Precedenty

podstatě dotvářejí právo a zaplňují jeho mezery. Soudcové přestávají být pouze subjektem aplikace práva, ale aktivně ho vytvářejí. Nutno dále poznamenat, že velmi obecně formulované psané zákony v Common law poskytují tomuto způsobu právotvorby příznivou půdu (precedenty však nesmějí zákonu odporovat). Zřejmě nejčastějším způsobem, kterým takto vzniká právo, je soudcovo uzpůsobení precedentu potřebám současného případu (a tím vytvoření precedentu nového). Tento postup se však musí řídit určitými principy, bez nichž by celý systém přestal poskytovat právní jistotu:Stare decisisZásada stare decisis znamená, že každý soud je povinen řídit se precedenty vydanými jinými soudy většinou vyšší nebo stejné instance. Jde o základní prvek systému precedentů, který jim dává řád.OverrulingOverruling je princip, který umožňuje precedent ze závažných důvodů změnit. V praxi se může jednat o důvody významných společenských změn apod. V v českém právu má význam zejména pro principy rozhodování Ústavního soudu.DistinguishingTato zásada v podstatě odpovídá výše popsanému nejčastějšímu způsobu tvoření precedentu. Uplatňuje se v situaci, kdy soudce shledá ratio decidendi precedentního případu podstatně odlišným od okolností a skutkových podstat svého vlastního případu. Na tomto základě je následně oprávněn porušit stare decisis a vytvořit precedent nový.Klady a zápory precedentního systémuUplatňování rozhodování podle precedentů přináší do Common law některá pozitiva, ale na druhou stranu i mnohá úskalí. Mezi pozitivní přínosy patří na prvním místě celková pružnost systému. Jestliže se objeví oblast, která dosud není právním řádem upravena, umožňuje se soudci, aby tuto mezeru svým rozhodnutím zaplnil a stanovil tak způsob, jakým se bude v budoucnu v dané problematice postupovat. Významným problémem však je strnulost. Kvůli stare decisis jsou soudci povinni rozhodovat i podle těch precedentů, jejichž rozsudky jsou přinejmenším sporné, a prostor pro vlastní modifikace rozhodnutí je možný jen za určitých okolností. Celý tento řád tak určitým způsobem ustrnuje na vývoji, když postupem času v sobě obsáhl jak pozitivní, tak negativní prvky (dobrá a špatná rozhodnutí). Jako další problém se jeví nižší úroveň právní jistoty oproti kontinentálnímu systému, neboť člověk bez právního vzdělání v podstatě nemá možnost předem zjistit, jakým způsobem se v jeho případu bude postupovat.Zřejmě i kvůli popsaným stinným stránkám v současné době začíná převažovat vliv psaného práva nad precedenty. Soudci jsou tak stále více vázáni mezemi hmotného práva.Specifika uplatnění v Common lawNyní bych se rád zaměřil na odlišnosti v uplatňování precedentů u různých soudů ve Spojeném království, a dále pak na specifický ráz Common law ve Spojených státech a některých dalších bývalých britských koloniích, samozřejmě se zaměřením na problematiku precedentů.Z hlediska závaznosti u precedentů rozlišujeme závaznost vertikální a horizontální. V prvním případě se jedná o povinnost nižších soudů brát v potaz soudní rozhodnutí jim nadřazených soudů. V případě druhém jde o precedentní vázanost v rámci jednoho soudu, nebo mezi soudy, které v hierarchické soustavě stojí na stejném stupni. Tyto aspekty mne tedy budou v následujících odstavcích zajímat zejména.The House of LordsNa tomto místě je nutné poznamenat, že britská Sněmovna Lordů (the House of Lords) již v současné době jako nejvyšší soudní instance a nejvyšší odvolací soud nepůsobí. V roce 2009 její soudní kompetence převzal nově vytvořený Nejvyšší soud Spojeného království. Přesto je to instituce natolik významná, že stojí za to nastínit její fungování.Jak již bylo řečeno, Sněmovna Lordů fungovala jako nejvyšší britská soudní instance, přestože se zabývala výhradně odvoláními od níže postavených soudů. Je tedy logické, že rozhodnutí vydaná Sněmovnou byla závazná pro všechny tyto hierarchicky podřízené soudy a v zásadě také pro budoucí rozhodování Sněmovny samotné. Zde se však zásada stare decisis neuplatňovala až tolik striktně, neboť existovalo celkem početné spektrum případů, kdy se mohlo minulé rozhodnutí změnit, a to z toho prostého důvodu, že se změna precedentu jevila jako správná a opodstatněná – z principu se ale Sněmovna zavázala, že bude takto postupovat jen v nezbytně nutných případech.The Court of AppealNa britský Odvolací soud (The Court of Appeal) musíme z hlediska uplatnění precedentů nahlížet podle jeho vnitřního členění:V civilním oddělení platí striktní dodržování předešlých rozhodnutí (tj. jeho vlastních rozhodnutí). Argumentuje se tím, že tento princip poskytuje občanům právní jistotu, a v případě nespravedlnosti vždy stále existuje možnost odvolání k vyšší instanci. Je pouze několik výjimek, které nutí tento soud svou praxi změnit. Na prvním místě je to situace, kdy musí vybírat mezi více uplatnitelnými precedenty. Dále se od svých rozhodnutí odklání v momentu, kdy jsou v rozporu s rozsudky vyšších instancí, tedy např. Sněmovny Lordů (resp. Nejvyššího soudu), Evropského soudního dvora atp. A nakonec, pakliže je precedent shledán tzv. per incuriam, tedy v zásadním rozporu s aktuálním případem a jeho potřebami.U trestního oddělení je naproti tomu situace mírně odlišná díky tomu, že zde se musí brát zvláštní zřetel na svobody obžalované strany a praxe zvažování vhodnosti daných precedentů a jejich následného odmítání je díky tomu mnohem četnější.Mimo to je však Odvolací soud stále podřízen rozhodnutím soudů vyšších