Nazvoslovi

nitratacidia N2H6Cl2dichlorid hydrazinia
Jednoatomové a některé víceatomové anionty mají zakončení id
H-ion hydridovýO2-ion oxidový N3-ion nitridový
D-ion deuteridovýS2-ion sulfidový P3-ion fosfidový
F-ion fluoridovýSe2-ion selenidový Sb3-ion antimonidový
B3-ion boridovýC4-ion karbidový Si4-ion silicidový
OH-ion hydroxidovýO22-ion peroxidový O2- ion hyperoxidový
S22-ion disulfidovýN3-ion azidový I 3-ion trijodidový
NH2-ion amidovýNH2ion imidový CN ion kyanidový
C22ion acetylidovýO3-ion ozonidový N2H3-ion hydrazidový
Názvy aniontů odvozených od oxokyselin mají zakončení podle oxidačního čísla centrálního atomu
ClOanion chlornanový NO2- anion dusitanový
BrO4-anion bromistanový XeO64 anion xenoničelanový
Některé neutrální a elektropozitivní atomové skupiny obsahující kyslík či jiné chalkogeny mají nezávisle na svém náboji názvy se zakončením –yl
OHhydroxylSeO seleninyl
COkarbonylSeO2 selenonyl
NOnitrosylCrO2 chromyl
NO2nitrylUO2 uranyl
POfosforylClO chlorosyl
VOvanadylClO2 chloryl
SOthionylClO3 perchloryl
SO2sulfurylS2O5 disulfuryl
Takové názvy atomových skupin lze používat pouze pro sloučeniny, v nichž jsou tyto skupiny skutečně přítomny jako diskrétní jednotky. Např. při pojmenování (SbO)2SO4 nebo Bi(NO3)(O) nelze použít názvů "antimonyl" resp. "bismutyl", protože tyto sloučeniny neobsahují izolované skupiny SbO resp. BiO. Jeli v atomové skupině kyslík nahrazen sírou nebo jiným chalkogenem, tvoří se jejich název přidáním předpon thio, seleno, telluro-
CSthiokarbonylPSeselenofosforyl
Majíli atomové skupiny stejného složení různý náboj, lze při jejich specifikaci použít čísla EwensBassettova nebo Stockova
UO2+uranyl (1+) (uranyl(V))UO22+uranyl (2+) (uranyl(VI))
Jeli atomová skupina pozitivní součástí sloučeniny, uvádí se její název ve druhém pádu
COCl2dichlorid karbonyluCS(NH2)2 diamid thiokarbonylu
PSF3trifluorid thiofosforyluIO2F fluorid jodylu
S2O5ClFchloridfluorid disulfurylu SO2NH imid sulfurylu
Iso a heteropolyanionty
Isopolyanionty, t.j. anionty obsahující více než jeden centrální atom téhož prvku a odvozené na základě kondenzace monomerních jednotek, je možno pojmenovat úplným stechiometrickým názvem bez ohledu na strukturu. Majíli všechny centrální atomy stejné oxidační číslo, není nutno uvádět počet kyslíkových atomů, uvedeli se náboj aniontu nebo počet kationtů. Jsou-li v isopolyaniontu přítomny centrální atomy s různými oxidačními čísly, je nutno to v názvu vyznačit patřičnými koncovkami. Cyklické a řetězovité struktury je možno odlišit předponami cyklo a katena. Názvy solí a volných kyselin se tvoří analogicky
Si2O76anion dikřemičitanový(6)
(Mo2VMo4VIO18)2anion dimolybdeničnanotetramolybdenanový(2)
K5P3O10trifosforečnan pentadraselný (draselný)
(P3O10)5anion katenatrifosforečnanový(5)
Na2Mo6O1919oxohexamolybdenan disodný
