Machiavelli - Vladař (kniha)

o bezpeŁnosti. A nesm me zapom nat, e nic
se nezaŁ nÆ tak obt n a nic nepłinÆ tak pramalou nad ji na
œsp ch jako zavÆd n novØho łÆdu. Tomu, kdo jej zavÆd , jsou
nepłÆteli v ichni, kteł se dł v m li dobłe. Jeho stoupenci ho hÆj
opatrn a vla n , i kdy si v budoucnu od n j mnoho slibuj .
Opatrn jsou proto, e se obÆvaj odpørcø, a nedøv łiv proto, e
je v lidskØ płirozenosti nev łit novotÆm, dokud Łlov ka zku enost
nepłesv dŁ nezvratn mi døkazy o jejich u iteŁnosti. V sledkem
pak b vÆ, e odvaha odpørcø roste a oni vyraz do œtoku płi prvn
pł le itosti, zat mco ti druz se jen chab brÆn , tak e vlÆdce i jeho
29
pł vr enci jsou pak narÆz ve smrtelnØm nebezpeŁ . K vyjasn n
tØto otÆzky je zapotłeb zjistit, zda ti, co płinÆ ej novoty, tak Łin
z vlastn vøle a zcela samostatn , nebo zda svøj zÆm r uskuteŁ uj
s pomoc n koho jinØho. V druhØm pł pad dopadnou v dycky
patn a niŁeho se nedomohou. Stoj -li v ak na vlastn ch nohou
a maj dostatek vlastn ch sil, jen mÆlokdy podlehnou. To je takØ
døvod, proŁ proroci s meŁem v ruce usp li, kde to ti neozbrojen
podlehli.
A nadto je lidskÆ povaha vrtkavÆ: je snadnØ n koho o n Łem
płesv dŁit, ale t kØ ho v płesv dŁen udr et. Proto je zapotłeb
b t płipraven prosadit vlastn zÆm ry silou, jakmile lidi v ra opust .
Nebyl by se udr el ani Moj , ani K ros, ani ThØseus, ani Romulus,
kdyby nedr eli v rukou meŁ. K tomuto trpkØmu poznÆn do el
v na dob i mnich Girolamo Savonarola
26
. Jakmile mu lidØ płestali
v łit, nebo nem l prostłedky, jak udr et ve v łe kol saj c , jeho
łÆd ztroskotal. Strøjci zm n se stłetÆvaj s velk mi obt emi,
neustÆle jim hroz røznÆ nebezpeŁenstv ,je musej płekonÆvat
stateŁnost a opatrnost , av ak jakmile je płemohou, zniŁ svØ
odpørce a z skaj vÆ nost, stÆvaj se mocn mi, bezpeŁn mi, ct n mi
a astn mi.
K t mto velik m pł kladøm bych rÆd płidal jeden men , kter
se s nimi dÆ pom łit a nahrad mnohØ jinØ. MÆm na mysli Hier na
SyrÆkœskØho
27
, kter se z niŁeho vy vihl na prvn m sto ve stÆt .
I jemu osud nab dl pł le itost. UtlaŁovan SyrÆkœsanØ si ho zvolili
za vødce a on se pak sv m vlastn m płiŁin n m a zpøsobilost stal
jejich vlÆdcem. U dł ve vynikal do tØ m ry, e spisovatelØ o n m
ł kali, e k tomu, aby se stal krÆlem, mu schÆz jenom krÆlovstv .
Hier n rozbil starou organizaci armÆdy a zavedl novou, opustil
starØ płÆtele a z skal si novØ, a kdy m l spojence i vojsko, stanul
na dostateŁn pevn ch zÆkladech, aby si mohl dovolit postavit
jakoukoli budovu. Neboli s velkou nÆmahou z skÆval, ale s malou
pak dobytØ udr el.
30
KAPITOLA SEDM`
O kn ectv ch z skan ch s ciz ozbrojenou pomoc
a se t st m
Pro ty, kteł se dostanou k moci d ky nÆhod a se t st m, je
snadnØ vlÆdu z skat, ale velmi obt nØ ji udr et. Na cest vzhøru
v t inou nem vaj płekÆ ky, doslova let k c li. Pot e jim nastÆvaj
teprve ve chv li, kdy se chop vlÆdy.
