- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Vypracovane_pojmy_ke_zkousce_(podzim 2008)
SZ7BP_TEV1 - Teorie a metodika výchovy
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálmální, demokratická – důsledkem, souhlasu, vědomí potřeby norem, vlastního přesvědčení
individuální a sociální funkce kázně –
a) individuální – pomáhá člověku v procesu jeho sebevýchovy a současně v procesu učení (vědomosti, dovednosti, návyky, sebeutváření, sebeuplatnění ),
b) sociální – promítá se v míře efektivnosti lidských činností,
dodržování norem usnadňuje koordinaci lidských aktivit a tak
násobí schopnosti a výkon jednotlivce i skupiny, zabezpečuje
postavení člověka a soc. skupině a soc. skupin ve společnosti.
příčiny neukázněného chování žáků – 1. poruchy v působení
rodiny; 2. Nedostatky v práci pedagogických pracovníků; 3.
Nežádoucí tendence ve společenském dění
základní podmínky, prostředky a metody výchovy ke školní
ukázněnosti –
Při výchově k ukázněnosti mohou být využity všechny metody
sociální a mravní výchovy.
- osvědčují se metody pochvaly, odměny a povzbuzení
Při výchově ke školní ukázněnosti je školní řád, který má být
stručný, výstižný, splnitelný a kontrolovatelný.
dramatická výchova - pedagogická disciplína, která v procesu
učení klade důraz na jednání a aktivitu, využívá přímého prožitku a
vlastní zkušenosti v jednání, úzce souvisí s dramatickým uměním,
neboť využívá jeho prostředků a postupů k splnění svých cílů, tzn.
vychovat člověka tvořivého, vnímavého, citlivého, emfatického,
schopného kontaktu a slovní i mimoslovní komunikace,
cíle dramatické výchovy - Výchova tvořivé a vnímavé osobnosti, která je schopna vnímat skutečnost kolem sebe v celé její hloubce a složitosti a orientovat se v ní.
Empatie - uvědomění si pocitů, prožitků, momentálních stavů
jiného člověka a snaha je pochopit, porozumět jim.
Tvořivost – duševní schopnost vycházející z poznávacích i motivačních procesů, v níž ovšem hrají důležitou roli též inspirace, fantazie, intuice. Projevuje se nalézáním takových řešení, která jsou nejen správná, ale současně nová, nezvyklá, nečekaná.
hra v dramatické výchově - poskytuje bezpečné prostředí pro učení, poskytuje možnost opakovat a procvičovat situaci, rozvíjí celou osobnost hráče, umožňuje smysluplné zkratky v čase a prostoru;hra je podstatou dramatické výchovy, žáci se vciťují do situací jiných lidí a lépe tak chápou danou situaci.
Simulace - modeluje profesionální či životní situace, umožňuje
vyzkoušet si různá rozhodnutí a vidět důsledky
alterace - žáci přebírají určitou sociální roly a na základě svých zkušeností se snaží vytvořit nejtypičtější chování dané postavy.
Charakterizace - Žáci přebírají cizí sociální roli s určitými charakterovými rysy, názory, problémy. Velmi důležité je vnitřní porozumění a vcítění se do dané postavy.
iluze reality – moderní západní společnost se obklopila tolika novými věcmi, že začínáme ztrácet kontakt s vlastní realitou
zprostředkovaná a prožívaná skutečnost – žijeme v sekundárním světě zprostředkovaných vjemů, vytrácejících se vlastních
prožitých zkušeností – mezi námi a přírodou vyrůstá bariéra – např. balast z reklamy
funkce her – kulturní, společenská, mírová, etická, didaktická, vojenská, estetická, zábavná,
pedagogika zážitku - Zážitková pedagogika jako pedagogický
obor (směr) dosud ne zcela akceptovaný odbornou komunitou
hledá své
zdroje,specifika,souvislosti,systematickézařazenídosouborupedago
gických disciplín. Úvodní studie se zaměřuje na fenomén a
pojmosloví zážitkové pedagogiky, na širší kontext i na rozlišení
mezi příbuznými obory (výchova v přírodě, výchova ve volném
čase, výchova dobrodružstvím).
hra a její výchovné aspekty – hra je zábava i poučení, hra je vystupování v rolích, je prožívání, je smyslem, je simulací, poznání a sebepoznání,
mravní výzvou, je svoboda a řád.
chování problémové - chování, které je pro učitele nepřijatelné.
