Globální půdy

ioxidů) a jednodušších organických látek.
Calcic horizont: akumulace CaCO3, tato akumulace se může vyskytovat v  C horizontu, může však být i v B nebo A horizontu.
4.3 Přehled půdních typů FAO/UNESCO
Organické půdy
Histosoly
Minerální půdy
Půdy ovlivněné lidskou činností
Anthrosoly
Půdy ovlivněné půdotvorným materiálem
Na vulkanických materiálechAndosoly
Na píscíchArenosoly
Na jílechVertisoly
Půdy ovlivněné topografií
V nížinách (údolní nivy)Fluvisoly
Gleysoly
Ve vyšších územíchLeptosoly
Regosoly
Půdy ovlivněné limitovaným stářím
Cambisoly
Půdy ovlivněné klimatem ve vlhkých tropech a subtropech
Plinthosoly
Ferrasoly
Nitisoly
Acrisoly
Alisoly
Lixisoly
Půdy ovlivněné klimatem v aridních a semiaridních oblastech
Solončaky
Solonce
Gypsisoly
Calcisoly
Půdy ovlivněné klimatem ve stepních oblastech
Kaštanozemě
Černozemě
Phaeozemě
Greyzemě
Půdy ovlivněné klimatem v oblastech subhumidních lesů a travních porostů
Luvisoly
Podzoluvisoly
Planosoly
Podzoly
HISTOSOLY
Název: řečtina – histos = tkáň
Charakteristika: jedná se o půdy, které mají nejméně 40 nebo více cm organického materiálu v profilu – rašelinné půdy – organický materiál se hromadí v důsledku zamokření nad nepropustnou spodinou.
Profil: skládá se většinou z H a HCr horizontů.
Využití: jsou to půdy rašelinišť – extenzivně využívané lesy nebo travní porosty, místy je snaha o jejich rekultivaci a hospodářské využívání, značné plochy rašelinišť nejsou využívány a jsou stanovištěm typických rostlinných společenstev, mají nezastupitelnou vodohospodářskou funkci a měly by být důsledně chráněny.
Rozšíření: histosoly typicky vznikají v boreálních oblastech, zvláště v zamokřených, bažinatých lokalitách (např. v terénních depresích) s hladinou podzemní vody ležící mělko pod povrchem a dále ve vyšších polohách s vysokým poměrem srážek a evapotranspirace. Převážná většina histosolů se nachází v boreálních a mírných oblastech severní Ameriky, Evropy a Asie, menší rozlohy zaujímají i v tropech a subtropech – zejména v jihovýchodní Asii.
ANTHROSOLY
Název: řečtina – anthropos = člověk
Charakteristika: jsou to půdy, u kterých došlo vlivem lidských aktivit ke změnám půdních horizontů, a to zejména povrchových. Tyto půdy mají různý půdotvorný substrát, který byl přeměněn člověkem buď obděláváním (hlubokou kultivací, orbou) nebo dodaným cizorodým materiálem. Při dodávce cizorodého materiálu mohou být původní přirozené horizonty pohřbeny pod tímto materiálem.
Fimic Anthrosol – má typický fimic A horizont, který vznikl dlouhodobým obděláváním a dodávkou organických hnojiv.
Urbic Anthrosol – u předchozího případu šlo o přetvoření přírodní půdy, u této půdy je uměle vytvořený nejen A horizont, ale i podloží. Konkrétní podoba je závislá na způsobu vzniku, jsou to půdy různých výsypek, hald, apod. vznikající v  těžebních oblastech, při úpravách pozemků atd.
Profil: anthrosoly nemají přesné uspořádání půdních horizontů, pouze u Fimic Anthrosolů je přítomný diagnostický fimic A horizont.
Využití: u těchto půd se můžeme setkat s názvy, které odpovídají úpravě nebo využití těchto půd (např. zahradní, haldové, terasové). Anthrosoly, které vznikly jako umělé půdy např. půdy hald, výsypek, apod. mohou být využívány pro zemědělství, lesnictví nebo mohou zůstat ladem. Fimic Anthrosoly které vznikly obděláváním, mívají příznivé fyzikální i chemické vlastnosti a bývají intenzivně zemědělsky využívány.
Rozšíření: Anthrosoly se vyskytují v oblastech, které jsou po dlouhou dobu obývány člověkem. Fimic Anthrosoly zaujímají značné rozlohy v zemích západní Evropy.
