Uvod_do_studia_literarni_vdy_II

azykově příbuzných => vzniká ZÓNOVÝ KOMPLEX
Slovenský komparatista Dyonýs Ďurjšin - vydal 6 svazků o zvláštních mezilit. společenstvích → lit. nevzniká jen na základě např. zón komplexů, ale hlavně na základě politické situace, hovoří o tzv. LIT. CENTRISMECH - nějaká lit. struktura se šíří z centra na periférie, svážení center
komparatistika tedy přestává být lit. metodou, ale stává se metodou transdisciplinární
Frank Wollman - zakl., brněnské školy založil na komparatistice
Literaria Slavica
Slavica litteraria
světová lit. vzniká na základě srovnávání různých lit. děl, tím, že světovost se jim přiřazuje v axiologickém procesu.
Ďurjšin naopak myslí, že svět. lit. vzniká srovnáváním všeho se vším, všechny lit. jsou si rovné
důležité je, co která lit. přinesla, v každé lit. jsou prvky, které nemusí působit teď, ale v budoucnu → "malým" lit. teprve může přijít čas
Světová literatura je chápána buď- jako lit. celého světa
- jako lit. hodnocená důležité - nedůležité
XIII. Poezie: teorie verše
Verš definujeme z grafického hlediska jako výpověď psanou na jednom řádku. Verš vypadá jako prostá novinová informace. I když je psán na jednom řádku, lze jeho "veršovost" rozpoznat na pozadí většího celku, v seskupení více veršů nebo v uceleném veršovém útvaru - básni. Verš je tedy veršem tehdy, když vstupuje do kontextu, souvislosti jiných vešů. Současně má zvukovou podobu, která jej může i samostatně odlišovat od běžné jazykové promluvy: v seskupení veršů se často opakuje určitý zvukový vzorec (model, paradigma), který ve vnímateli vyvolává očekávání, že se bude znovu opakovat, že se bude znovu a znovu naplňovat. Tomuto očekávání říkáme metrický impuls.
Verš je definován jako:
grafická jednotka (píše se na jednom řádku)
foneticko-fonologická (zvuková) jednotka (je založen na naplňování určitého zvukového vzorce)
systematicko-sémantická jednotka (má určitou skladbu a význam)
Existují však i útvary připomínající svým rytmickým členěním a obrazností (estetickým využitím jazykových prostředků) verš, ale svou grafickou úpravou a otevřeností (neexistencí přesných hranic veršů) jsou stylizovány jako próza. Někdy se v této souvislosti mluví o básních v próze.
Rytmus - záměrná uspořádanost zvukových prostředků verše. Jeho kořeny spočívají v přírodních modelech opakování dějů za časovou jednotku (periodu). Měřidlem rytmu nebo-li jeho normou je metrum.
JambXX´DaktylX´XX
PyrrhichiosXXAmfibrachXX´X
SpondejX´X´AnapestXXX´
Metrum - ideální, tj. uspořádaná a zcela pravidelná podoba rytmu.
Rým - zvuková shoda hlásek na konci veršů (vnější rým) nebo uprostřed veršů (vnitřní rým). pokud se shodují pouze samohlásky, mluvíme o asonanci, v případě shody souhlásek jde o konsonanci.
Sdružený rýmAABBObkročný rýmABBA
Střídavý rýmABABPřerývavý rýmABCB
XIV. Teorie prózy
hl. pojmy - téma, tématika, postava, syžet, fabule (syžet X fabule)
fabule = bajka, povídačka, idea
syžet = fabule ztvárněná v lit. díle
Srovnání fabule a syžetu nám dává možnost sledovat vývoj => SYŽETOLOGIE
syžetový krok - jednotka syžetu, v nich se děj odvíjí
syžetová linie = obsáhlejší než krok, větší počet jevů => řetězec
XV. Teorie dramatu
žánr syžetový, zaměřený na jevištní předvádění
děj je prezentován ve formě aktuální přítomnosti a ve způsobu dialogu
monolog - jen epizodická funkce, vyjádří hrdinův vnitřní stav
námětem je zpravidla vyhrocený konflikt
děj je buď předváděn přímo divákovi (dialog dramatický) nebo nás informuje o starších událostech (dialog naratiní)
drama působí velmi afektivně
hra se člení na akt a jednání (oddělení spuštěním opony)
argument = úvod hry, prolog = úvod přednášen hercem, epilog = úvod přednášen až na konci hry
hra se dělí na: expozici (seznámení), zápletku, rozvoj děje, rozuzlení
herci - 1. protagonista, 2. deuteragonista, 3. tritogonista
kdo vede spor = antagoista
jazykovými prostředky jsou i verš i próza
žánry: tragédie, komedie, drama (činohra)
činohra se dělí: hra situační, hra prostředí, satira...