Názvy řetězovitých heteropolyaniontů, t.j. aniontů obsahujících nejméně dva různé druhy centrálních atomů, se tvoří tak, že se názvy složek oddělené pomlčkou uvádějí v abecedním pořadí. Je-li známa struktura, uvádějí se aniontové složky v pořadí, v němž jsou vázány. Začíná se názvem té krajní složky, jejíž symbol centrálního iontu je v abecedním pořadí dříve. Stejně se tvoří i názvy cyklických heteropolyaniontů. Výchozí bod v cyklu i směr, kterým pojmenování postupuje, je dán abecedním pořadím symbolů centrálních atomů
(O3CrOSO3)2 anion chromanosíranový(2)
(O3CrOAsO2OPO3)4 anion chromanoarseničnanofosforečnanový(4)
(O3AsOPO2OAsO3)5 anion bis(arsenato)dioxofosforečnanový(5)
[P(W3O10)4]3 anion tetrakis(triwolframáto)fosforečnanový(3)
(OAsO2OCrO2OSO2OPO2)2 anion cykloarseničnanochromanosíranofosforečnanový(2)
(NH4)6(TeMo6O24).7H2O heptahydrát hexamolybdenanotelluranu hexaamonného
H4(SiW12O40) kyselina tetrahydrogenkřemičitanododekawolframová
Názvy kyselin a jejich derivátů
Názvy bezkyslíkatých kyselin (binárních resp. pseudobinárních) se tvoří přidáním koncovky ová k názvu dané sloučeniny nekovu s vodíkem
HFkyselina fluorovodíkováH2Skyselina sirovodíková
HIkyselina jodovodíková HCNkyselina kyanovodíková
Názvy oxokyselin jsou složeny z podstatného jména kyselina a přídavného jména charakterizujícího elektronegativní část molekuly, t.j. centrální atom a jeho oxidační číslo
HClOkyselina chlornáHClO3kyselina chlorečná
HClO2kyselina chloritáHClO4kyselina chloristá
Tvoříli prvek v témže oxidačním čísle několik kyselin lišících se počtem "kyselých" vodíkových atomů, je nutno tento počet v názvu vyznačit číslovkovou předponou a předponou hydrogen nebo využít zásady názvosloví koordinačních sloučenin
HIO4kyselina hydrogenjodistáHReO4 kyselina tetraoxorhenistá
H3IO5kyselina trihydrogenjodistáH3ReO5 kyselina pentaoxorhenistá
H5IO6kyselina pentahydrogenjodistá H6TeO6 kyselina hexahydrogentellurová
Pro některé oxokyseliny boru, křemíku, fosforu, jodu a telluru je možno použít triviálních názvů tvořených pomocí předpon ortho a meta
H3BO3 kyselina orthoboritá (HBO2)x kyselina metaboritá
H4SiO4 kyselina orthokřemičitá(H2SiO3)x kyselina metakřemičitá
H3PO4 kyselina orthofosforečná (HPO3)x kyselina metafosforečná
H5IO6 kyselina orthojodistáHIO4kyselina metajodistá
H6TeO6 kyselina orthotellurováH2TeO4kyselina metatellurová
K pojmenování některých kyslíkatých kyselin obsahující dusík nebo síru se používají triviální názvy
HOCN kyselina kyanatá H2S2O4kyselina dithioničitá
HNCO kyselina isokyanatáH2S2O6kyselina dithionová
HONC kyselina fulminováH2SnO6kyseliny polythionové
H2SO2 kyselina sulfoxylováH2NO2kyselina nitroxylová
Pro některé oxidy s přesně nedefinovaným obsahem vody a stupněm polymerace je možno používat zavedené názvy jako kyselina křemičitá, cíničitá, antimoničná, tantaličná, bismutičná, wolframová, tellurová a p.