ANDOSOLY
Název: japonština – an = tmavý, do = půda
Charakteristika: tyto půdy vznikly z vulkanických pyroklastických materiálů. V typické formě se vyvíjejí z vulkanických popelů, strusek, tufů či aglomerátů, a to takových, které jsou složené z větší části ze sopečných skel – sopečná skla tvoří významnou část minerálního podílu andosolů.
Profil: typické andosoly mají A – C nebo A – B – C (mollic, umric A, cambic B)
Využití: andosoly jsou přirozeně úrodné půdy a proto mají značný význam pro zemědělskou produkci, jsou využívány pro pěstování plodin jako je cukrová třtina, tabák, čaj, zelenina či pro ovocné sady.
Rozšíření: andosoly se vyskytují ve vulkanických oblastech. Oblasti hlavního výskytu andosolů leží v Tichomoří, na Novém Zélandě, v Japonsku, Indonésii, na západním pobřeží Jižní Ameriky, ve Střední Americe, ve Skalistých horách, na Aljašce, v některých zemích Afriky.
ARENOSOLY
Název: latina – arena = písek

Charakteristika: jsou to slabě vyvinuté půdy vzniklé na píscích. Arenosoly jsou propustné půdy s  vysokou pórovitostí. Z důvodu málo vyvinutého sorpčního komplexu mají nízkou schopnost poutat báze. Obsah organické hmoty bývá nízký.

Profil: mívají A – C nebo A – E – C horizonty (ochric A horizont, albic E horizont). V sušších oblastech bývá jejich diagnostickým horizontem ochric A horizont, zatímco v humidních tropických podmínkách bývá vyvinut poměrně mocný E horizont.
Využití: jejich využití v suchých oblastech, kde jsou nízké úhrny srážek, je problematické, v humidnějších oblastech bývají využívány pro zemědělskou produkci a hodně je jich rovněž zalesněno.
Rozšíření: tyto půdy se vyskytují od aridních po humidní a od chladných po teplé oblasti. Hlavně však jsou rozšířeny v suchých oblastech. Značné plochy zaujímají v jižní části Sahary, v jihozápadní Africe a v západní Austrálii.
VERTISOLY
Název: latina – vertere = obracet
Charakteristika: vertisoly jsou půdy, které se vyvinuly na velmi těžkých substrátech obsahujících více než 30 % jílu ve všech horizontech. V horní vrstvě se v suchém období vytvářejí hluboké trhliny – těmito trhlinami se pak dostávají do hloubky strukturní částice, v období vlhka se trhliny uzavřou a při bobtnání materiálu dochází k promíchávání částic (vertické procesy). V důsledku tlaků vzniká na povrchu vertisolů zvlněný mikroreliéf = gilgai (australský název).
Profil: se skládá obvykle z A – C horizontů.
Využití: velké rozlohy vertisolů nejsou vůbec využívány a jsou pokryty travními porosty, případně zalesněny. Problémy jsou však ve fyzikálních vlastnostech – mají nízkou infiltraci, slitou skladbu a špatné zásobení vodou.
Rozšíření: asi 2/3 vertisolů se nacházejí v tropických oblastech, většina jich je v semiaridních tropech. Rozsáhlé oblasti vertisolů se nacházejí v Súdánu, Indii a Austrálii.
FLUVISOLY
Název: latina – fluvius = tok, proud, řeka
Charakteristika: fluvisoly se vyvíjejí v periodicky zaplavovaných oblastech v okolí řek. Vyvíjí se většinou z jemných povodňových sedimentů – jedná se o materiál, který se dostal do vodních toků erozí v povodí a pak se akumuloval v nivách řek. Sedimenty obsahují značné množství živin. U většiny fluvisolů se vyskytuje skvrnitost z důvodu střídajících se oxidačních a redukčních podmínek, většinou jsou to půdy vlhčí a to ve všech částech profilu.
Profil: fluvisoly se vyznačují slabou diferenciací horizontů, jejich profil se skládá A – C horizontů.
Využití: vysoká přirozená úrodnost většiny fluvisolů umožňuje jejich zemědělské využití, o čemž svědčí i starověké zemědělské civilizace. V podmínkách tropů je na nich možné dosáhnout až 3 sklizně ročně. V našich podmínkách jsou tyto půdy často využívány jako orná půda, nejlepší ochranou těchto půd v údolní nivě jsou ovšem porosty lužního lesa a travní porosty.
