Minerály, horniny

ílovitý materiál
jílovité břidlice
jíl, štěpnost na tenké destičky
Chemické sedimentární horniny
hornina
složení
vápenec
uhličitan vápenatý - CaCO3
dolomit
uhličitan Ca a Mg - CaMg(CO3)2
rohovec
mikrokrystalická forma křemene
evapority
halit (NaCl), anhydrit (CaSO4), sádrovec (CaSO4.2H2O)
chemické sedimenty se ukládají vysrážením ze slaných roztoků v mořské vodě nebo na pevnině ve slaných jezerech v oblastech s aridním klimatem
největší koncentraci mají slané roztoky tam, kde voda je mělká a je tam trvalý a intenzivní výpar
Uhlovodíky v sedimentárních horninách
kaustobiolity
uhelná řada
rašelina
černé a hnědé uhlí
antracit
živičná řada
ropa
zemní plyn
zemní vosk
asfalt
ropa a zemní plyn = minerální paliva
4. Metamorfované horniny
metamorfóza = proces kterým se horniny v  zemské kůře pod úrovní zóny zvětrávání přizpůsobují stavbou a minerálním složením odlišným chemicko-fyzikálním podmínkám
izofázová metamorfóza – minerály v  původní hornině se chemicky nemění a dochází pouze k jejich překrystalování; alofázová metamorfóza – dochází k tvorbě nových minerálů
kontaktní metamorfóza = nastává na styku starších hornin s  tuhnoucím magmatem jak ve větší hloubce, tak na zemském povrchu; faktory metamorfózy: teplota a tlak
regionální metamorfóza = postihuje různorodé komplexy hornin na velkých územích; faktory metamorfózy – teplota, tlak, chemická aktivita plynů, par a roztoků.
hlavní zástupci metamorfovaných hornin
hornina
charakteristika
fylit
vznik z jílovitých břidlic, slabá metamorfóza, štěpný na destičky,
svor
vznik silnou metamorfózou jílovitých břidlic, foliace = důsledek působení střižných napětí
kvarcit
pískovec metamorfně zpevněný oxidem křemičitým
mramor
rekrystalizované vápence a dolomity
rula – ortorula, pararula
silně metamorfované vyvřeliny nebo klastické sedimenty
5. Geologická časová škála
stáří Země – 4,6 až 4,7 mld. let
hierarchické úrovně geologické časové škály
Eonotém – Kryptozoikum = období bez života, Fanerozoikum = období s živými organizmy (kambrium až dnešek).
Éra – Azoikum a Proterozoikum (Prekambrium 3,8 mld – 570 mil. let BP), Paleozoikum (225 – 570 mil. let BP), Mesozoikum (65 – 225 mil. let BP) a Kenozoikum (0 – 65 mil. let BP).
Perioda – Paleozoikum (Kambrium, Ordovik, Silur, Devon, Karbon, Perm), Mesozoikum (Trias, Jura, Křída), Kenozoikum (Terciér, Kvartér).
Epocha – každá perioda má zpravidla 2 až 3 epochy – typicky to bývá: spodní, střední a svrchní.
Věk – slouží pouze pro časové zařazení hornin v rámci jednoho regionu
Zóna (chronozóna) – vymezuje se na základě období největšího rozvoje jednoho druhu organizmu nebo skupiny organizmů.
relativní + absolutní stáří hornin; absolutní stáří – určuje se pomocí známých poločasů rozpadu radioaktivních prvků (např. uran, uhlík)
6. Cyklus přeměny hornin
cyklus přeměny hornin (geologický cyklus) – procesy kterými vznikají horniny tvoří jeden uzavřený systém ve kterém dochází během geologických období k  opakované recyklaci horninového materiálu a přeměně jedné skupiny hornin na skupinu jinou
dva dílčí systémy geologického cyklu:
zemský povrch – nízké teploty a tlaky
zemské nitro – vysoké teploty a tlaky
FG
- -