Předponou peroxo před názvem kyseliny vyznačujeme záměnu atomu kyslíku za skupinu OO. Počet peroxoskupin v molekule se vyznačuje číslovkovou předponou
HNO4 kyselina peroxodusičnáH2S2O8kyselina peroxodisírová
H2CO4 kyselina peroxouhličitáH2SO6kyselina diperoxosírová
Názvem thiokyseliny označujeme takové kyseliny, v nichž je jeden nebo více kyslíkových atomů nahrazeno atomy síry. Více než jeden takový atom síry v molekule se vyznačí číslovkovou předponou
H2S2O3 kyselina thiosírová H2MoO2S2 kyselina dithiomolybdenová
HSCN kyselina thiokyanatá H3AsS4 kyselina tetrathioarseničná
Atom síry vázaný ve skupině SH lze předponou thiol odlišit od terminálně vázaného atomu =S, jehož přítomnost se vyznačí předponou thion
CO(OH)(SH)kyselina thioluhličitá CS(OH)2 kyselina thionuhličitá
Podobně jako předpony thio je možno v analogických případech používat předpony seleno a telluro
HSeCNkyselina selenokyanatáHNCTe kyselina telluroisokyanatá
Názvy halogenosubstituovaných derivátů kyselin vzniklých náhradou části skupin -OH halogenem se tvoří podle zásad platných pro názvosloví koordinačních sloučenin
HSClO3 kyselina chlorosírová (trioxochlorosírová)HPO2F2 kyselina difluorofosforečná
Substituované kyseliny, které v molekule obsahují skupiny -NH2, =NH, ≡N, NH.NH2 nebo NH2O, se pojmenovávají pomocí předpon amido, imido, nitrido, hydrazido a hydroxylamido
NH2.SO3H kyselina amidosírová NH(OH)(SO3H) kyselina hydroxylamidoNsírová
NH(SO3H)2 kyselina imidobis(sírová) NH2.OSO3H kyselina hydroxylamidoOsírová
N(SO3H)3 kyselina nitridotris(sírová) NH2.NH.SO3H kyselina hydrazidosírová
Předponou hydrido lze utvořit názvy kyselin, které obsahují vodík vázaný přímo na centrální atom
H[PH2O2]kyselina dihydridodioxofosforečná (triviální název kyselina fosforná)
H2[PHO3]kyselina hydridotrioxofosforečná (triviální název kyselina fosforitá)
Estery anorganických kyselin se pojmenovávají podle vzorů
(CH3O)SO3Hmethylester kyseliny sírové B(OCH3)3trimethylester kyseliny borité
Jako funkční deriváty kyselin označujeme látky formálně vzniklé substitucí všech OHskupin a někdy i dalších atomů kyslíku v molekule kyseliny jinými skupinami. Názvy halogenidů a amidů kyselin se tvoří v souhlase s názvy atomových skupin
NOClchlorid nitrosylu COBr2 dibromid karbonylu
SOF4tetrafluorid thionylu SO2(NH2)2diamid sulfurylu
PSCl3trichlorid thiofosforylu NH(SO2NH2)2diamid kyseliny imidobis(sírové)
Tam, kde u halogenoderivátů není možno použít názvu atomové skupiny, označujeme tyto sloučeniny jako halogenoxidy
MoCl2O2 dichloriddioxid molybdenový XeF2O difluoridoxid xenoničitý
Sloučeniny dusíku, k jejichž pojmenování se dříve používal název nitril, je třeba formulovat jako nitridy
(PNCl2)3 nitridodichlorid fosforečný trimerní Na[OsNO3] nitridotrioxoosmičelan sodný
Názvy solí
Názvy jednoduchých solí se tvoří z názvů iontů, z nichž se skládají
Ba(SCN)2thiokynatan barnatýCa(ClO)2chlornan vápenatý
Atomy vodíku, které lze nahradit kationty kovů, se obvykle označují jako "kyselé vodíky". Soli, které je obsahují, je možno označit skupinovým názvem kyselé soli. Přítomnost "kyselých" vodíků se v názvu soli vyjádří předponou hydrogen v případě potřeby spojenou s číslovkovou předponou
RbHCO3 hydrogenuhličitan rubidnýNaH2PO4 dihydrogenfosforečnan sodný
Cs2H4TeO6 tetrahydrogentelluran cesnýKHF2 hydrogendifluorid draselný
