VIII silikaty

loměřice) aj. V moldanubických rulách je hlavní slídou. V pegmatitech u Domažlic, Budislavy a Krupky (zde tvoří Li-biotit až 50 cm velké tabule). Dále Itálie (Vesuv), Švédsko, Francie, Tanzánie, Indie.
Význam
Biotit (tmavá slída) je po muskovitu nejrozšířenější slídový minerál v přírodě. Praktický význam nemá.
Muskovit   ::  KA12[(OH,F)2|AlSi3O10]
Jednoklonný (monoklinický). Krystaly tabulkovité a šupinkovité, někdy je i celistvý, vzácně jako hvězdicovité agregáty. Dvojčatné srůsty jsou obvyklé.
Je bezbarvý, čirý, světlé odstíny šedé, zelené, žluté, červené či hnědé. Jasně zelená odrůda se nazývá fuchsit. Lesk skelný, na štěpných plochách perleťový a stříbřitý (skrytě šupinkovité agregáty s hedvábným leskem jsou sericit). Dokonale štěpný. Ohebný, elastický. Žáruvzdorný, v kyselinách stálý, vodu uvolňuje při teplotách nad 850 °C. Elektricky nevodivý. Odolný proti zvětrávání.
tvrdost: 2,5 - 3
hustota: 2,8 g . cm-3
Výskyt
Tento významný horninotvorný minerál, s podílem cca 1,4 % na složení magmatitů, je omezen na kyselá intruziva a žilné horniny. V efuzivech chybí. Nejvíce se hromadí v žulových pegmatitech. Je součástí psamitů a aluvií potoků a řek. Velmi významný ve fylitech (sericit), svorech a části rul.
U nás se významně podílí na složení muskovito-turmalinických (např. u Přibyslavic) a dvojslídných žul (např. mrákotínská, na Písecku, v Posázaví aj.). V žulových pegmatitech např. v Kříženci, Sušici, Písku, Dolních Borech, Rožné, Maršíkově, Kutné Hoře. Doprovází hydrotermální rudní žíly v Kutné Hoře, Roudném, Staré Vožici. Je významnou složkou regionálně metamorfovaných hornin - ve fylitech a zelených břidlicích je jako sericit, často v kombinaci s chloritem či grafitem.
Na Slovensku u Dobšiné. Největší známé krystaly až 5x3 metry o hmotnosti 85 tun jsou z Indie, dále Ural, JAR, Brazílie, USA aj.
Význam
Muskovit (světlá slída) je důležitý horninotvorný minerál. Má široké hospodářské využití. Nejvíce ceněna je lístkovitá slída, s využitím v elektrotechnice (izolátory, kondenzátory, reostaty, telefony, vařiče, hutnické slídové brýle ap. Slídový prášek se využívá na výrobu ohnivzdorných stavebních materiálů, ohnivzdorných barviv, keramiky, pneumatik, výbušnin, slídové šupiny se dříve přidávaly do omítek, atd.
Lepidolit   ::  KLi1,5Al1,5[(OH,F)2|AlSi3O10]
Jednoklonný (monoklinický). Krystaly velké tabulkovité s hexagonálním průřezem, většinou je v šupinkovitých a jemnozrnnných agregátech.
Má různé barevné odstíny zelené, růžové či fialové, je i bezbarvý, šedobílý, nažloutlý, perleťově lesklý. Vryp bílý. Plamen barví červeně. Dokonale štěpný, ohebný a elastický.
tvrdost: 2,5 - 4
hustota: 2,8 - 2,9 g . cm-3
Výskyt
Je to typický minerál lithných pegmatitů metasomatického původu, v asociaci s albitem, elbaitem, amblygonitem aj.
U nás je původní lokalita (locus typicus) pegmatit na vrchu Hradisko v Rožné u Bystřice nad Pernštejnem, kde byl v roce 1792 poprvé na světě popsán. Dnes je znám z více míst Českomoravské vrchoviny. Dále v Sasku, Švédsku, na Urale, Madagaskaru, Kanadě a USA.
Význam
Důležitá surovina pro výrobu Li-solí (speciální slitiny, optická skla, lékařství a rentgenologie, pyrotechnika aj.).
