nejake poznamky

a, jentehdy ak su sexualne drazdene muzmi este pred prichodom menarche(prva menstruacia)Yapske ostrovy: muži spíše sex nenávidí, neboťsi myslí, že je ženy mohou kontaminovat.Laska= kurizny a obtizne vysvetlitelny mix citovosti a sexualnosti, obvykle medzi dvoma jedincami, zpravidla opacneho pohlavia.Laska je zalozena na:Povaze objektu, ku kt. je laska vstahovanaTypu pocituEmocionalne a esteticke kvaliteCitovych, moralnych a duchovnych efektochLaskaKarnalna(vychadza s erotieckej touhy potesit sa, vlastnit ci inak dosiahnut objektu lasky, nebo cnosti k uspokojeniu vlastnej rozkose)Priatelska laskaBozskaA bla bla bla...
Antropologie sexuality: Sociokulturní hledisko
Vrhel, F. 2002. „Antropologie sexuality: Sociokulturní hledisko“. In: Malina, J. Panoráma biologické a sociokulturní antropologie. Brno: Nauma.
Antropologie (dle Katedry antropologie PřF MU a antropologové v anglosaském prostředí) je věda celostní, sociokulturní i biologická, která integruje poznatky přírodních a společenských věd
1. Antropologický přístup
etnologie/antropologie sexuality
emancipované od počátku 60. let v samostatnou antropologickou subdisciplínu
tematické počátky – poslední třetina 19. stol.
kulturní relativismus, metodičtěji řečeno transkulturální horizont
Iwan Bloch: poslední příčinou všech sexuálních perverzí, úchylek, nenormálností a nerozumností je potřeba a touha po rozmanitosti sexuálních vztahů X vychází z polemiky s Richardem von Krafft-Ebingem o sexuální patologii: Musíme mít na zřeteli nikoli nemocného člověka, ale člověka vůbec – člověka civilizovaného i pralesního, Bloch odmítá jeho ideu degenerace – jeho pozorování bylo opřeno jen o morbiní jevy u jedinců s nenormálním pohlavím životem, vize povahy těchto anomálií → stigmata degenerace
Otto Flake: pojem perverze nesmí vést k pohledu na sadismus a masochismus jako prvky, které by u normálního člověka chyběly → chemie duše – oba sklonby jsou prafenomény lidského chování
interesantnost zkoumání lidské sexuality možná ovlivnila prapočátky moderní antropologie sexuality – zájem o podivuhodné, bizardní, neobvyklé => podněcuje představy o tom, jak jsou rozličné stránky lidské sexuality utvářeny, uspořádány, strukturovány kulturou
- v průběhu 20. let 20. stol. → výrazné reorientace v antropologii – spíše se soustředí na empirismus, terénní výzkum a popis exotických kultur (opouští se tedy spekulace) a součástí toho je i studium sexu (např. Malinowski – Sex a represe v divošské společnosti – tam se střetává s Freudovou hypotézou univerzálnosti oidipovského komplexu → Malinowski: oidipovský komplex není unierzální)
- ale i proti Malinowskému se staví jiní antropologové, např. Róheim (přelom 20. a 30. let) → psychoanalytická antropologie (dokonce poprvé použil tento pojem), která je dodnes vyhraněnou subdisciplínou antropologie (vychází z psychologické antropologie a transkulturální psychiatrie)
- nejklasičtější dílo antropologie sexuality → Sexual Life of Savages in North-Western Melanesia (Malinowski), její význam v trojím ohledu:
- akcent na nativní jazyk → celistvé, koherentní pochopení lokální sexuality
- zjednávání cesty k holistickému studiu kultury právě díky projevům sexuality
- zjištění, že každá kultura vlastní jedinečnou konfiguraci hodnot, představ a vzorců chování, v nichž jsou kontextovány konkrétní formy sexuality
- Sexual Life of Savages in North-Western Melanesia se stalo prototypem deskriptivních přístupů k sexualitě (k sex. chování i sex. postojům) zkoumané v odpovídajícím kulturním kontextu
- tím se otevřel dvojí typ výzkumu: deskriptivní (etnografie sexu – popis sexuálních projevů a praktik v rámci jedné kultury, subkultury nebo segmentu jednoho společenství, obvykle vzdáleného, exotického) a srovnávací (etnologie sexu – srovnává alespoň dvě odlišné kultury, většinou více kultur, nebo hledá „sexuální“ charakteristiky kulturních areálů nebo makroareálů)
- základním studiem etnologie sexu – zkoumání kulturních variací, rozmanitosti a rozsahu forem sexuálního chování, tedy meze či míry, v níž kultura ovlivňuje biologický potenciál – potenciál lidských populací
- rozlišuje se inventář sexuálních obyčejů a hledají se univerzální základy lidské sexuality, případně se pokládá otázka, jak je tento základ „aktualizován“ v jednotlivých společenstvích
- definic lidské sexuality existuje velké množství → Suzane G. Frayserová: Lidská sexualita, to je systém sestávající z biologických, sociálních, kulturních a psychologických atributů, které se navzájem překrývají a prolínají, produkujíce sexuální vzrušení nebo orgasmus, a které, ač nikoli nutně jsou spjaty s reprodukcí“
