Alter Byrokracie

vat pozornost obsahu každodenního života a interakcím mezi členy v rámci každodenních úkolů.
Feministické organizace neusilují o rozlišování mezi účastníky, nebo je přinejmenším toto rozdělení minimalizováno na co nejnižší možnou míru. Rozdíly mezi členy - na příklad v sociálním statusu, přístupu k informacím, zdrojům a schopnostech – nejsou v pracovních procesech brány na vědomí, takže všechny úkoly jsou vykonávány všemi členy prostřednictvím sdílení práce a výměny práce (job rotation). Tím, že nemají žádné vůdce, kteří v tradičních byrokraciích měli autoritu dělat většinu důležitých rozhodnutí, feministické organizace požadují po členech aktivní zapojení se do rozhodování, a tak jsou všechna rozhodnutí dělána kolektivně. Plná participace ve všech aspektech organizace, od rozhodování k pracovnímu procesu, je považována za to, co činí feministické hnutí silným.
Díky odmítnutí hierarchie a celostní orientací fungují feministické organizace ideálně bez vůdcovství, což je důsledkem obecně rozšířené shody o základních hodnotách a principech mezi členy. Spolupracující participace je prostředkem k nastolení nehierarchie v práci. Z důvodu existujícího konsensu nad organizačními procesy, feministické organizace mohou řídit intraorganizační i interorganizační aktivity jen s využitím několika pravidel a metod koordinace. Tuto charakteristiku popsaly Anna Coote a Beatrix Cambell (1987) v jejich dokumentaci o rozpadu National Coordinating Commitee (Národní koordinační výbor), jednalo se o organizaci raného ženského hnutí v  Londýně (1971):
Většina žen byla přesvědčena, že hnutí bude držet pohromadě bez koordinačního výboru, a tak setrvávalo jako volná federace malých skupin, spojených smyslem pro angažovanost a společným důvodem. Skutečnost, že tato situace přetrvala necelá dvě desetiletí, je měřítkem síly idey, jež hnutí držela pohromadě. Tento stav byl také důsledkem toho, že nedostatek formální struktury hnutí byl pozitivním, ne negativním rysem (Coote a Cambell 1987, citováno v Brown 1929).
Víra, že hierarchie má za následek sebe-porážející pasti pro ty na jejím dně, je centrální doktrínou feministických organizací. Hierarchie jsou nepřátelské pro ženy, jež bojují za autonomii a vykonávání pozic, kde jsou podřízeny a znevýhodněny, a všechny symbolizují, že existuje diskriminace a nespravedlnost v tradičních organizacích. Feministické hnutí je pozoruhodné pro svou schopnost kritizovat hierarchické organizace a pro svůj úspěch ve vytváření pozitivních alternativních forem organizací. Skutečnost, že každá ženská organizace přetrvala více než čtvrtinu století, je důkazem, že mohou fungovat efektivně.
Feministické cíle, politická odolnost a závislost zdrojů
Tabulka 18.1 Feministické organizace: cíle, zdroje závislosti a politická rezistence
Uvědomělé shromáždění/ svépomocné skupiny (self-help groups)
Organizace poskytující služby (service organizations)
Sociální hnutí
(social movement organizations)
Cíle
Napomoci individuální změně svých členů.
Napomoci změně ve specifických skupinách žen a/nebo vytvořit změnu ve sktrukturách určité komunity (společenství), která je diskriminují nebo utlačují.
Podnítit změnu ve strukturách komunity nebo společnosti, které diskriminují nebo utlačují ženy.
Zdroje závislosti
Izolované od ustanovených politických a kulturních struktur.
Malá nebo žádná potřeba finančních zdrojů.
V mírné interakci s ustanovenými politickými a kulturními strukturami.
Vysoce závislé na zdrojích.
Taktika pro získávání majetku vyžaduje profesionální dovednosti.
Vysoká interakce s ustanovenými politickými a sociálními strukturami.
Pohybuje se od soběstačnosti po vysokou závislost.
Taktiky pro získávání majetku zahrnují profesionální dovednosti a politickou činnost.
Politická rezistence
Nízká
Mírná
Vysoká
Ačkoli feministické organizace sdílejí v jádru stejnou víru a hodnoty, jejich cíle a úroveň závislosti zdrojů, nutná pro jejich realizaci, se může podstatně lišit. K zachycení těchto rozdílů musíme začít s účelem, pro který byly organizace vytvořeny, jejich úlohou je, samozřejmě, navázání na jejich ideologii (Clemens 1989, 1993, Hyde 1992, Leidner1991, Rodriguez 1988).
Jedním z efektivních způsobů klasifikace rozmanitosti feministických organizací je zaměření se na hledisko jejich orientace. Na jednom konci spektra jsou organizace, které se soustředí vnitřně a míní změnit některé aspekty života svých členů. Na druhou stranu jsou takové organizace, které se soustředí navenek na jiné skupiny žen nebo na změnu nějakého aspektu života celé společnosti. Tabulka nahoře zahrnuje tyto variace a popisuje cíle feministických organizací stejně jako paralelní variace u zdrojů závislosti a politické resistence.
