Machiavelli - Vladař (kniha)

u
Burgundsko, Breta sko, Gasko sko a Normandie, kterØ u dlouho
patł Francii. Płesto e v t chto kraj ch existuj jistØ rozd ly
v nÆłeŁ ch, jejich zpøsob ivota je podobn , tak e dokÆ ou t
klidn vedle sebe bez zvlÆ tn ch sporø. Tedy mø eme shrnout, e
pro tento pł pad staŁ splnit dv podm nky: 1. odstranit dosud
vlÆdnouc rod a 2. nem nit ani zÆkony, ani v i dan . T m je cesta
ke splynut v jeden celek otevłenÆ.
PravØ pot e nastÆvaj tehdy, staneme-li na pød œzem odli nØho
mravy, zÆkonodÆrstv m a jazykem. Pak je tłeba obratnosti, ale
i t st k tomu, abychom se v n m udr eli. Nejosv dŁen j
a nejœŁinn j zpøsob v takovØm pł pad je trvalØ płes dlen
kn ec ho dvora do novØ zem . Panovn kova moc se tak upevn .
Tak si poŁ nali napł klad Turci v ecku
9
. Kdyby se tam sultÆn
nebyl usadil, ÆdnØ z dal ch opatłen na udr en si tØto zem by
se nebylo setkalo s œsp chem. Jen tehdy, ijeme-li pł mo na
dobytØm œzem , mø eme ihned zaznamenat zdroje nepokojø
a okam it jim Łelit. Jinak se o nich panovn k dozv dÆ a tehdy,
kdy u je pozd a nen moci, kterÆ by jim ud lala pł tr . Nav c si
m stodr c nedovol od rat poddanØ a ti jsou spokojeni, e se se
17
sv mi st nostmi mohou obracet pł mo na hlavu stÆtu, vÆ si
vlÆdce, a naopak rebelanti se ho v c boj a dr se zpÆtky. Ale i proti
vn j mu nepł teli je stÆt takto bezpeŁn j a ka d si œtok dobłe
rozmysl .
Jin osv dŁen zpøsob je płes dlen jednØ nebo dvou koloni
vlastn ch obŁanø na dobytØ œzem . Bez tohoto opatłen mus
panovn k vyslat do zem znaŁn poŁet j zdn ho i p ho vojska,
co je nÆkladn j . Naopak kolonie ho nestoj vlastn nic a i
nÆslednØ nutnØ kłivdy jsou men . Ubl jen t m, jim zabere
pozemky a domy, aby zaopatłil novØ obyvatele. A z t ch nemus
m t strach, proto e jich nen mnoho a ij rozpt len , zbaveni opory
majetku. A proto e se ostatn m nic zlØho ned je, v t inou se
vkrÆtku upokoj , nebo naopak maj strach, aby se n jak neprovinili,
neupadli v nemilost a nemuseli rovn odej t o ebrÆckØ holi ze
sv ch domovø. Udr ovÆn koloni je levnØ, b vaj spolehliv j ,
nebezpeŁ vzpoury i mno stv kłivd je men .
Nem li bychom zapom nat, e mo nØ protivn ky bu mus me
zahrnovat laskavostmi, nebo je zniŁit, proto e za malØ urÆ ky a za
malÆ pł koł se mohou je t mst t, za velkØ v ak u nikoli.
Udr uje-li v ak panovn k v zemi m sto koloni vojsko, v daje
jsou daleko citeln j , zpravidla to pohlt ve ker v nos
z dotyŁnØho œzem . Co jednou rukou płijme, druhou zas rozhÆz ,
kody zpøsobenØ armÆdou jitł nÆlady mezi obyvateli, posÆdka je
mus krotit hned zde, hned jinde a rozhołŁen se tak pozvolna ł
po celØ zemi. Nakonec nen Łlov ka, kter by nem l døvod
k roztrpŁen , a vlÆdce mÆ proti sob v echny. A takov nepłÆtelØ
jsou o to nebezpeŁn j , e jsou na vlastn pød a v odporu
sjednocen . SprÆva prostłednictv m koloni je tedy po v ech
strÆnkÆch lep ne s pomoc armÆdy.
