Vlivy na jednání

zaměřenosti patří také ideál (představa něčeho dokonalého, v ψ dáno normami chování), názor, zásada (princip, zákon, základní myšlenka, postup), přesvědčení (postoj čl. založený na víře, že určitý soubor informací a názorů je pravdivý a správný, připravenost podle toho jednat), postoj (sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby, situace, sebe sama) a stávají se tak také motivy
Cíle a motivy
- K.Lewin – třídění motivů – primární (původní, nepodmíněné, směřující k přímému uspokojení), odvozené (kvazipotřeby, nutkání k akci v situacích, kt. neposkytují podmínky k uspokojení potřeby) (F.Kratina – genomotivy, fenomotivy)
- H.Bottcher – model motivační analýzy jednání – založený na sledování úrovní uvědomělosti a kritičnosti řízení průběhu a obsahu jednání v souladu s jasností cílů
- cíl – nejednoznačně definován v různých psych. školách → výzvový charakter věci (atraktivita cíle) není konstantní, závisí n vnější i vnitřní situaci subjektu, výzvový charakter objektu slábne, je-li subjekt ukojen, nasycen, dosažení cíle ukájí potřebu a lze chápat jako psychické nasycení, někdy přesycení
- k cíli směřující chování, jednání je uskutečňováno v pěti variantách:
a) patické jednání – jednání bez uvědomovaného cíle, série bezúčelných reakcí, samotný aktér (A) nedokáže popsat záměr
b) jednání řízené představou cíle – nejběžnější u lidí, kt. vědí, co chtějí nebo nahodile zvolí cíl, charakteristické pro vnějškově řízené osobnosti, cíl často aktivuje jednání i proto, že je něčím, co se vysoce oceňuje v referenční skupině jedince, jedinec volí cíl (C) konformě
c) jednání řízené kriticky (vědomě) k cíli – osobnost kontroluje svůj postup a opravuje jej, nemusí být přítomna vědomá motivace, cíl je jako vnější síla, úkol, jehož je třeba se zhostit, protože to tak má být, aniž osobnost analyzuje proč, cíl nemusí být v souladu s vnitřní motivací
d) jednání řízené zvažováním následků – realizace cíle tak, aby očekávané výsledky jednání cíl neznehodnotily, i když může jít o cíl daný úkolem, tedy nevyplývající z hlubokých vnitřních motivů, jednání řízené svědomím, anticipací, kt. může korigovat průběh i obsah jednání, podmiňovat vzdání se cíle či jeho odmítání
e) jednání řízené uvědomělou motivací – jedinec si uvědomuje proč dělá to, co dělá, vnitřně integrovaná (niterná) osobnost, dokáže čelit módním cílům, pokud je vnitřně neschvaluje, cíl daný jako úkol kriticky zvnitřňuje, identifikuje se s ním a pak teprve jedná, teprve na této úrovni je jedinec plně odpovědný za své jednání a plně příčetný
Teorie motivace.
- monistické a dualistické – vysvětlují činnosti osobnosti z jednoho či dvou motivů (např. psychoanalýza)
- pluralistické – častější, celý seznam motivů
- homeostatický model (založen na homeostáze), pobídkový model (hédonistický – čl. vyhledává to, co je mu libé a vyhýbá se tomu, co je mu nelibé), kognitivní model (potřeba poznávání, kt. umožňuje jedinci zacházet se svým prostředím, redukce kognitivní disonance, nesnášení informačního rozporu (buď nepřijetím informačního zdroje nebo změnou vnitřního systému informací), činnostní model (potřeba činnosti, v různých životních okamžicích jako hra, učení, práce, sociální kontakt, skrz činnost dosahování cílů, činnost je tedy sama sobě cílem a ne jen prostředkem dosažení cíle)
psychoanalytická – S.Freud
- konstantní množství energie, kt. pudy zaměřují na určité objekty (kathexe) – není-li dosaženo uspokojení energie se musí uvolnit jinak (sublimace, fantazie) – uvolnění energie blokuje princip reality a osobní morálka
- nevědomé tendence motivují chování (především běžné každodenní činnosti – nevědomé motivy se v nich projevují, ukazují, vyplývají na povrch) – objevení motivu: analogie s jevy chybných úkonů, kt. jsou symptomatické, analogie s určitými postoji (např. negativní hodnocení autority může poukazovat na konfliktní vztah k otci), konfliktní vztahy, traumatické události, fixace na určitém stupni vývoje libida a další události osobní historie, dynamika nevědomého chování se utváří kolem konfliktu a traumatu (uvědoměním si svého konfliktu dojde k vyřešení problému)
- dominance id vede k primitivní impu