Serpentin   ::  Mg6[(OH)8|Si4O10]
Jednoklonný (monoklinický). Odrůda podobná chloritu je antigorit. Zpravidla nevytváří krystaly. Agregáty vláknité (hadcový azbest neboli chrysotil), nejčastěji celistvé.
Barva zelená v různých odstínech, navětralý do žluta, obvykle neprůsvitný. Lesk hedvábný, mastný. Vryp bílý, lom lasturnatý, často tříšťnatý. Velmi dobře štěpný. Dobře rozpustný v kyselinách.
tvrdost: 2,5 - 3
hustota: 2,5 - 2,7 g . cm-3
Výskyt
Celistvé masy vytvářejí monominerální horninu serpentinit čili hadec. Serpentiny vznikají masovou hydrotermální metamorfózou (serpentinizací) ultrabazik, zejména olivínových hornin.
U nás např. u Mohelna, Hrubšic a Nové Vsi nad Oslavou, u Mariánských Lázní a Přísečnic v Krušných horách aj. Na Slovensku u Dobšiné a Rudníku v Slovenském rudohoří. Dále Ural, Kavkaz, Sasko, Itálie, Zimbabwe, JAR, Kanada, USA.
Význam
Vláknitý k výrobě žáruvzdorných tkanin a krytin (eternit), filtry, brzdová obložení, tepelná izolace aj. Má karcinogenní účinky, užívání bylo proto zastaveno.
Jílové minerály
Jílové minerály jsou skupinou fylosilikátů a tvoří hlavní součástí jílů, hlín a půd. Mají zemitý vzhled a jsou tvořeny šesterečnými (hexagonálními) nebo nepravidelnými šupinkami.
Podle stavby jejich struktury je lze rozdělit na
Dvojvrstevné
› Tzv. kaolinové minerály s chemickým složením Al2Si2O5(OH)4. Se serpentiny reprezentují kaolinové minerály 1:1 dvojvrstevné silikáty. V jejich mřížce se pravidelně střídají vrstvy tetraedrů Si-O a oktaedry Al-(OH). Když se mezi tetraedry a oktaedry včlení jedna vrstva molekul H2O, vznikne halloysit. Vzájemně se tyto vrstvy silně přitahují, takže se mohou od sebe jen obtížně vzdálit. Hlavním minerálem je kaolinit.
Trojvrstevné
› Např. montmorillonit, illit, glaukonit, v jejichž mřížce je mezi dvěma vrstvami tetraedrů Si-O vrstva oktaedrů Al-(OH). Protože jsou trojvrství vždy k sobě obrácena vrstvami tetraedrů Si-O, je mezi nimi menší přitažlivost, jejich vzdálenost se tak může zvětšovat. Do vzniklých prostor může vnikat voda, což podmiňuje sorbci vody, kationů a živin, nepropustnost pro vodu, plasticitu, zvětšování objemu apod.
Kaolinit   ::  Al4[(OH)8|Si4O10]
Trojklonný (triklinický). Jen ojediněle tabulkovité krystaly. Tvoří tenké hexagonální destičky, agregáty šupinaté nebo zemité, ohebné, neelastické. Zemité agregáty s příměsí dalších minerálů tvoří horninu kaolin. Dokonale štěpný. Za vlhka je plastický.
Barva podle příměsí šedobílá, šedá, rezavě hnědá, zelenavá, modravá i do červena. V kyselinách téměř nerozpustný, před dmuchavkou netavitelný.
tvrdost: 1
hustota: 2,6 g . cm-3
Výskyt
Tento jílový minerál vzniká větráním nebo hydrotermální alterací živců a v malé míře i jiných alumosilikátů za kyselých podmínek. Tvoří samostatná zvětralinová ložiska, kaolinitické jíly, bývá složkou kaolinitických pískovců.
U nás je častým produktem větrání pegmatitů u Písku, Dolních Borů, Dobré Vody u Velkého Meziříčí. Kaolinizací živců sedimentoval v okolí Prahy, mezi Žatcem a Rakovníkem, u Svitav a Moravské Třebové. Nejvýznamnější jsou ložiska kaolinu tam, kde byly horniny bohaté živci (žuly, arkózy, migmatity, některé ortoruly) dlouhodobě vystaveny intenzivnímu zvětrávání. Naše ložiska jsou světového významu pro svou kvalitu, např. na Karlovarsku (Stará Role, Sedlec aj.) a Plzeňsku. Větráním arkóz vznikla ložiska na Plzeňsku u Horní Břízy, Kaznějova aj. Méně hodnotná ložiska větráním z žul jsou u Vidnavy a Opavy ve Slezsku, ortoruly a migmatitů od Znojma a svrateckých rul u Veverské Bítýšky. Na Slovensku u Poltáru u Lučence. Dále Sasko (Míšeň), Francie, Anglie, Japonsko a hlavně Čína.
