Sociologie a ekologie

echnologie, omezení jednostranné profesionalizace)
Mezi oběma skupinami vládli určité rozpory, hlavně, co se týče vztahu k přírodě a jejím způsobu ochrany (hlubinná – potřeba pustiny, co největší plochy nezasažené člověkem, sociální ekologové vidí jen zájmy sociální , Bookchin – kritizoval hlubinné ekology z devastujícího pohledu na člověka )
William R. Catton – Přestřeleno
Potřeba nového sociologického paradigmatu, které by nám pomohlo uvědomit si, že kultura propůjčila člověku dočasné zdání, že je vyňat z platnosti ekologických zákonů. Jeho úspěšnost však navodila situaci, kdy tato zdánlivá výjimka z ekologických pravidel přestává platit. V roce 1982 vydává knihu Overshoot s podtitulem The Ecological Basis of Revolutionary Change. Základem jeho práce je koncepce „únosné schopnosti“ (carrying capacity) – jedná se o maximální zátěž, jakou určité prostředí ještě unese, má-li v něm daný druh dlouhodoběji existovat. Je-li tato kapacita překročena, aktivují se síly, které zátěž zničí.
Od průmyslové revoluce se lidský rod učinil z 90% závislým na pouze dočasné, natrvalo iluzorní či „přízračné únosné kapacitě“ (fosilní paliva). Podle něj je člověk schopen dočasně únosnou kapacitu prostředí překročit, např. pomocí obchodu (lokální nedostatek doplněn ze vzdálenějšího místa), technologie, petrochemického zemědělství atd. ale spotřebováváme tak velké množství neobnovitelných zdrojů a zamořujeme prostředí, čímž hrozí, že nebudeme moct vyprodukovat potraviny ani aritmetickou řadou (x Malthus). Vymření je jedinou odpovědí, kterou příroda reaguje na přestřelení. Jedinou šanci vidí v důsledné skromnosti a sebeomezování.
Od ekonomiky přírody ke kritice růstu
Ezra J.Mishan (The Costs of Economic Growth (1967), The Economic Growth Debate: An Assessment (1977) – shrnutí argumentů zastánců i odpůrců ideje blahodárnosti ekonomického růstu, poté autor podrobně analyzuje rostoucí nesoulad mezi vedlejšími výsledky ekonomického růstu a představami člověka o dobrém a kvalitním životě.
Hanzel Hendersnová ( Creating Alternative Futures: The End Of Economics ,1978) – kritizuje standardní ekonomické myšlení, podle něhož nejen čistý vzduch a čistá voda, ale také vlídné mezilidské chování, soudržnost obce, respekt vůči sociálním sankcím zůstává bez zvláštního ohodnocení, není do nich třeba investovat. Meze růstu napomáhají jejich rozkladu.
Herman Daly ( For the Common Good, 1989 – spolu s Johnem Cobbem) – na prvním místě jeho kritiky se ocitá indikátor hrubého domácího produktu – upomíná na tzv. vynucené výdaje, které nezvyšují kvalitu života, ale musí být investovány, aby tato kvalita nepoklesla a také na to, že logika ekonomické reprodukce může ohrožovat jak reprodukci přírodních ekosystémů, tak reprodukci některých základních sociálních hodnot ( rodina atd.), také tento inikátor nic nevypovídá o kvalitě života ---> index udržitelného ekonomického blahobytu (ISEW). Tržní ekonomika je sice šetrnější než netržní, ale nedokáže, ale nedokáže si poradit s únosnou kapacitou prostředí, která tu pro člověka existuje (lokální externality dokáže postihnout, ale ne pervasivní externality (globální oteplování, ozónová díra, celosvětová redukce biodiverzity). Autor kritizuje jako pohled ekonomiky na člověka jako na homo economicus, jenž je podle logiky ekonomického uvažování zcela asociální. Kritika etnocentrismu a konzumerismu.
Niklas Luhmann: Rezonance subsystémů
Šlo mu o to rozpracovat, jak společnost reaguje na problémy životního prostředí.Základ je jeho teorie strukturní diferenciace moderní společnosti do různých funkčních systémů. Analýzu těchto struktur staví na koncepci rezonance. Každá z uvedených oblastí společnosti je naladěna na jinou frekvenci a tentýž podnět rozezvučí každou z nich právě jen v jejím omezeném frekvenčním pásmu. Základem společnosti je tedy komunikace. Příroda nemá žádnou možnost na sebe upozornit, jelikož není schopna komunikovat, proto, chceme-li, aby byli ekologické problémy řešeny musíme o nich mluvit a to v binárním kódu na který je ta určitá struktura naladěna ( věda – ano/ne, právo – právo/bezpráví, ekonomika- mít/nemít, politika- účast na moci/bezmocnost). K uším ekonomů tedy nepronikne nic, co nerezonuje právě v poloze mít/nemít, platit/neplatit)
Ulrich Beck – Riziková společnost
Moderní společnost, jak ve své kapitalistické, tak socialistické podobě, systematicky produkuje svá vlastní ohrožení. Ekologický problém je problémem naší společnosti a jejich institucí. Dnes je hlavním zdrojem rizik nikoliv nevědění, nýbrž vědění, nadměrné ovládání prostředí.V dnešním globálním světě ovládá společnost neustálý strach, hrozba rizik se stala všudypřítomná, ale přitom nekontrolovatelná. U některých se snažíme pak jen likvidovat alespoň následky, což tvoří cestu k možnostem výdělku některých firem (reklama – stále častěji upozorňuje na hrozbu něčeho). Tato rizika jsou beztřídní, rozdíl je snad jen v tom, kdo byl rizikem zasažen a kdo ještě ne.
Věda je v diagnóze moderních rizik bezmocná, nedokáže říct s určitostí, zda existují či ne. Také různá úřední opatření, typů limitů se rovná uznání, že cílem není zamezit otravování přírody, ale pouze dávkování tohoto travičství.
Dnešní společnosti jsou moderní jen polovičatě, jelikož nedokážou některé své teze prosadit v praxi ( demokracie v rámci militarizovaných uzavřených států, tržní ekonomika je založena na netržních subjektech- domácnostech a rodinách atd.). Sféry vědy a ekonomiky se vymanily z faktického vlivu politiky, ohniska dnešní politiky by se měli přesunout jinam, tzv. subpolitizace společnosti – vznik různých občanských iniciativ.