- definice sexuální kultury: komplex vzorců, jež tvarují, strukturují a kontrolují veškeré projevy sexuality, a to od narození do smrti u všech členů společenství
- každá sexuální kultura je jištěna v dvojím ohledu – jednak jsou zakotvena v možnostech a omezeních biologického dědictví, jednak je vázaná vnitřní soudržností a logikou dané kultury jako celku
- úskalí studia sexuality
Margaret Meadová:
- privátnost, nepřímost, spontánní deformovatelnost, předpojatost
Gilbert Herdt:
- úskalí nonprediktivnosti sexuálních identit, úskalí (generalizovatelné) kulturní translability sexuálních kategorií exotických kultur, včetně důvodů a výkladů výskytu toho či onoho jevu (třeba orální sex je kvůli misognii a strachu z menstruační krve a možného znečištění v Melanésii neznám)
- Herdt: sexualita není ani ryze produkt kultury, ani výsledek individuálních snah a instinktů, puzení a mocenských vztahů – je to složitější
- typy komparativních studií (založených „exoticky“ a „transkulturálně“):
- přímé srovnání dvou nebo několika málo kultur → obecnost hypotézy nebo teorie je testována konfrontačním způsobem (typicky Malinowski)
- větší množství kultur → kulturní rysy nebo vzorce jsou rozčleněny na proměnné, mezi nimiž se hledá vytčená korelace, opřená o statistickou regulárnost – multivariační analýza (třeba zkoumání přítomnosti/nepřítomnosti iniciačních rituálů jako součásti socializace mladých mužů – ta byla zrovna statisticky prokázaná) – je ale blbý, že tam musí být explicitní definice
- taky velké množství kultur → srovnávání spíš intuitivně různých podobných prvků (mnohostranná případová analýza) – cílem je získat ideu rozsahu variací mezi kulturami (tahle je nejobvyklejší) – známý případ Ford a Frankl – vzorce sexuálního chování
2. Lidská přirozenost a její sexuální potenciál
- předpoklad, že plně socializovaní dospělí jedinci mají schopnost se sexuálně vzrušit a schopnost heterosexuálního pohlavního styku – ale kulturní očekávání úrovně sexuálního vzrušení jsou velice proměnlivá (liší se vývoj, věk, kdy mají sex – třeba do sta let, obecně Polynésie libidiózní, Danijové (Nová Guinea) – malý zájem o sexualitu, takže i není problém cizoložství atd. – ti taky popírají univerzalistické představy Freuda – tentokrát o vrozené vysoké hladině sexuální energie, která se musí naplnit → Heider tím vznáší otázku, jestli nemůže být sexuální energie určována sociálními nebo kulturními okolnostmi)
- ironie, že přesto se v úvahách o společenstvích jako celcích vychází z předpokladu pankulturně dané úrovně sexuální energie
- ty příklady dokládají různé tematizace, různé kulturní specifikace libida jakožto bytostné složky lidské přirozenosti → podoby socializace sexuality:
- Paul H. Gebhard: prepubertální sexuální činnost – pravděpodobně všechny děti jsou schopné prožívat sexuální vzrušení a některé mohou dosáhnout i orgasmu, ale jen malý zlomek se oddává masturbaci nebo nějaké sociosexuální činností před pubertou – výskyt prepubertálních sexuálních zážitků kolísá dle povahy společnosti a závisí na postoji dospělých
- Ford a Beach: sexuální hry implikují autogenitální stimulace a vzájemné masturbace s týmž nebo opačným pohlavím a s rostoucím věkem lze pozorovat více pokusů o heterosexuální soulož, v pubertě převezmou dospělou formu heterosexuálního pohlavního styku
- Malinowski (pozorování trobriandské kultury): děti se učí pohlavnímu styku z přímého pozorování rodičů a rodiče ještě před probouzením libida děti podněcují k předstíraným sexuálním hrátkám, dospívání je pak ve znamení pohlavních experimentů, pak se vztahy prodlužují a utužují až vyústí v manželství → tlak na ranou pohlavní zralost a rozvinutí heterosexuálních styků
- jiné kultury mají negativní postoj – třeba křesťanství
- obecně jde o to, jakým způsobem kultury definují, konceptualizují sexuální složku lidské přirozenosti – jsou to především vztahy a souvislosti, které lze pokládat za relevantní
- každá kultura (explicitně nebo implicitně) specifikuje, vymezuje jedinečnou konfiguraci kvalit, které trasují, podbarvují nebo zabarvují projevy sexuality → některé jsou konkrétní (úroveň pohlavního pudu, tón, hlas atd.), některé jsou spjaté se „spiritualitou“, zdokonalením, seberealizací, jsou abstraktní, intelektualizované, mystické (sem spadá tradice postojů ve vztahu sexuality a lásky)
- láska - v euroamerickém kulturním okruhu je beletrizována
- kulturní konstrukt – podle něj člověk do ní neupadá, ale vytváří ji
- obtížně vysvětlitelný mix citovosti a sexuálnosti obvykle mezi dvěma jedinci zpravidla opačného pohlaví
- přístupy k definici lásky jsou založeny na:
- povaze objektu, k němuž je láska vztahována (živé, neživé atd.)
