ZAKLADY_FONIATRIE

minantní, recesivní znaky (gen SP k nám pravděpodobně přišel z Východu, kde vznikl pravděpodobně mutací)
Cx26 Connexin – první objevená bílkovina, která způsobuje vadu sluchu
Romové mají zcela jiný typ genetického podkladu SP
více jak 60% SP D se rodí slyšícím rodičům
nehereditární (nepodmíněné geneticky)
získané:
pre – ototoxické léky, zarděnky nebo spalničky matky, toxoplasmosa, Rh- inkompatibilita, syfilida, herpes viroza,
peri – porodní trauma, asfyxie, porodní hmotnost pod 1500 g - v okamžiku porodu – je to jeden z nejtěžších přechodů malého tvorečka,
post – meningitida (nejčastější poškozovač sluchu), encefalitida; ototoxické léky, úraz hlavy, intrakraniální nádory a jejich léčba, onemocnění CNS – např. sklerosa multiplex
doba fixace řeči (mezi 6. a 7. rokem života) – pokud D ztrácí řeč v této době, za rok nemluví – vyvíjí se potom jako kdyby bylo neslyšící od narození
auditory neuropathy
idiopatické
poruchy přenosu energie
energie akustická
poškození toku energie
změny akustických vlastností prostoru
interference
energie mechanická (bubínek)
impedance
kontinuita
energie bioelektrická (sluchová buňka)
může postihovat vnitřní ucho jednak v oblasti buněk (nejčastější typ SP vůbec!) nebo v oblasti tekutiny
sluchový nerv a dráhy
např. toxiny
exogenní
endogenní
největší poškozovače sluchu:
hluk
nikotin
toxiny, které získáváme z prostředí, z toho na prvním místě léky
poruchy zpracování energie
ZÁKLADY AKUSTIKY
Co je to zvuk
fyzikální hledisko – mechanické vlnění hmotných částic, které se šíří v prostředí
fyziologické hledisko – každý akustický podnět, který vyvolá u člověka sluchový vjem
zdroj zvuku – kmitající těleso
zvuk se šíří od zdroje všemi směry
rychlost šíření zvuku závisí na prostředí (vzduch 340 m/S, voda 1480 m/s)
sluch vyšetřujeme pomocí čistých tónů, ale šumy používáme pro zpřesnění výsledků
Intenzita a frekvence zvuku
akustická vlna
amplituda
doba trvání 1 kmitu – T
v oblasti audiologie (= věda zabývající se hodnocením akustického vjemu) – používá audiometrické metody, výsledek měření je audiogram, používáme 2 fyzikální hodnoty:
intenzita – měří se v dB
frekvence (počet kmitů za vteřinu) – tu vnímáme subjektivně jako výšku tónu, měří se v Hz
Práh sluchu
= nejnižší intenzita zvuku, která vyvolá určitý sluchový vjem
práh sluchu – nejnižší intenzita, kterou člověk právě zaslechne, ideální 0 dB
práh nepříjemného slyšení – nejnižší intenzita, která vyvolá nepříjemný vjem, kolem 100 dB
práh bolesti – nejnižší intenzita, která vyvolá vjem bolesti, kolem 140 dB
práh hmatu
Sluchové pole
= akustická oblast zvuků, které je daný konkrétní člověk schopen vnímat
je ohraničeno frekvenčně (16 – 20 000 Hz) a dynamicky (práh sluchu – práh bolesti) – ideální, nikdo tak neslyšíme
v praxi 125 Hz – 8 kHz, práh sluchu + nepříjemné slyšení - tuto oblast vyšetřujeme
nejdůležitější 500 Hz – 2000 – oblast řečových frekvencí
Směrové a prostorové slyšení
nebral
Základní audiometrické vyšetřovací metody
objektivní – vyšetřovaný člověk je nemůže svou vůlí ovlivnit (tympanometrie, OAE, kmenové potenciály) – u nejmenších dětí je toto vyšetření hlavní
subjektivní – nutná spolupráce vyšetřovaného
opakuje, signalizuje, odpovídá na otázky – u dospělých a větších dětí (školního věku) je to vyšetření základní
klasická zkouška sluchová
vyšetření ladičkami
prahová tónová audiometrie
slovní audiometrie
nikdo neví, jak slyší ten druhý
přibližně se dá sluch vyšetřit na základě rozhovoru (dělají např. učitelky)
subjektivní vyšetření
klasická zkouška sluchová
posouzení stavu sluchu i rozumění na základě opakování slov, která vyšetřující předříkává
vyšetřovány stojí bokem k vyšetřujícímu a má zakryté nevyšetřované ucho – vyšetřující předříkává slova a očekává, že je vyšetřovaný bude opakovat