Moci lze dosÆhnout beze zbran bu za pen ze, nebo darem,
jako tak mnoz v ecku, v i nsk ch m stech, v Hellespontu, kde
DÆreios dosazoval kn ata
28
, m stodr c , aby zde vlÆdli pro jeho
slÆvu a bezpeŁnost. Podobn se k vlÆd dostali i n kteł ł m t
c sałi, kdy jako soukromn ci podplatili vojsko. Takov vladał je
ov em zÆvisl na vøli a pł zni t ch, kdo ho pozdvihli, a tyhle dv
v ci patł k nejnestÆlej m a nejprom nliv j m, tak e v t inou
neum li ani nemohli udr et svÆ postaven . Jestli e toti takov
mu nen sdostatek udatn a moudr , je płirozenØ, e se v um n
vlÆdnout nevyznÆ, proto e se to ani nem l kde nauŁit. Nav c nemÆ
za sebou ozbrojenou moc, kterÆ by mu byla bezv hradn
a spolehliv v rnÆ a oddanÆ.
A potom, na p sku a płes noc vzniklØ stÆty dopadaj stejn jako
v echno v pł rod : co rychle roste, nemÆ mo nost zapustit kołeny
dost hluboko, aby prvn boułe nezpøsobila kody. A kdy se takov
mu stane kn etem takł kaj c z niŁeho, neb vÆ obvykle schopen
zachovat to, co mu astn spadlo do kl na, a polo it bytelnØ
zÆklady svØ moci, jak to uŁinili jeho płedchødci, ne se stali vlÆdci.
K tomu, co jsem prÆv vylo il, bych rÆd uvedl dva pł klady:
Franceska Sforzu a Cesara Borgiu. Francesco Sforza se zcela po
prÆvu povznesl pro svou velkou udatnost a obratnost a na kn ec
stolec a stal se milÆnsk m vØvodou, i kdy ho to stÆlo nemÆlo
œsil płi płekonÆvÆn t kost . Zato Cesare Borgia, obecn zvan
31
vØvoda Valentino, se vy vihl d ky svØmu otci. A kdy ho t st
opustilo, płi el i o moc, aŁkoliv nic nezanedbal a d lal v echno,
co mÆ rozumn , moudr a opatrn mu d lat, aby zapustil kołeny
v zemi, kterou z skal zbran a t st m n koho jinØho. Jak u jsem
łekl: ten, kdo nezapust kołeny vŁas, mø e je zapustit i pozd ji,
płesto e je to spojeno s mnoha t kostmi a nebezpeŁ m pro
stavitele.
Budeme-li sledovat postup tohoto vØvody, poznÆme, e svØ
budouc moci polo il pevnØ zÆklady, a proto nepova uji za zby-
teŁnØ se t m zab vat, nebo nev m, jak lep nÆvod dÆt novØmu
kn eti ne ten, e pop u Borgiovy Łiny. Jestli e płes to v echno
niŁeho nedosÆhl, nebylo to jeho vinou, n br vinou osudu, jeho
svrchovanØ nepł zni podlehl.
Alexandr VI. m l zpoŁÆtku nemÆlo pot s t m, aby ze svØho
syna ud lal vØvodu a mocnØho vlÆdce. Płedev m t ko pro n ho
hledal œzem , kterØ by nepatłilo c rkvi, ale uv domoval si zÆrove
i to, e kdyby j od al kter koli kousek zem , milÆnsk vØvoda
a BenÆtŁanØ by se brÆnili, nebo Faenza i Rimini byly pod sprÆvou
BenÆtek. Krom toho v d l, e vojsko v ItÆlii, a zejmØna to,
kterØho by mohl pou t, je sice v rukou lid , kteł se musej bÆt
pape ovy velikosti, nicmØn nemohl se na n spolehnout, nebo
patłilo Orsiniøm a Colonnøm a jejich stoupencøm. Musel tedy
tento stav zm nit a vytvołit rozbroje mezi italsk mi stÆty, aby si
ŁÆst pak mohl podmanit. Nebylo to tak snadnØ, nebo BenÆtŁanØ
prÆv pom leli na to. e op t povolaj do ItÆlie Francouze. A pape
se proti tomu nepostavil, n br jim je t pomohl t m, e zru il
Ludv kovo man elstv .
