Organizované zájmy

ních sdruženích se organizovali mj. lékaři, psychologové, taxikáři, požárníci, kominíci. Napřiklad u ČLK je členství povinné.
Tato sdružení slouží organizaci těch profesních skupin, které nejsou zákonem povinné organizovat se do komor.
Profesní komory
Profesní komory, založené v souladu s příslušným zákonem, jsou instituce, které reglementují výkon svobodných povlání. Signifikantní pro profesní komory je to , že členství v komoře je závaznou podmínkou pro výkon povolání. Zejména : lékaři, veterináři, zbuní lékaři, lékárníci, daňoví poradci, advokáti, notáři, exekutoři, architekti.
Do kompetence profesních komor spadá především odborná a etická konrola výkonu povlání jijich členů.
Hospodářská komora a Agrární komora
Je to podle zákona a na rozdíl od profesních komor, které zastupují pouze určitá sovbdoá povolání, spojují Hospodářská komora a Agrární komora nejrůznější profesní skupiny. Obě tyto komory zastupují zájmy svých členů před státními institucemi a poskytují svým členům různé služby, jako např. školení, zprostředkovávání informací a obchodních kontaktů či poradenskou službu.
Kapitola 8 Systém politických stran a vnitrostranické rozhodovací procesy
Kořeny už v R-U.
Znovuzrození systému politických stran
Volebními vítězi se na jaře roku 1990 stala obě protitotalitní hnutí, Občanské fórum OF a Veřejnost proti násilí VPN. V letech 1990 – 1991 rozpadla celostátní KSČ na KSČM u nás a na Slovensku na Stranu demokratické levice.
Právní postavení registrace a zákaz politických stran
Politické strany mohou být svobodně zakládány jako právnické osoby soukromého práva; článek 5 Ústavy stanovuje, že poltický systém ČR je založena na svobodné soutěži politických stran. Jak stanoví zákon o politických stranách, vznikat a vyvíjet činnost nesmějí strany, které porušují Ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu, které nemají demokratické stanovy nebo demokraticky stanovené orgány, které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu drhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů; kromě tho nesmějí vyvíjet činnost strany, jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobdou občanů. Pokud strana naplňuje jendo či více z výše u eených kritérií, může být návrh najejí úřední registraci odmítnu; již existující strana může být zrušena nza základě rozhodnutí soudu o jejím rozpuštění nebo jí může být pozastavena činnost. Předpokladem legálního působení strany či hnutí je jejich registrace Ministerstvem vnitra.
O rozpuštění strany či pozastavení její činnosti může rozhodnout výlučně Nejvyšší soud v Brně.
Volební systém a chování voličů
Články 18 – 20 Ústavy a zákon o volbách do Parlamentu ČR urpaují pravidla voleb do PS i Senátu, zejména volení systém, organizaci voleb a soudní kontrollu průběhu voleb. Volby do bou komor Parlamentu se konají tajným hlasování na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
Volby do Poslanecké sněmovny se konají jednou za 4 roky. Strany podáváají v jednotlivých volebních krajích kandidátní listiny. Teoreticky je možné, někde je podat a někde ne, ale v praxi strany kandidují ve všech krajích. Mandáty se do zásadní novely z roku 2000 rozdělovaly ve dvou skrutiniích.
V létě roku 2000 scvháli l Parlament novelu volebního zákona, která zádadně měnila nastavení volebního systému pro bolby do PS. Počet volebních obdodů byl zvýšen z půovodních osmi na 35; průměrný počet mandátů rozdělovaných v jednom obvodu klesl z dvaceti na šest; také byla přijata jiná matematická formule na přepočet hlasů. I odměňování (financování) větších stran by se zvýhodnilo na úkor těch menších.
Pomocí malých volebních obvodů a pro malé strany nevýhodné volební formule (tzv. upravený D’Hondt) by dvě největší strany ČSSD a ODS získaly za celkem 60 % voličských hlasů 90 % mandátů ve sněmovně. Prezident napadl zákon u ÚS ten v lednu 2001 shledal klíčová ustanovení novelizovaného znění volebního zákona protiústavními.
Na přelomu let 2001 2002 projednala PS další novelizaci zákona pro volby do PS. Základní východisky bylo: 14 volebních obvodů, které kopírují kraje, nemodifikovaná D´ Hondt, snížení preferenčních hlasů z 4 na 2.
Senátní volby jsou jasný.
Chování voličů jejich preference ovlivňuje především jejich sociální postavení, hodnotová a nábořenská orientace a vzdělávání.
Současný systém politických stran
Systém stran se poměrně stabilizoval. Proti sobě stojí hlavně ČSSD a ODS, a menší strany KSČM, KDU-ČSL, dříve US-DEU, dnes zelení. Dříve ještě Sdružení pro republiku – Repulikánská strana Československa.
Volby roku 1996 potvrdili konsolidaci systému, ale v roce 1997 je narušen díky řadě hospodářských a poltických otřesů rozštěpením ODS.
Předčasné parlamentní volby v roce 1998 přinesly změnu vlády. A období opoziční smlouvy.
Senátní volby v roce 1998 přinesly nejvíce mandátů kandidátům čtyřkoalice, jako začínající reakce na opoziční smlouvu.
Volby do PS v roce 2002 přinesly dosud nejnižší volební účast, přišlo jen 58 %. Kvůli opoziční smlouvě zřejmě. Poprvé byla dána možnost volit občanům žijícím v zahraničí. Došlo k výraznému nárustu podpory KSČM.
Politkcá štěpení (cleavages) ve společnosti
První linií, která se v roce 1990 vytvořila, byla kontroverze mezi zachováním komunistického režimu, který hájila KSČ a a mezi zahájením transforamčního procesu směřujícího k demokracii a tržnímu hospodářství, reprezentovaná všemi ostatními stranami. Nejdůležitější linní štěpení předsatvovala hospodářská politika, na ktreré se střetly síly podporující radiální hospodářskou reformu, liberalizaci cen a privatizaci (ODS, ODA) , které v letech 1992 – 1997 tvořily vládní koalici, a síly, které bylay proti (ČSSD, KSČM); mezi těmito proudy kolísala KDU-ČSL.
Tradiční konfliktní linii stát/církev a v jistém smslu město/venkov obsadila stana lidová.
Politická štěpení (cleavages) se zřetelně odrážejí v programech a činnosti stran. Nejdůležitější konfliktní linií současnosti předsatvuje hospodářskou politiku.
Vnitrostanické rozhodovací procesy
Zákon o politických stranách nedefinuje blíže definované pojmy “demokratiké stanovy” nebo “demkraticky ustavené orgány” neurčuje, jaké orgány musí strana povinně ustavovat, jaká mnimální práva musí být jejím členům zaručena a jaké složení mají straničké orgány mít.
Stanovy a na jejich základě vytvořené stranické struktury dávají vzniknout systému horizontální a vertikální dělby kompetencí. Na horizontální rovině sjou oprávnní dělena mezi shromáždění členů a delegátů (straničké sjezdy, sněmy, konference a kongresy), volené exekutivní orgány (předsedy, místopředsedy, výkonné výbory) a kontrolní instituce (typicky kontrolní či rozhodčí komise). Vertikální členění je podstatně ovlivn