Pojmy

a státu (prezident) stejně jako parlament jsou voleny na určité období. V prezidentské republice je prezident nejvyšším představitelem vlády, relativně nezávislé na parlamentu a obvykle je volen přímo občany (např. USA a většina latinskoamerických států). V parlamentní republice je vláda odpovědná parlamentu a prezident je obvykle volen parlamentem (např. ČR).
restrukturalizace – zásadní změna dosavadního zaměření hospodářství či jednotlivých odvětví (oblastí), vyvolaná zastaralostí odvětvové struktury a směřovaná na moderní, konkurenceschopné obory. Nejznámější příklady se týkají tzv. starých průmyslových oblastí v Evropě – např. Porúří.
státní samospráva – správa prostřednictvím volených představitelů. V územním pohledu je typickým příkladem místní (lokální úroveň); obec – zastupitelstvo – Starosta (popř. primátor). Na regionální úrovni působí vyšší územně samosprávní celky – kraje. Na celostátní (republikové) úrovni působí parlament ČR – výbory - poslanci (dolní komora Poslanecká sněmovna má 200 členů, horní komora Senát má 81 členů).
satelit – územně oddělená číst velkoměsta; závislý stát.
státní správa - správa prostřednictvím dosazených představitelů.
sčítání lidu, census – přesnější je označení sčítání lidu, domů a bytů. Souborná statistická akce sběru dat, zpracování a publikování vybraných demografických, ekonomických a sociálních charakteristik. Provádí se k určitému časovému okamžiku obvykle v desetiletých intervalech. První moderní sčítání lidu na území ČR proběhlo v roce 1869, poslední v roce 2001.
sekundér, sekundární sektor – hospodářský sektor zahrnující zpracovatelské obory průmyslu a stavebnictví – hutnictví, elektrotechnika, chemický průmysl atd. V industriální společnosti má největší podíl ze všech hospodářských sektorů.
Sever versus Jih – geograficky nepřesné, často však používané rozdělení světa vycházející z ekonomické nerovnováhy mezi oblastmi „bohatými“ – převážně na Severu a „chudými“ na Jihu, nahrazující do určité míry dřívější konfliktnost ve vztazích Východ – Západ. Jih je složen z více než 130 nezávislých rozvojových zemí (dříve zpravidla kolonií), Sever pak z několika vyspělých zemí (na 2/5 obývané plochy kontinentů žije 1/4 obyvatel Země, vytváří však 85% průmyslové produkce). Problém existuje již od 50. let 20. stol., pro rozdílné názory na řešení (např. suroviny, potraviny) dosud přetrvává.
sídelní systém – je tvořen jednotlivými sídly a jejich vzájemnými vazbami. Pro sídelní systém je charakteristické hierarchické uspořádání, jehož zřetelným projevem je velikostní rozrůznění sídel podle počtu obyvatel. Podstatou tohoto uspořádání jsou vztahy podřízenosti a nadřazenosti, vyplývající z rozsahu funkcí, které sídlo poskytuje svému zázemí. Podle velikosti obchodní sítě, kapacity škol nebo zdravotnických zařízení, množství pracovních příležitostí apod. lze rozlišit několik úrovní střediskových sídel, jejichž obslužné funkce využívá obyvatelstvo sídel nestřediskových.
sídlo – územně oddělené seskupení budov, které slouží k trvalému pobytu lidí. Představuje základní jednotku sídelního systému. Vedle funkce obytné může zabezpečovat i další funkce. Rozlišujeme sídla městského a vesnického typu.
slum – čtvrť města, charakteristická provizorními obydlími, obývaná nejchudším obyvatelstvem s vysokou nezaměstnaností a kriminalitou. Slumy jsou typické pro rychle rostoucí města s velkými počty přistěhovalců a v současnosti představují jeden z hlavních problémů velkoměst rozvojových zemí. Favela je specifický název těchto chudinských čtvrtí v brazilských městech, ranchos v jiných latinskoamerických městech.
sňatečnost – uzavírání sňatků resp. zakládání manželství na základě zákonem daných podmínek sledované jako hromadný jev. Limitujícími faktory při uzavírání sňatků bývá minimální sňatkový věk, rodinný stav a určitý stupeň pokrevnosti.
