Diagnostika

zkouška manuální zručnosti(walterová, Poppelreutova zkouška,..), test ohýbání drátu (14-17 let)
- Diagnostika sebeobslužních činností
stravovací úkony (jestli je osoba schopna sama se nají), úroveň stolování a udržování čistoty kolem sebe u stolu
hygienické návyky - zda zvládne sám na záchod, jestli potřebuje pleny, mytí koupání, smrkání, péče o nehty, čištění zubů
oblékání a obouvání
- V období 3-9 let – Vinelandská škála sociální zralosti – oblast celkové soběstačnosti, dále v soběstačnosti v jídle, při oblékání, způsob komunikace, sociální adaptaci,..
- Günsburgova škála – samostatnost, komunikace, sociální přizpůsobení, zaměstnání
- Jedinci v vícenásobným postižením nebo těžkou formou MR – Škála funkčních nezávislostí – sebeobsluha, tělesná čistota, pohyby, přesuny, lokomoce, komunikace,….
- Diagnostika grafomotoriky a kresby
- grafomotorika – úzce souvisí s vývojem motoriky, s úrovní rozvoje rozumových schopností a s motorickou a senzorickou koordinací. Důležitá hlavně z hlediska školní zralosti
- zjišťujeme: jestli správně sedí, zda drží tužku v pravé nebo levé ruce, úchop terciální a sekundární, správně nastavenou víšku židle, pohyby prstů a ruky, plynulost pohybu při, kreslení a psaní, intenzita přítlaku, silní nebo slabé linie, sklon čar při kreslení a psaní, zda dotahuje přesně nebo přetahuje, jak zaplní plochu papíru
- vývoj kresby
bezobsažná čáranice na začátku mezi 12-18 měsíci. Příprava k vlastnímu kreslení vymezuje se do 2 let věku
obsažná čáranice 2-2,5let. Dítě pojmenovává své výtvory, vždycky až po ukončení kresby
znaková kresba 2,5-3roky, postupně se začínají objevovat různé znaky. Dítě dokáže uzavřít kruhový tah. Zvládá horizontální i vertikální čáry. Kresba vychází jen z ruky né z celé paže, tzv. hlavonožec 3-4roky
předškolní věk. Spontánní realismus (domečky, rodiny, auta..) kreslí podle své představí
střízlivý realismus školní věk do 11let. Vede k zdokonalování svých výtvorů (profil, činnost, stínování, tvarování…)
dítě ve 3 letech dokáže nakreslit kruh a kolmé čáry, ve 4 letech křížek, v 5 letech čtverec, v 6 letech trouhelník, v 7 letech kosočtverec
Vývoj kresby lidské postavy
hlavonožec – 3 roky
tělo a jednodimenzionální končetiny – 4 roky
přibývá detailu – 5 let
Na konci předškolního věku, dítě zvládá oblečení a prsty na rukou 6 let,
Pohyb, profil – mladší školní věk
- zvláštnosti kresby u dětí se zdravotním postižením
Mentální retardace - kresba je narušena po stránce formální i obsahově
Tělesné postižení - záleží na postižení horních končetin, je narušeno formální provedení kresby a méně obsahová
zrakové postižení- záleží na postižení vady a zachování představy
Sluchové postižení - neovlivňuje kresební projev pokud není kombinovaný
- Jak využít v diagnostice?
informace o úrovni dítěte v kooperaci
inteligenční testy
test kresby lidské postavy
slouží pro zjištění senzomotirických dovedností
inform. o způsobu citového prožívání
zjišťuje vztahy, jak vznímá své okolí, jaký má k nim vztah. (kresba rodiny a začarované rodiny)
Goodenoughová – test kresby lidské postavy
- nejdůležitější je zezačátku obličej
- končetiny
- zobrazení trupu kruh nebo elipsa. U dětí předškolního věku bývají knoflíky
- hodnotí se kvalita jemné motoriky a vnímání dítěte, senzomotorické koordinace, vývoje mentálních schopností
- hodnotí se z hlediska obsahu i provedení – čím více je detailů tím více je vyvinuto po obsahové stránce
- poměr těla a hlavy, symetrie…
Matějíček – test obkreslování
- děti obkreslují geometr. Obrazce podle předlohy
- jde o kvalitu zrak. Vnímání a schopností přenesení na papír
- jde o test vyšetření školní zralosti
Kresba rodiny
jak dítě pojme kresbu rodiny, když jsou všichni doma
úroveň vývoje.
