Regiony

se však v současné společnosti stávají stále méně významnými, ačkoliv sehráli důležitou roli jako prostředí pro lidské aktivity a spoluvytvářeli pocit identifikace a regionální identity. Přirozené hranice jako hory či řeky dodnes tvoří hranice regionů, které už však po dlouhém vývoji fungují na jiném základě. Při studiu přirozených regionů jsou zkoumány především vertikální vazby.
Ekonomický-funkční region je analytickou definicí – vychází z přístupu definovat region jako funkční jednotku fungující skrze efektivní ekonomické chování lidí. Např. v klasické teorii centrálních míst je region definován podle své pozice na ose mezi centrálním místem a periferií, centrálním místem a zázemím. V tomto smyslu je region orientovaný na produkci, heterogenní a horizontální.
Politický-administrativní region je normativní definicí regionu jako socio-politické interpretace. Pro stát je výhodné decentralizovat území do malých jednotek a řídit je skrze politickou reprezentaci. Role této definice se zvýšila v moderní společnosti. Regiony jsou důležitými úrovněmi ekonomických intervencí či politických regulací. Je to oblast, v rámci které se odehrávají politické debaty a akce.
Socio-kulturní region je komplexní definicí. Tradičně byly tyto regiony definovány jako umístění skupin lidí s podobnou lingvisticko-kulturní charakteristikou a socio-kulturními praktikami spjatými s určitým územím. To znamená, že bylo možné mluvit umístěné občanské společnosti, etnických regionech či homogenních kulturních regionech, kde lidé sdílejí společnou vizi regionu. Kvůli migraci a smíšené identitě moderní společnosti je toto pojetí v současné době a v postmoderní společnosti nemožné. Současný socio-kulturní region je prostředím pro sociální interakce, místo setkávání lidského faktoru a sociální struktury.
„Použití“ regionu v geografii
Regiony jako pokrytí určitého prostoru nám slouží ke zjednodušení složité reality.Řeší se tak problém rozdělení určité složité oblasti na několik dílčích, lépe uchopitelných a popsatelných. Tento přístup je srovnatelný např. s historií. Historikové používají určité historické periody – středověk, renesance, apod. k tomu, aby strukturovali svá studia, stejně jako geograf předmět svého výzkumu strukturuje prostorově.
V některých případech region slouží jako vzorek. Používáme události, procesy odehrávající se na úrovni regionu k osvětlení procesů probíhajících ve větším měřítku.
Při chápání regionu jako analogie používáme jednoho regionu k přiblížení regionu jiného.
Regiony také mohou mít funkci modulátorů, tj. jejich struktura (ekonomická či společenská) výrazně ovlivňuje jejich další vývoj, přijímání nových trendů. Takto jsou regiony chápány mj. v regionálních ekonomických modelech.
Institucionalizace regionu
Regiony nejsou trvalé struktury – jsou časově omezené. Jsou součástí trvale probíhajícího systému prostorové transformace – vznikají, trvají a zanikají. Tomuto procesu se říká institucionalizace regionů. Lze jej rozdělit na 3 fáze – územní vymezení, symbolické vymezení regionů a institucionální.
Regiony evidentně vyžadují nějaký typ hranic – nemusí to však být nutně přesné linie, jak je tomu u státních hranic. V různých měřítcích jsou hranice různé.
Státní hranice jsou příkladem viditelných hranic nějakého regionu. Stejnými hranicemi mohou být linie neviditelné založené na kulturních či symbolických