Vypracovane_pojmy_ke_zkousce_(podzim 2008)

ohledy. Tyto rodiny jsou charakteristické pevnou koalicí mezi rodiči, kterou žádný vnější vliv nedokáže trvale ohrozit. V rodině je jasná hierarchie odpovědnosti a existuje v ní přímá rovnováha mezi intimitou a potřebou sdílení. Členové na sebe berou ohled, respektují se.
čtyři pásma funkčnosti rodiny:
- funkční rodina – nenarušená – zabezpečí dítěti dobrý vývoj a prosperitu,
- problémová rodina – poruchy rodiny vážně neohrožují vývoj dítěte, je schopna řešit problémy sama nebo s pomocí jiných,
- dysfunkční rodina – vážnější poruchy některých nebo všech funkcí, ohrožují vývoj dítěte, nutná soustavná pomoc odborníků,
- afunkční rodina – rodina přestává plnit svůj účel, dítěti škodí.
postavení rodiny mezi výchovnými činiteli: :
rodiče jsou nejdůležitějšími vychovateli, všichni ostatní vychovatelé mohou pouze doplňovat to, čeho ve výchově dosáhli rodiče,
čas, který věnují rodiče výchově svých dětí, není hodnota, která bude kladně působit sama o sobě, působení této hodnoty závisí od mnohých činitelů kulturní, morální a pedagogické povahy,
rodiče nejsou odpovědni jen za výchovu svých dětí v rodinném prostředí, ale za jejich výchovu vůbec
nejdůležitějším předpokladem úspěšné rodinné výchovy je dobrý společný životních způsob rodičů a dětí,
dobrou výchovu ve volném čase tvoří v podstatě organizace hodnotných příležitostní pro kontakty, zážitky a činnosti dětí a za tuto organizaci nese v prvé řadě odpovědnost rodina,
nepřímá výchova je v případě rodiny a dalších institucí, zejména institucí pro výchovu ve volném čase, zpravidla důležitější než výchova přímá, nepřímo vychovávat znamená tvořit dětem příznivé podmínky, tj. takové, ve kterých získané zkušenosti umožní utváření vlastnosti mravného, pilného a schopného člověka.
standardy rodinné výchovy dětí školního věku:
utváření mravních rysů (čestnost, pravdomluvnost, ukázněnost, úcta k lidem, skromnost,…)- výchova rozumové oblasti (kognitivní výchova dětí)- utváření vztahů dětí k lidem- vytváření vztahů k práci a při volbě povolání - vytváření vztahů dítěte ke kráse- výchova zdravotní, tělesná a sportovní- výchova ekologická, sexuální, tvořivá, asertivní
komponenty rodinného prostředí žáků:
- Demograficko-psychologické podmínky rodinného prostředí,
Materiálně-ekonomické faktory rodinného prostředí,
Kulturně-pedagogická stránka rodinného prostředí.
kooperace = spolupráce, součinnost, spolupůsobení lidí, kteří jsou
zainteresováni na výsledném produktu společných činností
kooperace jako nápomoc - je založena na asistenci jedné osoby druhé. Důraz je kladen na spojení mezi jedinci, na přitažlivost cíle pro všechny účastníky a na spolupodílnictví v práci při dosahování cíle. Tento typ kooperace se často objevuje ve formě tzv. tutoringu, kdy spolužáci nebo vrstevníci pomáhají jeden druhému v procesu učení.
kooperace jako vzájemnost - cíl i procedury vedoucí k tomuto cíli jsou sdíleny všemi účastníky. Od začátku úkolové situace jsou její aktéři spojeni odpovědností za práci s informacemi, orientací učení na řešení problémů i hodnocením. Hodnocení může být sice založeno na výkonu jednotlivce, ale bývá ještě propojeno s hodnocením skupinového úsilí, ke kterému každý přispěl. Konečně celá třída může fungovat jako „skupina skupin“ s meziskupinovými vztahy, založenými více jako spolupodílnictví než soutěžení.