DÆle by m l panovn k na dobytØm œzem peŁovat o ochranu
slab ch a hled t potlaŁit vliv m stn ch mocn ch, ale płedev m
bedliv stłe it silnØ, nebo dokonce siln j sousedy. Na ty by se
18
toti mohli nespokojenci nebo cti Ædostivci obrÆtit o pomoc. Tak
napł klad Ait lovØ
10
po Ædali many o pomoc proti ekøm.
A vøbec, kamkoli manØ vstoupili, v dycky na zavolÆn m stn ch
obyvatel. K takovØmu zachrÆnci se pak płidÆvaj dal a dal
ubl en a zem mu spadne doslova do kl na. Panovn k si mus jen
dÆt pozor, aby mu ti slab takØ Łasem nepłerostli płes hlavu
a nenabyli pł li nØho vlivu. Kdo nedbÆ t chto zku enost , brzy
ztrat , co nabyl, a i kdy se nakonec n jak udr u moci, pak jen
s nejv t mi obt emi.
manØ tyto zÆsady velmi dobłe znali a pł sn se jich dr eli.
Pro pł klad bych se rÆd zastavil v ecku: m poskytoval ochranu
AchÆjøm a Ait løm, pokołil makedonskou ł i a vyhnal Antiocha.
LeŁ płes v echny zÆsluhy AchÆjø a Ait lø jim nikdy nedovolil
zv t it dr avy; nedal se zviklat vemlouvav mi łeŁmi Filipa a nestal
se jeho spojencem dotud, ne ho patłiŁn oslabil: a nikdy
nepłipustil, aby si nebezpeŁn siln Antiochus płivlastnil sebemen
ŁÆst łeckØho œzem . Konal tak, jak by si m l poŁ nat ka d moudr
vladał: v mat si toti nejen problØmø souŁasn ch, ale płedv dat
i budouc a płedchÆzet jim.
PoŁ tÆme-li s n Ł m płedem, mÆme Łas si v echno rozmyslet
a zavŁas jednat. Kdy se v ak pohroma neŁekan płibl , b vÆ u
na lØk pozd . Jak ł kaj lØkałi o souchotinÆch: zpoŁÆtku je nesnadno
rozpoznÆme, ale lehko vylØŁ me, kde to zanedbanØ poznÆme sice
na prvn pohled, ale pomoci u nen . A totØ plat i o stÆtn ch
zÆle itostech: postłehneme-li vŁas nebezpeŁ (a to dokÆ e jen
obezłetn a schopn mu ) kl Ł c ve stÆt , snadno a rychle si s n m
porad me; nechÆme-li je v ak rozrøst tak, e u je vid i slep ,
b vÆ ve kerÆ nÆmaha marnÆ.
manØ v dycky vŁas v d li o hroz c ch nepokoj ch a nevÆhali
nikdy okam it zakroŁit. Nedopustili, aby se rozrostly, proto e
dobłe v d li, e stłetnut je stejn nevyhnutelnØ, a odklÆdÆ-li se,
pak z toho mø e m t prosp ch jedin nepł tel. Proto se pustili do
19
vÆlky v ecku proti Filipovi a Antiochovi, aby ji pozd ji nemuseli
vØst na svØm œzem , i kdy obØ mohli bezpochyby po n jak Łas
odklÆdat. Nikdy nedali na zÆsadu dnes do omrzen opakovanou
lecjak mi na imi mudrci, e Łas hraje pro nÆs . Moc dobłe v d li,
jak vratkÆ je to berliŁka. Ten op vovan Łas toti mø e płinØst
jak zlo, tak dobro, jak v hodu, tak zkÆzu. Rad ji v dycky spolØhali
jen na vlastn s ly a na svou proz ravost.
Vra me se v ak na chv li k Francii a pod vejme se, jak ta si
poŁ nala. Nebudu hovołit o Karlu VIII
11
, n br o Ludv kovi XII.,
proto e ten se v ItÆlii zachytil na del Łas a mø eme proto lØpe
posoudit jeho poŁ nÆn . D lal prav opak toho, co m l.