KrÆl tedy vtÆhl do ItÆlie s pomoc BenÆtek a se souhlasem
pape ov m, ale sotva vstoupil do MilÆna, vy Ædal si pape pomoc
jeho vojska k ta en proti Romani. Ta se mu okam it , ze strachu
płed krÆlem, podrobila. Valentino tedy dobyl Roma u, porazil
Colonny, ale v tom. aby si zachoval dobytØ a mohl se pustit do
32
dal ch v bojø, mu brÆnily dv płekÆ ky: tou prvn bylo jeho vlastn
vojsko, kterØ mu nepłipadalo dostateŁn v rnØ, a druhou byly plÆny
Francouzø. ObÆval se, e vojsko Orsiniø sel e a nejen mu zabrÆn
pokraŁovat ve v boj ch, n br ho zbav i toho, Łeho ji dobyl,
a francouzsk krÆl e uŁin totØ . OrsiniovØ mu cosi podobnØho
u naznaŁili, kdy po dobyt Faenzy zaœtoŁil proti Boloni: li do
œtoku nadm ru vla n . A pokud jde o krÆle, jeho zÆm ry pochopil,
kdy se po dobyt vØvodstv urbinskØho pustil proti ToskÆnsku,
ale musel se svØho œmyslu na pokyn krÆle zł ci. Tehdy se vØvoda
rozhodl, e se zbav zÆvislosti na ciz ch zbran ch a bude jednat na
vlastn p st. ZaŁal t m, e oslabil v m Colonny a płetÆhl na
svou stranu v echny jejich stoupence z ł mskØ lechty t m, e je
płijal do svØ dru iny, dal jim velikØ platy a poctil je podle tehdej ho
zvyku vojensk mi hodnostmi a rozdal jim civiln œłady. Tak se
stalo, e se v prøb hu n kolika m s cø zcela płiklonili na jeho
stranu. Potom u jen Łekal na pł le itost, jak zniŁit Orsinie.
Pł le itost se mu nab dla a on ji dokonale vyu il: OrsiniovØ toti
zpozorovali, e spojenÆ moc vØvody a c rkve je pro n smrteln m
nebezpeŁ m, a proto svolali svØ spojence do Maggione u Perugie.
V sledkem tohoto shromÆ d n byla nejprve vzpoura v Urbinu
a v Romani. VØvodovi se podałilo je za ehnat jen s pomoc
Francouzø. Kdy se op t sebral a rozhlØdl, rozhodl se pou t lsti
a naoko se s Orsinii prostłednictv m pana Paola sm łil. VylÆkal je
do Senigalie a oni naivn vlezli pł mo do pasti. Kdy se tedy
koneŁn zbavil i tohoto nebezpeŁ a z skal na svou stranu jejich
spojence, polo il koneŁnØ zÆklady vlastn moci. M l v tØ dob
celou Roma u i s urbinsk m vØvodstv m a zdÆlo se, e si dobyl
dokonce i pł zn obyvatel Roman , nebo si zaŁali t v blahobytu.
V sledky jeho poŁ nÆn si zasluhuj pozornost a nÆsledovÆn ,
a proto je tłeba o nich podrobn ji pojednat. Kdy dobyl Roma u,
zjistil, e dosavadn vlÆdci kraj sp e o ebraŁovali, okrÆdali, ne
ho spravovali, tak e tu vlÆdlo loupe en , spory a boje. Uv domil
33
si, e je zapotłeb dÆt zemi dobrou vlÆdu, aby si ji z skal a płinutil
k poslu nosti. Proto postavil do Łela pana Ramira de Orco, mu e
tvrdØho a bezohlednØho, jeho vybavil neomezenou moc . Ten tam
v krÆtkØm Łase zavedl k vlastn chvÆle a cti połÆdek, klid
a svornost. PoslØze v ak vØvoda usoudil, e takovÆ tvrdost u
nen potłebnÆ a bud sp nenÆvist ne oddanost. Proto v kraji zł dil
a ustavil civiln soud, jemu płedsedal vynikaj c mu a v n m
m lo ka dØ m sto svØho zÆstupce. V d l, e dosavadn pł snost
obyvatele proti n mu do jistØ m ry popudila, a cht l jim tedy
dokÆzat, e pøvodcem v eho zla nebyl on, n br drsnÆ povaha
jeho zÆstupce. I płikÆzal ho jednoho rÆna zab t. Na li ho
rozseknutØho vedv s no em v boku na nÆm st v Celen . Hrøznost
pohledu na mrtvolu obyvatelstvo uspokojila a souŁasn vyvolala
strach.
