demografie

3
MDR
12,1
0,7
-3,0
LDR
20,7
13,7
4,2
LDCs
20,0
23,8
12,4
Afrika
22,2
22,2
10,9
Evropa
10,7
-1,8
-5,5
Asie
19,4
12,8
2,0
Lat. Amerika a Karibik
26,4
15,2
2,6
Sev. Amerika
15,2
5,9
1,1
Oceánie (vč. Austrálie)
15,1
9,5
2,2
Stárnutí populace
Výše popsané demografické trendy způsobují významné změny složení (struktury) populace:
mění se etnická a rasová struktura celosvětové populace (v důsledku migrací dochází přitom i ke změnám v rámci jednotlivých dosud relativně, z hlediska složení obyvatelstva, stabilních států),
mění se struktura obyvatelstva podle rodinného stavu (důsledek druhého demografického přechodu),
pravděpodobně nejvýznamnější změny se však týkají změn věkové struktury - ve většině světa nyní převládá trend stárnutí populace (= zjednodušeně řečeno jde o zvětšování podílu starších složek na celkovém obyvatelstvu). Jeho příčinou je:
skutečnost, že lidé žijí déle (prodlužování naděje dožití),
pokles porodnosti a plodnosti (→ zmenšení podílu mladších lidí).
Vhodný nástroj pro analýzu vývoje věkové struktury obyvatelstva představuje tzv. věková pyramida. Ty mohou mít různý tvar, rozlišujeme mezi nimi tři základní typy:
klasická věková pyramida – progresivní typ populace: charakterizuje ho:
-relativně vysoký podíl mladého obyvatelstva,
-každý následující ročník narozených je početnější (předpokladem je rozšířená reprodukce obyvatelstva).
Graficky se to projevuje širokou základnou pyramidy, celá pyramida se poměrně rovnoměrně „zužuje“;
stacionární typ populace: charakterizuje ho:
-stejná početnost všech kategorií obyvatelstva dětského věku,
-v populaci jsou vyrovnané počty narozených a zemřelých,
-důsledkem je jednoduchá (čistá) reprodukce;
„urnový“ tvar pyramidy – regresivní typ populace: charakteristika:
-stálý pokles počtu narozených,
- relativně malá dětská složka obyvatelstva.
V důsledku toho má pyramida zúženou základnu, populace se zpravidla vyznačuje nedostatečnou úrovní reprodukce.
Právě přechod od progresivní ke stacionární a regresivní populaci je označován jako stárnutí populace. Jeho projevem je zvyšování podílu starších osob v populaci, nástup procesu lze snadno rozpoznat změnou tvaru věkové pyramidy.
Obr. 3: Vývoj věkové struktury MDR a LDR v období let 1950 - 2050
Stárnutí populace má v podstatě nepříznivé důsledky, protože vede ke zhoršení ekonomických relací mezi produktivní a neproduktivní složkou populace. Důsledky se dotýkají všech sfér sociálního i ekonomického vývoje, nejzřetelněji se však projeví ve fungování stávajících systémů sociálního a zdravotního zabezpečení, neboť ty vznikaly za zcela jiných demografických podmínek.
Proces stárnutí populace lze vyjádřit také prostřednictvím dvou ukazatelů:
index stáří = poměr postproduktivní (často obyvatelstvo ve věku 60+) a dětské složky (obyvatelstvo ve věku 0-14) obyvatelstva,
věkový medián = střední hodnota, která obyvatelstvo rozděluje na dvě početně stejně velké poloviny (polovina lidí je mladších, polovina starších), neboli udává věk, kterého dosáhla právě polovina populace.