Do ItÆlie ho płivedla cti Ædost BenÆtŁanø
12
, kteł si od jeho
pł chodu slibovali z skÆn poloviny Lombardie pro sebe. NemÆm
v œmyslu tohoto krÆle soudit za vpÆd do na zem . Cht l
a potłeboval uchytit se v ItÆlii, kde ho s nik m nepojilo spoje-
nectv a płÆtelstv , a naopak v døsledku poŁ nÆn Karla VIII. tu
m l v echny brÆny zavłenØ. Nemohl si tedy vyb rat a musel
płijmout takovØ spojenectv , jakØ se mu nab zelo. A płiznejme si,
e jeho zÆm r m l reÆlnou nad ji na œsp ch, kdyby se nebyl pozd ji
dopustil mnoha vÆ n ch chyb.
Jakmile se zmocnil Lombardie, z skal presti , o ni tu płedt m
Karel płi el. Poddal se mu Janov
13
, Florencie se stala jeho
spojencem, o jeho pł ze se uchÆzeli mark z z Mantovy, vØvoda
z Ferrary
14
, BentivogliovØ, hrab nka z Forli
15
, vlÆdcovØ z Faenzy,
Pesara, Rimini, Camerina, Piombina, Pisy, Sieny i obyvatelØ Lukky.
Teprve te BenÆtŁanØ vid li, jak krÆtkozrace si poŁ nali: za dv
m sta v Lombardu, po nich prahli, vydali francouzskØmu krÆli
dv tłetiny ItÆlie.
Situace francouzskØho krÆle byla tedy v c ne optimÆln a mohl
si tu udr et vÆ nost velmi snadno. StaŁilo, aby poskytl bezpeŁnost
a ochranu sv m spojencøm, jich nebylo mÆlo a byli slab - jedni
se bÆli pape e, druz BenÆtŁanø
16
-, nem li na vybranou a museli
20
dr et s n m. S jejich pomoc pak mohl snadno zdolat ty nebezpeŁnØ,
silnØ. M sto toho okam it potØ, co vstoupil do MilÆna, ud lal
płesn opak a pomÆhal pape i Alexandrovi VI. płi dob vÆn
Roman . Neuv domil si, e se tak sÆm oslabuje, e se zbavuje
spojencø a pł znivcø, kteł se k n mu utekli. Jako by si ani nebyl
v dom, e posiluje c rkev t m, e j pomÆhÆ podp rat duchovn
moc sv tskou, kterÆ u beztoho byla dost velkÆ! Prvn chyba
a omyly pak nutn plodily dal , a mu nezb valo nic jinØho ne
osobn vtÆhnout do ItÆlie, aby zchladil Alexandrovy choutky stÆt
se pÆnem ToskÆnska. A jako by mu je t nestaŁilo, e pos lil c rkev
a ztratil spojence, v touze z skat NeapolskØ krÆlovstv pod lil se
o n se pan lsk m krÆlem. A do tØ chv le byl svrchovan m pÆnem
nad ItÆli sÆm, nyn si płibral spoleŁn ka, aby se m li na koho obrÆtit
ti, kdo ba ili po tØhle krajin , Łi byli s n m nespokojeni. M sto
toho, aby zde zanechal poplatnØho m stodr c ho, dosadil sem
druhØho krÆle, kter ho nakonec vyhnal. Touha po v boj ch je
płirozenÆ a obvyklÆ. Pust -li se do nich lidØ schopn , nikdo je za
to nezatracuje ani nekÆrÆ. Ale vyslou si pohanu a v tky, kdo se
do nich pust , aŁkoliv na n nemÆ.
Mohla-li tedy Francie jen vlastn mi silami dob t Neapolsko,
m la tak uŁinit. Pokud nikoli, nem la je rozd lovat. Lze
ospravedlnit rozd len Lombardie mezi ni a BenÆtky, nebo to bylo
nutnØ, aby se dostala do ItÆlie. V pł pad Neapolska v ak byl
takov postup neprozłeteln .