Způsob jak dítě ztvárňuje postavy – velikost, proporce, detaily, umístění¨
Důležité je konzultace s dítětem co nakreslilo
Začarovaná rodina
dítě má nakreslit rodinu, jako by ji začaroval kouzelní
po ukončení kresby si musíme nechat vysvětlit
pro vyšetření vzájemných vtahu
LATERALITA- rozlišování pravé a levé strany je jednou z charakteristik v rámci přírody – týká se i člověka, lidský mozek ve smyslu hemisfér není souměrný – levá strana se´od pravé odlišuje, v oblasti prodloužené míchy se kříží
- říká se: L mozková H řídí řečové a jazykové fce včetně čtení a psaní, logické myšlení a motorické činnosti X P hemisféra řídí prostorové vnímání, emoce, umělecké dovednosti
- Ale při řešení úloh spolu hemisféry samozřejmě spolupracují – nekonkurují si – to je důležité
- lateralizace souvisí s tím, že každá mozková hemisféra je specializovaná pro výkon určitých fcí – ale není to u všech stejné
- o tzv. hemisférické dominanci mluvíme tehdy, když jedna mozková hemisféra řídí druhou v některé své funkci
- na vzniku laterality se podílí genetické vlivy. Pokud jsou oba rodiče leváci, je tady pravděpodobnost 26,1%. Pokud jen matka - 19% pravděpodobnost
- Geschwindova-Galaburduva teorie – předpoklad existence (faktor), který mění vývoj levé mozkové hemisféry v době těhotenství ve smyslu větší souměrnosti s pravou hemisférou
- Prof. Matějíček – existují 2 skupiny leváků – jedni jsou šikovní, žádné nerovnoměrnosti ve vývoji, ,levá ruka kopíruje pravou ruku u praváků“ (zde je to dáno dědičností) X druzí jsou slabší, mají jakési nápadnosti, pozitivní anamnéza u lehkých mozkových dysfunkcí, ADHD
- lateralita motorická – upřednostňování pravé/levé HK/DK
- lateralita senzorická – upřednostňování smyslových orgánů – pravé/levé oko/ucho
- nemůžeme chápat jako buď jen praváctví/leváctví – ale jako přechod od vyhraněného praváctví – méně vyhraněného praváctví – nevyhraněné strany=ambidextrie – jedinec je stejně šikovný na obě ruce – méně vyhraněné leváctví – vyhraněné leváctví
- aktuální stav laterality fenotyp je s genotypem shodný
- naše společnost je více pravoruká (historické souvislosti) – dříve tendence přecvičování leváků na praváky – ale to je špatně- horší se výsledky, zasahuje se do CNS, narušují se vztahy dominance mezi hemisférami
-leváctví samo o sobě není poruchou motoriky, 1/3 jsou leváci
- vynucená lateralita – případy, kdy funkce původně vedoucího párového orgánu je v důsledku nějaké příčiny narušena – jeho funkci přejímá nedominantní končetina (DMO, malformace…)
- lateralita se zpravidla začíná vyhraňovat v předškolním věku (kolem 3./4. roku)
- je důležité vědět, jak to s lateralitou je ještě dříve, než jde do školy – kvůli nácviku písma
- někdy ještě při nástupu do školní docházky není ještě lateralita známá
- párové činnosti – činnosti, které musíme vykonávat za spolupráce obou končetin – ale i tady se uplatňuje dominantnější postavení – šikovnější ruka koordinuje, méně šikovnější fixuje (např. při otvírání lahve od piva, konzervy …)
- diagnostika laterality:
- lateralita se začíná projevovat už v období batolecím, když si začíná hrát s věcma
- zkouška laterality – test prof. Matějíčka + Žlab
- testuje lateralitu motorickou i senzorickou
- koeficient: pravorukosti vyhraněná/méně vyhraněná/nevyhraněná (ambidextrie)/méně vyhraněná/vyhraněná levorukost
-souhlasná lateralita–ruka a oko mají stejnou dominanci(pravá ruka–pravé oko
- neurčitá lateralita – nedá se dobře určit, které oko/ruka je dominantní
- zkřížená lateralita – při levorukosti je vedoucí pravé oko a naopak
- diagnostika laterality je důležitá pro profesní orientaci
- už v kojeneckém věku přistupovat k dítěti středem (např. při stolování mu nechystat příbor doprava nebo doleva, ale ať si sám ,,vybere stranu“)
- při učení se psaní a při malování se musí zabraňovat tzv. „drápovitému držení“ – je důležité zafixovat správné držení v levé ruce
3.2 Diagnostika rozumových schopností