hodnotí se:
vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova opakoval = orientačně míra SV
rozdíl mezi opakováním hlubokofrekvenčních a vysokofrekvenčních slov = vada sluchu s převahou vysokých nebo hlubokých frekvencí
rozdíl mezi hlasitou řečí a šepotem = typ SV
vyšetření ladičkami
prahová tónová audiometrie
vyšetřujeme individuální práh sluchu pro vzdušné a kostní vedení na jednotlivých oblastech
vzdušné a kostní vedení
lebka je spojená kost, pokud je kdekoliv na lebce chvění, to chvění se šíří všude!, toto chvění se dostane i do vnitřního ucha (kost skalní je nejtvrdší kost v těle, nejlépe vede)
vzdušné vedení: zvuk se dostává do ucha vnějším bubínkem, přes bubínek do vnitřního ucha
liší se strukturami, kterými prochází: vzdušné vedení prochází vnějším, střední a vnitřním uchem, kostní vedení: kosti lebky – vnitřní ucho
vzdušné vedení – zvuk do sluchátek
kostní vedení – zvuk do kostního vibrátoru
4 vyšetření – 4 křivky – audiogram je výsledek, vyšetřujeme audiometrem
Audiogram (budeme mít za úkol rozpoznat typ sluchové vady podle zadaného audiogramu) – ztrátový – porovnává se individuální práh sluchu oproti ideálnímu prahu sluchu (ztráta 0 dB)
na ose x Hz, na ose y dB
červená, kolečko – pravé, modrá, křížek – levé – mezinárodně dohodnuté
kostní vedení – čárkovaně, vzdušné vedení – plná čára
na každém audiogramu musí být 4 křivky (2 křivky modré – plná a čerchovaná, 2 červené)
vyšetření provádí specializovaná sestra
audiometr vytváří specializované zvuky, které jsou definovány intenzitou a výškou frekvence
tento zvuk je pouštěn do sluchátek, pokud použije kostního vibrátoru, ten se chvěje, přikládá se na kost za ucho (může se přiložit kamkoli na lebku, ne na dolní čelist, tak je připojena kloubem)
Normální sluch
křivky vzdušného a kostního vedení jsou u sebe
obě křivky nepřesahují 20 dB (do ztráty 20 dB se jedná o normu!)
pokud přijde za námi, kdo si vrazil do ucha sponku (jedno je zdravé, jedno ne) – pravé a levé ucho spolu nesouvisí – pokud je geneticky vrozená vada, nebo uši jsou poškozené hlukem
poškozeno vnější a střední ucho – křivky jdou rozdílně (převodní nedoslýchavost)
křivka kostního vedení je nad hladinou intenzity 20 dB!!!!
poškození v oblasti sluchových buněk – křivky jdou společně (senzorineurální nedoslýchavost = percepční)
prahová křivka kostního i vzdušného vedení je pod hladinou intenzity 20 dB
smíšená – někdo pracoval v továrně a má k tomu špunt (
musí mít prvky obou vad – křivka kostního i vzdušného vedení je zcela nebo v části pod hladinou intenzity 20 dB (norma), ale jsou dál od sebe
vada x porucha
česká foniatrie z tradičního historického důvodu se snaží o dodržování terminologie
vada = stálé (poškozena je sluchová buňka)
porucha = přechodné (převodní porucha)
Hodnocení audiometrického vyšetření
podle dB ztráty, P + L ucho zvlášť
do 40 dB – lehká vada (děti s touto ztrátou se naučí normálně mluvit)
do 60 dB – středně těžká vada (běžně korigovatelná sluchadly, vyskytuje se u dospělých)
do 80 dB – těžká vada – dospělý s touto nedoslýchavostí má velké problémy, nyní s digitálními sluchadly je velmi snadné tuto vadu korigovat
do 100 dB – velmi těžká vada, zbytky sluchu = praktická hluchota
nad 100 dB – úplná hluchota (totální)
podle % ztráty dle Fowlera (Angličan, zasloužil se o poznání sluchu člověka), P + L ucho, binaurální ztráta – ke každé ztrátě přidělil určité procento, zohledňuje oblast řečových frekvencí
pro posudkové účely, posouzení progrese vady sluchu, sociální potřeby
porovnání probíhá vždy na číselné řadě, toto jsou metody, jak k číslům přijdu
slovní audiometrie
slouží k vyšetření stavu rozumění
ke stanovení rozsahu rozumění se používají slov