kooperace jako partnerství: Kooperace mezi učitelem a rodiči žáků by měla být založena na partnerství, a to s ohledem na skutečnost, že značná část výchovy a vzdělávání se odehrává v rodině, a že učitelé a rodiče mají různé kompetentní a vzdělávací funkce, které spolu musejí být v harmonii, aby byly účinné. Pro současnou školu je typické, že se v dominantním postavení vůči rodičům ocitají častěji učitelé, než naopak. Pokud není tato nerovnováha odstraněna, může se stát závažnou překážkou v těchto kooperačně partnerských vztazích.
základní modely spolupráce školy s rodinou:
1. „rodič jako klient“ – tradičně uplatňovaný model, jeho rysy:
- rodiče jsou závislí na zprávách od učitelů,
- rodiče jsou ve vztahu ke škole pasivní,
- rodiče jsou vnímáni jako nekompetentní (neprofesionální) partneři,
- rodiče stojí na okraji, svůj podíl na řízení uplatňují pouze zdánlivě.
2. „rodič jako partner“ – demokratický přístup, jeho rysy:
- rodiče jsou aktivní,
- rodiče vnímáni - dostatečně kompetentní,
- rodiče mohou přispět k realizaci a přípravě školních projektů,
- rodiče jsou odpovědni za rozvoj dítěte spolu s pedagogy,
- rodiče mohou pracovat v různých týmech, spoluvytvářet život školy.
školní kapitál - dítě je nositelem školního kapitálu, jehož cena je v současné době
vyšší než cena  kapitálu pozemkového či finančního. 
strategie reprodukce – rodiny, které mají určitý školní kapitál na své děti působí tak, aby ty dosáhly aspoň toho, co jejich rodiče
strategie mobilizace – děti z rodin dělníků mohou uspět, když rodina zmobilizuje veškerou duševní energii, odvahu, morálku i ekonomické zdroje pod
heslem: škola je jediný triumf, který člověk má, když je chudý.
šest typů rodinného zázemí: rozdělení na rodinu:
- statickou dělnickou,
- ctižádostivou dělnickou,
- nerozvinutou střední,
- stabilní střední,
- podnikatelskou,
- odborníků.
interpersonální rovnováha - se projevuje jako vzájemná závislost změn chování a emočních vztahů.
interpersonální valorizace - vzájemné hodnocení partnerů sociální komunikace či interakce, které je vyjádřeno např. sympatičností, antipatičností, ambivalencí nebo lhostejností.
kooperační dovednosti učitele:
dovednost navazovat kontakt s rodiči svých žáků,
dovednost vhodně sdělit výsledky svých zjištění jednotlivým rodičům nebo celé skupině rodičů,
dovednost iniciovat a řídit diskuse s rodiči žáků,
dovednost odhadnout interpretaci svého chování rodiči žáků,
dovednost sdělovat požadavky a instrukce k jejich splnění tak, aby vytvořily podmínky pro jejich přijetí rodiči,
dovednost přesvědčit rodiče o tom, že učiteli záleží na příznivém edukačním vývoji každého žáka.
alternativní škola a vzdělávání - Označení alternativní se běžně
užívá pro školy, které se odlišují od klasického, tradičního typu
školy a nahrazují jej. V poslední době se ustálil název alternativní
škola pro nejčastěji popisované výchovně vzdělávací systémy,
pocházející z období reformní pedagogiky - waldorfský,
montessoriovský, freinetovský, daltonský nebo jenský.
otevřené vyučování - v užším slova smyslu označení organizační
formy vyučování, při které žák přebírá ve zvýšené míře
zodpovědnost za plánování vlastního učení, umožňuje přizpůsobit
tempo práce individuálním potřebám žáků a napomáhá vnitřní
diferenciaci
komunitní škola = škola se vzdělávacími aktivitami v rámci
komunity, především v těch zemích, kde komunita představuje i
organizační samosprávnou jednotu.
Škola podporující zdraví - směr vybudován na základě péče o
zdravé klima školy, mezilidské vztahy a vztahy školy k okolí.
Podstatou je pak vytvoření zdravého prostředí ve škole, výchova
ke zdravým životním návykům a chování.