Význam
Hlavně pro keramický průmysl na výrobu porcelánu a kameniny, v papírenství (křídový papír), potřebný při výrobě tužek (přísada k tuze), voskového plátna a linolea, barev, leštidlo kovů a skla aj.
Montmorillonit(Na,Ca)0,33(Al,Mg)2[(OH)2|Si4O11] . n H2O
Jednoklonný (monoklinický). Obsah vody kolísá mezi 12 – 24 %. Odrůda bohatá na Fe2O3 se nazývá nontronit. Jednotlivé krystaly jsou tence šupinaté a mají nejmenší rozměry ze všech jílových minerálů. Tvoří celistvé nebo zemité agregáty. Barva bílá, šedá, do hněda, narůžovělá nebo nazelenalá. Má vysokou sorbční schopnost. Lesk matný, vryp bílý.
tvrdost: 1 - 2
hustota: 2,0 - 3,0 g . cm-3
Výskyt
Vzniká zvětráváním sopečných tufů, popelů a skel, hlavně tam, kde v alkalickém prostředí dochází jen k omezené migraci Mg, Ca a Fe. Často je složkou jílovitých hornin a půd a může vzniknout i z horkých pramenů a gejzírů. Montmorillonitové jíly s různou příměsí jsou označovány jako bentonity.
U nás v permokarbonských tufových polohách v Českém masívu - bentonity bohaté na montmorillonit jsou v Braňanech u Mostu, v jílech u Mydlovar u Českých Budějovic, u Soběslavi aj. Na Slovensku u Michalovců a Košic. Dále Francie, Itálie, Gruzie, Arménie, USA.
Význam
Bentonit je důležitým pojivem formovacího písku ve slévárnách. Montmorillonit je plnivem mýdel, zubních past, rtěnek, líčidel a pudrů, slouží k čištění vín, výrobě léčiv, odbarvování olejů a tuků. Je vhodný k melioraci lehkých půd. V rafinériích ropy se využívá k čištění produktů destilace nafty od příměsí.
Illit   ::  (KH3O)Al2(SiAl)4O10(OH)2
Jednoklonný (monoklinický). Synonymum je hydromuskovit - jílová dioktaedrická slída. Voda je v illitu přítomna v mezivrstevní oblasti struktury ve formě iontů (H3O)+. Draslík je vzhledem k muskovitu deficitní. Krystalová struktura je tedy jakoby na přechodu mezi muskovitem a montmorillonitem. Agregáty jsou tvořeny jemnými, nepravidelnými šupinkami, na omak mastnými. Barva bílá nebo nažloutlá.
tvrdost: 1 - 2
hustota: 2,6 - 2,9 g . cm-3
Výskyt
Obvykle v asociaci s montmorillonitem v půdách, slínech a spraších. Tvoří jíly vzniklé zvětráváním karpatského flyše. Vzniká zvětráváním primárních alumosilikátů, hlavně alkalických živců, v našem klimatu.
U nás např. Jarcová u Velkého Meziříčí, u Chebu a Vernéřovic u Trutnova. Je také součástí kaolinových ložisek, hlavně při bázi, kde je nositelem Fe. Dále např. Maďarsko, Anglie, USA (Illinois).
Tektosilikáty
Živce
Jsou nejvýznamnější a nejrozšířenější tektosilikáty. Tvoří asi polovinu objemových procent zemské kůry, z čehož průměrně 60 % připadá na magmatické, 30 % na metamorfované a zbytek na sedimentární horniny.