Rozšíření: tento půdní typ je rozšířen na celém světě ve všech klimatických zónách. Největší plochy se vyskytují podél velkých řek a v oblastech říčních delt.
GLEYSOLY
Název: ruština – glej = blátivá, rozbahněná půdní hmota
Charakteristika: jejich tvorba je podmíněna hladinou podzemní vody v mělkých hloubkách (méně než 50 cm pod povrchem) buď v některém ročním období nebo v průběhu celého roku. Dominantní vlastností glejů je značné nasycení vodou, která vzlíná od hladiny podzemní vody. Zamokření je spojeno s  nedostatečným provzdušněním – v takových podmínkách dochází k  redukčním pochodům – redukované sloučeniny Fe → spodní část profilu má šedé až šedomodré či šedozelené zbarvení. Následné provzdušnění, při poklesu hladiny podzemní vody, vede ke zpětné oxidaci a tvorbě rezivých skvrn, které se objevují zejména podél puklin v půdě nebo podél kanálků s kořeny.
Profil: A – Bg – Cr, H – Bg – Cr
Využití: hlavní překážkou hospodářského využití glejů je jejich nepříznivý hydrologický režim, tam kde došlo k jejich odvodnění jsou využívány pro polní hospodářství nebo pastvu dobytka. Pro většinu ploch s  těmito půdami je nejvhodnějším řešením ponechat je kryté travními nebo lesními porosty.
Rozšíření: nejvíce jsou tyto půdy rozšířeny v boreálních a chladných částech světa v severní Asii, na severu Severní Ameriky, další rozšíření pak mají v Jižní Americe, Africe a jihovýchodní Asii.
LEPTOSOLY
Název: řečtina – leptos = mělký; dříve se vymezovaly typy: lithosol, ranker, rendzina
Charakteristika: jsou to půdy, jejichž hloubka je menší než 30 cm a které spočívají na pevné hornině nebo na silně vápnitém materiálu.
Profil: leptosoly jsou geneticky mladé půdy, jejich tvorba je omezena pouze na A horizont spočívajícím na matečné hornině, případně nad B horizontem v počátcích vývoje.
A – (B) – R
A – (B) – C
Využití: většina nevápnitých leptosolů není obdělávána, zemědělské využití je omezené z důvodu příliš mělkého profilu a vysokému obsahu skeletu, dalším nebezpečím při jejich využívání je náchylnost k erozi. Vápnité leptosoly mají lepší fyzikální i chemické vlastnosti a dobré odvodnění, jejich využití je ale omezené ze stejných důvodů jako u nevápnitých.
Rozšíření: leptosoly jsou půdy ostrůvkovitě rozšířené po celém světě.

Ranker
Do této skupiny se řadí půdy jejichž společnou vlastností je silikátový substrát, většinou mechanicky skeletovitě zvětralý, na němž spočívá humózní A horizont.
Rendzina
Jsou to humusokarbonátové půdy, tzn. půdy o horozontech A a C na silně karbonátových horninách (na vápencích, dolomitech, travertinech, magnezitech). Názvem rendzina se mohou označovat jen půdy které mají karbonátový skelet nebo jsou vůbec skeletnaté.
REGOSOLY
Název: řečtina – rhegos = přikrývka
Charakteristika: jsou to půdy, které vznikají na nezpevněných substrátech – pozor!!! nejsou to ani hrubě zrnité substráty na kterých vznikají arenosoly ani říční uloženiny na kterých se tvoří fluvisoly → jsou to hlinité, štěrkovité, kamenité zvětraliny hlavně silikátových hornin. Jedná se o půdy jejichž vývoj je omezen na mělký A horizont, který spočívá na nezměněné matečné hornině. Omezený vývoj je dán nepříznivými přírodními podmínkami – např. suchým a horkým pouštním klimatem nebo trvale zmrzlou půdou.
Profil: mají jednoduchý A – C profil.
Využití: v arktických oblastech nebývají tyto půdy hospodářsky využívané, pokud se vyskytují ve stepních regionech, tak se musí zavlažovat.
Rozšíření: regosoly se vyskytují hlavně v arktických oblastech, významně se rovněž vyskytují v semiaridních tropech a subtropech.
CAMBISOLY
Název: latina – cambiare = měnit
Charakteristika: jsou to půdy se začínající diferenciací půdního profilu, která se projevuje změnami v barvě, struktuře a zrnitosti ( odtud pochází jejich název. Cambisoly jsou půdy které mají kambikový B horizont, který je diagnostickým horizontem pro všechny kambisoly. Tento horizont se nachází mezi A horizontem a relativně nezměněným C horizontem a odlišuje se od C horizontu barvou a obsahem jílu. V cambisolech probíhá proces brunifikace = uvolňování a zvýšená aktivita Fe, která dává B horizontu hnědou barvu.