Dle výzkumů se na ZŠ i SŠ více vyskytuje u chlapců.
chování poruchové – zahrnuje odchylky počínaje nápadným chováním, přes asociální poruchy až k antisociálnímu chování, může mít charakter
delikvence, nebo kriminality.
poruchy chování - projev narušeného chování k sobě, k druhým, k okolnímu světu, opakující se a trvalý vzorec disociálního, agresivního a vzdorovitého chování, který porušuje soc. normy a očekávání vzhledem k věku dítěte. Symptomy se projevují po dobu nejméně 6 měsíců – krádeže, lhaní, útěky…žáci jako nejobtížněji vzdělavatelní.
hodnocení chování - předmět každodenní diagnostiky učitele, soubor všech vnějších, pozorovatelných, analyzovatelných aktů žáka ve škole nebo mimo ni; podoba známky na vysvědčení
inklusivní vzdělávání - podstatou je změněný pohled na selhání
dítěte v systému, respektive selhání vzdělávacího systému
v případě konkrétního dítěte; při neúspěchu je třeba hledat bariéry
v systému,který není dostatečně otevřený k potřebám jednotlivce
dispozice k poruše chování – vliv sociálního prostředí, genetické
dispozice, poruchy citové oblasti, poruchy vnímání, aj.
rizikové přístupy k edukaci žáků s poruchovým chováním:
1. přístup k individualitě žáka je málo citlivý – např. u žáka s poruchou učení,
2. učitelé mají k žákům nepatřičná očekávání - nadhodnocené, žák ho ani nemůže naplnit,
3. nestálost učitelů v řízení chování žáků – nedůslednost, kontrola žáků vede ke zmatku,
4. pokyny jsou podané nefunkčním způsobem,
5. neefektivní pokyny ke strategiím školní práce,
6. posilování nežádoucího chování – např. nesprávný vzor
v chování učitele,..
perspektivní přístupy k edukaci žáků s poruchovým chováním:
1. pozorování žáků a identifikace jejich problémů,
2. vycházet ze světa žáků – využít světa žáků, jejich životních zkušeností,
3. respektování a rozvíjení sociálních zkušeností problémových žáků,
4. učit žáka vidět vlastní perspektivu – problémoví žáci často svou perspektivu nevidí,
5. vidět individuální cestu – ze dvou důvodů – pro stanovení
vzdělávacích potřeb a za druhé pro každodenní pedagogickou práci
s žákem.
agrese = napadení, řada psychologů tvrdí, že je naučená na
základě zkušeností, z dítěte se stává agresivní člověk postupně, a to
tak, že si „pamatuje“ způsoby jednání, které vedou k „úspěchu“.
Šikana - zvláštní případ agrese, obtěžování, týrání, sužování, pronásledování.
druhy šikany
a) přímá = tvrdé a mírnější projevy
b) nepřímá = pomluvy, intriky, izolace
diagnostické znaky šikany
a) opakovatelnost ubližování
b) bezbrannost oběti
c) asymetričnost = více proti jednomu
vývojové stupně šikanování:
1.zrod ostrakismu = mírné, převážně psychické násilí
2.fyzická agrese a přitvrzování manipulace
3.vytvoření jádra = šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky šikanovat oběť
4.většina přijímá normy agresorů
5.dokonalá šikana = prorůstání šikany do oficiální (školní) struktury
řešení šikany otevření klima, spolupráce
1. vyšetření případu
2. jednoznačné odsouzení šikany
3.první fáze nápravy
4.prevence
prevence šikany
1) podat informace
2) nepřipustit nudu
3) pozorování a korigování vztahů mezi dětmi
krása - základní kategorie estetiky vyjadřující kladný estetický
zážitek
- nejvyšší estetickou hodnotou
- něco výjimečného a mimořádného, co je spojeno s obdivem, údivem, úžasem
- něco výrazného, ideálního, co způsobuje radost …
estetika
a) užší koncepce = věda o umění, teorie umění, metody umělecké tvorby, umělecké druhy a žánry,
b) širší koncepce = věda o krásnu nejen v umění, ale také v přírodním a společenském prostředí (sport, práce..).
estetická výchova
= souhrn výchovných procesů, které směřují k poznání a osvojení si estetických prvků kulturnosti v poměru k umění, přírodě a jiným společenským vztahům a činnostem.
cíle estetické výchovy
1.rozvoj vnímání, chápání, citového prožívání a hodnocení uměleckých děl a estetické stránky reality,
2.kognitivní východiska – seznámit se s základními uměleckými díly národní a světové kultury a s jejich tvůrci a interprety a s hlavními etapami vývoje umění,
3.rozvoj uměleckých schopností a dovedností,
4.uměním a krásou obohacovat poznání dětí a mládeže a
kultivovat jejich myšlení, cítění a chování.
