Calhoun Nová sociální hnutí

toletí, která se ne vždy snažila o zevrubnou přestavbu stávajícího společenského uspořádání. Nová levice je vlastně renesancí některých utopických idejí svých předchůdců. Utopické ideologie byly často založeny na náboženských či rolnických tradicích, které se snažily hájit a uchovat a zároveň se musely potýkat se soudobými sociálními problémy, proti kterým bojovaly, proto je mnohdy těžké rozlišit dvě strany jednoho hnutí (obrannou a útočnou). Tato hnutí řešila rozpor zda spíše konzervovat, či bojovat a dosáhnou širších společenských změn.
Politizace každodennosti
N.S.H. se soustředí na každodennost spíše nežli na působení v rozměru státu a ekonomiky, což je ovšem výsledkem dlouhodobého vývoje (kolísání mezi politizací a depolitizací každodennosti). I dělnická a především feministická hnutí počátku 19. století se snažila politizovat sféry do té doby politikou opomíjené. Feministky se veřejnými protesty domáhaly svých soukromých práv (politikou hájily každodennost).
Beztřídní / středotřídní mobilizace
Nová Sociální Hnutí pojí s konceptem postindustriální společnosti myšlenka, že politickoekonomická identita byla nahrazena připsanou (gender, rasa) a zvolenou/expresivní identitou (sexuální orientace, identifikace s životním stylem). Nová Sociální Hnutí neapelují na třídní cítění a na začátku 19. stol tomu tak bylo také (Chartisté, Francie 1848), šlo zde spíše o podporu ideologie (republikanismu), nežli o třídní uvědomění. Komunitarismus pak podporoval myšlenky rovnosti, nikoli však třídního boje.
Sebepotvrzování
Nová Sociální Hnutí dbala o to, aby se veškeré jejich konání slučovalo s ideologií, kterou hlásají - měla by tedy být ztělesněním svých vlastních cílů. Komunity v 19. století jsou také příkladem těchto projektů (komunitarismus). Naproti tomu např. komunistické strany měly často vnitřní strukturu v rozporu s myšlenkami, které hlásaly.
Nezvyklé způsoby

Nová Sociální Hnutí nejdou obvyklou cestou volební a parlamentní strategie. Musí zároveň prosazovat svoje zájmy a rekrutovat sympatizanty a cesty, kterými toho dosahují jsou odlišné od těch běžně užívaných v politice (přímá akce, protesty, násilí). Ani přímá akce však nebyla ničím neobvyklým pro sociální hnutí počátku 19. století (Proudhon, Sorel). Owenité odmítli politiku jako takovou. Důvodem pro obcházení obvyklých politických distribučních kanálů byla jejich zkaženost a také neobratnost a malá flexibilita.
Parciální a překrývající se závazky
Stará dělnická a socialistická hnutí se snažila co nejvíce naplnit potřeby svých přívrženců. Jednotlivá hnutí byla propojena a ve svých aktivitách se doplňovala. Naproti tomu N.S.H. takto nefungují, nemají podobné požadavky na vlastní členy a neřeší svazky problémů. Jde o systém propletených členských pavučin. Nejinak tomu bylo u hnutí počátku 19. století, kdy existovala spousta navzájem propletených hnutí bez zastřešující organizace. Některá hnutí vyžadovala téměř bezvýhradní oddanost, přesto nebylo vícenásobné členství ničím ojedinělým; osobní vztahy mezi čl