Ludv k se tedy
17
dopustil t chto p ti chyb: zniŁil men vlÆdce,
pos lil v ItÆlii moc u tak dost silnØho pÆna, płivedl sem silnØho
cizince, neusadil se zde, ani sem neposlal kolonisty. Za jeho ivota
v ak mu ani t chto p t chyb nemohlo zvlÆ u kodit, neb t chyby
posledn , estØ: oloupil BenÆtky o moc. Kdyby nebyl pos lil c rkev
a nepłivedl do zem pan ly, byl by tento krok celkem płirozen ,
a dokonce nevyhnuteln . Vzhledem k budoucnosti bylo nezbytnØ
je pokołit. Av ak kdy zvolil prvn cestu, nikdy nem l płipustit
21
jejich oslaben . SilnÆ benÆtskÆ republika toti brala ostatn m chu
na vpÆd do Lombardie. BenÆtŁanØ by nikdy nebyli dovolili, aby si
tuto ŁÆst zem kdokoli płivlastnil, proto e po n sami prahli, a ty
druhØ by zas nikdy ani nenapadlo obrat o ni Francii a dÆt ji
BenÆtŁanøm, nebo se dokonce pustit do boje s Franci i BenÆtkami
zÆrove . A kdyby mi snad cht l n kdo nam tnout, e Ludv k
postoupil Roma u Alexandrovi a Neapolsko pan lskØmu krÆli
v zÆjmu zachovÆn m ru, aby zabrÆnil vÆlce s nimi, pak odpov dÆm
argumenty u jednou zm n n mi: uh bat płed nepł zniv mi okol-
nostmi nelze, ani v zÆjmu momentÆln ho zachovÆn m ru. VÆlka
se t m neza ehnÆ, jen se k vlastn kod oddÆl . A pokud by se
n kdo cht l odvolÆvat na slovo, kterØ francouzsk krÆl dal pape i,
e pro n j podnikne tuto v pravu v m nou za kardinÆlsk klobouk
pro arcibiskupa z Rouenu a za zru en svØho stÆvaj c ho man elstv ,
tomu odpov m pozd ji, a budu rozeb rat zÆvazky mezi panovn ky
a pojednÆm i o tom, jak je maj zachovÆvat.
KrÆl Ludv k tedy ztratil Lombardu, proto e jednal proti v em
zÆsadÆm, jich je tłeba se dr et, kdy chceme z skat a udr et si
n jakØ œzem . Nejde o ÆdnØ zÆzraky, jen o obyŁejnØ a dÆvno
znÆmØ skuteŁnosti, o b nou praxi.
Mluvil jsem o tom v Nantes s rouensk m kardinÆlem, kdy
Valentino (tak lid ł kal synovi pape e Alexandra, Cesaru Borgiovi)
obsadil Roma u. KardinÆl tvrdil, e ItalovØ nejsou vÆleŁn ci. JÆ
mu na to opÆŁil, e Francouzi se zase nevyznaj v politice, proto e
jinak by nikdy nebyli mohli dopustit, aby pape sk stÆt z skal
takovou moc. O płevahu pape e a pan lskØho krÆle v ItÆlii se
zaslou ila jedin Francie a sama se pak stala jejich ob t .
Z toho v eho vypl vÆ jedno obecnØ pravidlo, kterØ nikdy nebo
jen mÆlokdy zklame: kdo jinØmu dopomÆhÆ k uchopen moci, sÆm
sob podłezÆvÆ v tev, na n sed . A mu pomø e lst nebo zbran ,
oboj je novopeŁenØmu panovn kovi stejn nepohodlnØ.
22
KAPITOLA ¨TVRT`
O tom, proŁ se DÆreiova ł e
18
po smrti svØho podmanitele
Alexandra VelikØho nevzboułila
UvÆ me-li v echny problØmy spojenØ s udr en m se v dobytØ
zemi, nemø eme se podivit, jak se mohlo podałit po smrti Ale-
xandra VelikØho, kter zemłel krÆtce po dobyt Asie
19
, e se jeho
nÆstupci proti v emu oŁekÆvÆn a prakticky bez jin ch pot , ne
kterØ si sami vlastn malichernost nadrobili, płece jen v zemi
udr eli. Ne odpov m na otÆzku, Ł m to bylo zpøsobeno, mus m
płipomenout, e existuje dvoj druh vlÆdy: bu stoj v Łele zem
panovn k sÆm a v ichni jeho ministłi spravuj krajinu z jeho milosti
a vøle, nebo vlÆdne spolu s barony, kteł si svØ postaven
zachovÆvaj nikoli z milosti vlÆdce, ale jako v sadu svØho
starobylØho rodu. Ti pak maj svÆ vlastn panstv a vlastn poddanØ,
jimi jsou respektovÆni jako svrchovan pÆni a kteł k nim lnou
v itou pł chylnost . Tam, kde je vlÆdce svrchovan m pÆnem, b vaj
jeho zmocn nci, ministłi a œłedn ci naopak ve velkØ neoblib .