Umění = základní, vůdčí prostředek estetické výchovy
funkce umění
1.poznávací – poznávání skutečnosti ve formě „uměleckých obrazů“
2.etická – obraz sféry mravních jevů, vztahů, postojů, obraz řešení mravních konfliktů
3.emocionální – hluboké citové prožitky a rozvoj citové sféry
4.estetická – konečná syntéza všech těchto funkcí
Estetická výchova je určena všem ,dvě stránky:
aktivní – činnostní, tvořivostní
receptivní – citově poznávací
prostředky estetické výchovy:
1.umění
2.prostředí – přírodní, společenské, pedagogické
3.Práce a mimopracovní činnosti (hra, sport)
formy estetické výchovy
1.školní – ve vyučování, mimo vyučování (divadla, výstavy, zájmové kroužky,..)
2..mimo školní (ZUŠ)
3.rodinné
tělesná kultura obecný pojem, kterému je podřazeno:
1.TV – součást výchovy (pedagogický proces),
2.sport – řízený tréninkový proces s cílem dosažení určité výkonnosti ve zvolené specializaci a uplatnění v soutěžích (výkonnostní a vrcholový),
3.pohybová rekreace – obnova a rozvoj tělesných a duševních sil (kondice) pohybovou činností
tělesná výchova= cílevědomé, plánovité a organizované pedagogické působení na tělesný, pohybový a morální rozvoj člověka, pomocí tělesných cvičení
sport = pohybová hra; zábava původně rekreačního charakteru, provozována na čerstvém vzduchu nyní i pohybová činnost za účelem soutěžním, závodním
pohybová rekreace = vyjadřuje realizaci rekreačního procesu jakoukoliv pohybovou činností.Tzn. že pohybová rekreace může být vycházka, rytí na zahrádce o volném čase, nebo také odbíjená, volejbal. Pohybové rekreaci je podřízena TĚLOCVIČNÁ REKREACE.
úkoly tělesné výchovy
Úkol zdravotní- upevňovat a posilovat zdraví, přispívat k správnému růstu
Úkol vzdělávací- naučit a zdokonalit pohybové dovednosti
Úkol výchovný
funkce tělesné výchovy diagnostickou, vzdělávací, rozvojovou, kompenzační, zdravotně-
preventivní,socializační
prostředky a organizační formy tělesní výchovy
1. základní organizační formou vyučovací hodina
2. pohybová činnost před výukou – zejména na 1.stupni je prospěšné zahájit výuku cvičením,
3. pohybová činnost během výuky –pozorujeme-li fyzickou a psychickou únavu žáků,
pohybový režim žáků – pohybová činnost před a během výuky, o přestávkách, ve školní družině, cvičení v přírodě, školy v přírodě, výlety, atp.
zdravotně orientovaná zdatnost:
ovlivňující zdravotní stav nebo se k dobrému zdravotnímu stavu
vztahující. Mezi složky zdravotně orientované zdatnosti
zařazujeme: kardiovaskulární zdatnost, svalová zdatnost ( svalové
dysbalance, držení těla ), kloubní pohyblivost ( flexibilita ) a
složení těla.
klima - komplexní, dlouhodobý jev,tvořící celek, jako soubor
kvalit, ovlivňujících poměry uvnitř
školní klima specifický projev školního života, který obsahuje
celkovou kvalitu prostředí uvnitř školy s ekologickými a
estetickými aspekty školy a jejich přilehlých prostor,
společenskými a sociálními a kulturními dimenzemi.
typy školního klimatu podle:
1.výchovných stylů – autoritativní, demokratický a liberální,
2. nátlaku, kt.je život školy podřízen- homogenní x heterogenní, otevřené x uzavřené,
3. podle klimatu – suportivní (podporující, vstřícné) a defenzivní
(obranné).
