Sociální psychologie

rakcionismus – E.GoffmanSoustředí se na vyjadřovací schopnosti lidí, pomocí kterých ovlivňují jiné lidi; lidé jsou „herci na jevišti“ a prezentování sebe a svých akcí před ostatními lidmi je „dramaturgický problém“.Přesvědčivost výkonu má vliv na to, jaké vlastnosti mu lidé přisoudí a jaké přisoudí sám sobě. Identita je spoluurčena:a) osobností – vnitřní sebevymezeníb) výkonemS. Stryker – interakcionistický přístup – založený na spojení teorie rolí a symbolického interakcionismu- pro lidské bytí je určující schopnost vytvářet a užívat symbolické systémy zejména jazyk, chování je třeba zkoumat v kontextu významů a symbolických systémů, etnometodologie se snaží poznat metody, pomoci kterých si lidé vytvářejí představy o skutečnosti a konstruují sociální realitu- teorie identity – mnohoaspektová a mnohovrstvová hierarchická soustava internalizovaných rolí (identit), které se člení podle výraznosti a podle významnosti:1) výrazné identity – pomáhají udržovat rovnováhu v konání, i rutinně v mnoha rozličných situací2) významné identity – označuje je rozsah, ve kterém obraz sebe sama v roli odpovídá ideálnímu já;- spojení mezi identitou a chováním v roli a výkonem v roli, přičemž identita ovlivňuje chování v roli a naopak, tyto teorie se více vztahují k sociální identitě osoby.Teorie identity v symbolickém interakcionismu – S.StrykerStryker rozpracoval sociologickou teorii G.H.Meada, podle Meada je identita = self sociálního původu, nazývá ji sociální já; proces vytváření sociálního já je proces interakce s druhými lidmi, během této interakce si vyměňujeme s druhými urč. symboly a významy (např. gesta, slova), přičemž symboly mohou být dvojího druhu – verbální a neverbální; tato výměna symbolů umožňuje porovnávat reakce adresáta se záměrem toho, jenž symboly vysílá (tyto symboly jsou vysílány ve formě pohledů či gest), jestliže adresát reaguje tak, jak já předpokládám, znamená to, že jsem jej pochopila, že jsem se přenesla do jeho pozice, že se dovedu vcítit => s odstupem času bych se měl být schopen pohlížet na sebe z pohledu těch druhých, hodnotit své jednání z jejich pohledu => tzn. souhlasit se sebou nebo sebe odsoudit; výsledkem tohoto procesu je, že se stanu sám pro sebe subjektem, vytvořím si svou sociální identituKritická psychologie – je zaměřena proti ortodoxní psychologii, otevírá nová paradigmata, angažuje psychologii v obecnější společenských tématech, znakem je interdisciplinarita a transdisciplinarita, klade důraz na konstrukci reality, předmětem zkoumání je diskurz (psané nebo mluvené slovo), volí kvalitativní metody.4. okruhsémantický diferenciál – Osgood- metoda ke zjišťování konotativního významu slov, při níž vyhodnocuje jedinec s pomocí bipolárních adjektiv slova, jejichž subjektivní význam by mohl být z výzkumných nebo psychoterapeutických důvodů důležitý. Dvojice protikladných adjektiv jsou koncovými body sedmibodových škál, na kterých jedinec zaznamená subjektivní význam daného slova.- konotativní význam je sycen třemi faktory:1) faktor potence – např.silný-slabý, hrubý-jemný2) faktor hodnocení – např.dobrý-špatný, krásný-ošklivý3) faktor aktivity – např.rychlý-pomalý, aktivní-pasivní, bystrý-tupýŠkála stejně se jevících intervalů – ThurstoneMetoda stejně se jevících intervalů (Thurstone) - ve 20.letech vyvinul intervalové škály na měření postojů (škála pomocí níž se zařazuje objekt na základě měření do jedné z několika kategorií, které jsou tvořeny stejně velkými úsekyŠkála sumovaných odhadů – Rensis Likert- sesbírá se velký počet výroků, které jsou