Vra me se v ak k na v ci. Nyn , kdy m l vØvoda pln moc
v rukÆch a mohl se c tit bezpeŁn , potłeboval, ba musel si
zabezpeŁit œctu a respekt francouzskØho krÆle, aby se mohl pustit
do dal ch v bojø. Byl si v dom toho, e jakmile krÆl zpozoruje
svou chybu, nedovol mu postupovat. Pustil se tedy do hledÆn
nov ch spojencø a vÆhal płidat se k Francouzøm, kdy tÆhli do
NeapolskØho krÆlovstv proti pan løm, kteł oblØhali Gaetu. M l
toti v œmyslu z skat
29
na svou stranu prÆv pan ly, co by se mu
bylo i zdałilo, neb t Alexandrova œmrt . Tolik tedy uŁinil pro
pł tomnost.
Pokud v ak lo o budoucnost, m l se j co obÆvat, nebo musel
poŁ tat s t m, e nov pape mu nebude prÆv naklon n a e bude
sp hled t zbavit ho v eho, co doposud d ky otci z skal. Proto
pojal œmysl zabezpeŁit se proti tomu hned n koliker m zpøsobem.
Za prvØ: vyhubit rody pÆnø, kterØ oloupil, aby se pape nemohl
s nimi spojit. Za druhØ: z skat si v echny ł mskØ lechtice, aby
s jejich pomoc mohl dr et pape e na uzd . Za tłet : naklonit si
kolegium kardinÆlø. A za ŁtvrtØ: natolik roz łit svou moc, je t
34
ne pape Alexandr zemłe, aby byl s to odolat prvn mu œtoku
jeho nÆstupce.
Z t chto Łtył c lø stihl do Alexandrovy smrti naplnit tłi. ¨tvrt
byl na dosah. Z pÆnø usmrtil v echny, kterØ dostihl, a zachrÆnilo
se jich jen mÆlo, ł mskØ lechtice si z skal a v kolegiu kardinÆlø
m l silnØho spojence a oporu. Pokud jde o nov v boj, zam lel
zmocnit se ToskÆnska, kdy u m l pod svou moc Perugiu,
Piombino a pod svou ochranou Pisu. Na Francii u nemusel brÆt
ohledy, proto e pan lØ Francouze z NeapolskØho krÆlovstv
vyhnali a ob strany nyn potłebovaly jeho płÆtelstv . Rozhodl se
proto napadnout Pisu. Nav c se mu płi tom poddaly Lucca a Siena,
jednak ze strachu, jednak ze zÆ ti vøŁi Florencii. Floren anØ byli
bezradn , a kdyby se vØvodovi bylo podałilo m sta dob t hned,
je t toho roku, co Alexandr zemłel, byl by si z skal takov respekt
a moc, e by se byl postavil na vlastn nohy a nebyl by zÆvisl na
nÆklonnosti a pomoci druh ch. Jenom e Alexandr zemłel p t let
potØ, co vØvoda poprvØ tasil meŁ. Zanechal ho jen s panstv m
upevn n m v Romani, kde to v echno ostatn viselo ve vzduchu
mezi dv ma siln mi nepłÆtelsk mi armÆdami. A vØvoda sÆm nav c
ulehl, na smrt nemocn . Byl to mu bezohledn , anebo chcete-li
stateŁn a obezłetn , kter um l dr et druhØ v achu nebo je zniŁit,
v d l, e zÆklady, kterØ v tak krÆtkØ dob polo il, jsou dostateŁn
pevnØ, a kdyby nebyl m l ty dv nepłÆtelskØ armÆdy za zÆdy a byl
zdrÆv, v echny pot e by bezpochyby płekonal. Jak pevnØ to byly
zÆklady, ukazuje i to, e Roma a na n j Łekala v c ne m s c.