- typu pocitu, ideje nebo postoje, jež motivují zkušenost
- emocionální, estetické morální kvalitě zkušenosti samé (od tělesné touhy po prožitek)
- citových, morálních a duchovních efektech, jež láska vykonává na všechny součásti milostného vztahu → kategorie:
- karnální láska – vyrůstá z erotické touhy (erós, amor, káma)
- přátelská láska – implikuje altruismus (filia, delicio, sneha/prijata)
- božská láska (agape, caritas, karuna, prema, hesed)
- problém postavení milostného citu, jeho možné autonomie →
- emociálnost může být manifestací dobových teorií citlivosti (láska je teda primárně citové dění směrované k objektu – což může být cokoliv) – zvláštní případ je krystalizace (idealizující představa, která činí objekt projekci subjektu)
- touha (láska jako touha) – láska se jeví jako expozitura pudu, libida, chtíče, erotu
- Lacan: láska je jev imaginárního řádu, vyznačuje se autoerotickou, narcistní strukturou – zkoumá vztah lásky a touhy → jako jev imaginární láska patří do okruhu ega, ale touha je spjata s řádem symbolickým (oblastí toho druhého)
- antropologie lásky → hledání a zkoumání univerzálního vzorce (jestli může být považována za univerzální kategorii lidského společenství včetně lásky romantické – už to je problém, jak ji odlišit
- Helen Harrisová → univerzální vzorec romantické lásky (7 složek: intimita, citová závislost, nutkavé myšlení, výlučnost, idealizace, přeuspořádání motivační hierarchie, péče)
- Endleman: láska je cosi vytvořeného, univerzální je pouze vášeň
- převažuje hledisko, že romantická láska je možná univerzální, ale její reálné podoby jsou artikulovány kulturou
- problém → otázky:
- lze romantickou lásku, transkulturálně vzato, poznat a přesně vymezit
- můžeme si být jisti, že existence lásky v exotice není výrazem západní difuze
- je láska biologicky předurčena, nebo je indukována kulturou
- jeden ze zásadních objektů antropologie sexuality → tematizace libida
- Wiliam Davenport: neexistuje cosi jako lidská sexualita => každý sexuální akt je současně kulturním aktem
3. Kulturní definice mužství a ženství
- každá kultura je složena minimálně ze dvou subkultur → mužské a ženské (sociální bytí mužské a sociální bytí ženské)
- kulturně deklarované ideály mužství a ženství → součást vědomých cílů socializace
- mužství a ženství jsou sociální konstrukce
- gender je symbolická (kulturní) kategorie
- tradiční výklady mužství a ženství:
- marxistické/feministické – založeny na idiomatice konfliktu a vykořisťování (Engels, Bebel, Dworkinová)
- biologizující – distinkce je výraz evolučních tlaků (Tiger, Fow)
- výklad, jež předkládá standardní verze psychoanalýzy (Freud – paradigmatické je pro něj jen mužství – je jen mužské libido)
- sexuální/genitální mutilace → nejznámější je obřízka – bacha, myslí se mužská (v každé kultuře různé oprávnění: náboženské, hygienické, sociologické..), komplementem je dámská obřízka (klitoridektomie)
- dá se to vysvětlit nejen jako iniciační rituál, ale i jako „napodobení druhého pohlaví“ – to může být i sociálně → berdache = muž (biologicky), který přejímá po pubertě zvyklosti a zájmy čistě ženské (ženské práce, řečové projevy), může mít hetero i homosexuální vztahy (Navaho, tuším, že i Zunijové) – bacha, nedělají to všichni, tihle pak mají vyšší status! → Fulton, Anderson: není to jen třetí rod, je to prostředník mezi lidmi a božstvy (jasná souvislost s šamanismem)
- kuvada – rituální napodobování části porodu manželem (v Melanésii dokonce mužské těhotenství)
- Gilbert Herdt: zpochybnil stabilitu sexuální identity → Sambijové – ženy dosahují zralosti přirozeně, muži na základě socializace (série iniciací – 6 fází), rozhodující je homosexuální zkušenost – „inseminace“ (bavili jsme se o tom na balkoně :))
- mužská homosexalita jev některých kulturách institucionalizovaná