ve vztahu k předmětu, ty se předloží skupině subjektů, která je schválí nebo neschválí, určí se celkové skóre pro každého jednotlivce shrnutím jeho odpovědí na všechny položky, uvedeným kategoriím se přisoudí hodnoty 5,4,3,2,1 u příznivých položek a obrácené hodnoty u nepříznivých k výběru nejvíc diskriminujících položek; na stupnici se ponechají ty položky, které mají nejvyšší korelace- hojně využívaná dotazníková metoda sběru dat k měření postojů- reaktivní metoda, při pouhé měření proměnné může vyvolat její změny- každá položka zařazená do metody má vztah k objektu postoje- respondent vyjadřuje svůj postoj na 5bodové škále vyjadřující souhlas-nesouhlas s položkou- získaná data jsou zpracována psychometrickým postupemsociometrie – MorenoVýzkum struktury vzájemných vztahů v malé sociální skupině. Metoda zjišťování sociálně-emocionálních vztahů mezi členy skupin, cesta ke zjištění sympatií a antipatií ve skupině. Člověk hodnotí svou pozici ve skupině i pozici jiných lidí ve skupiněotázkou položenou v rozhovoru nebo dotazníku usuzujeme na kvantitu, kvalitu i strukturu vnitřních vazeb uvnitř malé skupinysociopreferenční chování = sociálně výběrové chování (některé lidi v interakci přijímáme někoho ne a někdo nám je lhostejný = indiferentní)sociální skupina musí: mít společný cíl a musí interagovat (setkávat se) – ostatní seskupení, která nemají tyto znaky jsou kategorieSociometrie je soubor technik, které slouží k zachycení údajů o sociální struktuře skupiny a tato struktura je určena sociopreferenčními vztahy.Moreno – 1934 vydal základní dílo sociometrie „Kdo přežije“ – sociometrie jako teorie (30./50.léta) znamenala mikrorevoluci v sociologii, neboť znamená příklon k analýze mikrostrukturyjak provádět sociometrický výzkum – nejdříve musíme zkonstruovat sociometrický nástroj = test (speciální dotazník, který obsahuje otázky, jimiž měříme sociopreferenční chování); tato technika se zaměřuje na malou skupinu okolo 20 – 30 lidí, musí to být uzavřená skupina (musí se vědět, kdo do ní patří a kdo ne); skupina by měla existovat nějakou dobu (alespoň 6 měsíců), proto aby se v rámci formální skupiny mohla projevit její neformální struktura => sociometrie v rámci formální skupiny zkoumá neformální vztahynástroj, kterým sbíráme data (jednotlivé položky v dotazníku) je založen na 3 kritériích:reálné kritérium – mapuje reálné aspekty života skupiny – zjišťuje, které osoby preferují určité aktivity (př. koho by jste si zvolil z této skupiny za spolupracovníka)potenciální kritérium – ptáme se na příklady chování, jež by mohlo nastat, ale nemuselo (př. pusty ostrov – které 3 lidi bych si tam vzal)socioemotivní kritérium – ptáme se např. koho máš z této skupiny nejraději a kdo je nejmíň oblíbenmetody sociometrické analýzysociometrické matice: matice je pravoúhlé uspořádání čísel nebo jiných symbolů; v sociometrii se zabýváme čtvercovými n×n maticemi, kdy a je počet osob ve skupině, řádky matice označíme i a sloupce j; je to tedy matice čísel, která vyjadřuje všechny volby členů skupiny v jakékoli skupině (volba je reprezentovaná 1, nepřítomnost volby 0, odmítnutí -1)3 druhy voleb: 1) prostá = jednosměrná (i volí j, ale j nevolí i; i -> j)2) vzájemná = dvousměrná (i volí j a také j volí i; i j)3) bez volbyVzájemné volby jsou důležité, neboť nám podávají informaci o skupinových vztazích a struktuře skupiny.sociogramy nebo směrové grafy – diagramy nebo přehledy voleb, provedených ve skupinách; jsou používány za předpokladu, že skupina není příliš velká; směrový graf se může použít na jakoukoli situaci, kdy