Dokonce i v m , aŁkoliv polomrtv , byl zcela bezpeŁn , proto e
BaglionovØ, VitelliovØ a OrsiniovØ, kteł se mezit m vrÆtili do
m sta, nena li zde jedinØho spojence proti n mu. Nemohl sice
prosadit na pape sk stolec vyvolence, ale m l dost dlouhØ prsty
na to, aby dokÆzal zabrÆnit kandidatułe sob nepohodlnØho mu e.
Kdyby byl v dob Alexandrovy smrti zdrÆv, m l by v echno lehkØ.
Ve dnech, kdy Julia II. volili za pape e, mi łekl, e rozm lel
35
o v em, co by se mu mohlo płihodit po otcov smrti, a takØ se na
v e płipravil, e v ak nikdy nepomyslel na to, e by v rozhoduj c
chv li mohl i on sÆm stÆt na hranici ivota a smrti.
Kdy tedy zvÆ m, co v echno vØvoda vykonal, nemÆm mu co
vyŁ tat ani zaŁ ho kÆrat. A prÆv naopak ho chci vyzvednout na
prvn m sto mezi t mi, kdo dosedli na trøn a u ł zen m osudu,
nebo za pomoci zbran n koho jinØho. Nebo m l velk c l
a dostatek odvahy, nemohl konat proz rav ji a plÆny mu zhatily
pouze dv okolnosti: krÆtkost Alexandrova ivota a vlastn
choroba.
A proto ten, kdo poklÆdÆ za u iteŁnØ ve svØm novØm kn ectv
zne kodnit nepłÆtele, z skat si novØ płÆtele, zv t zit nÆsil m anebo
lst , vzbudit lÆsku a respekt obyvatel, oddanost a œctu vojÆkø, zniŁit
v echny, kdo mohou nebo by mu museli b t nebezpeŁn , pozm nit
nevyhovuj c star łÆd, rozprÆ it nev rnØ vojsko a zł dit novØ,
udr et si płÆtelstv krÆlø a ostatn ch kn at tak, aby mu bu
prokazovali zdvołilou œctu, anebo vyslovenou pł ze , ten tedy
nemø e naj t lep pł klad ne Cesara Borgiu. JedinØ, co mu lze
vytknout, je volba pape e Julia II. Ta nebyla vhodnÆ, nebo , jak
jsem u pravil, kdy nemohl dosÆhnout toho, aby byl zvolen ten,
koho by si vybral sÆm, m l m t dost sil płekazit tuto volbu. Nikdy
nem l dopustit, aby se stal pape em ten z kardinÆlø, kterØmu dł ve
n jak ubl il, nebo n kdo, kdo z n j mohl m t oprÆvn n strach.
K prvn m patłili sprÆvci chrÆmu sv. Petra v łet zech a sv. Jił ,
Ascanio Sforza a Giovanni Colonna. A k t m druh m v ichni
ostatn s v jimkou rouenskØho kardinÆla a pan lø: pan lØ mu
byli naklon ni pro pł buzenstv a takØ z nutnosti, rouensk kardinÆl
pak pro svØ postaven , nebo za n m stÆla celÆ francouzskÆ ł e.
Proto m l vØvoda płedev m dosÆhnout volby n kterØho ze
pan lø, a kdyby to nebylo mo nØ, alespo se spokojit s volbou
Francouze, nikdy v ak sprÆvce chrÆmu sv. Petra v łet zech. Je
velmi naivn a mylnØ domn vat se, e mocn pro novÆ dobrodin
36
zapomenou na starØ kłivdy. A tak se tedy vØvoda płi tØto volb
dopustil omylu a zavr il svoji zÆhubu.
37
KAPITOLA OSM`
O t ch, kdo dosÆhli moci zloŁinem
Je mo nØ stÆt se kn etem je t dal mi dv ma zpøsoby, je
nemø eme płiŁ st ani t st n , ani vlastn m zÆsluhÆm. Nemohu
tyto mo nosti płej t, płesto e alespo o jednØ z nich by se dalo
ob rn ji hovołit v kapitole, kde budu prob rat republiky. Bu je
mo nØ dostat se do Łela stÆtu zloŁinem a neŁestn mi praktikami,
nebo z vøle spoluobŁanø. K prvn mu zpøsobu znÆm dva pł klady,
jeden star a jeden nov j , v c jich uvÆd t nehodlÆm, proto e jsou
nad jinØ v mluvnØ.
