 a Bl.
vzniklé Ab mají preventivní účinek při sek. infekci – brání adherenci virů na sliznice, nebo neutralizují v oběhu
-3. Tc lymfocyty: stimulovány po rozeznání virových fragmentů na MHC I => proliferace a diferenciace.. efektorové Tc ničí viry v přímém kontaktu + necytotox. účinek jejich cytokinů (inhibice replikace virů)
7) receptory pro LPS - TLR
Otázky z 18. 12. 2007:
3- Druhy a funkce protilátek
IgG: hlavní část sérových Ig; opakovaná imunizace; hlavní protoinfekční ochrana novorozenců
IgM: fylogeneticky i ontogeneticky nejstarší Ig třída; ->po prvním kontaktu s Ag; hlavně korpuskulární Ag; membránový BCR
IgA: ochrana sliznic a tělních povrchů, sekreční IgA (sliny, slzy); obsahuje sekreční komponentu; sérový
IgD: cytoplasm. membrány Bl.; slabá protil. aktivita
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Otázky z 7. 1. 2009
Zánět - vznik a mechanismy
fyziolo. reakce na porušení integrity organismu vedoucí k ochraně proti infikování počkozeného místa, jeho lokalizaci a zhojení
vyvolávají antigenní podněty: infekční mikroorg., chem. poranění, fyz. vlivy, ischemie tkáně
odpověď na poškození – místní (zčervenání, otok, bolestivost, zvýšení teploty) / celková
akutní (fyziol. reakce)/ chronický (destrukce tkáně -> vazivo; patologický)
proces zánětlivé reakce:
1) 1. signál dávají degranulované mastocyty a fagocyty, l. uvolněné z poškozených b. a součásti mezib. hmoty (obnažené poraněním)
2) krátká vazokonstrikce a aktivace hemokoagul. systému při poranění; zvýšení permeability cév => otok
3) exprese adhezivních molekul endoteliemi => zachycování fagocytů, lymfocytů a jejich průnik do tkáně
4) aktivace koagul., fibrinolytického, kininového a komplement. systému
5) bolest
6) změna regulace teploty (pyrogeny)
=> akumulace fagocytů, kt. vylučují cytokiny=> amplifikace… aktivace antigenně spec. složek imunity (APC jdou do mízních uzlin – stimulace, aktivace, diferenciace Tl. a aktiace spec. klonů Bl. a jejich přeměnu v plazmocyty produkující Ab; zralé TH1 migrují do zánětu a stimulují makrofágy; Ab opsonizují mikroorg. a aktivují komplement)
systémová odpověď na zánět:
může nastat i bez lokál. zánětu při masivním průniku mikroorg. do krve (septický šok) / anafylaktický šok aktivují-li se zánětotvorné elementy (degranulace bazofilů a aktivace komplementu) intravaskulárním podnětem neinfekčního Ag; při tom dochází k masivnímu uvolnění mediátorů => masivní vazodilatace… oběhové selhání
projev = horečka kvůli stimulaci hypothalamu proz. cytokiny TNF, IL-1 a IFN-γ; zvýšení teploty aktivuje metabolismus v imunokompetentních b.; zvýšení proteosyntézy;
cytokiny též mohou v játrech stimulovat tvorbu proteinů akutní fáze (C reaktivní protein, sérový amyloid SAP, složky komplementu C3 a C4), kt. fungují jako opsoniny a aktivují komplement; CRP a Sap fagocytují nekleoproteiny při rozpadu tkáně
cytokiny působí i na kostní dřeň -> leukocytóza
reparace:
eliminace poškozených b. fagocyty, aktivace fibroplastických mechanismů, aktivace angiogeneze, regenerace a remodelace tkání; při chron. zánětu mohou přebážit fibrotizační pochody (TGF-β)
2) Superantigen – exoantigen infekčních mikroorg., kt. nespecificky aktivuje množství lymfocytů nezávisle na jejich antigenní specifitě; aktivuje mnoho lymfocytů -> nadprodukce cytokinů… septický šok
3) primarni a sekundarni protilatkova odpoved
PRIMÁRNÍ: 3-4 dny po imunizaci; lokalizována v sek. lymf. orgánech; odpověď IgM izotyp – nízká afinita k antigenu; imunokomplexy Ab+Ag uchovávané na FDC v lymf. uzlinách velmi dlouho – prim. lymfoidní folikuly; FDC opět stimulují Bl. – klonální expanze lymfocytů původně stimulovaných Ag
SEKUNDÁRNÍ: nastává jestliže jsou Ag rozeznány FDC na prim. lymf. folikulech a TH b. vyšlou signál; nové dělení a diferenciace Bl., mutace V genového segmentu pro H, L řetězce; přežívají pouze silně afinní Bl.; roste výběr a soutěž b., protože ubývá Ag (na FDC).. intenzivní proliferace a hynutí; lokalizováno v sek. lymfoidních folikulech v germinálních centrech; afinita o 4-6 řádů vyšší než u prim IgM odpovědi
4) B1 a B2 A B marginalní lymfocyty
7) Adjuvancia
= látky podávané s vakcinou na podporu imunitní reakce na Ag
- např. emulgace Ag solemi Al
– prodlužuje retenci antigenu, – napomáhá pohlcení antigenu buňkami prezentujícími antigen, – aktivuje makrofágy a lymfocyty, – stimuluje produkci cytokinů, – působí dalšími, ne zcela známými interakcemi.