socioekonomická (sociální) geografie – věda o prostorovém uspořádání lidské společnosti, jejich aktivitách a vztahu k přírodnímu prostředí. V dílčích oborech (podle předmětu) pak studuje geografická hlediska průmyslu, zemědělství, dopravy, cestovního ruchu atd.
sociální politika – součást hospodářské politiky státu jako souhrn opatření a prostředků k zajištění životních a pracovních podmínek občanů. Zahrnuje např. péči o matku a dítě, důchodové zabezpečení, řešení nezaměstnanosti.
socioekonomická mapa, mapa společenských jevů – tematická mapa socioekonomické sféry. Dělí se na mapy hospodářské, průmyslové, zemědělské, lesnické, dopravní, demografické, sídelní, občanské vybavenosti a služeb, politické, administrativní, historické aj.
stát – území vymezené státními hranicemi, ve kterém se sdružují obyvatelé v právní celek. Vyznačuje se svrchovaností a suverenitou, tzn., že samostatně rozhoduje o svých vnitřních záležitostech i vnějších vztazích. Volí si své vnitřní uspořádání (federace, unitární stát), členění na menší administrativní jednotky (např. země, kraje, provincie) a formu vlády (diktatura, monarchie, republika).
státní rozpočet – souhrn příjmů a výdajů státu a rozpis jejich čerpání v daném období, zpravidla za jeden rok. Státní rozpočet je nástrojem usměrňování ekonomického a sociálního vývoje prostřednictvím přerozdělovacích procesů k prosazování předem stanovených cílů, schvaluje jej nejvyšší zákonodárný orgán státu (parlament). Při shodných příjmech a výdajích hovoříme o vyrovnaném státním rozpočtu, může být i přebytkový či deficitní.
státní správa – orgány odvětvového i průřezového charakteru, které na různých úrovních prosazují či dohlížejí na státní zájmy – tj. představují výkonnou moc. Státní správa zahrnuje např. vládu a ministerstva. Jejich představitelé jsou jmenováni.
střední délka života – obvykle se udává při narození a vyjadřuje, jakého věku se v průměru dožije každé narozené dítě z dané generace. Nejvyšších hodnot dosahuje ve Skandinávii a Japonsku.
střední stav obyvatelstva – počet obyvatel k 1. červenci, eventuelně aritmetický průměr z počtu obyvatel na počátku a na konci evidovaného roku.
studená válka – období neustálého napětí v mezinárodně politických vztazích v období od konce druhé světové války do začátku 90. let 20. stol., které souviselo se soupeřením dvou odlišných politickoekonomických soustav v tehdejším bipolárně rozděleném světě. Vůdčí mocností na jedné straně byly USA, na straně druhé bývalý SSSR.
suburbanizace – fáze vývoje sídelního systému, kdy růst vlastního města je postupně nahrazován růstem sídel v jeho zázemí. Pro sídla rozvíjená v rámci suburbanizace je typické kvalitní bydlení v rodinných domcích s obyvateli se středních a vyšších sociálních vrstev.
tanker – speciálně konstruovaná loď pro přepravu tekutých nákladů a plynů (nejčastěji ropy) mezi oblastmi těžby a spotřeby.
terciér – terciární sektor, sociální infrastruktura – zahrnuje obslužnou sféru v nejširším pojetí: obchod, spoje, zdravotnictví, školství atd., ale i zcela placené služby (např. opravy spotřebních předmětů). Terciér je dynamicky se rozvíjejícím hospodářským sektorem, jehož význam roste s ekonomickou vyspělostí země.
tonáž – objem zejména úložných prostorů trupu lodě; udává se v registrovaných tunách (1RT = 2,8 m3) nebo v kubických metrech. Rozlišuje se čistá (netto, NRT, prostory sloužící k produkování zisku) nebo hrubá (brutto, BRT, všechny prostory). Tonáž složí k vyměřování různých poplatků.
trajekt – převozní loď určená pro přepravu železničních souprav, automobilů a osob na kratší vzdálenosti, obvykle po stejné trati a v určitém čase. Zajišťuje například přepravu z pevniny na ostrovy nebo mezi nimi (Baltské moře, Skandinávie) či přes velké vodní toky.
tranzit – zpravidla přeprava zboží územím bez jeho využití či ekonomického zhodnocení; zpravidla v mezistátní formě, pod celním dohledem a za poplatek pro tranzitní zemi. Tranzit je možný po vlastní ose, tj. například po silnici, nebo s využitím překládky zboží či aut na železnici – tzv. kombinovaná přeprava prosazovaná např. ve Švýcarsku.
tržní plodiny – rostliny pěstované výhradně pro trh, které nesloží k běžné (denní) spotřebě pěstitelů. Patří sem např. čaj, káva, kakao.