V na dob slou za pł klady t chto dvou typø vlÆd, jak u
bylo łeŁeno, ł e tureckÆ a francouzskØ krÆlovstv . Turecko je
ł zeno jedin m suverØnn m pÆnem, sultÆnem, a v ichni ostatn jsou
jeho poddan mi. e je rozd lena na sand aky
20
, kter m stoj
v Łele sprÆvcovØ, je sultÆn sÆm urŁuje a podle potłeby stł dÆ.
Francouzsk krÆl je obklopen mnoha lechtici ze star ch rodø,
kteł maj svÆ vlastn panstv , poddanØ a ładu rozliŁn ch v sad,
je jim panovn k nemø e libovoln odejmout bez nebezpeŁ . e
ohroz svou ł i.
PorovnÆn m t chto dvou stÆtø lze zjistit, jak obt nØ je dob t
tureckou ł i, ov em kdyby se to n komu płece jen zdałilo, velice
snadno si ji udr . Z toho, co jsem u uvedl, je zcela jasnØ, e
pł Łiny obt nØho dob vÆn tØto ł e nutno hledat ve faktu, e
23
dobyvatel nemø e płij t na zavolÆn m stn ch mocn ch, ani nemø e
doufat, e by si ulehŁil svou œlohu t m, e by vyvolal vzpouru lid
kolem sultÆna. Nen lehkØ je ani podplatit, a pokud by se i podplatit
dali, nevyplynul by z toho dobyvateli u itek, nebo nejsou s to
strhnout za sebou obyvatelstvo. A proto ten, kdo chce na Turecko
zaœtoŁit, mus v d t, e se stłetne se stÆtem sjednocen m, a mus
tud spolØhat na vlastn s ly sp ne na ciz nepołÆdky. Komu se
v ak podał tuto ł i płemoci a poraz ji na boji ti, nemus se u
bÆt nikoho, leda vlÆdnouc ho rodu, a pokud smete i ten, nenajde
se u jin obÆvan protivn k, nebo ostatn nemaj na obyvatelstvo
Ædn vliv. A tak jako se płed v t zstv m nemohl spolehnout na
nikoho z nich, nemus se jich u jako v t z obÆvat.
JinØ, ba opaŁnØ je to ve stÆtech jako Francie. Je celkem snadnØ
je płepadnout s pomoc n kterØho z baronø, nebo v dycky se
mezi nimi najde nespokojenec tou c po novotÆch. Takov pak
mø e otevł t vstup do zem a ulehŁit v t zstv . Ov em bude-li se
tam nov vlÆdce cht t udr et, zpøsob mu mnoho starost a obt
prÆv ti, kteł mu k v t zstv pomÆhali, i ti, kterØ płemohl. A nestaŁ
odstranit panovnick rod, nebo stÆle je t zøstÆvÆ lechta, kterÆ
je ochotnÆ postavit se do Łela nov ch płevratø a nepokojø, a pokud
si ji nov pÆn nez skÆ (nebo ji nezniŁ ), zemi ztrat płi prvn vhodnØ
pł le itosti.
Kdo zkoumÆ DÆreiovu ł i, zjist , e se podobala tureckØ,
a proto ji musel Alexandr napadnout a porazit v łÆdnØ bitv . Po
v t zstv a smrti DÆreiov si ji pak Alexandr snadn ji udr el z pł Łin,
kterØ jsem uvedl. Kdyby jeho nÆstupcov byli zøstali svorn , byli
by si ji udr eli, nebo v ł i by nevznikly jinØ rozbroje ne ty, kterØ
sami zpøsobili a vyvolali. Naopak stÆty ł zenØ jako Francie nelze
udr et v klidu. Proto vznikaly ŁastØ vzpoury
21
proti manøm
v HispÆnii, v Galii a v ecku. Ohniskem byla mnohÆ kn ectv
płetrvÆvaj c v t chto zem ch. manØ, co pam sahÆ, nemohli si
b t jisti, zda v tØ kterØ zemi vydr , nebo ne, dokud ila vzpom nka
24
na b valØ pÆny. Jakmile se jich v ak zbavili a zniŁili i vzpom nku
na n - moc , silou a stÆlost ł mskØho panstv -, svou moc znaŁn
upevnili. A płesto e manØ pozd ji bojovali i mezi sebou, mohli
si to dovolit d ky svØ vÆ nosti. Jakmile toti panovnick rod
vymizel, neuznÆvalo obyvatelstvo jinØ vlÆdce ne many.