znaky pozitivního školního klimatu:
Uvolněné (bez strachu a napětí), Přátelské (dobré vztahy),Podporující (rada, pomoc,
podpora),Cílevědomé (zaměřené na úkoly a jejich splnění),
Pracovní ( aktivita, činnost, práce na úkolu),Organizované, klidné
(pravidla, pořádek, bez chaosu a spěchu)
školní parlament svoboda rozhodnutí znamená právo vyjádřit svůj
názor, obhájit ho a vyslechnout názory ostatních; děti mohou
takovouto zkušenost učinit například ve školním parlamentu jako
zvolení členové třídní samosprávy nebo třídní rady.
třídní samospráva jsou vybrání jedinci v rámci třídy (většinou na
základě dobrovolnosti) a těm je svěřena určitá funkce v rámci třídy
předseda třídy, šatnář, nástěnkář, péče o květiny...)
skryté kurikulum
zahrnuje zkušenosti žáků v reálném životě školy, které nejsou
postižitelné ve vzdělávacích programech a ve formálním kurikulu:
klima třídy a klima školy, hodnoty a postoje, vzory chování,
které si žáci osvojí od učitelů a žáků.
práce - specifická činnost člověka, charakteristická svým cílevědomým, individuálně i společensky významným zaměřením, umožňujícím uspokojovat základní potřeby člověka.
profesně pracovní způsobilost – zahrnuje vzdělání, vědomosti,
dovednosti, osobnostní předpoklady pro vykonávání daného
povolání, zdraví atd.
druhy práce - dělení na kvalifikovanou a nekvalifikovanou, duševní a fyzickou, odbornou a neodbornou,…
profesionální orientace:
1. Rámcová představa:
- dlouhodobý proces spojený s pedagogicko-psychologickou diagnózou, prognózou as pedagogickou regulací
2. Skutečný stav:
- volba profese je často – dílem náhodných okolností
- výrazně ovlivněna rodiči
- v malé míře ovlivnění vlastním zájmem (14 % - 18 % žáků ZŠ)
- každá doba má svoje atraktivní profese
etapy profesionální orientace:
1. etapa základní, obecné profesionální orientace – docházka na 1. stupeň ZŠ - pochopení smyslu práce a základů její organizace, psychického i fyzického podílu, probíhá od předškolního věku doma, ve škole a při dalších příležitostech
2. etapa profesionální aproximace (přiblížení) - znalost žáka (studenta), jeho dispozic, způsobů pedagogického ovlivňování, orientace v profesních nárocích, jejich potřebách a výkonech
3. etapa profesionální selekce (výběru) a determinace (určení)
- studijní typy žáků s výraznou studijní charakteristikou
- studijní typy žáků s potencionální studijní charakteristikou
- nestudijní typy s průměrným nadáním a se zaměřením na náročnější obory
- nestudijní typy se zaměřením na méně náročné obory
osobní předpoklady: zájmy, schopnosti, vlastnosti, odvozování
slov...
kariérové poradenství systém institucionální pomoci mladým
lidem a dospělým při volbě povolání, přechodu ze školy do
pracovního procesu
pracovní adaptabilita - schopnost přizpůsobivosti, představuje
soubor schopností, které usnadňují snazší aktivní přizpůsobení
osobnosti prac. prostředí (schopnost přizpůsobit se novým
nezměněným podmínkám- materiálním a sociálním
rodina = malá sociální skupina, vzniklá manželstvím a umožňuje vzájemné soužití mezi manželskými partnery, soužití rodičů a jejich dětí, utváření vztahů mezi příbuznými a vztahů mezi rodinou a společností.
rodina v postindustriální společnosti – za nejdůležitější odkaz rodičů dětem nebývá považován majetek, ale vzdělání, individuální svoboda, možnost
volby, osobní rozvoj, sebeuplatnění.
feministické hnutí – feminismus je název pro komplex ideologií,
sociálních teorií a politických hnutí, jejichž cílem je výzkum a
potírání jevů, které lze považovat za projevy a součást utlačování
ženského pohlaví.
funkce rodiny - socializační, ekonomické, sexuálně- regulační, reprodukční apod; rodinné prostředí: nejvýznamnější zdroj vlivů formulujících vývoj jedince, působí na zákl. psychický, tělesný a sociální charakter dítěte od narození až do období dospělosti.
znaky funkční rodiny - funkční typ rodiny představuje v podstatě rodinu, kdy dobrý vývoj dítěte a jeho prospěch je zajištěn. Ve funkčních rodinách se členové mezi sebou navzájem respektují, berou na sebe
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 163,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2025 unium.cz