Na chemickém složení většiny živců se podílejí tyto složky:
ortoklasová složka - ortoklas (zkráceně Or) - K[AlSi3O8]
albitová složka - albit (zkr. Ab) - Na[AlSi3O8]
anortitová složka - anortit (zkr. An) - Ca[Al2Si2O8]
Uvedené složky se spolu mohou mísit, přičemž rozsah mísitelnosti závisí na termodynamických podmínkách, zvláště na teplotě, při níž krystalizace živců probíhá. Při vysokých teplotách (např. při krystalizaci z magmatu) se složky Or a Ab mohou mísit v libovolných poměrech; při nižších teplotách krystalizace (např. v pegmatitech a zejména na hydrotermálních žilách) je mísitelnost složek Or a Ab již omezená. Mísitelnost Or a An je značně omezená v celém intervalu teplot reálných v zemské kůře. Naopak u složek Ab a An existuje úplná řada směsí od 100 % Ab do 100 % An. I když je soustava Ab - An uváděna jako příklad úplné izomorfní řady a dokonalé mísitelnosti, je známo, že skutečně dokonalá mísitelnost obou složek je možná jen za vyšších teplot krystalizace a že za nižších teplot dochází v určitých úsecích této řady k rozpadu směsných krystalů a ve struktuře živce jsou pak přítomny jemné lamely odlišného složení.
Podle chemického složení a poznatků o izomorfní mísitelnosti se živce dělí na:
a) živce sodno-vápenaté (plagioklasy), tvořené hlavně Ab a An
b) živce sodno-draselné (alkalické živce), tvořené převážně složkami Aba Or. Živce s převahou Or nad Ab se označují jako draselné živce(K-živce)
c) živce draselno-barnaté (hyalofány), které jsou však velmi málorozšířené
Sodno - vápenaté živce (plagioklasy)
Jsou to živce řady Ab - An, kam patří 6 hlavních minerálů. K vyjádření pozice konkretního plagioklasu v této řadě stačí uvést, kolik procent anortitové molekuly živec obsahuje.
Klasifikace minerálních vidů této izomorfní řady plagioklasů se uvádí takto:
albit
01 - 10 mol. % An
oligoklas
11 - 30 mol. % An
andezín
31 - 50 mol. % An
labradorit
51 - 70 mol. % An
bytownit
71 - 90 mol. % An
anortit
91 - 100 mol. % An
Obsah anortitové složky v plagioklasu se označuje jako bazicita plagioklasu a udává se v mol. % An, a to zpravidla tak, že se počet mol. % An uvádí v podobě dolního indexu za An - např. oligoklas může obsahovat 10 - 30 mol. % An, což znamená, že jde o plagioklas s An10-30. V konkrétním případě může plagioklas obsahovat např. 18 % anortitové složky, z čehož je zřejmé, že jde o oligoklas, jehož složení lze vyjádřit jako An18.
Podle bazicity se plagioklasy dělí na:
a) kyselé plagioklasy - tj. An01 až An30
b) neutrální plagioklasy - tj. An31 až An60
c) bazické plagioklasy - tj. An61 až An100
Plagioklasy v podobě izomorfních příměsí obsahují Ba, Fe, Mg, Mn, Sr a Ti. Všechny tyto plagioklasy krystalizují v soustavě trojklonné (triklinické).
Albit   ::  Na[AlSi3O8]
Trojklonný (triklinický) plagioklas. Krystaly tabulkovité a sloupcovité, často zdvojčatělé. Agregáty zrnité, tvoří štěpné desky, někdy jemnozrnný "cukrovitý". Je bílý až bezbarvý, někdy namodralý. Lesk je skelný nebo perleťový. Křehký. Štěpnost je dokonalá. Nerozpustný, taví se těžko jen na hranách.
tvrdost: 6
hustota: 2,6 g . cm-3
Výskyt
Albit jako nejkyselejší člen plagioklasové řady je charakteristickým minerálem kyselých magmatických hornin. Při svém vzniku v pozdně magmatických procesech zatlačuje K-živce v některých granitech při současné muskovitizaci biotitu a tím dává vznik dvojslídným žulám.
U nás např. sodná žula u Semil (s 60 % albitu). Krystaly albitu známe z Liberce-Ruprechtic, Dolních Borů, Cyrilova, Bobrůvky aj. na Českomoravské vrchovině, od Českého Krumlova, Maršíkova a Sobotína v Hrubém Jeseníku. Na Slovensku u Rožňavy a Banské Štiavnice. Dále Rumunsko, Alpy, Norsko, Brazílie, Kalifornie.
Význam
Základní horninotvorný minerál.