8) Které složky komplementu způsobují a) aktivaci fagocytů – asi C3a, b) opsonizaci patogenu – C3b, c) způsobují lýzu buňky - MAC
Otázky z 15. 1. 2009
1. Rodělení antigenů ((podle velikosti))
- dle vztahu k organismu: exogenní/ endogenní
- dle vztahu dvou organismů: xenogenní (heterologní, jiný druh), alogenní (homologní; genet. neidentické), izogenní, syngenní (genticky identické), autologní (stejný živ. druh)
- kompletní Ag = imunogen (specifita, imunogenost)
- nekompletní = hapten (specifita)
- antigenní determinanty = epitopy
2.Charakterizujte hypersenzitivitu I.typu
= reakce založené na IgE protilátkách = atopie = přecitlivělost časného typu
- nejběžnější typ spojený s tvorbou protil. IgE proti alergenům – exoantigenům, kt. jsou původně neškodné
- k reakci dochází rychle
- při prvním setkání dochází k senzibilizaci pacienta
- po kontaktu s alergenem dochází k diferenciaci TH2 a ty produkují cytokiny zjm. IL-4, čímž se stimuluji Bl. k tvorbě IgE protilátek – váží se na vysokoafinitní receptory eosinofilů a bazofilů
- při dalším kontaktu přemostí multivalnetní Ag IgE na povrchu buněk, tvoří se IL-4 a amplifikuje se reakce a související efekty (uvolnění histaminu, heparinu – 1. fáze alergické reakce), následuje tvorba a sekrece metabolitů k. archidonové (2. fáze reakce)
- reakce lokální: konjunktivitida, rýma, astma bronchiale, atopická dermatitida
- systémová: anafylaktický šok: do krve senzibilizovaného jedince se dostanou alergeny -> hromadná degranulace bazofilů a mastocytů.. mediatory zvýší permeabilitu cév => klesne krevní tlak…
- okamžitá alergická reakce – způsobí ji vylití již existujících mediátorů (histamin) -> kontrakce hladké svaloviny, permeabilita cév
- pozdní fáze – mediátory z žírných b. lákají další leukocyty; -> edém, kontrakce hladké svaloviny, remodeling tkáně
- způsoby léčby:antihistaminika – blokují rec. pro histamin; inhibují syntézu histaminu, protizánětlivé (kortikoidy), blokátory degranulace
hyposenzibilizace – postupné zvyšování dávky alergenu.. stimulace TH1 na úkor TH2
3.Jakými mechanismy se brání bakterie proti imunitnímu systému
- variabilita povrchových molekul
- potlačení prezentace Ag – blokace štěpení Ag-materiálu
- inhibice komplementu – produkcí ochranných proteinů (podobně jako u vlastních b.); odolné BS; sekrece proteáz, kt. inaktivují C3a a C5a
- štěpení blokujících sIgA protilátek
- využití cytoinů hostitele k optimalizaci prostředí (TNF)
- interakce molekul vlastních hostiteli do mikrobiální stěny
- antigenní mimikry
- inhibice fagocytózy – přítomnost pouzdra, protein M
- inhibice fúze fagosomu s lysosomy
- únik z fagosomu do cytoplasmy
- inhibice tvorby kyselého pH uvnitř fagolysosomu
4.Přiřaďte receptory k následujícím proteinům- Janus kaspáza a trimerní G-protein (receptory pro chemokiny)
- receptory G-proteinů: polypept. ř. prochází 7krát membránou; např rhodopsin (viz 107)
5.vyjmenujte granula neutrofilů, chrakterizujte.
Otázky z 21. 1. 2009
2) mikrobicidní účinky fága (NOS atd.)
- respirační vzplanutí: interakce Fc rec. a komplement. rec. s opsonizovanými č. aktivuje NADPH-oxidázu -> O2- -> O -> H2O2 -> ·OH = reaktivní kyslíkové intermediáty, kt. narušují strukturu mikroorg., ničí jejich enzym. aktivitu a DNA
- ClO- (vznikaji za působení myeloperoxidázy)
- Nos – enzymový komplex v makrofázích, kt. aktivují cytokiny z TH
4) popiš protilátku (L a H řetězce, variabilní oblasti, hypervariabilní..)
= rozpustný (sekretovaný) imunoglobulin
-2 těžké (H) řetězce jsou kovalentně spojeny disulfidickými můstky; H-ř. se skládá ze 4 – 5 domén (soudek tvořený smyčkami polypept. řetězce stabilizovaný cystidinovým můstkem); jednotliv. domén pojí krátké úseky polypept. řetězce
- k H-ř je cystinovým můstkem připojen lehký (L)-ř; (L) má 2 Ig domény
- Variabilní domény – na N-konci (H) i (L) řetězců => VH a VL … společně tvoří vazebné místo pro Ag
- Konstantní domény (shodné u řetězců téhož typu) – ty zbývající.. CL a CH1, CH2, CH3, CH4
- označení typů lehkých řetězců: κ/λ
-těžkých řetězců: μ, δ, γ, α, ε
- proteolytické štěpení:papain: 2 Fab fragmenty (každý je monovalentní) a fragment Fc
pepsin: F(ab´)2 a pFc´
-pantová oblast – oblast, kde jsou H ř spojeny cystidinovými můstky => flexibilita Fab částí molekuly
- H ř. jsou v Fc části glykosylovány
- IgM a IgA se skládají z několika jednotek, kt. jsou spojeny odlišným řetězcem J
- IgA mají navíc sekreční komponentu
5) co je avidita? A co afinita?
- afinita = síla reakce mezi jednotlivou antigenní determinantou a jednotliv. vazebným místem Ab
- avidita = je celková síla reakce mezi Ag s mnoha antigenními determinantami a multivalentními protilátkami