se zpěvem - opera, opereta, revue, muzikál
v antice se zpočátku provozovaly pouze tragédie, hráli pouze muži, hrálo se pod širým nebem
ve středověku divadlo téměř umřelo
vzniklo v souvislosti s náboženským kultem, výjevy z Nového zákona
v dramatu se objevuje zákon 3 jednot (děj, čas, místo)
XVI. Teorie triviální a inzitní literatury
Triviální literatura
autor ji píše pro zisk, lit. pro každého, která nelze identifikovat žánrově, vždy dílo od díla
schématická
z poetického hlediska není na vysoké úrovni
např. Červená knihovna → pokleslá psychologická lit., je ustrnulá, neustále opakuje to, co už známe
může se dostat výš, např. cikánské písně v ruštině (romans) → autoři je pak uměle tvoří => existuje určitý koloběh
Inzitiní literatura
zisk není pro autora důležitý, píše z lásky (hobby), bez znalosti profesionálních norem
někdy je tato lit. i vydávána, např. jako když Gott namaluje obraz
XVII. Teorie literatury pro děti
intencionální literatura - zaměřeno pro děti (Sládek, Rudolf)
neintencionální literatura - původně nebyla vytvořena pro děti, ale časem se dětskou stala, např. cestou adaptace - Robinson Crusoe v podání J.V.Plevy → v podstatě jde o nové dílo
dále, když čteme jeden román 15x, 20x, 40x, tak ho pokaždé pochopíme jinak
dále může být ale dětství coby maska - především v 50. letech min. století - Maminka (Seifert)
Šel malíř chudě do světa → mají existenciální prvek, uvědomnění si konečnosti (Seifert to psal těžce nemocen)
XVIII. Teorie rozhlasových, filmových a televizních textů
je to pořád literatura, ale funguje v souvislosti s jinými záležitostmi
vznikají od 60. let 20 st., ještě to není úplně usazeno jako umění
existuje filmová věda
XIX. Problematika literárních směrů
Románský styl
psáno především v latině
k nejstarším památkám psaným rusky patří letopis Pověst dávných let (tzv. Nestorův letopis) z 1? 12. st.
ze španělské literatury je to Píseň o Cidovi (kolem 1140)
oblíbenými žánry byla duchovní lyrika, kázání, legendy
Život sv. Vávclava a jeho babičky sv. Ludmily, Kronika Česká, Kosmova kronika
Gotický styl
(1150 - 1450/1550) - závěrečná fáze středověkého umění
žánry - náboženské písně, duchovní a světská lyrika, kázání, legendy, kroniky, eposy
Slovo o pluku Igorově (konec 12. st.), Píseň Nibelunzích (asi 1200 - 1220), Román o Lišákovi (Fr., 12.-13. st)
Dante - Božská komedie (It.)
Chaucer - Canteburské povídky (An.)
Renesance, humanismus
návrat k antice
Boccaccio - Dekameron (1348 - 1353) - It.
Villon - Velký a Malý testament - Fr.
Shakespeare - Pomeo a Julie... - An.
Baroko, rokoko
(1775-1750)
proud, který zasahuje do tohoto období, se nazývá manýrismus
Komenský - Labyrint světa a ráj srdce
Bridel - Co Bůh? Člověk?
Balbín - Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého
Klasicismus
Moliere - Tartuffe, Lakomec
Racine - Faidra
Sentimentalismus
Preromantismus
přechod od klasicismu k romantismu
Rousseau, Goethe
romantismus, kritický realismus, impresionismus, naturalismus, dekadence, symbolismus, expresionismus, anarchismus, aknicismus, imaginismus, poetismus
XX. Slavistika, literárněvědná slavistika a její obory
Slavistika
zkoumá literaturu, dějiny, kulturu, jazyk slovanských národů a jejich vztahy
zakladatel je Josef Dobrovský
zabývá se lidovými texty
slavistika a její obory kopírují obory literární vědy + folkloristika
každá univerzita má svoji katedru slavistiky (ústav slavistiky) s domovskou úlohou rusistiky
pro brněnskou rusistiku je velmi důležité působení Vilinského a Jacobsona
slavistické časopisy → Oxford Slavonic papers, Poetica (něm.), Slavia Orientalis (pol.), Slavia (čes.), Slavica Slovaca (slov.), Русскдя ???
rusistika (rus. jazyk a lit. + Rusko a jeho kultura), polonistika, sorabistika (Luž. Srbové), Srbistika (Srbové), kroatistika, bulharistika, ukrainistika, bohemistika
XXI. Literární věda a slavistika na křižovatce: vývoj metodologie a impakt sociálních věd, slavistické časopisy a organizace