Labradorit   ::  An50Ab50 - An70Ab30
Trojklonný (triklinický) plagioklas. Strukturní mřížka je jednak neuspořádaná, jednak je v důsledku odmíšenin lamel různého chemizmu (bytownit, andezín) nestejnorodá. Tato submikroskopická lamelární stavba vyvolává známou irizaci labradoritu. Krystaly jsou převážně tabulkovité. Nejčastěji dvojčatí podle albitového a karlovarského zákona. Dokonale štěpný.
Bezbarvý, bílý, nebo na štěpných plochách měnivý odraz světla v modrých a zelených tónech. Lesk skelný.
tvrdost: 6 - 6,5
hustota: 2,7 g . cm-3
Výskyt
Podílí se na složení některých dioritů a gaber. Vyskytuje se v amfibolitech, erlanech aj. metamorfitech. Daleko nejvýznamnější je jeho uplatnění v anortozitech, kde se často projevuje vynikající měnou barev a reflexí.
U nás v anortozitech u Českého Krumlova, v porfyru na Krušné hoře a v čediči u Ústí nad Labem a v Doupovských vrších. Dále Finsko, Norsko, rumunská Transylvánie, Francie, Ukrajina, USA a hlavně kanadský poloostrov Labrador s krystaly až 1 m velkými.
Význam
Anortozity a labradoritity jsou vyhledávané horniny pro výrobu obkládacích desek nebo pro jiné dekorativní a drahokamové použití. Labradorit je významný horninotvorný minerál.
Anortit   ::  Ca[Al2Si2O8]
Trojklonný (triklinický) plagioklas. Vytváří drůzy sloupcovitých nebo tabulkovitých krystalů, často zdvojčatělých. V přírodě hojné zrnité agregáty. Barva bílá, šedobílá, načervenalá, žlutavá, i bezbarvý. Lesk skelný. V kyselinách rozpustný.
tvrdost: 6 - 6,5
hustota: 2,7 g . cm-3
Výskyt
Anortit bývá přítomen v orogenních bazických efuzívech a bývá tudíž nejčastěji na aktivních vulkánech. Všeobecně je charakteristickým minerálem kontaktně metamorfní facie sanidinové a granulitové.
U nás u Ronova nad Doubravou a ve Starém Ransku. Dále Vesuv, Ural, Island, Keňa, Japonsko, USA.
Význam
Horninotvorný plagioklas.
Sodno - draselné živce
Sodno-draselné (alkalické) živce jsou tvořeny složkami Ab a Or, k jejichž dokonalé mísitelnosti dochází jen za vysokých teplot. Vedle albitu, jenž je současně nejkyselejším členem skupiny plagioklasů, patří dále do systematiky sodno-draselných živců:
jednoklonná (monoklinická) vysokoteplotní řada
sanidin K[AlSi3O8] monoklinický
natronsanidin (K,Na)[AlSi3O8] monoklinický
jednoklonná (monoklinická) nízkoteplotní řada
ortoklas K[AlSi3O8] monoklinický
natronortoklas (Na,K)[AlSi3O8] monoklinický
trojklonná (triklinická) řada
mikroklin K[AlSi3O8] triklinický
anortoklas (Na,K)[AlSi3O8] triklinický
Krystalová struktura těchto alkalických sloučenin je odvislá od teploty krystalizace v magmatické tavenině. Monoklinické vysokoteplotní živce nesmírně pomalu (cca 100 - 200 milionů let) samovolně přecházejí do struktur s triklinickou symetrií. Sloučenina K[AlSi3O8] má dvě monoklinické modifikace (sanidin - stálý při teplotě nad 900 °C a ortoklas - stálý pod touto teplotou) a jednu triklinickou modifikaci (mikroklin), velmi blízkou monoklinické. V natronsanidinu je vždy draslík přítomen ve větším množství než sodík a v anortoklasu je tomu naopak. V podobě izomorfních příměsí obsahují sodno-draselné živce zejména Ba, Ca, Fe a někdy i Cs, Li a Rb.
Sanidin   ::  K[AlSi3O8]
Jednoklonný (monoklinický). Krystaly mají charakteristický tabulkovitý habitus. Vytváří srůsty v tzv. "karlovarská dvojčata". Dokonale štěpný. Je obvykle bezbarvý a průzračný. Skelný lesk je výraznější než u ortoklasu.
tvrdost: 6
hustota: 2,6 g . cm-3
Výskyt
Sanidin je typický minerál vysokoteplotní nízkotlaké facie, vznikající na kontaktu hornin s efuzívy - v trachytu a ryolitu.
