vypracované otázky

omoc od mnoha různých klonů TH2) –BCR rozeznalo úplně jinou molekulu, než ze kt. pocházejí peptidové fragmenty v MHC II komplexu, ale tyto molekuly musí být původně z jednoho komplexu, ve kt. jsou nekovalentně sdruženy
BYSTANDER HELP (nepřímá pomoc): méně specifická interakce Bl.-TH2 pouze prostřednictvím adhezivním molekul =>sekrece cytokinů, vazba CD40L na kostimulační CD40 – plná stimulace Bl.; nese nebezpečí aktivace autoreaktivních Bl.
vzájemná regulace aktivit TH1 vs. TH2 (důležitý imunoregulační mechanismus)
zda se z prekurzorů CD4+ TH vyvine 1. nebo 2. typ, záleží na poměru koncentrací IL-12 a IL-4
IL-12 produkují makrofágy dendritické buňky stimulované mikroorg., což stimuluje vznik TH1 (intracelulární infekce)
IL-4 produkují zjm bazofily a mastocyty -> TH2
cytokiny (IFN-γ) produkované TH1 inhibují vývoj TH2 a podporují svůj vlastní
IL-4 a IL-10 produkované TH2 inhibují TH1
antagonismus nemusí být absolutní (IL-2 stimulace obou); in vivo souhra
11- Při alergické reakci I. typu je alergen prezentován ..TH2.. lymfocytům. Ty produkují interleukin .IL-4... . Ten stimuluje ..B.. lymfocyty k produkci protilátek typu ..IgE.. .
12- vyjmenovat primární a sekundární lymfatické orgány a jejich funkce
primární: kostní dřeň, thymus (Fabriziova burza u ptáků) – jsou místem vzniku, diferenciace a zrání imunokompetentních buněk
sekundární: slezina, lymfatické uzliny a jejich organizované shluky (tonzily, Peyerovy plaky ve střevě), slizniční lymfatická tkáň – místa hlavní fáze specifických imunitních reakcí
lymfatické cévy sbírají lymfu z tkání, přivádí ji do uzlin (aferentní – antigeny, APC), odkud ji s částí lymfocytů odvádějí do krevního řečiště (eferentní cévy – zralé efektorové lymfocyty)
v uzlinách a ve slezině se stýkají T a B lymfocyty s různými APC, dochází k aktivaci, proliferaci, diferenciaci => efektorové lymfocyty
s arteriální krví do uzlin přicházejí i naivní lymfocyty z prim. tkání; ty přestupují do parenchymu přes cévní stěnu v tzv. postkapilárních venulách; sek. orgán opouštějí eferentní lymfatickou cévou -> krev -> potřebná tkáň
Tady jsou otázky z 12.1.2006:
1) Stručně vyjmenujte adheziny
- interakce receptoru jedné b. a ligandu b. druhé většinou spojena s přenosem signálu do b.; adheziny jsou nerozpustné molekuly
- CD28 – CD80, CD40 – CD40L, TCR – MHC gp / peptid
a) integriny – váží komponenty mezibuň. hmoty (extracelulární matrix) / váží membránové ligandy (imunolog. skupina); tvoří je 2 transmembránové nekovalentně asociované podjednotky α (10 typů) a β (1-8) => kombinace podjednotek; ligandy – proteiny mezib. hmoty nebo membránové glykoproteiny; adheze b. na extracelulární matrix je regulována: 1) povrchovou expresí integrinů; 2) konformačním stavem integrinů - před aktivací b. jsou v nízkoafinitní konformaci, po aktivaci mohou vznikat kovalentní vazby
- vybrané integriny:β1: kombinace β1 ř. s α 1 – 7; váží se na kolagen, fibronektin a laminin; např VLA (very late antigens)
β2: kombinace β2 s různými α ř.; váží se na molekuly ICAM – 1, -2, -3 a na fibrinogen; např.: Leu-CAM – leukocytární adhesivní molekula nebo LFA-1 (lymfocyte function associated antigen 1)
β3: kombinace β3 s různými α ř.; důležité receptory trombocytů; váží se na von Willebrandův faktor, vitronektin a fibrinogen; např. cytoadhesiny

b) molekuly imunogobulinové skupiny – základem je jedna nebo více imunoglobulinových domén; vélké množství typů s rozdílnými funkcemi; jsou exprimovány na většině b. organismu; během aktivace endoteliálních b. se objevují později než selektiny, umožňují migraci leukocytů přes endotel; např.: ligandy leukocytárních integrinů – ICAM-1/2 (intercelular adhesion molecules), VCAM-1 exprimované na monocytech a aktivovaných endoteliích
c) selektiny a lektiny – exprimovány jen u obratlovců na endoteliálních b.; transmembránová doména a extracelulární část končící lektinovou doménou rozeznávající cukerné skupiny sacharidů nebo glykoproteinů; exprimovány přechodně během aktivace b. (povrchová exprese rychle vzrůstá a pak klesá); výběr: P-selektin – na aktivovaných trombocytech a endoteliích; E-selektin – na aktivovaných endoteliích, zpomalují leukocyty, jež předcházejí pevnému přichycení na endotel – rolování leukocytů; L-selektin – na leukocytech, váží leukocyty k endotelu postkapilárních venul.
