Demografie

LDRs (Less Developed Regions) = Afrika, Asie (s výjimkou Japonska), Latinská Amerika a Karibik, Melanésie, Mikronésie, Polynésie;
LDCs (Least Developed Countries) = jde o skupinu 50 nejchudších států světa, jež jsou zároveň součástí LDR, jedná se o následující státy:
Afghánistán, Angola, Bangladéš, Benin, Bhútán, Burkina Fasso, Burundi, Kambodža, Cape Verde, Středoafrická republika, Čad, Komory, Demokratická republika Kongo, Demokratická republika Timor-Leste, Džibutsko, Rovníková Guinea, Eritrea, Etiopie, Gambie, Guinea, Guinea-Bissau, Haiti, Kiribati, Laos, Lesotho, Libérie, Madagaskar, Malawi, Maledivy, Mali, Mauretánie, Mozambik, Myanmar, Nepál, Niger, Rwanda, Samoa, Svatý Tomáš, Senegal, Sierra Leone, Šalamounské ostrovy, Somálsko, Súdán, Togo, Tuvalu, Uganda, Tanzánie, Vanuatu, Jemen, Zambie.
Tab. 1: Populační vývoj světa v letech 1950 - 2050
Rok
MDR
LDR
LDCs
Svět
abs. (v tis.)
%
abs. (v tis.)
%
abs. (v tis.)
%
abs. (v tis.)
%
1950
812 771
32,3
1 705 858
67,7
200 380
8,0
2 518 629
100,0
2000
1 193 872
19,7
4 876 709
80,3
667 757
11,0
6 070 581
100,0
2050
1 219 662
13,7
7 699 061
86,3
1 674 521
18,8
8 918 724
100,0
Pramen: www.un.org/popin
To povede k podstatné změně rozložení populace (tab. 1):
v roce 1950 žila v MDRs téměř jedna třetina všech lidí (32,3 %),
do roku 2005 jejich podíl klesl na jednu pětinu (18,7 %),
v roce 2050 se očekává pokles asi na jednu osminu (13,6 %).
(Naopak výrazně poroste podíl LDR a také 50 nejméně rozvinutých zemí, v nichž bude v roce 2050 žít až 19,1 % světové populace).
Tato nerovnováha je jasně zřetelná také ve změnách rozložení mezi hlavními regiony světa:
symbolické je „předstižení“ Evropy Afrikou pokud jde o celkovou velikost populace v polovině 90. let 20. století (v roce 2050 podíl Evropy klesne pravděpodobně na 7,2 %, zatímco Afrika dosáhne 21,3 %),
Asie zůstane hlavním přispěvatelem, pokud jde o absolutní počty, ovšem i tam dojde ke zřetelnému omezení tempa růstu.
Tab. 2: Populační vývoj světa v letech 1950 - 2050
Území
1950
2000
2050
abs. (v tis.)
%
abs. (v tis.)
%
abs. (v tis.)
%
Svět
2 518 629
100,0
6 070 581
100,0
8 918 724
100,0
Afrika
221 214
8,8
795 671
13,1
1 803 298
20,2
Evropa
547 403
21,7
727 986
12,0
631 938
7,1
Asie
1 398 488
55,5
3 679 737
60,6
5 222 058
58,6
Lat. Amerika a Karibik
167 097
6,6
520 229
8,6
767 685
8,6
Sev. Amerika
171 616
6,8
315 915
5,2
447 931
5,0
Oceánie (vč. Austrálie)
12 812
0,5
31 043
0,5
45 815
0,5
Na úrovni jednotlivých zemí budou i nadále světové populaci dominovat Čína a Indie, jež dohromady čítají více než jednu třetinu světové populace.
Počet populačně velkých zemí se však bude zvyšovat:
v roce 1950 mělo více než 50 mil. obyvatel pouze 8 zemí,
v roce 1998 počet takových zemí vzrostl na 23,
v roce 2050 jich pravděpodobně bude již 34.
V roce 2050 také pravděpodobně podle počtu obyvatel Indie předstihne Čínu, nicméně v obou zemích bude žít kolem 1,5 mld. obyvatel. Tab. 3, 4 a 5 vývoj v této oblasti přibližují konkrétními údaji.