Vzdělávací program Začít spolu Je to vzdělávací program
zdůrazňující individuální přístup k dítěti, partnerství rodiny, školy a
širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání. Prosazuje a
umožňuje inkluzi dětí se speciálními potřebami (dětí nadprůměrně
nadaných, dětí s vývojovými poruchami, dětí s postižením, velmi
se osvědčuje u dětí z různých etnických menšin). Dále klade důraz
na podnětné prostředí - netradiční členění třídy do center aktivit,
kooperativní učení, projektové vyučování a integrovanou
tématickou výuku. Již od MŠ se úspěšně pracuje se
sebehodnocením (prostřednictvím portfolia a individuálního
vzdělávacího programu) dětí, což posiluje pozitivní motivaci dětí k
aktivnímu a samostatnému učení.
Čtením a psaním ke kritickému myšlení - Učitelé v programu
získávají konkrétní praktické metody, techniky a strategie
sestavené v otevřený, ale efektivní systém velmi snadno použitelný
přímo ve škole. Program zdůrazňuje, že k ovládnutí nových
výukových přístupů je důležité přímé prožití učebních činností a
jejich následná analýza.  Je postaven na nejnovějších poznatcích
pedagogických a psychologických výzkumů.
Integrovaná tematická výuka - jedná se o propojování učiva,
poznatků a informací a o společnou výchovu a vyučování dětí
postižených i zdravích. Snahou je vytvořit prostředí inspirující dítě
k učení.
Program Dokážu to? – celostátní vzdělávací projekt, slouží pedagogům, aby dokázali své žáky lépe poznat a učit tak, aby to bylo pro děti zajímavé a motivující; nabídku programů tvoří systém kurzů zaměřený na:
- zavedení osobnostní a sociální výchovy škol,
- na podporu vztahu rodiny a školy,
- na vedení školy,
- na spolupráci pedagogického sboru a okolní imunity.
Tento projekt je charakterizován 3 principy: sebeúcta, odpovědnost
a samostatnost.
individuální a domácí vzdělávání - vzdělávání jednoho žáka
jedním učitelem. Žák je vzděláván doma vlastními rodiči nebo
rodiči spolupracujícími v rámci svépomocné skupiny. Do školy
dochází pouze skládat státem předepsané zkoušky.
e-learning - elektronické učení, druhy učení podporované
počítačem s využitím moderních technologií, hl. u distančního
vzdělávání, podnikového vzdělávání,…
kooperativní vyučování - vyučování založené na spolupráci osob
při řešení složitějších úloh. Řešitelé jsou vedeni k tomu, aby si
dokázali rozdělit sociální role, naplánovat si celou činnost, rozdělit
si dílčí úkoly, naučit se radit si, pomáhat, sledovat úsilí, kontrolovat
jeden druhého, řešit spory,…
projektové vyučování-vyučování založené na projektové metodě
= vyučovací metoda jíž jsou žáci vedeni k řešení komplexních
problémů a získávání zkušeností praktickou
činností a experimentováním.
zdraví - pojem zdraví je komplexní a jeho podstata spočívá
v propojení tělesných , duševních a sociálních funkcí lidského
organismu.
holistické a interakční pojetí zdraví –
holistické - spočívá v celistvosti struktury lidské bytosti a prostředí
interakční - – pojetí zdraví a člověka. Vzájemná propojenost složek zdraví ve třech interakčních soustavách (individuální, komunitní, globální)
podpora zdraví
Projekt Škola podporující zdraví - je výchova harmonicky
rozvinuté osobnosti se schopností všestranně se vzdělávat pro další
profesi a zařazení do praxe v každodenním životě.
partnerský vztah učitele a žáka – hovoří se o změně vztahu
z autoritativního na partnerský. Podle B. Kosové žák a učitel (snad
kromě hry) nemohou zaujímat partnerský postavení. Partnerský
vtah je charakterizován rovnocenným postavením partnerů, každý
z partnerů do tohoto vztahu vstupuje dobrovolně. Oba partneři
stejně dávají i dostávají. Založený na respektu, vedoucímu ke spoluúčasti děti na procesu vzdělávání.
výchova ke zdravému životnímu stylu - je záležitostí všech
pracovníků školy. Děti je třeba vést v tom smyslu, že každý je
zodpovědný za své zdraví. Děti budou průběžně seznamovány
s faktory, které jejich zdraví ohrožují a naopak, s faktory které
jejich zdraví ovlivňují pozitivně.
komunitní projekty:
komunitní projekt je konkrétní plán komunitních aktivit a činností s
jasným směrováním i cílem; obsahuje soubor technologických
postupů i zdrojů, které jsou použity při dosahování stanoveného
cíle. Hlavním cílem komunitních projektů je rozvoj určité omunity.