Profil: tyto půdy mají profil tvořený A – Bw – C horizonty.
Využití: více jak polovina cambisolů je využívána nebo je využitelná pro pěstování plodin. V mírných klimatických zónách jsou silně zemědělsky využívané, pokud mají menší nasycení sorpčního komplexu bázemi, tak bývají často obhospodařovány lesnicky.
Rozšíření: většina kambisolů je rozšířena v oblastech s přebytkem srážek, jsou to však půdy, které mají vysokou pórovitost a dobrou vnitřní drenáž – takže netrpí zamokřením. Běžné jsou zejména v mírných a boreálních oblastech. Vyskytují se ale i v tropech.
PLINTHISOLY
Název: řečtina – plinthos = cihla
Charakteristika: jsou to půdy které obsahují plinthitovou vrstvu; plinthit = vyskytuje v oblastech deštných lesů a savan a je to směs jílu a křemene bohatá na Fe a chudá na humus. Když země vyschne plinthit ztvrdne – ztvrdnutí bývá zpravidla vyvoláno odstraněním vegetace a erozí, které vystaví půdu účinkům vzduchu. Vlhké klima deštných lesů podporuje tvorbu plinthitu, sušší prostředí savan zase jeho tvrdnutí, ztvrdnutí je nezvratné.
Profil: A – B – C
Využití: zemědělské využití těchto půd je problematické z důvodu jejich nepříznivých fyzikálních vlastností – mají nízkou úrodnost.
Rozšíření: hojně se vyskytují v západní Indii, kde byly poprvé popsány a označeny starším názvem laterit. Další rozsáhlé oblasti lze nalézt v západní Africe a Jižní Americe.
FERRALSOLY
Název: latina – ferrum = železo, alumen = kamenec
Charakteristika: jsou to červeně nebo žlutě zbarvené tropické půdy s vysokým obsahem sloučenin Fe a Al. Intenzivní zvětrávání matečné horniny v oblastech humidního tropického klimatu má za následek zbytkovou koncentraci odolných primárních minerálů a sekundárního jílového minerálu kaolinitu a oxidů a hydroxidů Fe a Al.
Profil: A – B – C, B horizont má velkou mocnost (kolem 1 m) a vysoký obsah Fe
Využití: značná část ferralsolů není využívána, na části z nich se praktikuje zemědělství (v lepším případě tzv. „shifting cultivation“ = 2 až 3 roky obdělávání, pak 10 až 15 let les).
Rozšíření: téměř všechny ferralsoly jsou v tropech, kde zabírají skoro 1/4 povrchu –Jižní Amerika, střední Afrika, lze je najít i v JV Asii nebo na tichomořských ostrovech.
NITISOLY
Název: latina – nitis = jasný, lesknoucí se
Charakteristika: jsou to půdy které mají o jíl obohacený argic B horizont. Jedná se o hluboké, červené půdy s jílovou iluviací. Dalším procesem který v těchto půdách probíhá je nitidizace = tvorba hranatých bloků s lesklými povrchy – tento typ půdní struktury je spojován s přítomností významného množství oxidů Fe. Nitisoly jsou méně zvětralé než ferralsoly, minerály odolné vůči zvětrávání v nich mají sice převahu, ale je zde i určité procento lehčeji zvětratelných nerostů.
Profil: A – B – C
Využití: tyto půdy patří mezi nejproduktivnější v humidních tropech. Z tohoto důvodu jsou vyhledávány pro zakládání plantáží např. kakaovníku a ananasu.
Rozšíření: nejvíce nitisolů se nachází v Africe, vyskytují se i v Asii, Střední a Jižní Americe a v Austrálii.
ACRISOLY
Název: latina – acer = prudký, ostrý
Charakteristika: tyto půdy mají argic B horizont. Jsou to kyselé půdy s malou nasyceností bázemi, které se tvoří se na různých zvětralinách s vysokým obsahem křemíku. Acrisoly jsou minerálně chudé půdy s nízkou biologickou aktivitou.

Profil: se skládá z A – E – Bt – C horizontů. Eluviace nemusí probíhat vždy.
Využití: velké plochy acrisolů jsou zalesněny, což