Specifické poruchy

projevu/
DYSORTOGRAFIE – specifická porucha pravopisu, vyskytující se velice šasto ve spojení s dyslexií. Tato porucha nepostihuje celou oblast gramatiky jazyka, ale týká se tzv. specifických dysortografických jevů
vynechávky,
záměny tvarově podobných písmen v písemné podobě,
inverze, zkomoleniny,
chyby z artikulační neobratnosti,
nesprávně umístěné nebo vynechané vyznačení délek samohlásek,
chyby v měkčení
Negativně ovlivňuje také proces aplikace gramatického učiva. Při uplatnění reedukační péče dělá dítě těchto chyb méně, ale na správné napsání potřebuje více času než ostatní žáci. V časově limitovaných úkolech (diktáty, písemné prověrky v jakémkoliv předmětu) se dysortografické chyby mohou znovu objevovat, přibývají chyby pravopisné i v jevech, které si dítě osvojilo a umí je ústně bez obtíží a správně zdůvodnit.¨
ŠKOLNÍ DŮSLEDKY:
nezvládá krátce limitované úkoly, zejména psaní diktátů a desetiminutovek
obtíže se projevují i při výuce cizího jazyka
daleko obtížněji rozlišuje některé grafické symboly
při psaní písmen často zaměňuje pořadí
DYSKALKULIE – specifická porucha matematických schopností. Porucha se týká zvládání základních početních výkonů.
Podle charakteru potíží se tato porucha dělí na několik typů:
praktognostická dyskalkulie – znamená narušení matematické manipulace s předměty nebo nakreslenými symboly (přidávání, ubírání množství, rozkládání, porovnávání počtu)
verbální dyskalkulie – se projevuje problémy dítěte při označování množství a počtu předmětů, operačních znaků, matematických úkonů
lexická dyskalkulie – projevuje se neschopností číst číslice, čísla, operační symboly
grafická dyskalkulie – představuje neschopnost psát matematické znaky
operační dyskalkulie – se projevuje poruchou schopnosti provádět matematické operace – sčítat, odčítat, násobit, dělit
ideognostická dyskalkulie – se projevuje poruchou především v chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi
ŠKOLNÍ DŮSLEDKY:
Potíže s aritmetickými výpočty
Poruchy matematických schopností úzce souvisí i s dalšími poruchami, jako je dyslexie a dysgrafie
Děti často zažívají intenzivní úzkost, mají-li řešit aritmetický problém
Špatná úprava vede k častým chybám ve výpočtech, důležité je umožnit oporu v názoru
Při řešení slovní úlohy přesně neví, jaký problém má řešit
Je schopen řešit úlohu logickou úvahou, ale v detailech často selhává
Má problém najít v zadaném příkladu svojí početní chybu
Nemá ucelené chápání v oblasti numerických přestav
Při řešení zadané úlohy je schopen si vybavit maximálně dva následující kroky
DYSPINXIE – specifická porucha kreslení je charakteristická nízkou úrovní krsby. Dítě zachází s tužkou neobratně, tvrdě, nedokáže převést svou představu z trojrozměrného prostoru na dvojrozměrný papír, má potíže s pochopením perspektivy
DYSMÚZIE – specifická porucha postihující schopnost vnímání a reprodukce hudby, projevuje se obtížemi v rozlišování tónů, dítě si nepamatuje melodii, nerozlišuje a není schopno reprodukovat rytmus. Potíže se čtením a zápisem not souvisí spíše s problémy dyslektickými, respektive dysgrafickými.
DYSPRAXIE – specifická porucha obratnosti, schopnosti vykonávat složité úkony se může projevit jak při běžných denních činnostech, tak ve vyučování. Podle 10.revize Mezinárodní klasifikace nemocí ji najdeme pod názvem specifická vývojová porucha motorické funkce. Tyto děti bývají pomalé, nešikovné, neupravené, jejich výrobky jsou nevzhledné, to často u dítěte vytváří nechuť k motorickým činnostem. Jejich obtíže se mohou projevit jak při psaní, v rámci jednotlivých výchov, ale i v řeči /Bartoňová, 2003/
Specifické poruchy učení zasahují i do oblasti výkonu a hlavně i chování dítěte
v edukačním procesu.
