Specifické poruchy

ytváření skupinek a sezení dětí v lavicích. Děti s ADHD při tomto uspořádání ruší více→ uspořádání lavic do U
komunikujte s domovem dítěte. Informujte rodiče o chování dítěte a jeho zlepšení
barevně označte předměty denních aktivit a materiály, které si má dítě zapamatovat, nabídněte dítěti barevnou škálu
poskytněte dítěti možnost pracovat u tabule, využívejte nektar a jiné kompenzační pomůcky
učte dítě dělat si seznamy. Ukažte dítěti, jak si zaznamenat úkoly a jak označit ty, které jsou dokončené
poskytněte dítěti záznamník, pořiďte kopii záznamů, doplňte, co chybí
nabídněte dítěti předmět, aby mohlo zaměstnat ruce, přitom sedět a poslouchat
Porucha komunikace
Často se přidružují problémy v komunikaci, děti mají problémy ve čtení a psaní. Komunikační problémy často zasahují i do oblasti psaného jazyka.
Co se skrývá za jazykovými problémy? Příčina není přesně známa, řada studií však vede k dysfunkci oblasti čelního laloku, část mozku, která kontroluje pozornost a impulzivitu. Další zjištění upozorňují na skutečnost, že mnoho lidí vkládá nejvíce informací na začátek věty. Zatímco dítě přemýšlí nad první částí věty, rodič či učitel jsou již někde Jinder. Kromě těchto obtíží mají problém s vybavením slov. Slova nepřicházejí automaticky, musí každé slovo dekódovat, takže se jejich řeč jeví jako pomalá. S vhodnou intervencí a vzdělávacími strategiemi může mnoho dětí s poruchami učení založenými na jazyku kompenzovat svůj problém, přináší to však mnoho úsilí. Rodiče musí být aktivně začleněni do celého procesu péče o dítě.
Jedná se o obtíže v těchto oblastech:
rozvoj slovní zásoby
porozumění mluvené řeči
zpracování zvuků ve slovech
hledání slov potřebných k vyjádření myšlenky
vyjádření myšlenek správným způsobem
porozumění otázkám a následné plnění úkolů
Poruchy chování:
Specifické poruchy učení mohou být spojeny i s různými sekundárními psychopatologickými projevy, zvláštnostmi v oblasti chování jedinců. Poruchy chování u osob se specifickými poruchami mohou být způsobeny:
primárně jako součást obrazu LMD a deficitu dílčích fcí
poruchy pozornosti – jejich příčinou mohou být jak lehká postižení mozku, tak náročnost situace, do níž se dítě dostává; tyto děti jsou považovány za nesoustředěné, neklidné, málo vytrvalé s velkými výkyvy ve výkonech; obtíže bývají někdy chybně považovány za příčinu dyslexie
infantilní chování – souvisí jednak skutečně s nerovnoměrným vývojem dětí, následné chování bývá reakcí na opakované neúspěchy dítěte
zvýšená vzrušivost – rušivé momenty zvyšují napětí těchto dětí; reagují výrazně na nepříjemné zvuky, vyznačují se zvýšenou pohotovostí k vzrušivosti, což může negativně ovlivnit jejich kognitivní procesy
sekundárně jako důsledek prožívání neúspěchu, negativního hodnocení dospělých a zejména jako „výraz pocitu bezmoci vůči obtížím“ /Pokorná 1997, s. 125)
Pokorná ( 1997, 2001) analyzuje některé výsledky výzkumů, které poukazují nejméně na čtyři skupiny projevů, nápadností v chování, vyjadřující opozici vůči škole a všemu, co s ní souvisí:
obranné a vyhýbavé mechanismy – stále se zvyšující tlak doma i ve škole, aby dítě více četlo, více psalo, vede dítě k odmítání práce pro školu /zapomíná DÚ, ztrácí sešity, falšuje podpisy rodičů)
kompenzační chování – nemohou-li být úspěšní, šaškují, zlobí, vytahují se
agresivita a projevy nepřátelství – napětí způsobené neúspěchem si některé děti odreagovávají agresí; může to být agrese verbální – výsměch, ponižování, žalování, ale i vzpurnost, neposlušnost, nebo dokonce šikanování a ubližování druhým
úzkostné stažení do sebe – dítě má takový strach ze školy, že se to může projevit až psychomotorickými obtížemi (častou nemocností, bolestmi břicha, hlavy, zvracením, poruchami spánku); děti mají pocity méněcennosti, jsou ustrašené, plačtivé, neklidné
U dětí s poruchami učení a přidruženou hyperaktivitou můžeme využít prvků kooperativního učení, jako jednu z efektivních forem výuky. Je zde kladen důraz na aktivní spolupráci v menších skupinkách a na individuální odpovědnost každého jedince. Na rozdíl od soutěžení vede kooperativní učení žáka k rozvoji sociálních dovedností, empatie, vzájemné pomoci.
