Pojmy2

í, ekonomické, sexuálně- regulační, reprodukční apod
rodinné prostředí: nejvýznamnější zdroj vlivů formulujících vývoj jedince, působí na zákl. psychický, tělesný a sociální charakter dítěte od narození až do období dospělosti.
základní potřeby dětí:
potřeba identity, bezpečí a jistoty, otevřené budoucnosti, smysluplnosti a stimulace
cíle rodinné výchovy:
utváření životního stylu lidí, jejich profesní a životní dráhy, příjmy a ekonomické postavení.
styly rodinné výchovy
autoritativní, konzervativní (obsahuje jak prvky autoritativní tak prvky liberální výchovy), liberální
17) Vývoj vztahů mezi školou, rodinou a veřejností. Kooperace v edukačních vztazích mezi
vnější reforma školství:
uskutečňována zvenčí např. ministerstvem školství
vnitřní reforma školství:
jde zejména o humanizaci školy spojenou se zvýšeným zřetelem k dítěti, zkvalitněním komunikace mezi všemi partnery vzdělávacího procesu a sociálního klimatu ve škole a třídě, se změnou v hierarchii cílů vzdělávání
demokratizace vztahů mezi školou a rodinou:
tendence k uznání práva svobodného a rovného přístupu ke vzdělávání, vyjádření možnosti veřejnosti účastnit se a vyjadřovat při rozhodování o závažných problémech a vzdělávacích otázkách.
rada školy:
poradní orgán ředitele školy, který tvoří zástupci rodičů, pedagogů či širší veřejnosti, na středních školách i zástupci studentů
18) Výchovné otázky v alternativním školství.
alternativní výchova:
obecný termín označující takové školní vzdělávání, které je odlišné od vzdělávání nabízeného státem nebo jinými tradičními institucemi
znaky alternativní výchovy:
- snaha získat dítě pro vzdělávání (neudusit přirozenou touhu poznávat nové věci a jevy)
přátelský vztah mezi učitelem a dítětem, ochota a schopnost učitele pozitivně děti motivovat, podporovat jejich kvality i originalitu a respektovat vývojové zvláštnosti (chyba je stupeň učení, ne přestupek)
spolupráce s rodinou dítěte (učitel zná možnosti pedagogiky, rodiče nejlépe své děti)
co , podpora spolupráce a rozvoj komunikace
pěstování odpovědnosti spoluúčastí dětí na rozhodování
propojování předmětů (k pochopení souvislostí a využitelnosti poznatků)
prostředí je uzpůsobeno dětem (pomůcky snadno přístupné v nízkých policích, dětská výzdoba)
vyučování bez zvonění, ale podle momentálního zaujetí či únavy dětí (proč končit uprostřed zajímavé činnosti a proč nedopřát oddech tam, kde je třeba)
- l" slovní hodnocení
druhy alternativních škol:
Waldorfská,Montessori,Daltonská,Jenský plán, Winnetská soustava, Freinetova moderní škola, Začít spolu, Zdravá škola, Dokážu to, Integrovaná tematická výuka, Domácí vzdělávání, Projektové vyučování, Angažované učení, Otevřené vyučování, Škola hrou, Komunitní školy, Církevní školy
otevřené vyučování:
v užším slova smyslu označení organizační formy vyučování, při které žák přebírá ve zvýšené míře zodpovědnost za plánování vlastního učení, umožňuje přizpůsobit tempo práce individuálním potřebám žáků a napomáhá vnitřní diferenciaci
komunitní škola:
škola se vzdělávacími aktivitami v rámci komunity, především v těch zemích, kde komunita představuje i organizační samosprávnou jednotu.
Škola podporující zdraví:
směr vybudován na základě péče o zdravé klima školy, mezilidské vztahy a vztahy školy k okolí. Podstatou je pak vytvoření zdravého prostředí ve škole, výchova ke zdravým životním návykům a chování.
Vzdělávací program Začít spolu:
Je to vzdělávací program zdůrazňující individuální přístup k dítěti, partnerství rodiny, školy a širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání. Prosazuje a umožňuje inkluzi dětí se speciálními potřebami (dětí nadprůměrně nadaných, dětí s vývojovými poruchami, dětí s postižením, velmi se osvědčuje u dětí z různých etnických menšin). Dále klade důraz na podnětné prostředí - netradiční členění třídy do center aktivit, kooperativní učení, projektové vyučování a integrovanou tématickou výuku. Již od MŠ se úspěšně pracuje se sebehodnocením (prostřednictvím portfolia a individuálního vzdělávacího programu) dětí, což posiluje pozitivní motivaci dětí k aktivnímu a samostatnému učení.