Tab. 13: Vývoj indexu stáří (60+/0-14) v letech 1950 - 2050
Území
1950
2000
2050
Svět
23,8
33,2
106,4
MDR
42,9
105,9
205,3
LDR
17,1
23,3
94,5
LDCs
13,2
11,1
34,2
Afrika
12,6
11,8
36,4
Evropa
46,3
115,7
237,3
Asie
18,5
28,8
122,5
Lat. Amerika a Karibik
14,9
25,1
132,7
Sev. Amerika
45,6
75,1
147,2
Oceánie (vč. Austrálie)
37,1
51,3
136,4
Tab. 14: Vývoj věkového mediánu v letech 1950 - 2050
Území
1950
2000
2050
roky
Roky
roky
Svět
23,6
26,5
36,8
MDR
28,6
37,3
45,2
LDR
21,3
24,1
35,7
LDCs
19,5
18,1
27,1
Afrika
19,0
18,3
27,5
Evropa
29,2
37,7
47,7
Asie
22,0
26,1
38,7
Lat. Amerika a Karibik
20,1
24,2
39,8
Sev. Amerika
29,8
35,4
40,2
Oceánie (vč. Austrálie)
27,8
30,7
39,9
V průběhu druhé poloviny 20. století nebyl proces stárnutí obyvatelstva ve světě jako celku příliš významný:
hodnoty indexu stáří a věkového mediánu vzrostly pouze mírně,
výjimku představují MDR (teritoriálně zejména Evropa), kde již v současnosti počet osob starších 60 let překračuje počet dětí ve věku do 15 let,
stárnutí obyvatelstva se zatím zcela vyhnulo LDCs a Africe, kde se mezi roky 1950 a 2000 jak index stáří, tak i věkový medián dokonce snížily.
Přitom vysokým tempem se zvyšuje i relativní podíl „nejstarších starých“, tj. osob ve věku 80 let a více.
V první polovině 21. století se proces demografického stárnutí významně zrychlí:
index stáří - ve světě jako celku bude překonána hraniční hodnota 100,
hodnota 100 bude téměř dosažena i ve skupině zemí LDR,
jedinou skupinou, která jím bude zasažena jen okrajově, bude prozatím pouze skupina 49 LDCs a kontinent Afrika,
nejstarším kontinentem zůstane i nadále Evropa, kde index stáří v roce 2050 překročí dokonce hodnotu 200!!!
Tyto trendy představují pro země MDRs (a zejména pro evropské státy) velkou výzvu, neboť jejich vlády jsou postaveny před úkol zajistit financování důchodů a sociální péče prostřednictvím daní, jimiž je zatížen zmenšující se podíl obyvatelstva v produktivním věku.
Současné a budoucí problémy MDRs jsou poměrně bezvýznamné při srovnání s očekávaným čistým početním růstem starších lidí v příštích 50 letech v LDRs, neboť to ještě děsivěji zatíží již tak křehkou ekonomickou základnu těchto zemí.
Závěr
Světový demograf. systém prošel v minulé polovině století velkými změnami. Přehled trendů:
v LDRs nyní žije téměř třikrát více lidí než v roce 1950, do roku 2050 se zde počet obyvatel zvětší ještě o další dvě třetiny,
proces demografického přechodu je nyní téměř dokončen ve většině regionů světa, v Evropě probíhá tzv. druhý demografický přechod,
v souvislosti s uvedenými změnami se výrazně mění intenzita porodnosti a úmrtnosti,
zároveň se mění i struktura populace, z demografického hlediska je významné především stárnutí populace.
Podle nejpravděpodobnějšího scénáře budoucího vývoje budou tyto trendy pokračovat i nadále.
Velmi pravděpodobná budoucnost:
světová populace se v příštím půlstoletí zvětší celkem o další tři miliardy,
veškerý tento populační růst proběhne v LDRs, což povede k dalšímu snížení podílu MDRs na obyvatelstvu světa,
počet starých lidí bude i nadále rychle vzrůstat,
etnická rovnováha světa bude narušována v neprospěch bílé převážně křesťanské populace, zatímco asijská a africká populace se bude zvětšovat a populace islámských zemí a populace příslušníků jiných náboženství budou expandovat,
to pravděpodobně povede k nárůstu napětí jak mezi zeměmi tak uvnitř nich, a to zvláště v územích, kde bude dosaženo limitů jejich pozemních a vodních zdrojů. Ušetřeny nebudou ani země MDRs, neboť jejich existující etnicky menšinové populace porostou a jejich přísné imigrační kontroly budou dalším testem mezinárodní komunity.
Předpoklad kontinuity však může být narušen množstvím způsobů:
války (etnické konflikty), epidemie nemocí (HIV/AIDS), hladomory
ve zbývajících zemích s vysokou plodností nejsou v důsledku kombinace rychlého populačního růstu a slabého ekonomického pokroku zaručeny takové podmínky, které vedou ke zmenšení velikosti rodiny.
významný vliv migrací – blíže na speciální přednášce.
Závěrem lze konstatovat, že demografické události nyní tvoří hlavní složku globálních změn a kombinace změn a nejistoty představuje výraznou výzvu nového tisíciletí.