Žáci s SPU jsou zařazováni do příslušného typu školského zařízení na základě doporučení a výsledků odborného pedagogického a speciálně-pedagogického vyšetření za souhlasu ředitele školy a zákonného zástupce dítěte. Obsahem se vzdělávací proces zásadně neodlišuje od vzdělávání ostatních žáků.
Včasné poskytnutí podpory a základní rozpoznání obtíží je zajištěno prevencí SPU. Děti předškolního věku mohou zaznamenávat některé projevy, deficity, které mohou být rizikovými faktory z hlediska SPU. U dětí předškolního věku a u dětí po nástupu do školního vzdělávání provádíme screening. Deficity v dílčích funkcích vedou k oslabení základních schopností a v souvislosti s tím k obtížím v učení a chování /Sindelarová 1996; Kucharská, Švancarová 2001/
U nás se problematikou zabývá Pokorná /2001/, Kucharská, Švancarová /2001/, zahraniční prameny Sindelarová /1996/, Peer, Lee in Zelinková /2001/.
Screening dle Pokorné (in Sborník 1996) tedy sleduje a v preventivním programu rozvíjí:
schopnost dítěte zaměřit se na důležité informace, tedy schopnost diferenciace pozadí a figury nebo zaměření pozornosti. Dítě se například musí naučit zaměřit svoji pozornost jen na jediný jev, slovo matky, pokyn učitele a přitom se nenechat rozptýlit ostatními jevy, zvuky
schopnost rozlišovat věci podobné od věcí totožných, analyzovat celek na části, tedy schopnost optické a akustické diferenciace a členění jako fce vnímání. Optická diferenciace je spojena se schopností vnímání tvarů písmen a jejich rozlišování. Dítě, které trpí deficitem, má problém vydělit části z celku, má nedostačující celostní vnímání, Nedokáže například třídit předměty dle daných vlastností.
Schopnost spojit obraz viděný se slovem slyšeným, která je nutná k tomu, abychom se naučili znát písmena (tvar a zvuk hlásky), tedy funkce intermodálního kódování. Ve škole to znamená, že žák se učí spojovat název písmene s grafickým symbolem, přičemž musíme dojít k automatizaci. Je-li deficit této dílčí fce, mají děti obtíže ve čtení a psaní
Schopnost zapamatovat si viděné, slyšené krátkodobě i dlouhodobě, tedy schopnost optické, akustické a intermodální krátkodobé a dlouhodobé paměti. Je-li u dítěte snížena zraková paměť, má problémy se zapamatováním si tvarů jednotlivých písmen, problémy s postřehováním, při psaní vynechává některé údaje. Sluchovou pamětí pak rozumíme schopnost zapamatovat si obsah a formu toho, co slyšíme.
Schopnost správně vnímat a pochopit jevy a skutečnosti tak, jak následují po sobě a tak plánovat a koordinovat své chování, tedy funkci seriality, na níž je vybudována schopnost anticipace (předvídání, předjímání). Tato funkce značí, že se pohybujeme v určitém čase, situace, které nás obklopují mají určité souvislosti, navazují na sebe. Zasahuje do sociálního chování. Ve školní práci se projevuje všude tam, kde probíhá řazení – řazením písmen vzniká slovo, řazením čísel v matematice vznikají číselné řady. Správně rozvinutá funkce seriality má i důležité důsledky pro sociální chování.
Schopnost orientovat se na vlastním těle a v prostoru, vnímat prostorové vztahy mezi předměty a jevy, tedy úroveň vývoje vnímání schématu těla a orientace v prostoru.