úhrnná plodnost – ukazatel úrovně porodnosti. Vyjadřuje průměrný počet dětí, které se narodí jedné ženě během jejího reprodukčního období, tj. ve věku 15 – 49 let. Hodnota úhrnné plodnosti 2,1 dítěte zaručuje zachování početní velikosti populace. Klesne – li pod tuto hodnotu, početní stav se dlouhodobě snižuje a naopak. Používá se pro mezinárodní srovnání.
úmrtnost – vymírání určité populace, jedna ze dvou základních složek demografické reprodukce. Při studiu úmrtnosti sledujeme rozložení zemřelých podle věku, pohlaví, příčin smrti, rodinného stavu, sociálních skupin apod. Úroveň úmrtnosti je ovlivněna zdravotním stavem populace, nemocností, kvalitou životního prostředí a způsobem života.
unitární stát – na rozdíl od federace jednotný stát s jedinou soustavou nejvyšších státních orgánů s jedinou ústavou.
urbanizace – proces, při kterém dochází k růstu počtu a velikosti městských sídel v souvislosti s rozvojem jejich výrobních a obslužných funkcí, vyvolaný nástupem industrializace. Zjednodušeně je urbanizace chápána jako zvyšování podílu obyvatelstva žijícího ve městech (tzv. stupeň urbanizace). V širším pojetí se jedná o složitý společenský proces, se kterým je např. spojeno šíření změn ve způsobu života (městský způsob života).
územní dělba práce – prostorový projev členění společenské práce na základě polohy zvláštností přírodních, sociálních, ekonomických atd., při němž dochází k výrobní specializaci, osamostatňování ekonomických oblastí a zesílení spolupráce mezi nimi.
územní plánování – vědomá činnost řešící funkční uspořádání přírodních a společenských prvků v konkrétním území, zásady jeho využití. Obsahově a časově usměrňuje výstavbu a jiné činnosti v území. Zpravidla na základě územního plánu, např. města, vymezuje plochy pro určité funkce (výrobu, bydlení, rekreaci aj.), charakter zástavby a způsob napojení inženýrských sítí.
vědeckotechnická revoluce – vyšší stupeň vědeckotechnického pokroku od poloviny 20. stol. Vědeckotechnická revoluce zahrnuje kvalitativní změny v technologii (např. automatizaci), propojení vědy s technikou a materiální výrobou, jakož i zvýšení úlohy lidského činitele, včetně zapojení společenských věd.
vědeckotechnický park – propojení výzkumných, vývojových a výrobních institucí sloužící k zavádění pokrokových technologií. Vědeckotechnický park poskytuje příznivé prostředí pro malé, popřípadě středně velké firmy a dává podnět k celkovému rozvoji příslušné oblasti.
věková pyramida – grafické uspořádání věkové struktury populace, kde osa věku pro muže je postavena proti ose věku pro ženy. Věková pyramida se konstruuje buď v jednoletých nebo pětiletých věkových skupinách. Na svislou osu se vynáší věk, na vodorovnou osu zastoupení příslušné věkové skupiny.
věková skladba – složení obyvatelstva podle věku a pohlaví, které je výsledkem předchozí úrovně porodnosti, úmrtnosti a migrací. Z pohledu demografické reprodukce rozlišujeme tři základní věkové skupiny: dětskou (0-14 let), reprodukční (15-49 let) a postreprodukční (50+).
velkoměsto – město, jehož počet obyvatel přesahuje určitou velikost. Nejčastěji se používá kritérium 100 tis. nebo 1 mil. obyvatel.