Ve vzorcích podvojných a smíšených solí se jednotlivé kationty uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel kationtů; při stejném oxidačním čísle v abecedním pořadí symbolů prvků. Víceatomové kationty se uvádějí jako poslední ve skupině kationtů téhož náboje, atom vodíku jako poslední před aniontem. Anionty se uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků resp. centrálních atomů. Názvy jednotlivých kationtů a aniontů se oddělují pomlčkou. Pořadí v názvu je určeno pořadím ve vzorci
KMgBr3bromid draselnohořečnatý
NH4MgPO4.6H2Ohexahydrát fosforečnanu amonnohořečnatého
NaNH4HPO4hydrogenfosforečnan sodnoamonný
Ca5F(PO4)3fluoridtris(fosforečnan) pentavápenatý
Cu3(CO3)2F2bis(uhličitan)difluorid triměďnatý
Na6ClF(SO4)2chloridfluoridbis(síran) hexasodný
Soli, obsahující vedle jiných aniontů také anionty hydroxidové nebo oxidové, se mohou označovat skupinovým názvem zásadité soli. Jejich vzorce a názvy se tvoří v souhlase s pravidly pro podvojné a smíšené soli
MgCl(OH)chloridhydroxid hořečnatý BiCl(O) chloridoxid bismutitý
ZrCl2O.6H2O hexahydrát dichloridoxidu zirkoničitého AlO(OH)oxidhydroxid hlinitý
Pro látky jako NaNbO3, CaTiO3, YAlO3 a p. se používá označení podvojné oxidy. Obvykle je možno zařadit je k určitému strukturnímu typu - např. tři výše uvedené podvojné oxidy patří ke strukturnímu typu perowskitu (CaTiO3). Názvy jako niobičnan sodný, titaničitan vápenatý a hlinitan yttritý nelze použít, není-li prokázáno, že v mřížce existují diskrétní složené částice NbO3-, TiO32 a AlO33. Za název podvojných oxidů je možno kursivou v závorkách uvést strukturní typ
MgTiO3trioxid hořečnatotitaničitý (typ ilmenit)
NaNbO3trioxid sodnoniobičný (perowskit)
LiAlMn2O4(OH)4tetraoxidtetrahydroxid lithnohlinito-dimanganičitý
Solváty, adiční sloučeniny, klathráty
Počet molekul rozpouštědla v krystalosolvátech (vody v krystalohydrátech) se vyjádří číslovkovou předponou a název základní sloučeniny se uvede v 2. pádu
BaCl2.2H2O dihydrát chloridu barnatého AlCl3.xNH3 amoniakát chloridu hlinitého
NaBO2.H2O2 peroxohydrát metaboritanu sodného CaSO4.˝H2O hemihydrát síranu vápenatého
Názvy a vzorce adičních (donorakceptorických komplexů, DA-komplexů) a různých mřížkových sloučenin (klathrátů) se tvoří z názvů a vzorců jejich složek. K oddělování složek se v názvu užívá pomlček, ve vzorci teček. Počet molekul složek se v názvu uvádí arabskými číslicemi oddělenými dvojtečkami. Sloučeniny boru a voda se ve vzorci i názvu uvádějí vždy naposled, ostatní složky v pořadí podle jejich rostoucího počtu. Při stejném počtu více druhů složek jsou uváděny v abecedním pořadí svých názvů.
Z hlediska racionálnosti názvosloví je účelné, aby název jasně rozlišil, zda jde o solvát nebo sůl s ionty solvatovanými molekulami rozpouštědla. Názvů hydrát, etherát, amoniakát a p. lze použít pouze tehdy, neníli znám způsob vazby molekul ve sloučenině. Takové názvy je třeba považovat za triviální.
3CdSO4.8H2Osíran kademnatývoda (3:8) (čti tři ku osmi)
CaCl2.8NH3chlorid vápenatýamoniak (1:8)
8Kr.46H2Okryptonvoda (8:46)
NH3.C6H6.Ni(CN)2amoniakbenzenkyanid nikelnatý (1:1:1)
8CHCl3.16H2S.136H2Ochloroformsulfánvoda (8:16:136)
FeSO4.7H2Osíran železnatývoda (1:7)
[Fe(H2O)6]SO4.H2Osíran hexaaquaželeznatývoda (1:1)
[(CH3)4N]Cl.3AsCl3chlorid tetramethylamonnýchlorid arsenitý (1:3)
Koordinační sloučeniny
Koordinační sloučeninou (částicí) či komplexem se rozumí molekula nebo ion, v němž jsou k atomu M vázány další atomy nebo atomové skupiny L tak, že jejich počet převyšuje nejvyšší kladné oxidační číslo atomu M. Jestliže z této definice vypustíme omezení dané oxidačním číslem, lze podle pravidel názvos