Sociální psychologie

polu nějak souvisí- efekt falešného koncenzu – lidé mají tendenci vnímat svoje chování jako typické a předpokládají, že jiní lidé mají podobné postoje, dělají podobná rozhodnutí a chovají se víceméně stejně- priming (vybuzení) – aktivace určitých schémat, kdy expozice podnětu ovlivňuje interpretaci nové informace7. okruhJá má 3 složky:kognitivní (poznávání)emocionální (prožívání)konativní (chování)Jáská zkušenostsvoje já je bezprostřední a jedinečné, tato zkušenost je jedinečná, nesdělitelná a nepřenositelná.zákl.je pocit, který člověk identifikuje jako nedílnou součást sebe, při další konfrontaci s dřívější zkušeností se vědomí vlastního já rozšiřuje a nabývá nových kvalitdvojakost jáství - já si uvědomuji sám sebe – já jako činitel, jako poznávající – subjekt činnosti i prožívání „knower“ „I“ a já jako předmět vlastního poznávání „known“ „me“. Komplexní označení je SELF podle W.Jamese a odvozuje se na „I“ a „me“.Činné já- W. Damon a D.Hart – zákl.atributem já je to, že je činitelem a nositelem vůle, což je kvalita, která zajišťuje spojitost a unikátnost osobní zkušenosti- coctail party phenomenom – schopnost uvědomit si a postřehnout osobně relevantní podněty v komplexním prostředí – pro naše činné já je to, co se týká našeho já, v určitém momentě to nejdůležitější v celém soc.prostředí- ztrácí-li člověk paměť, ztrácí i integritu vlastní osobnosti- sebeprodukční efekt – self-generation effect – to, co člověk aktivně vytváří, si pamatuje daleko snáz než to, co přijal pasivně, stejně tak jako podněty vztažené k vlastnímu já- sebezapojující efekt – ego-involvement effect – to, co je spojeno s dosud trvajícím úkolem se vybavuje snadněji než to, co se vztahuje k již splněným úkolůmJá jako subjekt vlastní reflexe- vědomé sebepoznávání, sebehodnocení a seberegulace jsou součástí sebereflexe- self–system = sebesystém nebo jáský systém- self-concept = sebepojetí – kognitivní obsah, struktura sebereflexe i „já“ jako objekt- self-evaluation = dílčí výsledek sebehodnocení- self-esteem = globální či celkové sebehodnocení- self-worth = hodnota vlastního já- seberegulace – vliv „já“ na jednání a chováníJáské reprezentace- mají různou subjektivní důležitost a stabilitu, ty důležitější tvoří přirozené jádro sebepojetí- z hlediska pozitivnosti a negativnosti můžeme mluvit o dobrém a špatném „já“- z hlediska časové lokalizace můžeme rozlišit:minulé já – poznamenáno sebevztažným a egocentrickým efektem - sklon k benefektanci – s odstupem času sami sebe vidíme jako efektivního a kompetentního činitele - „hindsight bias“ – tendence myslet si po nějaké události, že jsme to předem věděli- přítomné já – produktem minulé zkušenosti a aktuální sebepercepce a introspekce - na základě sebepercepce lidé dospívají k vědomí vnitřních stavů (D.J.Bem) – podle sebe soudí ostatní - introspekce analyzuje vlastní prožívání nebo hledá motivy- budoucí já – vyvozeno z reprezentací minulých a přítomných já - ideální já (ideal self) – jaký bych chtěl být - požadované já (ought self) – požadavky a normy společnosti - nechtěné či nežádané já (undesired self)- soukromé a veřejné sebeuvědomění či já – rozlišení mezi intrapersonální a interpersonální (vztahovou) reprezentací já- lidé s vysokým soukromým já (private self) – často používají introspekci- lidé s vysokou mírou veřejného já (public self) – si často uvědomují svoje chování v soc.situacích, obvykle jim hodně záleží na mínění osob, které považují za důležité (significant others)- možné já = possible selves – H.Markusová a P.Nuriusová – přání, sny