Sociologie a ekologie

iologií a ekologií:
Otis. D. Duncan a Leo F. Schnore – termín „ekologický komplex“ – základní čtveřice klíčových slov: populace, prostředí, technologie, organizace. Organizace je vlastnost určité populace, ta se mění v rámci technologických, demografických a environmentálních tlaků » snaha popsat i jiné než městské fenomény.
Kritiky: Kunkel – není dostatečně definován druh, fyzické prostředí, ani aspekty sociálního života, June Helm – etnocentrismus,Gibbs, Martin – předchozí studie působí dojmem, jakoby lidská společnost existovala bez kontaktu s okolním prostředím, málo zkoumají způsob obživy a disperzi zdrojů
Využití ekologie při výkladu dílčích sociálních jevů:
- snahy o výklad chudoby, migrace, vztah mezi pracovními příležitostmi v komunitě a vzestupem či poklesem počtu obyvatelstva

Populační ekologie organizací
Nový způsob použití ekologického vědění – důraz na limitovanost zdrojů a objevení koncepce únosné kapacity prostředí pro sociologii.
Badatelé M.T.Hannan a J. Freeman se ptají proč existuje ve společnosti tolik druhů a typů organizací, proč jich není více nebo méně » odmítají model adaptace, ale přijímají ekologický model selekce – v procesu selekce přetrvávají jen organizace, které se dokáží v daném prostředí prosadit v konkurenčním boji s druhými. Zvýrazňují změny vnějšího prostředí, ne snahy o vnitřní řízení. Kapacita prostředí i zdroje jsou pro každou formu organizací vždy pevné a konečné. Metodologický problém vymezení tak širokého pojmu organizace a také pojmu niky.
Lépe jsou na tom starší organizace a organizace, které nejsou tak dynamické a nepodléhají tak lehce výkyvům a změnám.
Část druhá: Ekologie jako varování
Druhá část knihy se zabývá výčtem varování,jenž předkládají autoři z nejrůznějších vědních oblastí, ať už se jedná o limity naší planety či nová rizika. Řešení se hledá v individuální oblasti, ve změně způsobu života člověka, na úrovni podsystémů, kde působí nová sociální hnutí a na globální úrovni, kde se vytváří pojem trvalé udržitelnosti.
Meze růstu
Obava z toho zda ekonomický růst na jedné straně a vzrůst populace na straně druhé nepředstavují příliš velkou zátěž pro přírodní ekosystémy. Tato obava se vine všemi vědními obory – ekonomikou, filozofií, etikou, právem, teologií, politologií, sociologií jen málo.
Práce a badatelé:
Rachel Carsonová – Mlčící jaro (1962) – popisuje drastické dopady používání chemikálií a především DDT v zemědělství » nutnost naučit se sdílet Zemi s jinými stvořeními.
- obava před přelidněním – Georg Borgstrom, Paul R. Ehrlich
- ekonomové – Kenneth E. Boulding (Země se podobá uzavřené lodi s omezenými zásobami a s omezenými možnostmi znečišťovat prostor), Edward Goldsmith (1972) – navrhuje konkrétní opatření – ekologické daně, obnovitelné zdroje atd.
Římský klub – skupina prominentních vědců z různých oborů, jež zformoval v roce 1968 Aurelia Pecceie. Pod vedením Donelly a Dennise Meadowsových vypracoval kolektiv 70 vědců první zprávu římského klubu publikovanou v roce 1972 pod názvem Mlčící jaro – studie zkoumá vztahy mezi pěti faktory růstu – populací, kapitálem, produkcí potravin, těžbou neobnovitelných zdrojů a produkcí znečištění, to vše v rámci konečných parametrů naší planety. Přitom tyto parametry, tzv. „únosná kapacita“, jsou vztaženy k předpokládaným světovým zásobám zdrojů a ke schopnosti ekosystémů absorbovat doprovodné znečištění.
Garrett Hardin – Tragédie obecní pastviny (1968 – kritizuje liberální principy svobody, sledováním soukromých zájmů vede ke zruinování zdrojů, pastvina – počet dobytku překročí únosnou kapacitu prostředí – výnosy klesají – nový dobytek – opět úbytek atak se to opakuje)
- kritika křesťanství – zavedlo dualitu mezi člověkem a přírodou, vykořisťování přírody není to, co vykořisťování člověka – Lynn White, John Cobb, John Passmore
- etika – mají ostatní živé organizmy svou vlastní vnitřní hodnotu?Jak velké osobní oběti ve prospěch těchto druhých jsou morálně ospravedlnitelné?
- právo – ochrana přírody, zvířat ( Singer, Stone)
- Schumacher
- F. Capra – Tao fyziky (1975) – vysvětluje revoluci, k nichž dochází ve fyzikálních vědách, a která podle jeho názoru, sbližuje vědu s filozofií východních náboženství na základě poznání vzájemné spojitosti všeho dění, jež je ovšem základem ekologického přístupu, Bod obratu – zde se snaží vyložit, jaké změny nový pohled na svět znamenal, pokud by byl použit na výklad sociálních struktur.
- sociologie – William Burche – upozorňuje na plýtvavost ideologie růstu, ať již formulovaná ve své kapitalistické či socialistické podobě. Jean Baudrillard – čím více konzumu je nabízeno masám, tím větším přepychem se stává možnost kontaktu s relativně nedotčenou přírodou.
Sociální ekologie a ekologie hlubinná
V této kapitole se autor zabývá některými rozpory mezi sociálními ekology v čele s Murrayem Bookchinem, kteří tvrdili, že naše ekologické problémy jsou v podstatě sociální problémy a jejich řešení vyžaduje sociální změnu (zbavení se nerovnosti, autority, hierarchie a podpora všeobecné diverzifikace – malá soběstačná zahradní městečka místo velkoměst atd.) a mezi hlubinnou ekologií, která se opírá především o změnu lidských hodnot ( Naess - zbavení se antropocentrismu – přestat se vydělovat z přírodního prostředí a stavět do opozice vůči němu, uznání přírodě její vlastní hodnotu, ochrana života, ať už se jedná o řeku jako celek či o každého jednotlivce ---> člověk, který nedospěje k vědomí ekologické souvislosti, je tedy člověk nerozvinutý, deformovaný, odcizený svým nejlidštějším potencím...dále navrhuje společenské změny – oddělení vědy od státu, decentralizaci, soběstačnost, měkké t