Tab. 3: Státy s 50 mil. a více obyvateli v roce 1950
Pořadí
Stát
Počet obyvatel
(v tis.)
1.
Čína
554 760
2.
Indie
357 561
3.
USA
157 813
4.
Rusko
102 702
5.
Japonsko
83 625
6.
Indonésie
79 538
7.
Německo
68 376
8.
Brazílie
53 975
Celkem
1 458 350
z toho MDR
28,3 %
z toho LDR
71,7 %
Tab. 4: Státy s 50 mil. a více obyvateli v roce 2004
Pořadí
Stát
Počet obyvatel (v tis.)
Pořadí
Stát
Počet obyvatel
(v tis.)
1.
Čína
1 298 848
13.
Vietnam
82 690
2.
Indie
1 065 071
14.
Německo
82 425
3.
USA
293 028
15.
Egypt
76 117
4.
Indonésie
238 453
16.
Írán
69 019
5.
Brazílie
184 101
17.
Turecko
68 894
6.
Pákistán
159 196
18.
Etiopie
67 851
7.
Rusko
143 782
19.
Thajsko
64 866
8.
Bangladéš
141 34020.Francie60 4249.Nigérie137 25321.Velká Británie60 27110.Japonsko127 33322.Kongo58 31811.Mexiko104 96023.Itálie58 05712.Filipíny86 242...Celkem4 728 539z toho MDR17,5 %z toho LDR82,5 %
Tab. 5: Státy s 50 mil. a více obyvateli v roce 2050
Pořadí
Stát
Počet obyvatel
(v tis.)
Pořadí
Stát
Počet obyvatel
(v tis.)
1.
Indie
1 531 438
18.
Rusko
101 456
2.
Čína
1 395 182
19.
Turecko
97 759
3.
USA
408 695
20.
Jemen
84 385
4.
Pákistán
348 700
21.
Německo
79 145
5.
Indonésie
293 797
22.
Thajsko
77 0796.Nigérie258 47823.Afghánistán69 5177.Bangladéš254 59924.Tanzánie69 1128.Brazílie233 14025.Kolumbie67 4919.Etiopie170 98726.Velká Británie66 16610.Kongo151 64427.Myanmar64 49311.Mexiko140 22828.Francie64 23012.Egypt127 40729.Súdán60 13313.Filipíny126 96530.Irák57 93214.Vietnam117 69331.Saúdská Arábie54 73815.Japonsko109 72232.Niger53 03716.Írán105 48533.Argentina52 80517.Uganda103 24834.Nepál50 810Celkem7 047 696z toho MDR
11,8 %
z toho LDR
88,2 %
Nápadným rysem nedávné minulosti je také rychlý růst obyvatelstva v zemích s významnou přítomností muslimů, tj. zemí, jež se rozprostírají od Pákistánu západním směrem až k africkému atlantickému pobřeží. To je trend, který pravděpodobně v dalším období ještě zesílí - je to dáno kombinací:
vysoké úrovně přirozeného přírůstku plynoucího z vysoké míry porodnosti a
mladé věkové struktury
(data z roku 1988 uvádějí plodnost islámských národů hodnotou 6,0 dětí na ženu, což je třikrát více než v jiných rozvojových zemích, podíl obyvatel mladších 15 let činí 43 %).
Pro ilustraci: OSN provedla analýzu vývoje počtu obyvatel ve 40 zemích, v nichž roku 1988 muslimové tvořili nejméně polovinu populace. Populace těchto zemí činila:
v roce 1950 302 mil. (12 % populace světa),
do roku 1998 se více než ztrojnásobila na 952 mil. (16 % populace světa),
podle současných projekcí by v roce 2050 měla dosáhnout 1,869 mld. (21 % světové populace).
Projekce OSN nicméně i pro země islámského světa počítají do roku 2050 s poklesem míry plodnosti na úroveň čisté reprodukce (2,1 porodů na ženu), v současné době je však velmi obtížné vědět, zda je to vůbec možné, protože existují doklady (např. z Íránu), že posílení islámského fundamentalismu slouží jako překážka nebo přinejmenším zpomaluje proces poklesu plodnosti.