jsou i a j v nějaké relaci (např. i ovlivňuje j, i je přítelem j ); „klika“ – 3 nebo více jedinců, kteří vzájemně volí jeden druhého; směrové grafy a matice vyjadřují totéžsociometrické indexy – jsou jednotlivá čísla vypočtená ze 2 nebo více čísel vytěžených ze sociometrických dat; označují sociometrické charakteristiky jedinců5. okruh + 6. okruhSociální poznávání – meziosobní percepce, atribuční procesy, sociální schémataSpecifika sociálního poznávání – poznávání soc.objektu tj. osoby nebo skupiny osob, jejich interpersonální vztahy a jiné soc.jevyTeorie utváření dojmu o osobě- asocianistický přístup – pojetí percepce zespodu nahoru (fyzické znaky, způsoby chování) - kognitivní algebra N.H.Anderson – celkový dojem o osobě na základě sčítání hodnot za jednotlivé rysy- konstruktivistický přístup – percepce shora dolů - existence centrálních rysů S.E.Asche tvoří hlavní dojem o osobě, která je vnímána gestalticky, existují i periferní rysy, které dojem neovlivňují- koncepce zahrnující oba přístupy : duální model procesu formování dojmu M.B. Brewerové – nejprve proběhne automatický klasifikační proces identifikace (věk, pohlaví), další proces ovlivní, zda je osoba důležitá, pak pokračuje proces sbíráním dalších informací k vytvoření dojmu - kategorizace a personalizace jsou 2 vzájemně oddělené procesy spojitý model procesu formování dojmu S.T. Fiske a S.L. Neuberg – nastolení rovnováhy mezi kategorizací a individualizací Co ovlivňuje vytváření dojmu:efekt primárnosti – rysy zaznamenané jako první mají větší vliv, eliminován je důležitostí posudku a dostatkem časuefekt novosti – větší vliv mají pozdější informaceefekt rozptýlení – vliv určitého chování je slabší když je podaná v kontextu dalších nesouvisejících informací než když je podaná samostatněnápadnost chování a fyzická nápadnost – negativní nebo extrémní chování upoutává větší pozornost a má silnější vliv na formaci dojmuAtribuční procesy - vnímání kauzality a důsledky tohoto vnímání- Fritz Heider – přisuzování příčin lidského chování – dichotomie příčin lidského chování se dělí na interní (vnitřní, dispoziční) a externí (vnější, situační), přičemž lidé mají tendenci dispozičním příčinám přisuzovat větší význam než příčinam situačním (zaměření pozornosti více na druhé lidi než na situaci)Průkopníkem teorií atribucí je F.Heider (1958) , který zastává názor, že lidé se chovají jako „naivní vědci“ – shromažďují informace a na jejich základě formulují teorie o jejich možných příčinách -> identifikace těchto příčin je procesem atribuce. Podle něj dáváme přednost příčinám, které jsou stálé a trvalé, před příčinami, které jsou jen přechodné- E.E. Jones a K.E. Davis – teorie odpovídajících závěrů (correspondent inferences) = atribuce je korespondující, když dispozice přisuzovaná aktérovi koresponduje s chováním, od kterého je tato dispozice odvozenaLidé vycházejí z předpokladu, že osobnosti člověka odpovídá také jeho chování, proto z jeho chování usuzují na jeho osobnost. Takže usuzují na dispoziční příčiny z chování, které je záměrně volené a neočekávané, to nám o člověku řekne nejvíc. - motivační faktory – hédonická relevance – když má chování pozitivní nebo negativní důsledky na pozorovatele, čím více je hédonicky relevantní, tím má větší vliv na pozorovatele - personalismus – když se pozorovatelé domnívají, že výsledky jednání byly specificky zaměřené na ně samotné- H.H. Kelley – kovariační teorie = komplexní pohled na vyvozování interních nebo externích příčin atribucí Zaměřuje se na otázku, za jakých podmínek lidé přisuzují interní nebo