Precedenty

instancí, ať už britských nebo mezinárodních. Vybočení z jejich precedentů je pro něj značně obtížné, děje se jen za určitých podmínek, a tudíž velmi zřídka. Naproti tomu jeho vlastní rozhodnutí jsou samozřejmě závazná pro všechny hierarchicky nižší soudy.The High CourtRozhodnutí Vrchního soudu jsou závazná pro nižší soudy, ale nikoli pro ostatní soudce tohoto soudu. Soudcové Vrchního soudu se však vzájemně řídí svými rozhodnutími, pokud je nepovažují za špatná.Všechny ostatní nižší oblastní nebo městské soudy jsou vázány rozsudky zmíněných soudů. Jejich vlastní rozhodnutí však už nikoho nezavazují.Precedenty v U.S.A.Situace ve Spojených státech je z mnoha důvodů odlišná, přestože základy amerického práva leží v Common law. Těmito specifiky, která zapříčinila odlišný vývoj právní praxe na americkém kontinentu, jsou zejména existence soudních systémů jednotlivých federálních států, které jsou více méně v rozhodování samostatné. Dalším důvodem je také střetávání s právem původních domorodých kultur. Soudní systém v U.S.A. je značně roztříštěný. Každý jednotlivý stát má vlastní dvou až třístupňovou soudní soustavu a k tomu dále existují federální soudy pro celé Spojené státy zabývající se jen určitými případy. Je tedy samozřejmé, že v uplatňování precedentů zde budou oproti systému anglickému určité odlišnosti. Obecně se dá říci, že následování precedentů funguje pouze na úrovni státních soudů, avšak i ty nejsou zásadou stare decisis vázány tak striktně, jako soudy ve Velké Británii. Federální soudy se precedenty řídí jen málo případně vůbec – nejsou povinny držet se ani svých vlastních předešlých rozhodnutí. Tímto způsobem tedy do soudnictví Spojených států pronikaly či pronikají vlivy kontinentálního práva.Prvky uplatnění precedentů v kontinentálním právuPro nahlédnutí do této oblasti si nejprve musíme zmínit základní rozdíly mezi anglosaským Common law a kontinentálním právem právě s důrazem na precedenty.Tím prvním je fakt, že zatímco v Common law je precedent rovnocenným pramenem práva, v kontinentálním právu naopak právotvorný charakter nemá a není tudíž autoritativním vodítkem pro rozhodování soudců. V tomto smyslu tedy v rámci kontinentálního práva vlastně nemluvíme o precedentech, ale o judikátech obecně.Druhý rozdíl spočívá v pohledu na soudce. Zatímco v zemích následujících anglosaskou právní tradici je soudce v podstatě právotvorným subjektem a může doplňovat právo tam, kde jej psané zákony stanovují jen velmi obecně nebo vůbec, v právních tradicích kontinentu je situace přesně opačná. Zde soudce právo pouze aplikuje na jednotlivé případy a v každém okamžiku je vázán psaným právem, hmotným nebo procesním, které dává šíři možností aplikace jakýsi rámec a soudci základní podklady pro rozhodnutí. Předešlá soudní rozhodnutí se mohou aplikovat, avšak nemají imperativní charakter, slouží soudci pouze tam, kde je považuje za dobré a opodstatněné (a jsou v souladu se zákony).Ústavní soudnictvíZřejmě nejvýznamnějším vlivem precedentů v kontinentálním právu je způsob fungování ústavního soudnictví. Judikáty (nálezy) Ústavního soudu jsou totiž zpravidla závazným pramenem práva, které se staví na roveň právních předpisům vydaným zákonodárcem. Mimo to nelze anglosaskému systému následování precedentů upřít významný vliv na vývoj kontinentální větve. Rozhodnutí soudců vždy ovlivňovala a budou ovlivňovat zákonodárce v procesech tvorby práva, a kvalitní rozsudky mohou vždy posloužit jako vzor pro budoucí soudce, ať hledají zakotvení pro vlastní rozhodnutí či pouze inspiraci.ZávěrPři vytváření této seminární práce jsem získal mnoho zajímavých poznatků o problematice precedentů, které jsem se v práci samotné pokusil nastínit. Mám za to, že ačkoli je tento způsob soudní praxe pro nás vzdálený, jeho prvky i dnes stále mohou pozitivně ovlivnit právní kulturu nejen kontinentálního, ale i specificky českého práva. Otázka však zní, je-li vůbec v možnostech člověka, aby posoudil, které rozsudky jsou dobré a které špatné, zvláště pokud se okolnosti případů i samotná kritéria posuzování mohou v čase výrazně měnit.Použitá literatura:BURROWS, Andrew. English private law. 2nd ed. Oxford : Oxford University Press, 2007. 1848 s.SVÁK, Ján; KUKLIŠ, Peter. Teória a prax legislatívy. 2. vyd. Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva, 2009. 304 s.DAVID, René; BRIERLEY, John E. Major legal systems in the world today : an introduction to the comparative study of law. London: Stevens and sons, 1968. 528 s.GLENN, Patrick H.. On common laws. 1st pub. Oxford: Oxford University Press, 2005. 158 s.STONE, Julius. Legal system and lawyers‘ reasonings. 2. print. Sydney: Maitland Publications PTY. LTD., 1968. 454 s.LLOYD, Dennis. Introduction to jurisprudence : with selected texts. 2. ed. London : Stevens and sons, 1965. 469 s.CHROMÁ, Marta. New introduction to legal English. 4th ed. Praha : Karolinum, 2005. 562 s.SMEJKALOVÁ, Terezie. Teorie a praxe v požívání judikatury [online]. 2008 [cit. 2011-11-13]. 88 s. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Radim Polčák. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/77065/pravf_m/teorie_a_praxe_v_pouzivani_judikatury.pdfThe Supreme Court: About The Supreme Court [online]. [cit. 2011-11-13]. Dostupné z: http://www.supremecourt.gov.uk/about/the-supreme-court.htmlSixth form law: Dictionary of legal terms [online]. [cit. 2011-11-13]. Dostupné z: http://sixthformlaw.info/03_dictionary/dict_p.htm