Calhoun Nová sociální hnutí

eny různých organizací pak ještě více rozostřovaly hranice jednotlivých subjektů (Godwin + Wollstonecraft).
Proč musela být NSH znovuobjevena?

Existuje zde zajímavá paralela ve vazbě na estetická kritéria, kdy N.S.H. jsou často spojována s rockovou a folkovou hudbou a naproti tomu přelom 18. a 19. století je provázen existencí romantismu. Calhoun říká, že vědci snad neznají historii a proto neviděli paralelu mezi N.S.H. a hnutími počátku 19. století. K jistému skrytí těchto souvislostí došlo jistě i mocným vlivem marxistických teorií, které byly velice racionální a pouze slabě se orientovaly na alternativní a náboženská hnutí. Ustavením dělnických a socialistických hnutí došlo koncem 19. stol. k posunu v orientaci stávajících hnutí; dělila se na ta, která držela krok s industrializací a byla s ní spjata a dále zde byla skupina hnutí, která své názory formovala mimo rámec industrializace a celospolečenské změny. Jednotlivá hnutí byla studována buď jako deviantní (davová psychóza, masy) či vysoce racionální. Oblast výzkumu sociálních hnutí byla rozšířena zahrnutím organizací za občanská práva a protiválečných a studentských hnutí 60. let. Rozšířilo se spektrum záběru sociálních hnutí a popis příčin se změnil z mikropsychologického na makrostrukturální (racionální). Zachovalo se dělení na skupiny, které se přímo konfrontují se státem a na ty, které své cíle kladou mimo dráhy státu. N.S.H. otevřela otázku hledání identity, reinterpretace norem (kultury); rozostřila hranice mezi mikro a makro vnímáním sociálních hnutí a mezi soukromou, veřejnou a politickou sférou.
Conclusion: Modernita a sociální hnutí

Vliv dělnického hnutí zapříčinil, že se ženy cítily marginalizovány (v Marxismu, Trade unionismu i Soc-Dem stranách), politika se pak i díky vlivu prvních bojovnic za práva žen začala zabývat sférou (dříve) osobní (osobní je politické). Stát se naučil lépe nakládat s nespokojeností občanů. Bylo rozšířeno volební právo. Stát vytvořil vyjednávací mechanismy na prácovní a sociální otázky (blahobyt). Dělníci v kapitalismu mohli vyjednávat, byli organizováni. Konec sociálních hnutí počátku 19. století byl zapříčiněn mimo jiné revolucí ve Francii roku 1848 a Americkou občanskou válkou a s nimi spojeným úbytkem obyvatel a migrace a tedy potažmo nedostatkem členů a sympatizantů.
Novým Sociálním Hnutím se podařilo posunout klasické pravolevé nazírání na politiku, díky nim byla do politiky zahrnuta i estetická a kulturní hlediska. Je zde ovšem nutno vidět paralelu s hnutími počátku 19. století, která tento vývoj v mnohých ohledech započala. A stejně tak jako N.S.H. pozměnila politická měřítka, měli bychom i my přestat sociální hnutí dělit jednoduše na stará a nová a naopak tento koncept začít problematizovat. Je důležité vidět co možná nejvíce ideových spojnic mezi jednotlivými subjekty a snažit se nepodceňovat vliv každého jednoho z nich. Je také důležité nezahrnovat pod pojmem modernita pouze časové období, ale vidět v něm i nesmírnou mnohost jednotlivých variant.