- potřeba obecnější a přesnější klasifikace projevů lidské sexuality → jsme v pasti binárních protikladů (muž-žena, homo-hetero, příroda-kultura)
- problematický i pojem homosexualita – neoprávněné transkulturní použití
4. Kulturní teorie reprodukce
- otázky: jak je reprodukce spjata se sexuálním chováním a vztah sexuality a reprodukce
- každá kultura má nějaké postupy, jak získat kontrolu nad početím, těhotenstvím a porodem (nativní teorie reprodukce)
- Charles Mountford → klasifikace osmi kategorií vstupu duchů do těla ženy (Austrálie)
- různé teorie – chybějící menstruace je proto, že krev vyživuje dítě, početí je smíšení spermatu a krve, krev je základ krve dítěte, sperma je duše/maso, svaly, kosti atd.
- zjevné souvislosti početí a smrti, totemické vazby
5. Sexuální kodexy a praktiky
- významy mohou zahrnovat zjevné univerzální ikony (genitálie, předměty napodobující tvar pohlavních orgánů..) i kulturně specifické symboly (diference způsobů oblékání, krášlení, ezoterické znaky..)
- soubor takovýchto znaků → erotický kodex (Kon), sexuální kodex (Davenport)
- některé kultury mají tento katalog rozvinutější, některé veřejnější atd.
- neexistuje společenství, v němž by chování jeho příslušníků nebylo konstantně ovlivňováno sexuálním kódem nebo jeho prvky → nejzřetelnější v projevech cudnosti
- univerzálně platí erotičnost pohledu na pohlavní orgány => respektování cudnosti (i tam, kde chodí nazí)
- osobní krášlení a ozdoby – obecný rys všech kultur → všude jsou genderovým ukazatelem (muži a ženy mají odlišný způsob zdobení)
- milostná magie – úkony nebo užívání formulí k navození láskyplných pocitů v žádoucích objektech (většinou potají)
- erotické umění – třeba i taneční formy (Tahiti, Havai)
- sexuální jazyk – nejnápadnější složka sexuálního kodexu
- sexuální kodex celkově = systém symbolů, jež patrně nejvýmluvněji demonstrují hodnotové orientace osob náležejících k dané kultuře
6. Závěr
- sexuální kultury jsou velice proměnlivé ve svých ideologiích a hodnotách i ve způsobech jejich integrace do zbytku kontextů příslušné kultury
- sexuální kultura představuje bezprostřední podmínky sexuality, důležité pro jejich určení a zvějšňování jak jednotlivci, tak skupinami
- sexuální kultury jako celky pronikavě ovlivňují sexuální chování
- sexuální kultura:
- ideje definující lidskou sexualitu v obecném smyslu slova
- specifikace, které deliminují mužství a ženství
- nativní představy o početí
- manželství – většinou nejnápadnější institucionální kontext sexuality
Manželství a sexualita z antropologické perspektivy
Skupnik, J. 2002. „Manželství a sexualita z antropologické perspektivy“. In: Malina, J. Panoráma biologické a sociokulturní antropologie. Brno: Nauma.
1. Sexualita a manželství
- manželství se vždy dotýká sexuality partnerů, jejich reprodukce, ekonomické kooperace a enkulturace nových členů do společnosti
- sex ale lze mít i bez manželství → premaritální/extramaritální sex
- Murphy: instituce manželství odporuje zdravému rozumu, obě strany trpí omezením své nezávislosti, považuje se za přirozený jev, je to ale past společnosti – jejím cílem je naplnění potřeb nutných pro existenci společnosti
- enkulturací společnost vštěpuje představu přirozenosti manželství
- komplementárně k omezení ženské sexuální kapacity dochází k omezení mužské reprodukční kapacity => spolupráce při výchově potomstva → manželství je základní model vyjádření reciprocity
- z hlediska pohlavní identity → muži jsou výkonní, ženy nevýkonné (sexuálně i ekonomicky)
- ve všech společnostech je sexualita kontrolována, regulována a sociálně využívána → sex tak může být využit proto, že společnost dbá na to, aby byl vzácným
2. Formy manželství
- manželské formy ukazují, jaké sociální potřeby jsou jimi uspokojovány a jakých sociálních cílů je jimi dosahováno
- uspořádání společnosti musí sledovat univerzální utilitární cíle (pro přežití – obživa, teplo..)