AgathoklØs
30
Sicilsk byl Łlov k n zkØho rodu a patnØho
charakteru, a płesto se stal vlÆdcem v SyrÆkœsÆch. Byl synem
hrnŁ łe a cel ivot pro il ve zloŁinu. NicmØn podl charakter se
u n ho pojil s takovou silou ducha i t la, e to v armÆd dotÆhl a
k pretorskØ hodnosti v SyrÆkœsÆch. Jakmile dosÆhl tohoto
postaven , um nil si, e se stane i vlÆdcem, tłeba zloŁinem a nÆsil m,
neohl eje se na zÆvazky a pł sahy, kter mi je Łi bude vÆzÆn.
Domluvil se proto s Hamilkarem
31
z KartÆga, kter v tØ dob
pob val s vojskem na Sic lii, a jednoho rÆna nechal svolat senÆt
a lid SyrÆkœs pod zÆminkou, e s nimi potłebuje projednat
zÆle itosti t kaj c se republiky. Na smluvenØ znamen pak byli
pobiti v ichni senÆtołi a s nimi i nejv t bohÆŁi, a po jejich smrti
se u snadno a bez odporu ze strany lidu stal vlÆdcem. Płesto e
ho KartÆginci dvakrÆt porazili a nakonec oblehli, ubrÆnil nejen
svØ m sto, ale dosÆhl je t mnohem v c: zanechal ve m st ŁÆst
posÆdky, s druhou płistÆl v Africe, zahnal KartÆgince do bran
SyrÆkœs a płinutil je, aby s n m uzavłeli m r, odstoupili Sic lii
a ponechali si jen panstv v Africe.
Z œvahy o vlastnostech a Łinech tohoto mu e vypl vÆ, e bylo
38
jen velice mÆlo nebo sp tØm ł nic, co by se dalo płipisovat
t st n , nebo se nevy vihl k nejvy moci n Ł pł zn , ale
prostłednictv m kariØry v armÆd . Jist e nelze oznaŁit za ctnost
vra d n spoluobŁanø, zradu płÆtel, v rolomnost, bezbo nost
a bezohlednost, t m Łlov k mø e sice z skat moc, nikdy v ak slÆvu.
Na druhØ stran v ak nemø eme płehlØdnout jeho stateŁnost
a vynalØzavost v boji, jimi se postavil po bok nejslavn j m
vojevødcøm. Płes to v echno v ak jeho ukrutnosti, nelidskost
a zloŁiny jsou tak velkØ, e nedovoluj , abychom ho ctili jako
velkØho Łlov ka. Nic z toho, Łeho dosÆhl, nebylo zÆsluhou jeho
dobr ch vlastnost nebo t st .
Za na ich dnø, v dob , kdy vlÆdl Alexandr VI., osiłel jako d t
Oliverotto da Fermo
32
a ujal se ho Giovanni Fogliani, str c
z matŁiny strany, kter ho u v ranØm v ku poslal do vojenskØ
slu by k Paolu Vitellimu
33
, aby se u n ho vycviŁila pozd ji mohl
zaujmout v znamn j postaven ve spoleŁnosti. Kdy Paolo
zemłel, slou il Oliverotto pod Vitellozzem, Paolov m bratrem,
a proto e byl jak velmi nadan , tak udatn , ve velice krÆtkØm Łase
se stal jedn m z jeho prvn ch vojÆkø. Slu ba mu v ak płipadala
nedøstojnÆ, a proto se rozhodl, e se s pomoc n kter ch obŁanø
Ferma, kter m byla milej poroba ne svoboda vlasti, zmocn
rodnØho m sta. PoŁ tal rovn s podporou Vitellozza. A tak napsal
Giovannimu Foglianimu, e se chce po mnoha letech nepł tomnosti
płijet pod vat do rodnØho m sta a trochu se porozhlØdnout po
svØm d dictv . Po celo ivotn dłin a pacht n otce chce pr
dokÆzat sv m spoluobŁanøm, kam a to dotÆhl, a proto se pr
rozhodl, e do m sta vstoup ve v slÆv , a to v doprovodu stovky