externí příčiny chování druhých lidí a vychází z komplexnějších a dlouhodobějších informací jak o aktérovi, tak o pozorovaném chování. Jde o kombinaci (kovariaci) toho, jak se člověk chová, když se octne vícekrát ve stejné situaci (konzistentnost chování), jak se člověk chová v jiných situacích (distinktivnost) a toho, jak se chovají ostatní ve stejné situaci (koncenzus).Kauzální schémata – princip zmenšení – princip zvětšení .......jenom pojmy!Atribuční tendenceActor/Observes difference – odlišný přístup k přisuzování příčin chování mezi aktérem situace a pozorovatelem – zkreslení, kdy pozorovatel situace má tendenci vysvětlovat chování aktéra jeho dispozicemi (činí zákl.atribuční chybu), zatímco aktér sám připisuje vlastního chování spíše situační příčiny. Důležitou úlohu zde hraje dostupnost informací – aktér má o svém chování více informací než pozorovatel, a percepční nápadnost – přeceňování snadno dostupných informací (pozorování aktéra).Základní atribuční chyba - Lee Ross – lidé mají tendenci při interpretaci chování druhých lidí podceňovat situační vlivy a přeceňovat vliv dispozičních příčinLidé přisuzují příčiny ve dvou krocích – rychlé a automatické vyvození příčin lidského chování (teorie korespondujícího chování), navazuje zpřesnění posouzením situačních příčin, což vyžaduje čas a úsilí. Pokud nedojde ke druhému kroku, dojde k základní atribuční chybě. Sebeochranné atribuce – tendence aktérů připisovat úspěch sobě samému a neúspěch situačním faktorům.Egocentrická tendence – při spolupráci na skupinových projektech si při úspěchu člověk připisuje zodpovědnost, při neúspěchu odpovědnost druhým.Tendence nápadnosti – větší odpovědnost připisována těm, kteří se nějakým způsobem odlišují od druhých.Sociální schémata a organizování dojmů- schémata nám pomáhají zjednodušovat a organizovat poznatky, jsou to soubory informací uložené v paměti- schéma osoby (prototypy) – kategorizování jiných, poznatky o vlastnostech a jejich propojení (implicit personality theory) na základě málo informací- schémata sebe sama - scénáře – např.návštěva restaurace (sled určitých kroků)- schémata sociálních rolí – např.lékař atd.- schémata pro sociální skupiny (stereotypy) – o etnických skupinách, o ženách a mužích atd., pokud se týkají nás samotných, tak jsou to autostereotypy a pokud se týkají jiných, tak to jsou heterostereotypy.- duální reprezentace (T.K.Srull a R.S.Wyer) – u člověka, který se chová laskavě si zapamatujeme konkrétní chování a také dojem, že je laskavý. Pokud zapomeneme konkrétní chování, dojem zůstává.- minulé zážitky mohou být ovlivňovány náladou – při smutné události si vybavíme i jiné smutné události a nebo naopak si při ztrátě osoby vybavíme šťastně strávené chvíle- přemýšlení v opozici vůči faktům – člověk hodnotí situaci z pohledu alternativních hypotetických výsledků, což může vést k pocitům lítosti, např.když někomu ujede vlak o 5 minut, tak se bude cítit hůř než někdo, komu ujel vlak o 20 minut.- kognitivní zkratky – heuristiky – při neurčitých situacích nám pomáhají se rozhodnout- heuristika snadné dostupnosti – kognitivní zkratka, která znepřesňuje proces utváření dojmu tím, že se rozhoduje na základě dostupných informacích v paměti, takže osobě přisoudíme tu vlastnost, jejíž projevy chování se nám snadno vybaví.- heuristika reprezentativnosti – tendence zařadit vnímanou osobu do určité kategorie lidí podle toho, jak moc se podobá naší představě o typickém zástupci této kategorie- zdánlivá iluzorní korelace – tendence předpokládat, že události, které se vyskytly společně, s