kompetence dospělého člověka k podpoře zdraví:1.Rozumí holistickému pojetí zdraví,pojmům podpory zdraví a prevenci nemoci2.Uvědomuje si,že zdraví je prioritní hodnotou3.Dovede řešit problémy a řeší je4.Má vyvinutou odpovědnost za vlastní chování a způsob života5.Posiluje duševní odolnost6.Ovládá dovednost komunikace a spolupráce7.Aktivně se spolupodílí na tvorbě podmínek a prostředí pro zdraví
sociální prostředí - společenské prostředí, jevy, stavy, procesy,
které člověka obklopují v rodině, sociální skupině, společenské
vrstvě a v celé společnosti. Jedná se o souhrn všech vlivů ostatních
lidí a skupin, s kterými se člověk setkává
škola jako sociální instituce - společenská instituce, jejíž tradiční
fcí je poskytovat vzdělání žákům příslušných věkových skupin
v organizovaných formách podle určitých vzdělávacích programů.
Pojetí a fce školy se mění se změnami společenských potřeb. Stala
se místem socializace žáků, podporujícím jejich osobní a soc.
rozvoj a připravujícím je na život osobní, pracovní a občanský.
Stále více se otevírá životní realitě a sbližuje se s neformálním
vzděláváním.
funkce školy - poskytování vzdělání žákům příslušných věkových
skupin v organizovaných formách podle určitých vzdělávacích
programů
rovnost a nerovnost v přístupu ke vzdělávání - Politika pro
rovnost šancí ve vzdělávání je jedním z hlavních cílů Evropské
unie v oblasti vzdělávání, u nás je mj. realizována prostřednictvím
fondů ESF. Přesto někteří problematiku nerovnosti zpochybňují a
vytváření umělé rovnosti považují za nesmysl.

ekologická/enviromentální výchova - k překonávání sebestředných názorů a zařazuje člověka do celku přírody a kultury. Chce zastavit vykořisťování a poškozování pozemské přírody.
ekologické/enviromentální vzdělávání - obsahuje veškeré výchovné, vzdělávací a osvětové úsilí, jehož cílem je především zvyšovat spoluodpovědnost lidí za současný i příští stav přírody i společnosti, za místo, ve kterém žijí a které je jim domovem, dbát na smysluplné využívání místních zdrojů, rozvíjet citlivost, vstřícnost a tvořivost lidí při řešení problémů péče o přírodu i problémů lidské společnosti.
výchova pro udržitelný rozvoj - nově definuje propojení ekologických, ekonomických a sociálních aspektů, staví nejen na rozvíjení kvalit osobnosti (znalosti, dovednosti...), ale vykazuje silní trend ke globální výchově a systémovému zpracování fenoménu jako jsou konzum, volný čas, chudoba...
ekologické myšlení - nabízí nadaným studentům středních a nižších ročníků vysokých škol možnost setkání nad otázkami ekologie, ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Toto setkání se děje formou společného pobytu, většinou v hezké přírodě. Setkání probíhá v několika částech během léta a podzimu.
eticko-axiologický aspekt v ekologické výchově - dominující je v ekologické výchově, zejména v dnešní době kdy systém hodnot podléhá změnám, kdy se mění její ethos, a nebo je přímo ohrožený lidskou lhostejností, arogancí a kořistnickým přístupem k přírodě
hodnotový přístup - staví zájem o environmentální problémy na základě prospěchu pro další lidi, ať již individuální osoby, lidi ze sousedství, celou komunitu, národ či celé lidstvo, biosférický environmentální přístup je založen na chápání hodnoty všeho živého.
ekologická výchova jako průřezové téma - si klade za cíl, aby žák pochopil komplexnost a složitost vztahů mezi člověkem a životním prostředím, naučil se je pozorovat z aktuálních hledisek
ekologických, ekonomických, vědecko-technických, politických a občanských, aby viděl souvislosti v čase a v prostoru a uměl najít různé varianty řešení environmentálních problémů. Má záměr
vést k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí, ovlivňovat životní styl a hodnotovou orientacižáka v zájmu udržitelného rozvoje lidské civilizace.


PAGE 12