Ovlivňují emoční projevy žáka:
Trpí pocity úzkosti, pocity, že jeho vynaloženému pracovnímu úsilí neodpovídá jeho výsledek
Je velmi citlivý na jakoukoli kritiku
Má problémy zvládat situace vyžadující vyšší míru frustrační tolerance
Na zadané úkoly reaguje rezignací, aniž by začal pracovat
Ovlivňují oblast pracovních a studijních dovedností:
Má problémy s organizací pracovních činností i s organizací volného času
Není schopen bez kontroly dodržovat studijní režim
Není schopen si samostatně dělat zápisky z výkladu učitele
Vykazuje značné výkyvy ve školní práci
Je snadno unavitelný a nesoustředí se pak na další úkol
Není schopen samostatné přípravy na zkoušení
O příčinách vzniku SPU existuje řada teorií. Důležité je, zda vycházíme z aspektů neurofyziologických, psychologických, speciálně-pedagogických, sociologických či lingvistických.
Za velmi významnou je v oblasti etiologie SPU považována práce Otakara Kučery (in Zelinková 2003), který ji dělí:
LMD (příčiny encefalopatické) – postihuje asi 50% případů
dědičnost (příčiny heriditální) – ve 20% případů
kombinace LMD a dědičnosti (příčiny smíšené) – asi 15%případů
neurotická nebo nezjištěná etiologie – 15%případů
Z hlediska problematiky definování SPU můžeme od dřívějších definic zaznamenat určitý posun. S vývojem vědeckého bádání se vytvářela i terminologická východiska k této oblasti. Odborníci se různí v odhalení teorií, přístupů a příčin SPU. Nový pohled na danou problematiku uvádí Pokorná (1997), Zelinková (2003), Bartoňová (2005), které upozorňují na nutnost opustit chápání SPU z hlediska jednotlivých příznaků a zdůrazňují při hledání příčin systémový přístup.
Tento pohled nás vede ke komplexnímu pohledu na žáka s SPU jako na člověka v jeho celistvosti se všemi podmínkami a okolnostmi, ve kterých žije a které jej ovlivňují. Jeho vývoj před narozením i po narození jeho rodinu, podmínky pro získávání poznatků, požadavky na vzdělávání spolčenosti, v níž žije.
Z hlediska nejnovějších výzkumů se za příčiny poruch učení pokládají:
dispoziční (konstituční) příčiny
genetické vlivy s odchylkami ve funkci CNS
lehká mozková postižení s netypickou dominancí mozkových hemisfér a odchylnou organizací cerebrálních aktivit
nepříznivé vlivy rodinného prostředí
podmínky školního prostředí
Nepříznivé vlivy prostředí, ať školního či rodinného,nejsou přímou příčinou SPU, ale mohou spolupodmiňovat jejich projevy a negativně ovlivňovat školní výkonnost žáka. Tento přístup se jeví jako systematický, přehledný a odpovídající nejnovějším výzkumům a současnému pohledu na problematiku SPU. V rámci sledování příčin vycházíme i ze zkušeností ze zahraničí,, pozornost je věnována šetření v USA. Státní systém škol je podle zákona zodpovědný za včasnou diagnostiku a následnou reedukační péči. Velice rozsáhlé výzkumy a zabezpečenou diagnostickou a reedukační péčí věnují vysokoškolským jedincům a dospělým. V nedávné době ohlásili vědci z helsinské univerzity objev genu pro dyslexii, nazvali jej DYXC1, výzkumy v potvrzení jejich stanovisek však ještě pokračují. Vědci identifikovali též tři oblasti, které mozek používá k analýze tištěných slov, rozpoznání zvukových fonémů a oblast automatizace procesu čtení. Všechny oblasti se nacházejí v levé hemisféře, která s pravou hemisférou úzce spolupracuje.
Jeden z nejčastějších etiologických faktorů tvoří LMD v zahraničí (am. Literatura) pojem ADD, ADHD – syndrom deficitu pozornosti bez hyperaktivity a s hyperaktivitou.
Jde o syndrom příznaků, které se mohou lišit či vyskytovat společně, avšak mají stejného jmenovatele – oslabené fce CNS. (Tyl 2000, s. 2 in Train 1997).
Zjištění příčin je důležité z pohledu samotného dítěte, jeho následné intervence a stanovení správného postupu reedukace.
