Oxidy a hydroxidy

ako typický koloid tvoří hroznovité, kulovité a hlízovité agregáty. Tvoří i povlaky a žilky.
Má mnoho barevných odrůd. Nejčistší je čirý, bezbarvý hyalit a opál drahý s duhovou měnou barev. Existuje opál voskový, mléčný, dřevitý, ohnivý, dále mléčně bílý kašolong a opály dendritické. Harlekýnový opál (drahý) má černou základní barvu a v ní šachovnicové skvrny s měnou barev. Gejzírit je opál z termálních pramenů. Křemelina čili rozsivková zemina - diatomit, je lehká, málo zpevněná hornina jezerního původu z nahromaděných schránek rozsivek (diatomaceae). Někdy tvoří opál pseudomorfózy po fluoritu, kalcitu.
Většinou je opál celistvý, lom lasturnatý, lesk skelný až voskový, někdy je matný. Průhledný až průsvitný i neprůhledný. Obecné opály mají barvu bílou, zelenou, žlutou, šedou, červenou, hnědou, modrou, vzácně i černou. Někdy je barevně proužkovaný.
tvrdost: 5 - 6 (čerstvě vzniklý a zemitý je měkký, T = 1)
hustota: 1,9 - 2,2 g . cm-3
Výskyt
Opál jako nízkoteplotní hydrotermální či podpovrchově vznikající nerost bývá často společníkem chalcedonu a někdy do sebe vzájemně přecházejí. Ojedinělý je v pegmatitech (Mlacká křížatka u Písku). Častý jako poslední minerál rudních žil (Rotava, Cínovec, Horní Blatná, na Slovensku Kremnica). Sedimentární je bílý gejzírit na Islandu, Novém Zélandu a USA (Yellowstonský národní park ve Wyomingu). Světoznámý je drahý opál z andezitových tufů v Dubníku u Prešova (locus typicus, tj. typová lokalita, původní a nejstarší nález a využívání drahého opálu), novější naleziště jsou v JAR, Austrálii, Brazílii a nejslavnější lokalita v USA (Virgin Valley v Nevadě - zde petrifikuje dřevo v tufech, má tmavohnědou až černou barvu v níž probleskují pestrobarevné plameny).
Opál mléčný, voskový a dendritický je znám ze serpentinitů v okolí Křemže, Němčic, Třebíče, zvětráváním serpentinových (hadcových) těles vznikl opál v okolí Smrčku nad hradem Pernštejn u Nedvědice, černý opál je v Níhově u Velké Bíteše. V metamorfitech je ojedinělý, např. hyalit z Vícenic a zelenavé hlízy opálu v grafitu v Chrášťanech u Netolic.
Význam
Opál drahý a opál ohnivý mají význam jako ozdobné a drahé kameny, technický význam mají diatomity (křemeliny) jako izolant ve stavebnictví, v keramice a k leštění kovů.
Rutil   ::  TiO2
Rutil obsahuje příměs Fe, Cr, Sn, Nb. Je nejrozšířenější ze tří minerálů téhož chemického složení: rutil, anatas, brookit. Černá odrůda rutilu nigrín obsahuje téměř vždy příměsi 11 – 14 % Fe2O3, chromrutil až 16 % Cr2O3. Čtverečný (tetragonální). Vytváří sloupcovité až jehličkovité, vertikálně rýhované krystaly, srostlice, také dvojčatí. Zrnité až vláknité agregáty.
Barva je červenohnědá až červená, hnědá, někdy žlutavá, modravá až černá s kovovým až diamantovým leskem. Dokonale štěpný. Lom nerovný nebo lasturnatý. V kyselinách nerozpustný, těžko tavitelný, odolný proti zvětrávání. Vryp podle zabarvení žlutý nebo světle hnědý.
tvrdost: 6 - 6,5
hustota: 4,2 g . cm-3
Výskyt
Je to typický vysokoteplotní minerál, hlavně vyvinutý jako akcesorie v magmatitech a metamorfitech. Rozšířen v granitoidech a alkalických magmatitech bohatých na amfiboly, ale také v gabrech až ultrabazikách, kde se může hromadit. Častý v žulových pegmatitech, vzácný v sedimentech, v náplavech.
U nás u Ledče nad Sázavou a Golčova Jeníkova, krystalizovaný u Sobotína, v aluviu hojný u Soběslavi, Veselí nad Lužnicí. Na Slovensku Velká Revúca a Rožňava-Nadabula. Jsou známy velké krystaly z rakouského Tyrolska a Štýrska, ze Švýcarska, hojné velké krystaly jsou z jižního Norska, z USA, velké ložisko je v Kanadě a Brazílii.
Význam
V ocelářství (Ti zvyšuje odolnost proti korozi, žáru, materiál na výrobu letadel a raket), výroba Ti preparátů (barviva a bělidla), detektor v radiotechnice. Syntetických rutilů s vysokým dvojlomem a leskem se užívá v optice a ve šperkařství.
