Rezidenční segregace

vatelnstí obyvatel. Kombinovanemu vlivu vyloučeni z trhu prace, zavislosti
na socialnich davkach a bydleni ve stavu rezidenčni segregace podleha narůstajici podil obyvatel.
Ne/Dobrovolna separace socialni skupiny ma řadu negativních/pozitivnich důsledků pro obyvatele (i jejich děti) takoveho socialně-prostoroveho uskupeni i ostatní obyvatelstvo. Soustředěni lidi vzajemně si blízkých stimuluje tvorbu socialnich siti a udržovani socialniho a kulturniho kapitalu, podporuje rozvoj podnikani, napomaha uchovavat různorode subkultury. Chtěna separace socialni skupiny může zvyšovat socialni vzdalenost mezi socialnimi skupinami tvořicimi společnost a snižovat tak socialni soudržnost společnosti jako celku. Mezi obyvateli se, z důsledků plynoucich z rezidenčni segregace a izolace socialně slabších a etnicky či rasově vymezenych skupin obyvatel, objevuji pocity apatie, odcizeni a frustrace. Rezidenčni segregace by tedy měla byt posuzovana take z hlediska změn jeji funkčnosti v čase.
segregace a socialni soudržnost (str. 53)
Odděleni různych socialnich skupin do odlišnych rezidenčních prostředi zpravidla přinaši posileni sepjeti uvnitř těchto socialnich skupin, zaroveň však vede k omezeni komunikace mezi různymi skupinami obyvatelstva. Posilovani sociálního kapitalu separovanych komunit může zaroveň znamenat i oslabeni socialni soudržnosti společnosti jako celku. Segregace socialně slabych omezuje jejich možnosti čerpat z kulturního a socialniho kapitalu těch, kteři jim disponuji. V segregovaných lokalitách dochazi ke sdileni a reprodukci specifických životnich postojů, strategii, hodnot, norem a ideji. V prostoru socialně vyloučene lokality funguje specificka kultura a jeji instituce. Obyvatele segregovanych lokalit pak davaji přednost sve životni realizaci v prostoru, ktery je pro ně srozumitelny, a dale se izoluji od vnějšiho světa. Kultura chudoby představuje stav, kdy se sdili a dale reprodukuji
vzorce chovani a životni způsoby, ktere na jednu stranu umožňuji vyrovnat se s tiživou situaci, na druhou stranu ji však nadale prohlubuji. Vzorce chovani se vyrazně odlišuji od většinove populace a jejich norem. Kultura chudoby ve smyslu postojů a chovani sdílených přislušniky skupiny nazyvane terminem „underclass“ je reakci a adaptaci na životni situaci odlišnou od te, v niž se nachází většinova populace. Přičin skupinoveho socialniho vyloučeni ve formě „underclass“ a utvařeni kultury chudoby je několik. Mezi nejzavažnějši patři: (1) prohlubujici se socialně-ekonomicke nerovnosti vyplyvajici z polarizace na trhu prace, (2) nastaveni socialniho systemu, kdy při nedostatečne podpoře dochází k většimu socialnimu propadu znevyhodněnych skupin a jedinců a naopak při benevolentnim nastaveni klesa indivi dualni aktivita a roste zavislost na socialnich davkach, (3) rezidenčni segregace, ktera upevňuje izolaci od materiálních a kulturnich zdrojů, způsobu života a hodnot většinove společnosti. Negativni učinky segregace se nejčastěji spojuji s životem v ghettu. Vedle některych forem segregace můžeme uvest jev, pro který se vžilo označeni environmentalni nespravedlnost- její distributivni stranku (v USA často spojen s etnickou přislušnosti ,použiva se terminu environmentalni rasismus) , tj. obyvatele s nižšim postavenim z hlediska zdrojů a moci častěji žiji v lokalitach s horšim životnim prostředim, a mají take často horši přistup k některym veřejnym službam, často v segreg. čtvrtích.