Tato funkce souvisí s psychomotorickým vývojem dítěte. Jeho pohyby se stále zpřesňují, běhá, skáče, učí se oblékat. S touto funkcí úzce souvisí rozvoj hrubé a jemné motoriky. Děti, které mají tuto dílčí funkci nedostatečně rozvinutou, se jeví jako nešikovné, neumějí se obléknout, jsou neobratné v tělesné výchově. Jestliže tento deficit přerůstá v pozdějším věku v poruchu, hovoříme o dyspraxii.
V době předškolního věku ještě nevíme, zda půjde či nepůjde u dítěte o SPU. Děti s těmito obtížemi můžeme vyhledávat (provádět depistáž), až po nástupu na ZŠ.
SPU mohou být jedním z faktorů, které mají významný vliv na školní výkon dítěte. Důležité je stanovit dítěti přiměřené cíle. Při velké aktivitě je třeba dát dítěti možnost vybít přebytečnou energii hrou, sportem, zájmovou činností. Školní výkon se snažíme posuzovat vždy komplexně.
Ovlivňuje jej celá řada činitelů:
osobnost dítěte
celková úroveň nadání
struktura nadání, vlastnosti osobnosti
úroveň práceschopnosti, zdravotní stav
prostředí, které dítě obklopuje
osobnost učitele, jeho přístup k dítěti
individuální přístup k žákovi.
Žáci s SP mohou mít sociální a emocionální problémy. Je to ohraničeno tím, jak je mozek schopen porozumět sociálním konvencím. Je pro ně charakteristické, že nedokáží předpokládat sociální následky svého jednání. Pro žáka s SPU je charakteristické, že podávané školní úkony neodpovídají jejich rozumové úrovni. Selikowitz /2000/ charakterizuje děti s SPU jako sociálně hluché. Je pro ně typické, že nemají vhled do toho, jak jsou vnímány. Děti, které mají poruchy v oblasti školní výuky, jsou nemotorné, trpí mnohem víc. SPU zasahují i do oblasti výkonu a hlavně i chování dítěte v edukačním procesu.
Ovlivňují emoční projevy žáka:
trpí pocity úzkosti, pocity, že jeho vynaloženému pracovnímu úsilí neodpovídá jeho výsledek
je velmi citlivý na jakoukoliv kritiku
má problémy zvládat situace vyžadující vyšší míru frustrační tolerance
na zadané úkoly reaguje rezignací, aníž by začal pracovat
V oblasti pracovních a studijních dovednosti:
má problémy s organizací pracovních činností i s organizací volného času
není schopen bez kontroly dodržovat studijní režim
není schopen si dělat samostatné výpisky z výkladu učitele
je snadno unavitelný a nesoustředí se pak na další úkol
vykazuje značné výkyvy ve školní práci
není schopen samostatné přípravy na zkoušení
Co se týče obsahu vzdělávání, je nutno konstatovat, že se v zásadě neodlišuje od vzdělávání ostatních žáků základního vzdělávání. Postoje dětí s SPU k sobě samým jsou ovlivněny postoji jejich okolí, ale také zvláštnostmi vývoje jejich osobnosti souvisejícími s poruchou samotnou.
Před provedením odborného vyšetření v PPP, SPC, SVP a zařazením žáka do režimu speciálního vzdělávání organizuje škola pro žáka intenzivní podpůrný výukový program v délce minimálně tří měsíců s využitím individuálních pedagogických přístupů a metod v rámci vyučování. Tento program je zaměřen na podporu školní úspěšnosti žáků v běžné škole a tím se tak snaží předcházet selhávání žáků. Podpůrný program připravuje učitel příslušného vyučovacího předmětu či speciální pedagog, je zpracováván písemně a zhodnocení jeho průběhu je součástí pedagogické diagnostiky a žádosti o provedení odborného vyšetření.
Speciálně pedagogická péče je zaměřena na rozvoj a posílení oslabených funkcí CNS a osvojení potřebných dovedností. Výuku speciálních dovedností provádí speciální pedagog, školní psycholog či učitel, který absolvoval program akreditovaný MŠMT v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Škola umožňuje žákům vhodně kompenzovat impulsivnost a zkrácenou pozornost, dovoluje žákům využívat dostupné kompenzační pomůcky – a přistupuje k nim individuálně! O průběhu poskytované péče učitel informuje zákonné zástupce žáka.