Kultura a společenská hnutí

jedním z charakteristických přínosů kulturních studií.
Theodore Caplow v práci Rule Enforcement without Visible Means zkoumá darování vánočního daru.Zjistil, že střední třída v Americe nevěří ve vánoční dar. Kritizují komercionalizaci Vánoc. Chápou vánoční dar jako obtížné břímě. Myslí, že je to zbytečné utrácení peněz, stejně jako většina dárků. Často nemají rádi, když jim někdo něco daruje. Potom se tedy Caplow ptá, proč kupují vánoční dárky? Jaktože praktika zůstává bez normativní pomoci v době obecně rozšířeného kriticismu?
Caplow argumentuje, že darování vánočního daru stanovil sémiotický kód(soubor vztahově definovaných významů), ve kterém je obsažena vztahová hodnota daru, který osoba daruje, ukazujíce důležitost, které této vztahovosti lidé dávají. Co tedy vede v tomto případě lidské jednání, když ne individuální internalizované přesvědčením je to jejich uvědomění si toho, co znamená jejich chování vůči zbytku společnosti. Je pravda, že podobnou skutečnost vykládal už Weber, ale vykládal ji spíše jako vnitřně zakotvené náboženské mysli, ne jako externí kulturní „diktát“.
Kulturní kódy takto vypadají jako námět pro studium strukturalistů, ale to není tak docela pravda. Kulturní kódy nejsou jen imanentně skryti v kultuře, ale jsou i viditelné a lehce uchopitelné, např. reklama, jestliže zde není nějaká hlouběji zakořeněná praktika, instituce, ohledně toho, co reklama nabízí, funguje stejně, jestliže je plošná a zasáhne každého, lidé se jí přizpůsobí ne ze své vůle, ale protože je to nová nutnost, kterou musí zahrnout do své výbavy.
A další příklad toho, jak publicistika pomocí kulturním kódem ovlivnila lidi je „zničení“ punkové subkultury, tzn. zkomercionalizování a zahrnutí do společensky únosných hranic.
Dalším příkladem je např. gender, stačí se podívat, jakým způsobem kulturní produkce vlastně podporuje současné, slovy Bourdieho, pole genderu. Ať jsou to pohádky od Disneyho, kde má samozřejmě chlapeček i holčička svého hrdinu, který přesně přenáší strukturu genderu, nebo např. film Working girl, kde jsou zdůrazněny role muže a ženy.
Kontexty
Dalším z problémů kulturní sociologie je ten, že kultura ovlivňuje jednání v některých chvílích více a v některých méně, je to charakteristické právě kontextu.
Kontexty, ve kterém působí ideje mohou přinést koherenci a kulturní sílu. Kontext v první řadě znamená okamžitou situaci, situaci, ve které jsme tváří tvář situaci, kdy se lidé potkávají na veřejných fórech, něco jako massmeetincích, kde jsou projednávány a diskutovány problémy. Někdy dynamika kontextu může nabrat spád a dát ideám koherentní, systematický vliv, většinou , jestliže jsou účastníci toho kterého kontextu zmatení a ambivalentní. A za druhé může znamenat obecnou situaci přizpůsobivosti, polarizace a aliančních formací.
Kontext má tedy i funkci krize, kdy se spol. rozdělí na jedny hájící současnou situaci a druhé chtějící ji změnit. V obou táborech se pak nacházejí samozřejmě lidé, kteří by spolu za normální situace nekooperovali, revoluce tedy neznamená ukotvení nové situace, ale už ní samotné je imanentní neúspěch, neúspěch ve smyslu vyřešení historické situace.
Koncept kontextu je důležitý v opozici k Weberovi. Jestliže chápeme kulturu v jeho smyslu, ideje hluboce zakořeněné v individuálních myslích, nebo sémiotických smyslech kódů, zahrnující diskurz, který tvoří celou sociální diskuzi v dané historické éře, unikne nám význam kontextu.
Instituce
Instituce jsou ustálené, stabilní soubory cílů a pravidel podpořené sankcemi. Instituce tvoří neoblomné struktury, které jsou omezením i příležitostí pro individua. Pro sociologii kultury je důležité, že individua tvoří kulturu ohledně rolí. Individua potom konají v kulturně přijatých zvyklostech,ne protože mají takovou zkušenost, ale aby mohli negovat ty samé institucionální překážky.
Jednoduše kultury sociálních hnutí jsou tvořeny institucemi, které hnutí konfrontují.