a touhy do budoucnaKognitivní složka sebepojetí- sebepojetí jsou poznatky a přesvědčení o sobě samém- sebeschéma = self-schemas – H.Markusová – vodítka, podle kterých posuzuje informace relevantní k vlastnímu já, jsou výsledkem generalizace opakovaného procesu sebepercepce a kategorizace- model sebepojetí jako paměťové struktury – J.F. Kihlstrom – já je uloženo v paměti jako struktura znalostí a zkušeností tzv. prototyp já. - dotazníkové metody o zjištění sebepojetí nejsou tak relevantní – ve svém výzkumu CH.Gordon zařadil na základě volných odpovědí na otázku „kdo jsem“ do 5 skupin- podle M.Blatného – tzv. mnohostranné sebepojetí je žádáno dnešní společností- podle P.Linvilleové ti lidé, co mají komplexní sebepojetí (self-complexity) zvládají životní zklamání lépe než ti, co definovali sami sebe pouze v několika oblastech a rolíchEmocionální složka sebesystému- prožívání a hodnocení je téměř vždy propojeno s nějakým obsahem- sebediskrepanční teorie T.E. Higgins – souvisí se sebepojetím, prožívané emoční stavy souvisí s vlastní sebereflexí - pracuje s reprezentacemi skutečného, ideálního a požadovaného já, pokud existuje velký rozpor mezi tím, jak se vidíme a jací bychom si přáli být, jsme zklamáni, frustrováni, při rozporu mezi tím jací jsme a očekáváním ostatních cítíme depresi, stud nebo úzkostSebediskrepanční teorie T.E.HigginseTeorie dává do souvislosti prožívané emoční stavy a vlastní sebereflexi.a) chtěná představa (jaký bych chtěl být) – ideal selfb) požadované chování (jaký bych měl být) – ought selfc) reálně uvědomovaný stav (jaký jsem) – actual self=> vina a úzkost = rozpor mezi tím, jaký jsem a jaký bych měl být => smutek a deprese = rozpor mezi tím, jaký bych chtěl být a jaký jsem- sklon k benefektanci – potřeba si udržet kladné hodnocení a pozitivní vztah k sobě- tendence pro ochranu sebehodnocení – bask in reflected glory, belief in a just world, defensive attributions, downward social comparison, self-affirmation theory, self-handicaping- globální sebehodnocení nezávisí jen na součtu dílčích hodnocení, ale také na momentálním emocionálním naladění- pozitivní vztah k sobě je obvykle spojen se strukturovaným, jasně vymezeným sebepojetím, které je relativně stabilní a vnitřně konzistentní, lidé, kteří se hodnotí méně pozitivně, mají méně komplexní strukturu sebepojetí, jsou méně flexibilní (reorganizace a přehodnocování info o sobě).Konativní složka sebesystému- sebeprezentace souvisí se sebepoznáním a sebehodnocením, ale v běžných situacích se chováme i rutinně tak, že za naším jednáním jsou jáské motivy, které vyplývají z potřeby potvrdit si vlastní sebepojetí a sebehodnocení a jednak z potřeby vyvolat určitý dojem.- strategie zavděčení (ingratiation) – pro získání náklonnosti druhých užíváme lichotky atd.- strategie příkladnosti (exemplification) – prezentace morálních kvalit pro zvýšení vlastní ceny, touha být vzorem- strategie sebepovýšení (self-promotion) – snaha být vítěz pro větší soc.atraktivitu, prestiž a sílu- strategie zastrašování (intimidation) – prezentace vlastní síly a hrozby druhým- strategie pokorného chování (supplification) – cílem vyvolat v druhých zodpovědnost a pocit viny- self-verification theory – William Swann – tendence důvěřovat vlastní i negativní představě o sobě- sebemonitorování = self-monitoring – M. Snyder – tendence k vylaďování vlastního chování na požadavky druhých s cílem vyvolat co nejlepší dojem v očích druhých, vysoký sebemonitoring – lidé ovlivňováni okolím, kontrolující emoce, nízký monitoring – postoje korespondují s