demografie

hrubá míra úmrtnosti v MDRs převyšuje hodnoty v LDRs (do roku 2050 se tento rozdíl bude ještě zvětšovat) – příčinou tohoto stavu jsou rozdíly ve věkové struktuře obyvatelstva:
LDRs se nyní vyznačují vysokými počty mladých lidí, kteří jsou obecně vystavení nižšímu riziku úmrtí,
hrubá míra úmrtnosti v MDRs se pak zvyšuje z důvodu růstu podílu starších lidí (stárnutí populace).
Tab. 9: Vývoj hrubé míry úmrtnosti v letech 1950 - 2050
Území
1950-55
2000-05
2045-50
v ‰
v ‰
v ‰
Svět
19,6
9,1
10,4
MDR
10,3
10,2
13,3
LDR
23,9
8,8
10,0
LDCs
28,7
15,1
8,1
Afrika
26,9
15,2
9,0
Evropa
10,8
11,5
15,1
Asie
23,6
7,7
10,5
Lat. Amerika a Karibik
15,6
6,4
9,4
Sev. Amerika
9,4
8,2
10,7
Oceánie (vč. Austrálie)
12,6
7,6
9,9
Vhodnějším ukazatelem úmrtnosti je proto naděje dožití, protože jeho velikost není ovlivněna věkovou strukturou analyzované populace. Prostřednictvím tohoto ukazatele vychází poněkud odlišné hodnocení vývoje úmrtnostních poměrů:
MDRs pokračují v prodlužování naděje dožití, byť tempo jejího růstu je poměrně pomalé:
mezi roky 1950-55 a 1970-75 naděje dožití vzrostla z 66,5 na 71,2 let (pro obě pohlaví dohromady), což představuje nárůst téměř jednoho roku v průběhu každého čtyřletého intervalu,
od té doby se pokrok zpomalil, narůstá nyní pouze zhruba o 3 roky života navíc v průběhu dvou desetiletí.
Částečně lze toto zpomalení vysvětlit vývojem situace ve východní Evropě, kde došlo k určitému zhoršení intenzity úmrtnosti v průběhu komunistické éry, v některých postkomunistických zemích vedla k růstu úmrtnosti i následující ekonomická liberalizace (např. v Rusku se naděje dožití mužů v polovině 90. let 20. století propadla jen na 57 let!!!).
Trend prodlužování naděje dožití v MDRs zůstane zachován i v první polovině 21. století.
v LDRs bylo prodloužení naděje dožití v druhé pol. 20. stol. výraznější než v MDRs, avšak také zde se tempo v 80. a 90. letech zpomalilo:
mezi obdobími 1950-55 a 1970-75 zde naděje dožití „vyletěla“ ze 41 na téměř 55 let,
v příštích 20 letech se průměrně prodloužila jen o dalších 7 let.
Počáteční pokrok bývá vysvětlován:
rychlým omezením malárie pomocí metod vyvinutých k ochraně vojáků bojujících v druhé světové válce v jihovýchodní Asii,
programy kontroly šíření infekčních a ve vodě se šířících chorob (neštovice, tuberkulóza a cholera).
naděje dožití zůstává nízká obecně v nejméně rozvinutých zemích a zvláště v Africe – v Zambii, Zimbabwe, Svazijsku, Sierra Leone, Lesothu, Malawi, Mozambiku a ve Rwandě dokonce nepřekračuje ani 40 roků, v těchto státech se často projevuje vliv občanských válek a doprovodných ekonomických a sociálních otřesů.
Afrika – pokles naděje dožití od konce 80. let
Tuto změnu trendu – odlišnou od všech ostatní regionů světa – lze připsat především vlivu epidemie HIV/AIDS. Kromě ní se na tom však podílejí i některé další faktory, hovořit lze o ozbrojených konfliktech, ekonomické stagnaci, znovuobjevení infekčních chorob (např. tuberkulóza a malárie).
Tab. 10: Vývoj naděje dožití mužů a žen v letech 1950 - 2050
Území
1950-55
2000-05
2045-50
muži
ženy
muži
ženy
muži
ženy
Svět
45,2
47,9
63,3
67,6
72,0
76,7
MDR
63,5
68,5
72,1
79,4
78,6
84,6
LDR
40,2
41,9
61,7
65,1
71,0
75,3
LDCs
35,0
36,4
48,8
50,5
65,1
67,8
Afrika
36,5
39,1
47,9
50,0
63,8
65,9
Evropa
62,9
67,9
70,1
78,2
77,5
83,5
Asie
40,7
42,1
65,5
69,0
73,6
78,5
Lat. Amerika a Karibik
49,7
53,1
67,1
73,9
75,2
81,8
Sev. Amerika
66,1
71,9
74,5
80,1
79,3
84,2
Oceánie (vč. Austrálie)
58,0
62,9
71,8
76,6
78,4
83,5
Země, které se potýkají s nízkými nadějemi dožití, čelí kromě jiného dvěma důležitým problémům:
epidemie HIV/AIDS - virus HIV se stal důležitou příčinou úmrtí a jedním z důvodů, proč OSN v nedávné době snižovalo projekce budoucího počtu obyvatel světa.