Čtením a psaním ke kritickému myšlení:
Učitelé v programu získávají konkrétní praktické metody, techniky a strategie sestavené v otevřený, ale efektivní systém velmi snadno použitelný přímo ve škole. Program zdůrazňuje, že k ovládnutí nových výukových přístupů je důležité přímé prožití učebních činností a jejich následná analýza.  Je postaven na nejnovějších poznatcích pedagogických a psychologických výzkumů.
Integrovaná tematická výuka:
jedná se o propojování učiva, poznatků a informací a o společnou výchovu a vyučování dětí postižených i zdravích. Snahou je vytvořit prostředí inspirující dítě k učení.
Program Dokážu to?: „Dokážu to?“:
Jedná se o celostátní pedagogický projekt, jehož cílem je prevence patologických jevů. V loňském roce byl projekt v šetření České školní inspekce uveden mezi třemi nejvyužívanějšími preventivními programy v českých školách. Nástrojem prevence je osobnostní a sociální výchova (dále jen OSV) a budování zdravého školního klimatu. Projekt tak prevenci nepojímá odděleně, ale v kontextu rozvoje celé osobnosti.
Projekt „Dokážu to?“ vznikl v roce 1999.
Na realizaci projektu se podílí zkušený tým složený z manažerů, odborných garantů, lektorů a dalších spolupracovníků, kteří dbají o to, aby myšlenky i metody v rámci projektu používané byly v souladu s aktuálními trendy v oblasti českého školství.
Od doby svého vzniku projekt vypracoval ucelený systém vzájemně provázaných kurzů, které nabízí možnost rozvoje jak pro jednotlivce, tak pro celou školu
cílem je poznání sebe sama a porozumění jiným lidem;cílem je rozvoj schopnosti přijímat svobodná a odpovědná rozhodnutí ;cílem je, aby se děti učily srozumitelnou formou sdělovat své myšlenky, názory a pocity
cílem je rozvoj schopnosti respektovat druhé lidi a uvědomění si skutečnosti, že mám právo být respektován ;cílem je zvýšit schopnost odolnosti vůči potencionálním úskalím, nebezpečím a krizím
Individuální a domácí vzdělávání:
vzdělávání jednoho žáka jedním učitelem. Žák je vzděláván doma vlastními rodiči nebo rodiči spolupracujícími v rámci svépomocné skupiny. Do školy dochází pouze skládat státem předepsané zkoušky
e – learning:
elektronické učení, druhy učení podporované počítačem s využitím moderních technologií, hl. u distančního vzdělávání, podnikového vzdělávání,…
kooperativní vyučování:
vyučování založené na spolupráci osob při řešení složitějších úloh. Řešitelé jsou vedeni k tomu, aby si dokázali rozdělit sociální role, naplánovat si celou činnost, rozdělit si dílčí úkoly, naučit se radit si, pomáhat, sledovat úsilí, kontrolovat jeden druhého, řešit spory,…
projektové vyučování:
vyučování založené na projektové metodě = vyučovací metoda jíž jsou žáci vedeni k řešení komplexních problémů a získávání zkušeností praktickou činností a experimentováním.
19) Projekt Zdravá škola. Škola podporující zdraví.
zdraví – holistické a interakční pojetí:
stav tělesného, psychického a sociálního blaha včetně schopnosti vyrovnávat se s měnícími se vlivy vněj.prostředí, tedy i pracovního a mezilidského, aniž jsou narušovány fyziologicky důležité fce
projekt Zdravá škola:
směr vybudován na základě péče o zdravé klima školy, mezilidské vztahy a vztahy školy k okolí. Podstatou je pak vytvoření zdravého prostředí ve škole, výchova ke zdravým životním návykům a chování
pohoda prostředí:
pohodu prostředí vytvářejí lidé, kteří v tomto prostředí pracují a toto prostředí navštěvují;snaha o zkvalitnění komunikace mezi lidmi, jejich kooperace, aby práci vhodně doplňovaly relaxační aktivity
zdravé učení:
Rámcový vzdělávací program předpokládá nejen smysluplné stanovení cílů výchovně-vzdělávacího programu školy, ale také co nejaktivnější zapojení žáků do učení, možnost volit nejvhodnější metody a formy práce učitele, vhodně zapojovat evokaci a motivaci, a tak vtahovat žáka do maximální spoluúčasti na učení. Tento úkol je opět úkolem tvorby školního kurikula a částečně jej v jednotlivých předmětech plníme. V následujících letech chceme postupně převádět předmětové vyučování, zejména na druhém stupni školy, do jednotlivých celků Rámcového vzdělávacího programu. Provázanost mezipředmětových vztahů a kooperace učitelů má vytvořit výrazně lepší podmínky pro zdravé učení. Pro tento úkol chceme ve škole vytvořit evaluační nástroje. Velký úkol nás čeká i v oblasti hodnocení práce žáků.