d) muciny – silně glykosylované proteiny; mohou být mebránově vázané ale i sekretované; někt. jsou ligandy selektinů; např.: CD34 jsou exprimovány na raných stádiích leukocytů a endoteliích; CD43 jsou exprimovány na leukocytech
e) cadheriny: 5 opakujících se domén většinou ve formě dimerů; exprimované na různých buň. populacích v organismu; uplatňují se v kontaktech stejných b. populací(např. E-cadherin – endoteliální b.)
2) Co jsou a jaké mají hlavní funkce CD8+ (prekurzory TC) CD4- lymfocyty (prekurzory TH, Treg = přirozené regulační)
- koreceptor (vazba MHC I)
3) Co je virulence patogenu
- udává úspěšnost patogenů
- virulentní faktory jsou dány úspěšností poškození hostitele, schopností nevyvolat imunitní reakci a ochranou před případnou imunitní reakcí
- záleží též na kondici imunitního systému hostitele
5) Doplňte izotypové třídy protilátek k jednotlivým funkcím v organismu:
- protiinfekční obrana novorozenců- IgG
- membránový receptor B-lymfocytů- IgM
- ochrana sliznic a tělních povrchů- IgA
- vazba na bazofily a žírné buňky, alergické rekce časného typu- IgE
7) Na jakých buňkách jsou exprimovány antigeny MHC II? (APC, monocyty, makrofágy, Bl)
8) Jakou úlohu hrají NK buňky v ochraně organismu
- diferencují se z lymfoidní linie
- jsou schopny bez předchozí stimulace, proliferace a diferenciace zabíjet nádorové a virově infikované b.; součást antigenně nespecifických obranných mechanismů
- morfologicky velké granulární lymfocyty, ale nemají antigenně spec. receptory; ale jejich nástroje jsou cytotoxicky podobné TC
- rozeznávají b., kt. mají na svém povrchu abnormálně málo MHC gp I (tj. nádorové b. a někt. viry infikované b.)
9) Jakou funkci v imunitním systému má NOS (NO syntetáza)
- enzymový komplex, kt produkuje NO sloužící fagocytům jako účinný mikrobicidní prostředek
- komplex se aktivuje v makrofázích díky cytokinům IFN-γ a TNF, kt. produkuje TH1
- 3 typy (mají rodílnou tkáňovou distribuci a jsou lokalizovoány na jiných chromozomech): nNOS (NOS1)… neuronální syntáza
iNOS (NOS2)… inducibilní syntáza ve fagocytech
eNOS (NOS3)… endotheliální syntáza
10)Jaká je podstata alergických reakcí typu III
- jsou způsobeny protilátkami IgG
- protilátka s auto- nebo exoantigenem tvoří imunokomplexy – může dojít k ukládání do tkání (nedojde k eliminaci fagocyty)
- imunokomplexy se váží na Fc-receptory fagocytů nebo aktivují komplementovou kaskádu poškozujících reakcí neutrofily a aktivovanými žírnými b.
- dochází k zánětu, kt. se při přetrvávání nefagocytovaných komplexů může stát chronickým
- imunokomplexová reakce může vzniknout i po jednorázovém styku s větším množstvím antigenu; reakce ale typicky vzniká až po několika dnech, pže velké množství imunokomplexů vzniká až po vytvoření dostatku protilátek
- přechodná imunokomplexová reakce je fyziol. mechanismus k odstraňování infekčních agens a jeho projevy (bolesti kloubů, svalů) provázejí většinu akutních infekcí
- patologická reakce vzniká při velkém množství antigenu nebo pokud antigen v org. přetrvává (autoantigeny)
- imunokomplexy se usazují v ledvinách(poststreptokokové glomerulonefritidy), na povrchu endotelií (vaskulitidy), v kloubních synoviích (artritidy)
-např. sérová nemoc při terapeutickém podání xenogenního antiséra; Arthusova reakce akutní IgG-zprostředkovaná hypersenzitivita k rozpustným antigenům (po předchozí senzibilizaci). Malá dávka Ag do kůže způsobí tvorbu imunokomplexů s existujícími IgG difundujícími z příslušné cévy. Imunokomplexy se vážou na FcγR žírných buněk
- analogicky farmářská plíce (inhalační Ag)
11)Jaký je obecný biochemický princip kaskády komplementové aktivace
- ústřední složkou je sérový protein C3, jehož fragment C3b se váže na mikrobiální povrch, čímž jej opsonizuje; fragment C3a spolu s C5b způsobí chemotaxi a komplex C5b – C9, jež jsou terminálními produkty kaskády, způsobí osmotickou lýzu mikroorganismů
12) Na které receptory fagocytů se váže bakteriální LPS (lipopolysacharidy)