płÆtel a slu ebn kø, v ichni na kon ch. DÆle Giovanniho poprosil,
aby i on mu płipravil ze strany obŁanø Ferma okÆzalØ płiv tÆn ,
proto e to bude zadostiuŁin n pro n oba. Ten jeho płÆn do
punt ku splnil, Oliverotto vtÆhl do m sta a ubytoval se ve svØm
dom . Po n kolika dnech pak byl hotov s pł pravami k uchvÆcen
39
moci. UspołÆdal okÆzalou hostinu, na ni pozval Foglianiho
a v echny płedn mu e m sta. Po hostin a zÆbav zavedl œmysln
łeŁ na vÆ nÆ tØmata, a kdy se rozproudila diskuse o velikost
pape e Alexandra VI., o jeho synu Cesarovi a jeho v pravÆch,
nÆhle vstal a prohlÆsil, e o t chto v cech je tłeba hovołit na
bezpeŁn j m m st , a pozval v echny pł tomnØ do jednØ ze soukro-
m ch komnat. Jakmile usedli, z œkrytø vyskÆkali vojÆci
a Giovanniho a ostatn pobili. Nato Oliverotto vsedl na kon , projel
m stem, v radnici oblehl nejvy œłedn ky a ti se mu ze strachu
podrobili a odsouhlasili vlÆdu v Łele s Oliverottem. Ten ji pozd ji
upevnil t m, e nechal vyvra dit v echny, kdo mu mohli b t jakkoli
kodliv , a vyhlÆsil novØ obŁanskØ a vojenskØ zÆkony, tak e po
roce m l neotłesitelnou pozici ve m st a souŁasn vzbuzoval
obavy i u sousedø. A byl by se udr el i nadÆle jako AgathoklØs,
neb t toho, e se nechal vylÆkat Cesarem Borgiou do Senigalie,
jak jsem u vyprÆv l: tam Borgia v echny Orsiniovce a Vitelliovce
pochytal a dal je pob t, vŁetn Oliverotta a jeho uŁitele
v podlostech Vitellozza.
Mø e se zdÆt velmi podivnØ, e AgathoklØs a jemu podobn
byli s to po tolika ukrutnostech a zradÆch vlÆdnout dlouho
a bezpeŁn . V dy kolika jin m se nepodałilo tyrani udr et ani
v m ru, nato pak v dob vÆlky. Jak se tedy mohlo stÆt, e se jejich
spoluobŁanØ proti n m nevzboułili a nesvrhli je?
Domn vÆm se, e to vypl vÆ z toho, zda je nÆsil u ito
v nejnutn j m łe, Łi ne. Pokud je vøbec lze ospravedlnit, pak
pouze zpoŁÆtku, jako akt sebeobrany, a narÆz. Ve chv li v ak, kdy
vlÆda je upevn na, nen Ædn rozumn døvod v nÆsilnostech
pokraŁovat a je naopak tłeba peŁovat o blaho poddan ch. Za
patnØ a neospravedlnitelnØ nÆsil bych oznaŁil to, jeho płib vÆ,
płesto e se ho zpoŁÆtku pou ilo mÆlo, opakuje se, nam sto aby
ho ub valo. Ti, kteł budou postupovat prvn m zpøsobem, se
mohou s bo a lidskou pomoc udr et, kde to ti druz jsou płedem
40
odsouzeni ke zkÆze.
Z toho soud m, e ten, kdo se chce udr et u moci, mus u
płedem zvÆ it v echny potłebnØ tvrdosti a provØst je narÆz, aby
se k n m pozd ji u nemusel vracet, aby se dokÆzal bez nich obej t
a z skÆvat poslu nost jinak, rozumn mi a v t in prosp n mi Łiny.
PoŁ nÆ-li si v ak jinak, a u ze strachu, nebo ze zpupnosti, nesm
pustit d ku z ruky a spolØhat na płÆtele nebo poddanØ. A tak jako
je pł pustnØ v politice sÆhnout k nÆsil zpoŁÆtku a narÆz, tak naopak
dobrodin je nutnØ ud lovat postupn a trvale, aby si je lidØ stÆle
uv domovali. VlÆdce mus s poddan mi zachÆzet tak, aby svØ
chovÆn nemusel m