ZvÆ me-li tyto okolnosti, nemø e se nikdo divit, e si Ale-
xandr tak snadno ł i udr el, a nepłekvapuj nÆs ani t kost jin ch,
kdy se pokou eli uchovat to, co dobyli. Pł kladem budi Pyrrhos
a mnoz dal . V echno to zapł Łinila nikoli men Łi v t
zpøsobilost v t zø, n br odli nØ okolnosti.
25
KAPITOLA P`T`
O tom, jak vlÆdnout m støm a kn ectv m, je ila svobodn ,
pod vlastn mi zÆkony, ne byla dobyta
Pokud jsou stÆty, dobytØ zm n n mi zpøsoby, zvyklØ t pod
vlastn mi zÆkony a svobodn , lze je spravovat troj m zpøsobem.
Prvn mo nost je zniŁit dobytÆ œzem . DruhÆ - płes dlit na n
svøj dvør. A tłet - ponechat jim jejich zÆkony, vyb rat poplatky
a dosadit vlÆdu n kolika tamn ch, novØmu vlÆdci oddan ch mu ø.
Ti potom dobłe v d , e obstoj jen s pł zn novØho kn ete, a e
tud mus vynalo it ve kerØ œsil a nÆmahu na udr en jeho panstv .
M sto płivyklØ svobod se udr o mnoho snadn ji vlÆdou vlastn ch
obŁanø ne jak mkoli jin m zpøsobem.
MÆme zde pł klad Sparty a ma. Spar anØ se sna ili zachovat
si vlÆdu nad ThØbami a AthØnami prostłednictv m oligarchie,
kterou sami dosadili, ale płece nadvlÆdu nad nimi ztratili. manØ
22
zase ve snaze uchovat si Capuu, KartÆgo a Numantii je vyvrÆtili
a nepłi li o n . ecko naopak spravovali jako Spar anØ, dali mu
svobodu a ponechali mu jeho zÆkony. Neusp li, a proto byli
płinuceni vyvrÆtit mnoho m st v tØto zemi. Pak si je udr eli. Nen
skuteŁn osv dŁen j ho prostłedku, jak si udr et vlÆdu, ne je
zkÆza. Kdo se stane pÆnem m sta płivyklØho svobod a nezniŁ
je, a poŁ tÆ s t m, e m sto zniŁ jeho, nebo bude znovu a znovu
zvedat prapor vzpoury ve jmØnu svobody a starØho łÆdu, na n
nikdo ani Łasem, ani prokÆzan m dobrodin m nezapom nÆ. D lej
co d lej, lidØ nikdy na svobodu a minulØ połÆdky nezapomenou
a płi ka dØ vhodnØ pł le itosti se jich znovu budou dovolÆvat jako
Pisa po stu lØtech
23
florentskØ nadvlÆdy.
Pokud jsou m sta nebo zem zvyklØ t pod vlÆdou jedinØho
kn ete a jeho rod vymłe a obyvatelØ zvykl poslouchat se neum j
26
dohodnout na novØm, svobodn v ak t takØ nesvedou, pak
nastÆvÆ ta pravÆ chv le pro dobyvatele: snadno je z skÆ a ovlÆdÆ.
Republiky v ak maj v t ivotn s lu, nepłestÆvÆ v nich doutnat
nenÆvist k jedinØmu vlÆdci a silnÆ touha po pomst . Vzpom nka
na ztracenou svobodu jim nedÆvÆ spÆt, a tak nejjist j m zpøsobem
je zniŁit je, anebo se v nich usadit.