vesnice – jeden ze základních typů sídla, který se od města odlišuje především velikostí a původně zemědělskou výrobní funkcí. V současnosti však ve vyspělých zemích význam této funkce slábne. Značná část vesnického obyvatelstva dojíždí za prací do měst. Roste význam rekreačního využití bytového fondu (tzv. druhé bydlení).
výkon přepravy – objem přepraveného množství násobený ujetou vzdáleností, vyjadřuje se v osobokilometrech nebo tunokilometrech (oskm, tkm). Ukazuje na skutečnou činnost v konkrétním území a slouží k porovnání výtěžnosti hodnocených jednotek.
zahraniční kapitál – uplatnění kapitálu v cizí zemi, příčinou vývozu kapitálu jsou výhodnější podmínky pro podnikání, přístup k surovinám, získání nového trhu i politické důvody. běžný prvek vyspělých tržních ekonomik, využívající konkrétních rozdílů mezi zeměmi – např. průnik Japonska do USA, mezi státy EU (německý kapitál do ČR).
zdravotní stav obyvatelstva – je charakterizován úmrtností a nemocností populace. Nemocnost se rozumí počet onemocnění nebo počet nemocných na určitou nemoc. Statistiku nemocnosti provádí ministerstvo zdravotnictví.
zdroje energie - vstupy pro výrobu elektrické energie. Rozlišujeme je na: primární – bezprostředně se vyskytují v přírodě (uhlí), sekundární – vznikají úpravou primárních (benzin), alternativní – využívají schopnosti moře, Slunce, větru aj.
zvláštní ekonomická zóna – většinou vyčleněné území, kde jsou poskytovány příznivější podmínky pro podnikání – např. společná infrastruktura, nižší daně, celní osvobození.
Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) – mezinárodní finanční organizace se sídlem v Londýně, založena v r. 1990. Poskytuje úvěrovou pomoc velkým rozvojovým projektům ze zdrojů členských států a vlastní činnosti banky.
Evropská unie (EU) – ekonomické sdružení se sídlem v Bruselu. Základem dnešní podoby „patnáctky“ se staly tzv. Římské dohody šesti zemí z roku 1957. Smyslem spolupráce v současnosti je dosažení volného pohybu zboží, kapitálu, služeb a pracovních sil.
Evropské sdružení volného obchodu (EFTA, česky ESVO) – založené v roce 1960 v Ženevě jako snaha Velké Británie uchránit své zájmy především v Evropě. Po jejím vstupu do ES však poklesl význam, dnes volnější forma sdružení, ekonomicky slabší než EU.
Evropský hospodářský prostor (EES, česky EHP) – vytvořen roku 1993 státy EU a ESVO (tzn. bez Švýcarska a Lichtenštejnska) jako ekonomická protiváha Japonska a USA.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) – založená v roce 1961, sídlí v Paříži. Jejím cílem je podpora vzájemné hospodářské spolupráce členských zemí a rozšíření světového obchodu. OECD je nazývána také „Klubem bohatých“.
Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) – založená roku 1960 ve Vídni k zajištění společné cenové politiky a jednotného postupu vůči ropným monopolům (dovážejícím zemím). Součástí její činnosti je postupné získávání ropných ložisek a budování vlastních zpracovatelských kapacit.
Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) – založená roku 1949 a rozpuštěná v roce 1991 se sídlem v Moskvě. Náplní bylo sjednocení hospodářského plánování a mezinárodní socialistická dělba práce na ideologickém základě. Činnost výhodná především pro méně vyspělé země.
Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA) – vznikla v roce 1992 jako největší společný obchodní prostor, zahrnující USA, Kanadu a Mexiko.
Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA) – založena v roce 1992, hlavním cílem bylo zapojení některých bývalých členských zemí RVHP do EU, její význam v současnosti klesá.
Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) – ustavena v roce 1947 k řešení problémů a rozvoje světového obchodu a k úpravě mezinárodních vztahů. Hlavní myšlenkou je uvolnění obchodu. Organizační sídlo má v Ženevě.
L i t e r a t u r a:
VILÍMEK, V. a kol. Zeměpisný slovníček. 2. vyd. Praha: NČGS, 1999. 56 s.
ISBN 80-86034-38-0 (schváleno MŠMT ČR jako doplněk středoškolských učebnic)