- TLR2 / TLR1 (heterodimer): Leptospira interrogans, Porhyromonas gingivalis
- TLR4 (homodimer + MD2, CD14): Gram-negativ. bakterie
5. Vyjmenujte funkce primárních lymfatických orgánů: místo vzniku, zrání a diferenciace imunokompetentních buněk
6. Jakými fyziologickými a fyzikálními bariérami je lidské tělo chráněno před průnikem mikroorganismu?
- neporušený povrch kůže, sliznic
- neimunitní obranné mechanismy:mechanické – pohyb řasinek, longitudinální tok vzduchu v dýchacích cestách/ tekutina v močových cestách
chemické – MK na kůži, lysozym ve slinách, slzách a potu, pepsin v žaludku a moči
mikrobiální – nepatogenní flóra vs. patogenní mikroorg. (boj o živiny, receptorová místa – adheze na epitelie, produkce ATB látek)
8. Vyjmenujte antigen prezentující buňky (APC): dendritické buňky, monocyty, makrofágy
9. Vyjmenujte funkce protilátek
- protektivní – jestliže inhibují vazbu mikroorg./toxinu na příslušný receptor
- úzká spolupráce s jinými složkami IS
- neutralizace (prevence adherence bakterií)
- opsonizace (usnadnění fagocytózy)
- aktivace komplementu (usnadnění fagocytózy, lýze bakterií)
- ADCC – buňkami zprostředkovaná cytotoxicita závislá na protilátkách: vazba protilátky na antigen, vazba FcR na FcR fragment protilátky, Cross–linking FcR, aktivace NK-b., apoptóza
10. Mechanismy, kterými se viry brání imun. systému
- ukrytí dovnitř buněk až integrace do genomu – přetrvání ve stavu latence (herpetické a retroviry)
- variabilita povrchových molekul => ztráta vazebných schopností vůči protilátkám nebo TCR, kt. byly původními variantami stimulovány => antigenně spec. odpověď musí začínat znovu (chřipka, HIV)
- potlačení exprese MHC gp v napadané b. (adenoviry, herpetické viry)
- potlačení zánětlivé reakce produkcí virových analogů cytokinů nebo jejich inhibitorů (EBV, Vaccinia, Poxviry, Adenoviry)
- inhibice komplementu produkcí ochranných proteinů analogických těm, kt. chrání b. organismu vlastní (herpesviry, Vaccinia)
- využití cytokinů produkovaných hostitelem k vytvoření optimal. prostředí (TNF stimuluje replikaci HIV)
- integrace molekul vlastních hostiteli do mikrobiální stěny
- produkce virových mutantů, kt. exprimují antagonistické peptidy, kt. po vazbě na TCR inhibují příslušné T-buňky (hepatitida B, HIV)
11. Základní charakteristika a funkce chemokinů
- IL-8 a jemu příbuzné molekuly s chemotaktickou aktivitou (MIP-1α, MIP-1β, MCP-1, MCP-2, RANTES…)
- malé molekuly (8-10 kDa), kt. se dle struktury a upořádání stabilizujících cystinových můstků dělí do dvou podskupin CCL a CXCL
- podporují zánětlivou reakci
12. Způsoby protinádorové imunoterapie za využití protilátek
- protilátky slouží jako nosiče léčiv/ toxinů, nebo se využívá jejich fyziologická f-ce (opsonizace, indukce ADCC, aktivace komplementu)
- monoklonální protilátky proti nádor. antigenům:
- na protilátkové molekuly se kovalentně připojí účinné toxiny (=imunotoxiny) nebo radioizotopy (radioimunotoxiny); protil. zanese toxin do místa nádoru na nádorový antigen (TAA), kde způsobí jeho nekrózu nebo opsonizací aktivuje efektorové mechanismy (ADCC, fagocytóza)
- možnost poškození normálních tkání a imunoselekce rezistentních nádor. b.
- klinický úspěch: Herceptin – léčba zbytkové nemoci karcinomu prsu
Mabtera – léčba lymfomů
Mylotarg – léčba myeloidních leukémií
bispecifické protilátky: 1 vazebné místo reaguje s nádor. antigenem a druhé se váže na někt. molekulu na povrchu T nebo NK-buněk (CD3, CD2, CD16), Fc část protilátky může navíc aktivovat Fc-receptory fagocytů nebo NK b.;
čištění suspenze buněk kostní dřeně pro autologní transplantaci: pac