U nás v Heřmanově u Teplé a v Českém středohoří. Na Slovensku u Banské Štiavnice. Dále v Porýní, Francii, na Vesuvu a na Kavkaze.
Význam
Významný horninotvorný minerál.
Ortoklas   ::  K[AlSi3O8]
Jednoklonný (monoklinický). Od monoklinického sanidinu se liší jen nepatrně strukturními parametry tak, že v ortoklasu obsazuje Al určité pozice ve středech Si, Al-tetraedrů, mezi nimiž je rovina souměrnosti. Krystaly mají krátce sloupcovitý nebo tabulkovitý habitus. U ortoklasu je známo nejvyšší množství dvojčatných srůstů u živců. Nejznámější je srůst karlovarský podle (100) při srůstu v klinopinakoidu (010). Je dokonale štěpný. Obvykle je bezbarvý, bílý, šedavý, světlerůžový i sytě červený a neprůsvitný. Čirá odrůda je adulár. Lesk skelný.
tvrdost: 6
hustota: 2,6 g . cm-3
Výskyt
Především v kyselých a středně kyselých vyvřelinách, méně v alpských žilách a vzniká i v podmínkách metamorfních facií granulitové a pyroxenických rohovců. V biotitických žulách převládá nad mikroklinem a naopak je tomu v žulách dvojslídných a muskovito-turmalinických. Často je přítomen ve vyrostlicích "karlovarských dvojčat" od Lokte a Karlových Var. Červené vyrostlice v liberecké žule jsou lemovány bílým oligoklasem. Ortoklas se podílí na složení syenitu v táborském, třebíčsko-meziříčském a jihlavském plutonu. Je i v žulových pegmatitech, i když mikroklin zde celkově převládá.
U nás v Písku, Dolních Borech, u Říčan, na Šumpersku aj. Na Slovensku u Banské Štiavnice. Dále SRN (Bavorsko, Durynsko), Francie, Norsko, Švédsko, Polsko, Rumunsko, Itálie, Tyrolsko, Švýcarsko, USA. Na Srí Lance se nachází drahokamový průsvitný šedý ortoklas - měsíček. Působením exogenních činitelů podléhá ortoklas při zvětrávání procesu kaolinizace. V tropech a subtropech zvětráváním živců vznikají bauxitová ložiska.
Význam
Významný horninotvorný minerál. Při středních teplotách tavení (1 100 - 1 300 °C) se živce taví ve sklovitou hmotu, která po vychladnutí s příměsí kaolinu a křemene dává celistvý bílý porcelán.
Mikroklin   ::  K[AlSi3O8]
Trojklonný (triklinický, jako jediný z K-živců). Krystalový habit je stejný jako u ortoklasu. Je bílý, bezbarvý, žlutavý, zelený i jinak zbarvený. Polodrahokamová odrůda zelené barvy se nazývá amazonit. Lesk skelný, na štěpných plochách mírně perleťový. Štěpnost (shodná s ortoklasem) je velmi dobrá. Křehký.
tvrdost: 6 - 6,5
hustota: 2,55 g . cm-3
Výskyt
Mikroklin je ve srovnání s ortoklasem hojněji zastoupen v intruzivních acidních a alkalických horninách (žulách, granodioritech, syenitech aj.). Hlavním minerálem bývá i v pegmatitech. V asociaci s mikroklinem bývá často albit, slídy a hlavně křemen (s nímž někdy tvoří originální srůsty, tzv. "písmenkovou žulu").
Výskyty mikroklinu u nás jsou stejné jako u ortoklasu. Amazonit je u nás znám z Terůvek u Třebíče.
Význam
Významný horninotvorný minerál, jehož další hospodářské využití je stejné jako u ortoklasu.
Foidy
Neboli zástupci živců jsou minerály, které v procesu krystalizace z magmatické taveniny relativně chudé na SiO2, vznikají místo sodno-draselných živců. Charakteristický je jejich chemizmus, neboť obsahují více alkálií K2O, Na2O, popřípadě alkalických zemin CaO, MgO než živce. Proto foidy částečně nebo úplně zastupují ži