Kasiterit   ::  SnO2
Český název cínovec. Obsahuje někdy příměs oxidů Fe, Ti, Mn. Čtverečný (tetragonální). Hojně krystalizuje v krátkých sloupečcích zakončených pyramidou. Jednoduché krystaly jsou vzácné, většinou srůstají ve dvojčata (tzv. vezírovací dvojčata) nebo složitěji cyklicky v cínovcové kroupy. Agregáty bývají zrnité, zřídka stébelnaté. V náplavech bývá kasiterit v podobě malých zaoblených zrn, na některých žilách byly vzácně nalezeny krystaly velké až 14 cm. Nedokonale štěpný.
Barva se pohybuje v různých odstínech od bezbarvého přes hnědý až černý, obvykle černohnědý. Slabě průsvitný. Vryp bílý až světle okrový nebo hnědý. Lesk na krystalových plochách polokovový až diamantový, na lomných plochách mastný. Nerozpustný, velmi křehký, těžko tavitelný, vede elektrický proud, nemagnetický (při vyšším obsahu Fe magnetický). Odolává zvětrávání a jako těžký nerost se dostává do náplavů.
tvrdost: 6 - 7
hustota: 6,3 - 7,2 g . cm-3
Výskyt
Kasiterit má původ pneumatolytický nebo hydrotermální. Je minerálem specializovaných cínonosných kyselých žul a pegmatitů, bývá vázán na cínonosné greiseny a žíly různých typů. (Pozn.: greisen je hornina složená převážně z křemene, který je zčásti původní, zčásti vznikl pneumatolyticko-hydrotermální přeměnou živce). Významná část těžby pochází z aluviálních ložisek, praktický význam má vulkano-intruzívní bolívijský typ.
U nás v krušnohorských greisenech u Cínovce a Horní Krupky u Teplic, u Krásna u Horního Slavkova, v pegmatitech od Rožné u Bystřice nad Pernštejnem.
Malá rýžoviska jsou v okolí Lokte a u Přibyslavic, významná evropská jsou ve francouzské Bretani. Na Slovensku je malé ložisko v Hnilci. V SRN pokračují krušnohorská ložiska s těžbou u Altenbergu.
Světová ložiska jsou především v Bolívii (Llalagua se 400 000 t/rok) a Austrálii, dále JAR, Sibiř, Indonézie, Malajsie, Thajsko, Barma, Anglie, Chile, Mexiko, USA. Hlavní těžba cínu dodnes pochází z aluviálních ložisek (60 – 70 % světové těžby). Vedoucí zemí na světě v těžbě cínových rud se stala Čína (1990) se 40 tisíci t/rok, dále Brazílie, Indonézie, Malajsie.
Význam
Kasiterit je nejdůležitější a prakticky jediná ruda cínu s využitím v chemickém průmyslu, pro výrobu slitin.
Pyroluzit   ::  MnO2
Složení krystalizovaného pyroluzitu se blíží uvedenému vzorci. Zemité agregáty obsahují často malé množství vody (1 – 2 %) a určitý podíl příměsí jak sorbovaných, tak i vázaných na jiné minerály manganu. Čtverečný (tetragonální). Krystalizovaný je velmi vzácný, nejčastěji tvoří agregáty celistvé a vláknité či povlaky, dendrity, hlízy a krápníky.
Barva černá až tmavě ocelově šedá. Opakní, lesk kovový až matný. Vryp černý. Dokonale štěpný. Špatně vede elektrický proud, slabě magnetický. S HCl vyvíjí chlór, před dmuchavkou je netavitelný.
tvrdost: 6 - 6,5
hustota: 5,0 g . cm-3
Výskyt
Vzniká vždy za vysoce oxidačních podmínek hlavně v sedimentech a v oxidační zóně. Je minerálem nízkoteplotních rudních žil. Typický hojný produkt oxidace železných rud s obsahem Mn nebo primárních Mn-rud.
U nás Horní Blatná, Příbram, Jáchymov, Přední Arnoštov u Jevíčka. Na Slovensku Stupava v Malých Karpatech, Poprad. Největší světové ložisko mořského původu je u Čiaturi v Gruzii, dále Nikopol na Ukrajině, SRN, Indie, Ghana, Egypt, Brazílie, Kanada, USA aj.
Význam
Důležitá ruda Mn, čistý se používá při výrobě elektrických baterií, ve sklářství k odbarvování skla a v chemickém průmyslu.
Wolframit   ::  (Fe, Mn) WO4
V izomorfních příměsích obsahuje Nb a Ta. Železo a mangan jsou ve struktuře zastoupeny v libovolném poměru - tvoří se souvislá izomorfní řada s koncovými členy izomorfní řady FeWO4 (ferberit) a MnWO4 (hübnerit), přičemž ryzí ferberit a hübnerit v přírodě prakticky neexistují. Jednoklonný (monoklinický). Tvoří velké, krátce sloupcovité až tlustě tabulkovité krystaly. Je často lupenitý, paprsčitý, kusový, jako pseudomorfózy po scheelitu a opačně. Dokonale štěpný.