- v této kultuře manželství monogamní, polygynní, polyandrická, všechny byly rezidenční
- nonrezidenční polygynní polyandrie – výměna manželek (dva páry, děti jsou sourozenci) – ve vzdálených lokalitách → zajištění dlouhodobé kooperativní vazby (Inuitové)
- bratrská polyandrie – bratři si berou jednu ženu, společná patrilokální rezidence (muži můžou odejít, děti mají všechny za otce) → adaptace na okolní přírodní podmínky
- asociovaná polyandrie – do polyandrických vztahů nevstupují jen bratři, začíná ale monogamně
- polyandrie (mnohomužství) – způsob, jak rozlišit sexualitu ženy od její reprodukční kapacity (sexualita dělena mezi několik mužů, reprodukce ne)
- polygynie (mnohoženství) – asymetrické právo muže na sexuální a reprodukční kapacitu více žen
- všechny formy prostě vysvětluje utilitárně pro společnost
3. Integrovanost kulturních vzorců
- kultura je integrovaný celek – každá část je provázána s dalšími
- Najarové
- matrilineární descendence – děti patří k mateřské linii (hlavně kvůli dědictví)
- vázání tali – pak se smí žena stýkat s muži, ale jen z vyšší kasty, manželé nežijí společně, ženu s dětmi živí její bratři → výhoda: ona získala potomky a dědice pro svoji linii a navíc mohla využívat práce svých manželů, děti jsou ale legitimní, pokud jeden z mužů rituálně přizná otcovství
- přiznávání otcovství důležité pro zachování kastovního systému (struktury společnosti)
- tady jde spíš o porozumění těch pojmů, aby se daly pochopit ty příklady – viz výpisky z Příbuzenství
- obecně jde zase o to, že soužití, reprodukce atd. závisí na podmínkách a struktuře společnosti
4. Incestní tabu a další pravidla výběru partnerů
- incestním tabu → společnost jím reguluje lidskou sexualitu tak, aby dosahovala zajištění pro společnost důležitějších činností a cílů
- obecně je tabu incestu univerzální – je to obvykle nadpřirozeně sankcionovaný zákaz sexuálního styku se určitými příbuznými – univerzalita končí tím, kdo jsou ti příbuzní (to je dáno kulturně)
- endogamie – partner se nesmí vybrat mimo vlastní skupinu → posiluje příbuzenské vazby, uzavírá skupinu vůči okolí..
- exogamie – manželský partner se nesmí vybrat uvnitř vlastní skupiny → rozšiřuje příbuzenské vazby
- jsou ale i pravidla, kterého partnera si musíme vybrat → preskribovaný partner (často křížový bratranec – často ve společnostech s unilineární descencí)
- efektem manželských regulací je vytvoření pevné a relativně široké společenské struktury
- úloha manželství jako mechanismu vytvářejícího aliance mezi dvěma skupinami lidí → existence levirátu a sororátu
- levirát – bratr zemřelého si musí vzít vdovu
- sororát – sestra zemřelého si musí vzít vdovce
5. Definice manželství
- i manželství je kulturně vysoce variabilní
- manželství
- sociální instituce (komplex statusů, rolí, hodnot a norem rozvinutých kolem společenských potřeb)
- kulturně akceptovaný typ svazku
- vstup do manželství → výraz podřízení se sociálním normám, které tímto partneři i reprodukují
- počet partnerů v manželství je odlišný, zhruba se dělí na monogamní a polygamní (polygynní – mnohoženství a polyandrické – mnohomužství)
- univerzální předpoklad dlouhodobého trvání manželství
- manželství vždy transformuje sociální status partnerů
- manželství dává partnerům právo kontroly nad sexuálním „servisem“ partnera
- nároky vzniklé manželstvím se týkají i příbuzných (levirát, sororát)
- v manželství je kulturně specifikováno, jaká práva a povinnosti k sobě mají rodiče a děti
- manželství uděluje legitimitu a plnoprávný status potomkům
- vstupem do manželství se transformuje i status dvou skupin lidí (na příbuzenský)
Kultury sexuality: Západ a ženská obřízka. Kulturně antropologická