Diagnostika rozumových schopností - tato oblast má velmi úzký vztah ke zvolení vhodného způsobu vzdělávání, rozvíjení rozumových schopností musí být v souladu s možnostmi jedince tuto diagnostiku provádí psycholog
- 0-2(3) roky: využívají se vývoje škály - Gesselova škála, škála Hejlkové
Transdisciplinární herní diagnostika – využívá se zejména u jedinců s těžkým zdravotním postižením v raném vývojovém období; založeno na volné hře – dítě si samo zvolí, s jakými pomůckami chce pracovat, volí si i způsob hry – je tady tým (speciální pedagog, psycholog, foniatr, oftalmolog, neurolog, sociální pracovník, rodiče dítěte) – natáčí se audiovizuální záznam, každý má nějakou roli, facilitátor – jedinec, který se u toho jedince se snaží „provokovat“ k určitým projevům
projevy dítěte se hodnotí podle škál – jak je dítě schopno řešit problémy v herní aktivitě; jaké hračky preferuje; jak dokáže komunikovat; sdělovat své potřeby; jak je odolné vůči zátěži …
- anamnestické metody – rodinná, osobní anamnéza – styl výchovy, kvalita rodinného prostředí; důležité je vědět, jak probíhal vývoj v prvním roce; musíme myslet na to, že jsou tady také mimointelektové faktory (organické poškození CNS)
- různé inteligenční testy -musíme rozlišovat – je jedinec schopný vykonat činnost po stránce inteligenční, ale ne po stránce fyzické? / nebo úkoly vůbec nerozumí? – velmi velmi důležité, toto se musí speciální pedagog v praxi naučit. inteligenční testy neprovádí speciální pedagog, ale psycholog
- ve školním věku: diagnostické zkoušky – ústní, písemné, praktické (důležitý je čas, který potřebuje dítě,podpora)
- vždy musíme mít na paměti, o jaké postižení se jedná, znát aktuální somatický i psychický stav, délku školní docházky, jaký byl předchozí vývoj žáka, důležitá je také osobnost pedagoga, jaký má postoj k žákovi, jaký je způsob jeho výuky; záleží také na charakteru učiva, jaký má sám žák postoj ke vzdělání; záleží na prostředí rodiny a školy
- sledujeme: celkovou úroveň prospěchu (1,2 / 3,4,5); rozdíly mezi ústním/písemným zkoušením; stabilita výkonu v čase (může to mít vztah např. k negativním změnám v rodinném prostředí; v důsledku choroby, organického postižení CNS), rozložení známek v jednotlivých předmětech
3.3 Diagnostika komunikačních schopností
Diagnostika komunikačních schopností
- řeč je specifická lidská vlastnost – je to nástroj dorozumívání
- komunikace jako proces dorozumívání probíhá na úrovni verbální i nonverbální
- sledování vývoje je nutné především v dětství (logopedie)
- velký význam má komunikace s raně získaným postižením (rodina, pedagogové v předškolních zařízeních, základních školách, centrech volnočasových aktivit)
- symptomatické poruchy řeči – u dětí se zdravotním postižením
- diagnostika sledujeme: složku obsahovou (gramatika, co říká)/formální (tvorba hlasu, melodie, výška hlasu, artikulace, plynulost, tempo řeči)
- důležitý je kvalitní citový vztah s jednou pečující osobou – matka
- období kojenecké = předřečové období – dítě nezáměrně používá mluvidla, důležitá je zpětná vazba, sluchová percepce
pozorování, rozhovor
pokud si dítě samo hraje, má tendenci komentovat
v tomto věku je pro dítě lepší přítomnost blízké osoby
vytváříme nejrůznější podmínky při hře
sledujeme bohatost aktivní slovní zásoby/ pasivní slovní zásobu (kolik dítě rozumí, jak reaguje na výzvy,… )
sledujeme tempo, rytmus, přestávky v řeči
- je důležitá všestranná stimulace + kvalitní mluvní vzor
- je důležité posilovat zájem ke komunikaci (nejen s dospělými, ale i s vrstevníky – velmi důležité je trénovat dialog – tedy nejen mluvit NA dítě, ale hlavně mluvit S dítětem)
- Období školní docházky
Pozorování
Rozhovor - ústní diagnostické zkoušky
Analýza spontánních produktů
- diagnostika komunikačních dovedností bývá také součástí testů inteligence (Co je to vlak? )
- komunikace je velmi úzce spjata s oblastí uvažování, myšlení