Podle odhadů OSN bylo v roce 2003 HIV/AIDS nakaženo cca 35,7 mil. dospělých osob. Odhaduje se přitom, že v současnosti je zhruba v 60 státech světa nakaženo HIV/AIDS více než 1 % obyvatelstva ve věku 15 – 49 let (v těchto 60 státech přitom žije 33,6 mil. nakažených, tj. 94 % všech nakažených), nejvíce těchto zemí se přitom nachází:
v saharské a subsaharské Africe – celkem 40,
v Asii – celkem 5,
v Latinské Americe a Karibiku – celkem 12,
v Evropě 2 (Rusko a Ukrajina),
v Severní Americe 1 (USA).
Nejhůře postiženými státy byly v roce 2003 Botswana, kde bylo HIV infikováno 36 % dospělé populace a Svazijsko, kde míra prevalence dosáhla 37,4 %. Míra prevalence překračuje 20 % dospělé populace ještě ve státech Lesotho (27,6 %) a Zimbabwe (22,5 %).
V 60 nejpostiženějších státech se odhaduje, že v roce 2015 zde bude žít o 115 mil. osob méně (cca o 10 %) než by zde žilo v případě neexistence AIDS, do roku 2050 tento rozdíl dosáhne 344 mil. osob.
Tato skutečnost samozřejmě výrazně přispívá také k poklesu naděje dožití – např. v Botswaně poklesla naděje dožití z hodnoty 65 roků v letech 1985-90 na 37 roků v pětiletí 2000-05. V celé jižní Africe, kde se z tohoto hlediska nacházejí nejpostiženější státy světa, klesla ve stejném období naděje dožití z 61 na 48 roků.
Důsledkem epidemie HIV/AIDS je také devastace věkové struktury obyvatelstva, protože v jižní Africe připadalo 60 % úmrtí v letech 2000-05 na osoby ve věkové kategorii 20–49 roků!!! To má zásadní ekonomické a sociální důsledky (věk maximální ekonomické a rodičovské aktivity).
kojenecká a dětská úmrtnost – kvocient kojenecké úmrtnosti je velmi dobrým ukazatelem tempa socio-demografických změn (respektive životní úrovně), proto bývá obvykle považován za jeden z klíčových faktorů používaných při vymezení rozsahu tzv. „rozvojového světa“ - ukazatel totiž hovoří o kvalitě životní úrovně, zdravotnické péče, kulturní úrovni atd. (pro celkovou úroveň populace je totiž zvlášť důležité, jak se stará o děti v nejmladším věku, kdy mohou být značně ohroženy špatnou péčí).
Současné hodnoty kvocientu kojenecké úmrtnosti – viz údaje v tab. 11. Vysoké hodnoty jsou charakteristické zejména pro Afriku (v subsaharské Africe dosahují průměrně téměř 100 ‰, což znamená, že 100 z 1000 živě narozených dětí se nedožije 1. narozenin).
Kvocient kojenecké úmrtnosti ve výši hodnoty téměř 200 ‰ se v současnosti vyskytuje v Mozambiku a Angole.
Tab. 11: Vývoj kvocientu kojenecké úmrtnosti v letech 1950 - 2050
Území
1950-55
2000-05
2045-50
v ‰
v ‰
v ‰
Svět
157,2
55,6
21,5
MDR
59,1
7,5
4,5
LDR
180,1
60,9
23,5
LDCs
196,0
97,2
35,4
Afrika
181,9
88,5
33,1
Evropa
72,4
8,9
4,8
Asie
182,1
53,2
19,9
Lat. Amerika a Karibik
126,2
31,9
9,9
Sev. Amerika
28,6
6,6
4,6
Oceánie (vč. Austrálie)
61,9
25,9
8,6
Přirozený přírůstek
Na základě popsaného vývoje porodnosti a úmrtnosti se intenzita přirozeného přírůstku ve světě vyvíjela následujícím způsobem – viz tab. 12. Analýza je založena na ukazateli:
míra přirozeného přírůstku = jde o přepočet počtu živě narozených na 1000 obyvatel středního stavu.
Také tyto údaje potvrzují očekávaný populační růst světa i jeho jednotlivých částí:
MDRs jako celek budou přirozeným pohybem obyvatelstvo ztrácet,
přirozený přírůstek bude kladný pouze v LDRs a hlavně v LDCs,
z kontinentů dosahuje a bude dosahovat záporného přirozeného přírůstku pouze Evropa.
Tab. 12: Vývoj míry přirozeného přírůstku v letech 1950 - 2050
Území
1950-55
2000-05
2045-50
v ‰
v ‰
v ‰
Svět
18,0
12,2
3,