Je černý s hnědavým odstínem, vryp hnědočerný až černý. Opakní. Mastný až polokovový lesk. Křehký, slabě magnetický.
tvrdost: 5 - 5,5
hustota podle chemického složení: 7,1 - 7,5 g . cm-3
Výskyt
Hlavní akumulace wolframitu doprovázejí kasiterit či tvoří samostatné žíly ve stejném prostředí greisenizace žul. V pegmatitech není hojný. Je akcesorický na Au-žilách. Nevzniká za sedimentogenních podmínek. Na rýžoviskách se wolframit koncentruje jen pokud vznikl rychlým zvětráváním, neboť jinak poměrně rychle oxiduje.
U nás se nahromadil v aluviu u Rotavy, velká akumulace je v Zairu, menší v Portugalsku, Francii, USA, Zabajkalí. Jedna z nejslavnějších světových lokalit na wolframit je náš Cínovec v Krušných horách a přilehlá saská část SRN. Dnes nejvíce ceněné krystaly pocházejí z Portugalska. Obrovského rozsahu je vývoj W-žil vázaných na jurský žulový magmatismus, např. v jižní Číně, Barmě, Argentině, Austrálii a USA.
Význam
Hlavní wolframová ruda.
Uraninit   ::  UO4
Strukturní mřížka je fluoritového typu. Chemicky hlavně UO2 + UO3 (v analýzách se proto uvádí jako U3O8), s příměsí dalších oxidů uranu, Pb, He, N, Ar, CO2, Zr, Fe2+. Uraninit má více forem, nejdůležitější jsou charakterizovány i způsobem svého vzniku - krystalizovaný uraninit, smolinec a uranová čerň.
Krychlově (kubicky) krystalizovaný uraninit je černý až černohnědý, vryp je stejné barvy až olivově zelený. Lesk polokovový, často jen matný. Opakní. Nesvětélkuje v UV záření. Je silně radioaktivní. V uraninitech i v jiných minerálech U kromě převládajícího izotopu 238U je ještě ~ 0,7% izotopu 235U.
tvrdost: 5 - 6, u oxidových vzorků jen 3
hustota: 7,5 - 10,6 g . cm-3
bod tání: 2 176 °C
Smolinec
Je skrytě krystalická forma, neobsahující Th. Tvrdost 4 - 6, hustota 6,5 - 6,9 g . cm-3. Z dutin je ledvinitý, jinak je celistvý, někdy vláknité agregáty.
Uranová čerň
Se chemicky nejvíc podobá smolinci, ale obsahuje více UO3. Za sucha je málo soudržná, černá, zemitá a nedá se leštit. Tvoří povlaky, nálety, žilky.
Výskyt
Formy uraninitu se liší hlavně genetickými podmínkami. Krystalizovaný je typický pro pegmatity, smolinec vznikl převážně za mezo- a epitermálních podmínek až za normálních teplot. V kyselých granitoidech a syenitech bývá uran, v průměru 3g U/t, vázán do struktur některých akcesorií, jako zirkon, apatit, monazit-(Ce) a xenotim-(Y).
Historicky první byla využívána ložiska u Jáchymova, dále Příbram, okolí Dolní Rožínky, Abertamy, Hamr u České Lípy, Horní Slavkov, Okrouhlá Radouň. Světová ložiska se zásobami řádově statisíce tun jsou v JAR, Zairu, Nigeru, Gabunu, Francii, dále saská část SRN, západní Austrálie, Rusko (Černaja Salma v Karélii), Čína, Kanada, USA aj.
Význam
Uraninit je hlavní ruda uranu. Využití v lékařství, jaderné energetice, zbrojním průmyslu, výrobě barviv, mořidel.
Goethit   ::  FeO(OH)
Obsahuje značné množství adsorbované vody a dalších příměsí. Kosočtverečný (rombický). Vzácné jehličkovité a tabulkovité krystaly. Obvykle tvoří celistvé až jemnozrnné i stébelnaté agregáty.
Je obvykle černohnědý, vzácně žlutohnědý. Lesk polokovový, ale také polomatný, zemitý nebo hedvábný. Vryp žlutohnědý. Slabě magnetický.
tvrdost: 5 - 5,5
hustota: 3,3 - 4,3 g . cm-3
bod tání: 2 176 °C
Výskyt
Obecně vzniká za oxidačních podmínek při normální teplotě a tlaku, hlavně přeměnou sideritu a pyritu, vzácněji za nízkoteplotních hydrotermálních procesů.
U nás známý z Příbrami, Vrančic a Cetyně. Na Slovensku je goethit znám z Šajkanu u Rudňan. Významnější nálezy jsou z SRN, Anglie, Maroka a USA.
Význam
Goethit je významnou složkou limonitu, často převládající.