chováním, větší předvídatelnost chování)- vědomí vlastní účinnosti = self-efficacy – A.Bandura - důvěra ve vlastní schopnosti– přesvědčení o schopnosti organizovat a uplatnit takové jednání, které povedou k dosažení výsledku. - sociálně kognitivní teorie seberegulace – aktivní podíl jedince na vytváření vlastních standartů nebo norem, děti vycházejí z toho, jaké standarty mají rodiče samy pro sebe a jaké vyžadují od nich, podle toho je modelují spolu s procesem socializace, která je nutí k seberegulaci.8. okruhIdentita„Silné“ koncepce identity – vychází ze stejnosti osoby v čase a stejnosti osob tvořících sociální společenství.„Slabé“ koncepce identity – považují identitu za měnící se podle situace, času, místa a okolností, představují více či méně uvědomované představy, které má o sobě sama osoba.Sociální identitu určuje sociální příslušnost, členství v určité kategorii lidí.- původní význam slova identita byl totožnost, stejnost, ale také individualita a osobnost.- politika identity – v USA nová sociální hnutí, boj proti diskriminaci, hnutí za lidská práva.Identita v naší kultuře má tyto charakteristiky: autenticitu, integritu, kontinuitu, relativní stejnost v čase, sebedefinování, definování jinými, odlišnost od jiných, uvědomění si odlišnosti, afiliaci s lidskými společenstvími, uznání, úcta, důstojnost, hrdost, respekt, čest, jisté konání lidí.Identita – sociální vnější – je více objektivní, sociální příslušnost, členství v jisté kategorii lidí - osobní vnitřní – sebedefinice, sebevnímání, uvědomované představy jedince o soběTeorie ego identity – E.H.Erikson (patří do silných koncepcí)- identita se utváří spojením identifikací z dětství, současných identifikací a základních životních závazků- self identita = součástí organizace sebevnímání- ego identita = psych.mechanismus, který umožňuje narůstání jistoty, že vlastní schopnost udržet vnitřní stejnost a kontinuitu se rovná schopnosti udržet vlastní smysl stejnosti a kontinuity pro jiné- při formování ego identity 4 aspekty:krize identity – výsledek vývoje v pozdější adolescenci je buď dosažení ego identity nebo konfuze identity, napětí mezi těmito póly znamená tápání a hledání, proto jde o kriziinstitucionalizované moratorium – v období adolescence je jedinci umožněno experimentovat s hodnotami a zkoušet si role dospělého, aby vznikla životaschopná identitaboj mezi egem a superegem o dominanci v osobnosti – čím je tento boj těžší, tím obtížnější bude krize identity, optimální je dominování egastupně hodnotové orientace – tři stupně – ti co věří v autoritu, různé asimilace jedince (je třeba se rozhodnout pro jednu), etické stadium - jedinec si uvědomuje zodpovědnost za svoje činy Stavy identity podle J.E. Marcii- pro styl formování identity jsou důležité: a) krize (pochybnosti o rodiči definovaných cílech a hodnotách) jako aktivní zkoumání, hledání a rozhodování se o závazku b) závazek – výběr osobních cílů a hodnot, pro které se jedinec angažujedifuzní stav identity – jedinec nezačal vyvíjet identitu, nemá systém závazků, nehledá je ani nezkoumástav předčasného uzavření – jedinec převzal hodnotové systémy většinou od rodičů, silné závazky identity si vytvořil bez aktivního sebezkoumání nebo krizemoratorium – jedinec zkoumá alternativy, ale ještě nedospěl k pevným závazkům identitydosažení identity – jedinec, který dospěl ke stabilnímu systému závazků po aktivním bádání a krizi identity- předpokládaný průběh: difuze, předčasné uzavření, moratorium a dosažení identityTeorie identity v symbolickém interakcionismu – S. Stryker– mnohoaspektová