Vývoj porodnosti a úmrtnosti – koncept demografického přechodu a druhého demografického přechodu
Demografický přechod
Koncept tzv. demografického přechodu se snaží zevšeobecnit změny růstu počtu obyvatel v čase. Tímto teoretickým konceptem lze vysvětlit především:
kulminaci populačního růstu světa v druhé polovině 20. století, kdy se v dynamické druhé a třetí fázi demografického přechodu nacházela většina rozvojových států.
v souvislosti s očekávaným postupným přechodem rozvojových zemí do závěrečné čtvrté fáze se v první polovině 21. století očekává další pokles tempa růstu světové populace.
V důsledku toho, se podle střední varianty populační prognózy OSN očekává, že v roce 2050 bude na světě žít pouze 8,9 mld. obyvatel.
Termín „demografický přechod" vystihuje skutečnost, že je to přechodné období demografických procesů, které spojuje periody relativně rovnovážného přirozeného pohybu obyvatelstva:
v počáteční periodě, jež je charakteristická pro agrární (feudální) společnost, se vysoká úroveň porodnosti spojuje s vysokou úmrtností, z čehož vyplývá nízký přírůstek obyvatelstva,
vlastní přechod charakterizuje zvýšení přírůstků obyvatelstva v důsledku nerovnoměrného poklesu úmrtnosti a porodnosti,
druhá perioda rovnováhy demografických procesů se váže až na industriální vývoj společnosti, v níž se v důsledku snížení porodnosti i úmrtnosti opět objevuje nízká úroveň přirozeného přírůstku obyvatelstva.
Obr. 4: Fáze demografického přechodu
Podrobnější analýza jednotlivých období tohoto vývoje (hlavně na základě jejich průběhu v západní Evropě, kde již celý cyklus proběhl) umožnila rozdělit celé období demografického přechodu do několika fází:
První fáze (high-stationary phase): pro tuto fázi jsou charakteristické:
vysoká míra porodnosti,
vysoká míra úmrtnosti.
V průběhu času sice kolísají hodnoty obou měr, přesto můžeme konstatovat, že větší variabilita je typická pro úmrtnost – příčiny je možné hledat v důsledku neúrod, hladomorů, válek a epidemií apod.
Protože populační zisky vzniklé v období nižší úmrtnosti jsou rušeny v obdobích vyšší úmrtnosti – celkový populační růst je minimální, platí, že populace zůstává na početně nízké avšak kolísající úrovni.
Tímto způsobem tedy lze vysvětlit populační vývoj v Evropě cca do počátku 19. století a v zemích kategorie LDR až do počátku století 20.
Státy, které se nacházejí v tomto stádiu, se obvykle vyznačují také následujícími charakteristikami:
nízké průměrné příjmy na hlavu (jde o nejchudší státy světa),
nízká úroveň gramotnosti,
nízké zastoupení průmyslu (malé podíl průmyslu na HDP),
vysoké míry porodnosti a úmrtnosti, velké rodiny, špatná lékařská péče o malé děti,
nízký stupeň urbanizace,
často jde o země špatně dostupné, odlehlé,
špatná sociální pozice žen.
Druhá fáze (early-expanding phase): fáze je charakteristická:
nadále vysokými hodnotami míry porodnosti,
poklesem míry úmrtnosti.
Díky tomu se zvyšuje naděje dožití a populace začíná výrazně početně růst. Pokles úmrtnosti je dán různými faktory, jejich působení je blíže specifikováno v obr. 5. Ke klíčovým faktorům lze nicméně zařadit:
rozvoj biologie a lékařských oborů - tyto vědy rozhodující měrou přispěly ke zvládnutí řady epidemických onemocnění, která způsobovala velmi početné a opakující se ztráty obyvatel (epidemie),
ve smyslu snižování úmrtnosti v 18. století působil také růst zemědělské produkce (např. brambory, obilí aj.), což podstatným způsobem zlepšilo úroveň zabezpečení obyvatelstva potravinami, v mnohých zemích se tímto způsobem podařilo odstranit hrozbu masových hladomorů (jakožto faktoru, který často zásadním způsobem zvyšoval úmrtnost);
významným způsobem se uplatnilo i zlepšení sanitárních a hygienických podmínek života obyvatel. Šlo nejen o zlepšení sociální péče, ale zejména o vliv individuální vyspělosti obyvatelstva v oblasti hygieny.
Obr. 5: Možné příčiny poklesu úmrtnosti v z