27
KAPITOLA EST`
O nov ch kn ectv ch dobyt ch vlastn zbran
a vlastn mi schopnostmi
A se nikdo nediv , uvedu-li v pojednÆn o Łerstv dobyt ch
kn ectv ch, kde se uj mÆ moci nov mu a vznikÆ novØ stÆtn
zł zen , jen ty nejznÆm j pł klady. LidØ jsou u toti takov : rad ji
se vydÆvaj po prozkouman ch a vy lapan ch cestÆch a sv m
konÆn m napodobuj ty ciz vzory, kterØ jsou u ov łenØ
a zavedenØ. Jenom e, płipom nÆm, nelze j t nikdy navlas stejnou
cestou a doj t dokonalosti t ch, je napodobujeme. A proto moudr
Łlov k pøjde cestou pro lapanou jen znamenit mi płedchødci
a napodob ty nejv t , aby se jim alespo v n Łem podobal, kdy
u se jim zcela nevyrovnÆ. Moudr mu si mÆ poŁ nat jako zruŁn
lukostłelec: aby zasÆhl pł li vzdÆlen c l, nam ł rad ji mnohem
v , nikoli v ak proto, aby p vylet l vysoko, n br proto, aby
vy m zam łen m sp e zasÆhl zvolen c l.
A proto takØ tvrd m, e novÆ kn ectv se zachovÆvaj s ta-
kov mi obt emi, kterØ vypl vaj z men nebo v t zpøsobilosti
a nadÆn toho, kdo je z skÆ. A stane-li se vlÆdcem n kdo z ładovØ
lechty, co płedpoklÆdÆ bu um a nadÆn , anebo sdostatek t st
a pł zn osudu, zdÆ se, e i obt e se vyskytuj płim łen k jednomu
i druhØmu. NicmØn je jistØ, e ten, kdo spolØhal mØn na vrtkavost
t st ny, udr el se u moci dØle. V e se v takovØm pł pad
usnad uje i t m, e vlÆdce je nucen v onom kraji se usadit, nebo
nemÆ jinou dr avu.
Nejschopn j mi z t ch, kdo se stali vladałi vlastn m płiŁin n m
a sv mi mimołÆdn mi vlastnostmi, byli Moj , K ros, Romulus
a ThØseus
24
. Moj , aŁkoliv byl vlastn jen vykonavatelem pł kazø
bo ch, zasluhuje obdiv prÆv pro tuto milost, je ho uŁinila
28
hodn m rozmlouvat s Bohem. Posuzujeme-li K ra a jinØ, kteł
dobyli ł e Łi je zalo ili, zjist me, e v ichni byli vynikaj c a hodni
obdivu, a zhodnot me-li jejich skutky, poznÆme, e se nepł li li ili
od Moj e, za n m stÆl tak velik rÆdce a uŁitel. PłezkoumÆme-
li jejich ivoty a Łiny, zjist me, e osud jim pouze nab dl mo nost
a pł le itost, vlastn jen jak si materiÆl, jemu pak oni dali tvar
podle sv ch płedstav. Bez tØto mo nosti a pł le itosti by s la jejich
ducha byla neplodnÆ, stejn jako bez onØ s ly by poskytnutÆ
pł le itost byla promarn nÆ a zøstala by neprom n nÆ. Moj
musel nalØzt izraelsk lid v Egypt v porob a otroctv , aby ho
odtud mohl vyvØst na sv tlo svobody. M l-li se Romulus jednou
v budoucnu stÆt zakladatelem a krÆlem ma, nesm lo b t pro
n j m sto v Alb a museli ho hned po narozen pohodit. K ros
zase musel naj t Per any nespokojenØ s vlÆdou MØdø
25
, z en til ch
a zh Łkan ch dlouh m m rem. A ThØseus by nikdy neukÆzal svou
velikost, kdyby nebyl na el AthØ any rozpt lenØ. V ichni tedy
mohli d kovat osudu za astn sb h okolnost , ale ty nemusely
samy o sob je t nic znamenat. Oni museli um t pochopit
nab dnutou pł le itost, aby płinesli svØ vlasti blahobyt a proslulost.
Pro ty, kteł z skali vlÆdu vlastn m płiŁin n m, je obt nØ
kn ectv z skat, ale mnohem lehŁ si je udr et. Obt e vypl vaj
ŁÆsteŁn ze zavÆd n nov ch połÆdkø a zvyklost płi zaklÆdÆn
stÆtu a zaji ovÆn jeh