prevence neg. důsledků segregace
Vyšši mira rezidenčni segregace však narušuje socialni soudržnost a v důsledku toho i celkovou udržitelnost rozvoje společnosti. Prevence utvařeni a prohlubovani segregace je efektivnějším nastrojem než nakladne politiky snažici se zmirnit negativa vzniklé segregace . Mezi nejčastějši, pokud je za oblém uznána, patři opatřeni (v součinnosti socialni politiky, daňove politiky, politiky vzdělani, politiky bydleni ) v oblasti bytove politiky, uzemniho planovani a mistniho ekonomickeho rozvoje. Dále z hlediska státu opatření proti nezaměstnanosti, koordinace uzemně planovaci a strategicko rozvojové dokumentace. Vyznamnou strategii prevence rezidenčni segregace je vytvařenipodobnych podminek různych rezidenčnich prostředi co do kvality infrastruktury, životniho prostředi, vzdělanostních přiležitosti, pracovnich přiležitosti apod. zejm na nižší – krajske a obecní úrovni. Prevence segregace vyžaduje demystifikaci života, poznání hodnot a životnich strategii socialně vyloučenych a segregovanych. Na druhou stranu, vytvařeni „ghett bohatych“ neni vnimano jako problem, přestože k celkove urovni socialně--prostoroveho odděleni různych socialnich skupin přispiva a ovlivňuje tak naše vnimani společenske sounaležitosti a v důsledku toho i socialni soudržnost.
Uzemni planovani může regulaci vystavby přispět k prevenci nežadouci miry, rozsahu a forem rezidenčni segregace. Na regionalni urovni mohou zasady uzemniho rozvoje předevšim ovlivňovat makroprostorove vzorce rezidenčni diferenciace, na lokalni urovni spočivaji možnosti prevence nežadouci miry rezidenčni segregace v regulaci využiti uzemi pro novou vystavbu nebo přestavbu, ovlivňovat přitažlivost jednotlivych časti obcí pro různe socialni skupiny. plany. V zadani uzemně planovaci dokumentace lze konkretizovat, jak ma uzemně planovaci dokumentace sledovat cil předchazeni rezidenčni segregaci. Tj. Uzemni plan může stanovit velikost a rozmistěni jednotlivych funkčnich ploch, vysoke koncentrace občanskeho vybaveni a pracovnich přiležitosti do několika (dopravně nedostupných) oblastí, způsob zastavěni i různa velikost pozemků k prodeji, rovný přistup k funkcim důležitym v každodennim životě i navrh dopravniho řešeni, přiměřeně dostupne pro všechny obyvatele. Regulačni plan take může upřesnit podminky uzemniho
planu pro funkčni rozmanitost s určenim až na jednotlive pozemky, roli má i stav. úřad.
Integrace imigrantů musi byt dobrovolna a obě strany na ni musi byt připraveny. Cilem teto integrace v připadě imigrantů je, aby si osvojili roli běžnou v dane společnosti a jejich chovani tak bylo předvidatelne; statni instituce v prvni fazi po jejich přichodu do nove země nabidnout zakladni ramec pro naplněni jejich touhy po tom někam patřit: umožnit jim přistup do jednotlivych oblasti jako např. do systemu zdravotni a socialni peče, otevřeni přistupu k bydleni, zaměstnani a vzdělavani. Kulturni rozdily mezi majoritou a imigranty (Svym sdružovanim tvoří enklavy imigrantů) jsou často a dlouhodobě doprovazeny socioekonomickou nerovnosti. Uspěšna komunikace mezi majoritou a imigranty je kličem k prevenci jejich potencialni extremni a nežadouci socialni izolace a rezidenčni segregace. Imigrace neni něco noveho, ve sve podstatě jsme všichni imigranti. Vždyť Česko vždy bylo průsečikem stěhovani evropskych narodů. Integrační pomocné služby poskytuji předevšim nevladni neziskove organizace, ktere jsou však financovany z velke časti na zakladě projektů. Každa organizace si tedy sama zvoli, na jakou skupinu cizinců se zaměři a jake služby bude poskytovat..
V ČR
Odlišnosti se projevuji v životnim stylu, preferencich a možnostech, ktere se promitaji do rozmistěni bydlišť různych socialnich skupin. sociální nerovnosti jsou dany rozdily mezi lidmi a socialnimi
skupinami z hlediska nakumulovaneho bohatstvi a aktuálních přijmů, přistupu a drženi ekonomicke a politicke moci a využivani znalosti a informaci k udrženi a posileni vlastniho kulturniho kapitalu. V neposledni řadě se segregace bezprostředně dotyka Romů, a to nejen v důsledku přijmove nerovnosti, ale zejmena kvůli diskriminačnim praktikam majority. Rychle se zvyšujici přijmovou diferenciaci domacnosti, transformaci systemu bydleni a vliv realitniho trhu lze považovat za hlavni přičiny rostouci rezidenčni diferenciace v našich městech, přispěla take změna vlastnických vztahů v oblasti bydleni, uprava vztahů mezi vlastniky a naj