- určité problémy mohou být způsobeny ale fyziologicky – např. dyslalie – pokud nenapravíme, až teprve potom se jedná o narušenou komunikačních schopnost
- Komunikační schopnost u vybraných druhů postižení
U mentální retardace
- sledujeme závažnost
- existují také symptomatické poruchy řeči (také u LMD a u zrak. postižených)
- může být narušena i motorická koordinace mluvidel
- může se jednat i o sníženou sluchovou diferenciaci – to se projeví v řečové produkci
- LMR – vývoj řeči opožděn o jeden až dva roky
- snížená slovní zásoba, oblast porozumění
- SMR – řečový nástup je daleko opožděnější – někdy až po 6. roce věku
- někdy se vyskytují echolálie
- narušena artikulace v důsledku závažnější formy dyslalie
- agramatická, stereotypní řeč
- TMR – spíše než o řečové projevy se jedná o hlasové projevy – jedinec dává najevo své potřeby
- není zachována schopnost vyjádření potřeb a citů – jedná se tedy o neartikulované zvuky většinou
Zrakové postižení
je důležité, ve kterém období ke zrakovému postižení došlo, jeho závažnost
při raně získaném postižení se projevuje také opožděný vývoj řeči – narušena schopnost napodobování, řeč bývá nedokonalá v oblasti artikulace – nevidí postavení mluvidel (než se to sluchem naučí, bývá řeč zatížená patlavostí)
dále jde o to, jestli zde nejsou nějaká další postižení (hluchoslepota)
setkáváme s tzv. verbalizmem – jedná se o to, že jsou zvyklí využívat řeči k osvojování poznatků – často se stává, že tyto poznatky nejsou podepřen smyslovou zkušeností, ví že něco je tak, ale nedokáží si za tím nic představit (jestliže bude postižený hovořit o jablku, naučí se hmatem, jak vypadá, ale neví, co si má představit pod pojmem, že je zelené/červené – toto u jedinců s vrozenou vadou zraku/ jedinci se získaným postižením mají „výhodu“ – mají představy – vnitřní zrak)
Sluchové postižení
opět záleží na době, kdy vzniklo
prelingvální (0-6 let věku; tady je dopad na komunikační schopnost je závažný)/postlingvální období (po 6. roce věku, řečové fce jsou zafixovány, dochází k negativnímu modifikování řečových schopností, ale částečnou schopnost řečové komunikace si jedinec uchovává)
problém v komunikaci ve všech rovinách – problém z hlediska rozlišování zvuků slov; problém identifikovat slova úplně;
důležitá je včasná diagnostika – včasná intervence, kompenzace
nevýhoda je, že sluchové postižení je vadou skrytou – nepoznáme, hodně důležité je tedy sledovat vývoj malých dětí – v kojeneckém období postupně nabývá pro dítě na významu lidská řeč (ze začátku jsou pro dítě výchozí zrakové podněty), řeč se začíná rozvíjet ke konci kojeneckého období (předřečové období . „přípravné období“), rozvoj hlasových, řečových fcí – souvisí s kvalitou vnímání; kolem 3. měsíce děti začínají „broukat“ – projevy různých hláskových zvuků – tak broukají i SLUCHOVĚ POSTIŽENÍ, mezi 6. a 8. měsícem období napodobovaného žvatlání – sluchově postižení SE PŘESTÁVAJÍ PROJEVOVAT – všímáme si, že tedy něco není v pořádku
je tedy důležité zvolit dobrý způsob komunikace s dítětem (NEJPOZDĚJI TO DVOU LET DÍTĚTE)
DMO
příklad neurovývojové poruchy, komunikační schopnost velmi často narušena (75-80%)
různě závažná porucha kom. Schopností – od lehké poruchy až po úplnou neschopnost artikulace
narušena také motorika a koordinace mluvidel
mluva je nepřesná, artikulace je narušená, narušena dechová koordinace
řečový projev narušen v plynulosti i v srozumitelnosti
dysartrie – artikulační porucha vcelku, artikulace narušena obecně, narušen zvuk, tempo, dýchání (prozodické projevy) – nebývají proto vybírání jako komunikační partneři – problém s vrstevníky
dále: omezený, opožděný vývoj řeči, koktavost, breptavost, otevřená huhňavost
narušeno tedy i neverbální chování
může docházet k přídatným mimovolním projevům (zvýšené při emočních prožitcích)
- Roztroušená skleróza
řeč má narušenou plynulost, je skandovaná, vyrážená, slabiky nejsou prezentovány se stejnou hlasitostí