Základní příčiny odborníci dělí dle doby vzniku, kdy může dojít k drobnému poškození mozku:
prenatální období – onemocnění matky, kouření, alkohol, nedostatečný přísun kyslíku
perinatální období- v případě protrahovaného porodu, poškození hlavičky novorozence
v období postnatálním – infekce nebo horečnatá a jiná onemocnění, která se mohou objevit do dvou let dítěte
Na základě studií rodinných příslušníků je jedním z faktorů příčin hereditární zatížení (dědičnost).
Další příčinou může být dysfunkce mozku na základě neurobiologických poruch:
snížený objem mozkové tkáně
odchylky od architektury neuronových spojení
odchylky v elektrické aktivitě mozku (frekvence se měří pomocí EEG)
nedostatečné okysličování mozku
deficity neurotransmitérů (nedostatek dopaminu a serotoninu)
dietní vlivy
další, doposud nezjištěné příčiny nebo může docházek ke kombinaci příčin
Charakteristika LMD (Třesohlavá 1986, Pokorná 2000, Černá a kol. 1995, Train 1996, Třesohlavá 1989, Train 1996)
poškození percepce a vytváření pojmů
poruchy řeči a sluchového vnímání
poruchy motorických funkcí
SPU
Poruchy pozornosti
Poruchy chování – impulzivita, hyperaktivita
Charakteristika spánku
Citová charakteristika
Charakteristika sociálního chování
Děti s LMD jsou nápadné svými pohybovými projevy, motorickou neobratností, narušením zejména v jemné, hrubé motorice, senzomotorice. Mívají slabou vůli, oslabenou vrozenou neschopnost soustředit se.
Nutnou podmínkou správné reedukační péče je pečlivá diagnostika příznaků a poskytnutí podpory dítěti ze stran spolupráce rodiny, poradenských institucí, školy a ostatních odborníků (neurologů, pediatrů, psychiatrů). Součástí péče je i užití medikamentů, farmakoterapie, či alternativních metod (EEG – biofeedback).
Učitel by měl dítěti poskytnout příležitosti, které mu umožní vyjádřit své myšlenky a plnou účast v oblasti sociálních a emočních zkušeností. K tomu, aby tyto aspekty byly zajištěny, musí učitel nejprve porozumět základním faktům:
impulzivita – mluví, i když nejsou tázáni, vykřikují odpovědi, aniž by se přihlásili, dělají cvičení, aniž by si přečetli všechny pokyny
slabá „pracovní“ paměť – neschopnost aplikovat koncept, problémy v zapamatování denních aktivit
dys-organizace – problémy s plánováním, zapamatování stejných a podobných kroků, směrů a materiálů
hyperaktivita – neposedný, nevydrží sedět, roztěkané chování
nepozornost – denní snění, rozladěnost, neschopnost udržet pozornost
obtíže při zpracování verbálních informací – vyskytuje se riziko jazykových problémů
Děti s ADHD (LMD) mají nejlepší výsledky ve stručnosti – krátkodobé aktivity, v různorodosti – změna, pestrost úkolů, ve struktuře – rutina, organizace.
Děti mají:
tendence zapojit ruce, jedná se o kinestetické učení – potřebují se dotknout, manipulovat s předměty při práci → malý předmět do rukou, s kterým mohou manipulovat
slabé výsledky v didaktických situacích, potřebují být aktivně zapojeni → udržujeme krátkodobé aktivity a poskytujeme motorickou odpověď ( př.:palec nahoru, pokud souhlasíte, palec dolů, pokud ne)
bývají méně zralé než jejich vrstevníci, v mnoha sociálních situacích se projevují jako věkově mladší
nerovnoměrné projevy mohou učitele vést k tomu,že věří, že dítě může něco udělat, pokud by chtělo, avšak nestálé chování je příznakem ADHD
medikamenty mohou pomoci, avšak nemohou eliminovat všechny symptomy, ADHD děti potřebují „pilulky plus dovednosti“
většina rodičů se snaží porozumět a pracovat se svým dítětem, dobrý učitel neobviňuje rodiče, ale pomáhá jim zkušenostmi a snaží se o to, aby jejich dítě bylo úspěsné
děti s ADHD mají často odlišné styly učení
Nástroje učitelů dětí s ADHD
vyhněte se v