Vlivy na jednání

lsivnosti, dominance superega k nerealistickému moralismu, identifikace jedince s realitou a společenskými normami vede k přesunu energie z instance id do instancí ega a superega a je využívána vývojově vyššími psychickými procesy a život jedince může být ovládám ideami (racionálními vztahy)
- primární procesy v nevědomí usilují o neomezené naplnění tužeb (jednáním nebo jsou blokovány silami reálného světa, cestou fantazie – dětské představy o svádění, nebo cestou snů) obsah nevědomí je psychickou realitou, kt. nás motivuje, učením zjišťujeme, že se nemůžeme chovat podle těchto primárních procesů a poznáváme, co je v reálném světě vhodné → vědomá mysl se chová podle sekundárních procesů – myšlenkové, poznávací a rozhodovací duševní činnosti potřebné k tomu, abychom si učinili představu o uspokojování našich tužeb a naplňovali je způsobem, kt. je společensky přijatelný→ primární procesy působí podle principu slasti a sekundární podle principu reality
Humanistická - A.Maslow
- vertikální řetězení potřeb v němž musí být uspokojeny nižší potřeby, aby se mohly rozvíjet a aktualizovat potřeby vyšší, neuspokojení nižších potřeb je prožíváno jako trýznivý pocit nedostatku, neuspokojení vyšších potřeb je prožíváno jako úzkost, neklid, jehož příčinu si jedinec často ano neuvědomuje
Základní či normální potřeby
Jejich charakteristika
Následky ohrožení nebo nemožnosti uspokojit je
5. tělesná přiměřenost, potřeba sebevyjádření, estetické aj. potřeby
4. sociální pozice, potřeba být akceptován druhými
3. potřeba milovat a být milován
2. potřeba bezpečí
1. tělesné potřeby
Relativně složité, abstraktní a koncentrované mimo jedince
Relativně jednoduché a koncentrované na osobu
Úzkost, neklid, napětí
Smutek, strach, hněv
- tři první potřeby se projevují už od narození, jestliže nejsou náležitě uspokojované, pak ani v dospělosti jedinec nevěnuje pozornost žádným jiným potřebám, ani nevyvíjí úsilí k jejich uspokojení (více s.245-6)
Individuální psychologie – R.Dreikurs
- každýá jedinec touží po sebeuplatnění (po moci), po začlenění do pospolitosti, když jsou tyto tendence v rovnováze je chování osobnosti konstruktivní, jestliže převládne tendence k sebeuplatnění,zmenšuje se sociální zájem → schematické znázornění vztahů mezi chováním a příslušnými sebeuplatňovacími tendencemi (potřeby a vadné cíle)
Zmenšující se sociální zájem (zleva doprava)
Odstíny sebeuplatňovací tendence
Prospěšný (konstruktivní)
Nežádoucí (destruktivní)
Aktivní -úspěch
Pasivní - půvab
Aktivní -otravování, rebel, zlomyslný, resignovaný
Pasivní -lenost, paličák
- upoutávání pozornosti
- boj o moc
- snaha po odvetě
- pocit nedostatečnosti
Teorie teleonomických trendů – F.H.Allport
- potřeby jako konzistence chování
- když jedinec systematicky opakuje určitá jednání a manipulace ve vztahu k určitým objektům, osobám a idejím, lze za jeho projevy předpokládat určité zákonité cíle
- klade důraz na zobecnění konzistencí v interakčním chování, trendy vznikají v dětství posilováním určitého chování vztahovaného k určitým cílům
- ráz situace může u různých jedinců stimulovat utváření různých trendů: zabezpečení reakce od druhých k sobě (upoutávat něčí pozornost nebo se pozornosti vyhýbat, získávat podřízenost druhých, souvisí s emoční instabilitou či nepřizpůsobením), ovlivňovat druhé (jednat čestně, pomáhat lidem), vyvíjet a udržovat vzájemné vztahy (kooperovat, získávat přátele, soupeřit), reagovat na očekávání druhých (dbát zákonů, identifikovat se s rodinou, národem, vlastí), rozvíjet a udržovat hodnotící postoje k sobě (kompenzovat něco, osvědčit, prokázat svou nadřazenost, superioritu), vyjadřovat sebe, realizovat se (získávat nezávislost, předvádět se, učit se něčemu), ovlivňovat se (starat se o své zdraví, získávat estetické potěšení, libost, unikat nepříjemnostem)
- další přístupy: motivační model Alderferův, emoce jako motivy R.W.Lerpera, struktura potřeb jako indikátor sociální zralosti osobnosti S.B.Kaverin, systematologická analýza potřeb K.B.Madsen (s.243-9)
Monistické a pluralistické teorie motivu: hlubinná psychologie, humanistická psychologie, eklektický přístup.
Podrobněji Adler