souvisí s narušením mozečku
- Parkinsonova choroba
u starších pacientů
řeč bývá setřelá, tichá, zpomalená, monotónní, nedostatečná řečová formulace
nejsou ale postiženy jazykové schopnosti jedince
- Cévní mozkové příhody, úrazy hlavy, nádorová onemocnění
také postihnou řečové schopnosti člověka
záleží na tom, kde (v které oblasti mozku) a jak je postižen
- Autismus
narušený vývoj řeči
neschopnost využívat řeč ke komunikace – nerozumí, nechápou emoční projevy
podněty je nezajímají a nepoužívají ke komunikaci
- můžeme u dítěte provokovat verbální projev, zjišťovat druh a míru narušený, procvičujeme mluvní projev
- diagnostika s nápravou tedy úzce souvisí
- Metody
hra – zejména děti v předškolním věku mají tendenci hry komentovat (můžeme sledovat individuální hru, nebo také hru ve skupině) – můžeme usuzovat na kvalitu sociability
dramatizace a hraní rolí – využíváme zpravidla při reprodukci krátkého příběhu nebo pohádky, která je přečtena – dítě má potom příběh přehrát, děti se v tom mohou střídat, pojetí každého dítěte je originální; můžeme přehrávat i situace ze života – můžeme usuzovat na míru empatie do potřeb druhého;
reprodukce básniček, říkanek – můžeme zjišťovat kvalitu řečových schopností, dítě si procvičuje paměť, artikulaci, rytmus, dýchání;
obrázky, leporela, knížky – dítě si povídá
kresba – buď volná nebo tématická (provedení ve skupině nebo individuální); slouží k motivaci, spolupráci ve skupině, důležité je po kresbě provést slovní komentář (přihlížíme k jeho obsahu i kvalitě)
TV, video, rozhlas, počítačové programy – je dobré vybírat z nabídky a nenechávat dítě vysedávat
- u jedince musíme respektovat : jeho aktuální mentální úroveň – činnost, kterou pro jedince zvolíme, musí být v souladu s jeho schopnostmi – jedině tak bude mít motivaci a zájem, vývojovou posloupnost – respektovat současnou úroveň – nedá se nic přeskakovat, podněty by měly být přiměřené, vhodné (zejména u malých dětí), spolupráce s rodiči (podle jejich informací můžeme modifikovat činnosti), je potřeba zájem jedince, motivace pro činnost, multisenzoriální přístup – zapojujeme motoriku, koordinaci, smysly, je třeba respektovat i princip dialogu – nutné provokovat k dialogu, sledujeme také řeč těla, trpělivost, empatie, pochvala – motivace
- komunikace je důležitá pro pohyb ve společnosti – pokud je narušena, jsou tady problémy i v oblasti socializace
3.4 diagnostika socializačního a citového vývoje
- Socializační vývoj
Sociabilita – schopnost navazovat a pěstovat mezilidské vztahy, uplatňuje se v užším i širším prostředí, určuje úroveň, osobnost každého člověka se rozvíjí v interakci s okolím (sociálním prostředím)
- je důležité, zda dítě bylo vůbec přijato rodiči – a jak bylo přijato, způsob výchovy v rodině (u dětí s postižením může docházet k extrémním výchovným stylům – preference postiženého/nebo jeho sourozence; nebo pokud je mu bráněno v rozvoji, kde na to má – přílišná starostlivost), míra kontaktů – získávání sociálních zkušeností
- na socializační vývoj u dětí s postižením má vliv izolace, kdy sociální kontakty jsou omezeny – trpí možnost získávat sociální zkušenosti
- velký vliv má rodina – projevy ohleduplnosti, empatie, přijímání – to se vše promítá na tom, jak se bude chovat samotné dítě ve společnosti
- Problémy v začleňování - hodně záleží na tom, jak je postižení zjevné, jestli esteticky neznevýhodňuje, může se ale také jednat o neobratnost a nápadnost v sociálních projevech, může být způsobeno nedostatkem příležitostí ve společnosti, potom bohužel problémy ve své vrstevnické skupině, nemá vrstevníkům „co nabídnout“
– nesymetrická role postiženého spolužáka – vrstevníci ho tolerují, ale neberou jako sobě rovného; jsou brány jako děti přehlížené (ani ne odmítané, ale prostě přehlížené)
-děti by chtěly - aby se jim kamarádi neposmívali, aby si jich všímali,
- v období dospívání tohle vše mů