otevřené partnerství:
škola se chová jako komunitní škola. Je otevřena jak dětem regionu, tak i dospělým, kteří navštěvují například některé estetické a sportovní kroužky. Škola je akreditována jako středisko dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Rozpracování rozvoje programů pro volný čas, vytváření podmínek pro diskuse o dění ve škole, řešení problému na úrovni samosprávné demokracie a podobně bude opět součástí školního kurikula
20) Dítě ve sféře vlivů společenského prostředí. Škola jako součást sociálního prostředí.
sociální prostředí:
společenské prostředí, jevy, stavy, procesy, a vztahy, které člověka obklopují v rodině, sociální skupině, společenské vrstvě a v celé společnosti, souhrn všech vlivů ostatních lidí a skupin, s nimiž se jedinec ve společnosti setkává a které tak silně působí na průběh edukačního procesu a jeho výsledky.
škola jako sociální instituce:
společenská instituce, jejíž tradiční fcí je poskytovat vzdělání žákům příslušných věkových skupin v organizovaných formách podle určitých vzdělávacích programů. Pojetí a fce školy se mění se změnami společenských potřeb. Stala se místem socializace žáků, podporujícím jejich osobní a soc. rozvoj a připravujícím je na život osobní, pracovní a občanský. Stále více se otevírá životní realitě a sbližuje se s neformálním vzděláváním.
funkce školy:
viz škola
sociální svět:
vše co žáka v jeho nejbližším okolí obklopuje, a skrze vzájemné interakce ovlivňuje, podílí se na jeho rozvoji osobnosti a utváření nových vazeb s ostatními lidmi
sociální komunikace:
sdělování přijímání významů v sociálním chování a v soc. vztazích lidí, je zákl. složkou lidské interakce.
sociální interakce:
vzájemné dorozumívání a ovlivňování mezi dvěma nebo více jedinci či mezi skupinami
vrstevnická skupina:
peer skupina;skupina osob přibližně stejného věku, často též podobného sociálního zázemí
21) Koncepce enviromentální výchovy. Výchova pro 21. století.
globalizace:
je používaný k popisu změn ve a ve světové , které jsou důsledkem dramatického vzrůstu mezinárodního a sbližování kultur; týkající se celého světa, mající celosvětový dosah.
sociálně kulturní důsledky globalizace:
míšení kulturních tradic; přímé a nepřímé ovlivňování většiny lidí a regionů; snížení významu národních polit, což má za následek omezování státní suverenity; zavádění sociálních a ekonomických prvků, které umožňují volný tok kapitálů.
pedagogické aspekty globalizace:
enviromentální výchova:
výchova zabývající se životním prostředím, okolím člověka, vnějšími podmínkami pro život.
výchova pro udržitelný rozvoj:
nově definuje propojení ekologických, ekonomických a sociálních aspektů, staví nejen na rozvíjení kvalit osobnosti (znalosti, dovednosti...), ale vykazuje silní trend ke globální výchově a systémovému zpracování fenoménu jako jsou konzum, volný čas, chudoba...
ekologické myšlení:
nabízí nadaným studentům středních a nižších ročníků vysokých škol možnost setkání nad otázkami ekologie, ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Toto setkání se děje formou společného pobytu, většinou v hezké přírodě. Setkání probíhá v několika částech během léta a podzimu.
eticko-axiologický aspekt v ekologické výchově
dominující je v ekologické výchově, zejména v dnešní době kdy systém hodnot podléhá změnám, kdy se mění její ethos, a nebo je přímo ohrožený lidskou lhostejností, arogancí a kořistnickým přístupem k přírodě