a mnohovrstvová hierarchická soustava internalizovaných rolí (identit), které se člení podle výraznosti a podle významnosti:1) výrazné identity – pomáhají udržovat rovnováhu v konání, i rutinně v mnoha rozličných situací2) významné identity – označuje je rozsah, ve kterém obraz sebe sama v roli odpovídá ideálnímu já;- spojení mezi identitou a chováním v roli a výkonem v roli, přičemž identita ovlivňuje chování v roli a naopak, tyto teorie se více vztahují k sociální identitě osoby.Stryker rozpracoval sociologickou teorii G.H.Meada, podle Meada je identita = self sociálního původu, nazývá ji sociální já; proces vytváření sociálního já je proces interakce s druhými lidmi, během této interakce si vyměňujeme s druhými urč. symboly a významy (např. gesta, slova), přičemž symboly mohou být dvojího druhu – verbální a neverbální; tato výměna symbolů umožňuje porovnávat reakce adresáta se záměrem toho, jenž symboly vysílá (tyto symboly jsou vysílány ve formě pohledů či gest), jestliže adresát reaguje tak, jak já předpokládám, znamená to, že jsem jej pochopila, že jsem se přenesla do jeho pozice, že se dovedu vcítit => s odstupem času bych se měl být schopen pohlížet na sebe z pohledu těch druhých, hodnotit své jednání z jejich pohledu => tzn. souhlasit se sebou nebo sebe odsoudit; výsledkem tohoto procesu je, že se stanu sám pro sebe subjektem, vytvořím si svou sociální identituTeorie sociální identity – H.Tajfel- jedinci jsou motivovaní dosáhnout a udržet si vysoké sebehodnocení osobní i skupinové, jako členové skupiny, takže kromě udržení pozitivní osobní identity si udržet i pozitivní sociální identitu- proto se příznivci jedné skupiny srovnávají se skupinou druhou, aby vynikali- může vysvětlovat předsudky a diskriminaci vůči jiné skupině a to hlavně z důvodu udržení si pozitivní sociální identityEtnolingvistická teorie identity – H.Giles a spol.- vychází z koncepce Tajfela- za hlavní kritérium, kde se členové skupin srovnávají je jazyk – snaha o používání jazyka dominantnější skupiny- skupinová vitalita – schopnost skupiny přežít jako odlišná a aktivní kolektivní entita v prostředí více skupin- vysvětluje dynamiku vztahu mezi jazykem a sociální identifikací a identitouProcesy konstruování identity etnometodologie H.Garfinkela – funkce a reprodukce spol.řádu v běžném životě lidídramaturgický interakcionismus E.Goffmana – vyjadřování schopností lidí, s pomocí kterých ovlivňují jiné, prezentování sebe sama, přesvědčivost ovlivňuje druhé v posuzování vlastnostíkonstruktivistický přístup G.Kellyho – lidé interpretují svoje prostředí, vytvářejí si mentální obrazy k pochopení světa a sebe samýchpraktická hermeneutika a teoretický konstruktivismus K.J. Gergena, J.Shottera a R.Harrého – lidé preferují různé aspekty své soc.identity podle situace, hrají své role, takže těžko říct, že to co vidíme je jejich identitaAnalýza struktury identity podle P.Weinreicha- identita je komplex procesů, prostřednictvím kterých lidé konstruují a rekonstruují sebe a své příslušnosti k sociálním skupinám a jevům- identifikovat s jinými lze – empatickou identifikací - rolovou modelovou identifikací- sestavil počítačový program pro zjišťování identity IDEX (identity exploration)Získávání identity jedincem podle R.F. Baumeistera- jedinec srovnává svojí subjektivní identitu s objektivní identitou ze soc.prostředí a snaží se o rovnováhu mezi nimi = jinak dochází k pocitu ohrožení vlastní identity- rozlišuje charakteristiky připsané (pohlaví, barva pleti) a získané (povýšením, rodičovstvím) a vybrané nebo zvolené