Buňky v tabulce nejsou vzájemně uzavřené, mnoho organizací má vícenásobné cíle a tedy zahrnuje sebezdokonalující cíle stejně jako cíle pro služby či pro sociální činnost, nebo pro obojí uvnitř jejich úlohy. Jsou nespočetné malé skupiny žen, které byly vytvořeny například pro sociální nebo intelektuální činnost, ale které časem přijaly za své cíle služby. Podobně, jsou tu organizace služeb, jež rozšiřují zeměpisný dosah jejich poselství daleko za jejich komunity, které spojují nebo sloučí s jinými podobnými organizacemi, stanou se vzhledem k rozsahu národními a přijmou dodatečnou strategii a legislativní změny cílů. Pro analýzu je užitečné rozlišovat mezi cíly orientovanými na sebe (self-centred goals) a navenek (other-centred goals).
Když feministické organizace připojí cíle orientované navenek, rozšíří se jejich poselství co do rozsahu nebo zeměpisu. Rozšíření - v reakci na přidání feministické problematiky nebo potřeby dosáhnout většího počtu členů – požaduje nabytí určité velikosti organizace a to do té doby, dokud se nesetká s odolností buď ze strany nereagujících financujících orgánů nebo politických nepřátel. Pokud je zde důkladná opozice, její růst bude zpomalován nebo zastavován a majetek organizací může zůstat nezměněn. Jestliže tato expanze feministické organizace překoná rezistenci a růst je podepřen finanční a politickou podporou, tak tato dráha směrem k byrokratizaci je zaručena.
Svépomocné skupiny a organzace
Ženy vždy tvořily skupiny na protest a podporu. Ale v pozdních 60. a 70. letech včas, kdy skupiny podpory, uvědomění a vzájemné pomoci se staly prostředky pomoci ženám ve vytvoření osobní síly k překonání diskriminace a útlaku. Tyto skupiny byly původně zaměřeny na členy, které zahrnovaly a jejich úkolem bylo iniciovat změny v členech samotných. Většina skupin, které původně vznikly pro podporu přežily jako kolektivy, které používají skupinový proces pro umožnění členům naplnit své osobní psychosociální potřeby. Mnohé z nich navíc rozšířily svůj cíl, aby umožnily členům práci a finanční zabezpečení. Protože byly malé a věnovaly se téměř výhradně změnám v postojích svých členů a naplňování potřeb svých členů, existovaly nezávisle na ostatních komunitních a politických organizacích, které pro svůj život nepotřebovaly.
Tyto malé organizace jsou tak početné a soukromé, že jsou téměř neviditelné. Mnoho např. podporuje svobodné matky, odboráře atd., jsou neformální a ovlivňují své členy skrz skupinové procesy, přátelství, emocionální podporu a poradenství. Některé jsou ale nonprofitní a profitní organizace, které navíc vyměňují nebo prodávají práci nebo zboží (ženy umělkyně, mlékařky atd). Tento seznam je nekonečný a má dvě společné charakteristiky: relativně malý počet členů a jsou soběstačné. Protože jejich cíl je orientovaný na sebe, změnu osobního postoje, podpora druhých nebo finanční zisk – nekomunikují s okolím (pokud to není potřeba např. pro prodej zboží). Feministické organizace, které zůstávají malé po dlouhou dobu, mohou zavést demokratický systém správy – organizace poměrně jednoduše, pokud si to členové přejí. Protože nezávisí na jiných zdrojích než vlastních, nejsou také nikomu odpovědné.
Servisní organizace
Další vyjádření feministického směru se dívá ven a poskytuje pomoc mnoha skupinám žen, které jsou oběťmi současného života. Organizace nabízí služby nebo zásahy, které se zaměřují na sociální, emoční, zdravotní nebo pracovní problémy žen. Takové organizace odmítají teorie založené na zdravotním modelu, které označují ženské problémy v termínech mentálních poruch a sociálních disfunkcí (individuální patologie, nebo jako mezigenerační problémy (rodinná patologie)). Proto mnoho těchto organizací chce posílit jednotlivé ženy pro změnu jejich ohrožujících okolností a také pracují na změně neformálních i formálních organizačních systémech, ze kterých utlačování vychází.
Střední a velké komunity obvykle mívají mnoho těchto organizací. Jedny z nejstarších jsou formou azylových domů pro bité matky a jejich děti. Tyto programy se snaží omezovat použití profesionálních zaměstnanců, podporují svépomoc a poradenství. Zahrnují politickou analýzu o násilí do svého programu. Např. jedna z těchto typických organizací je:
Organizace vedená neprofesionálními zaměstnanci, kteří dostávají rovnou mzdu, rozhodují se shodou, provozují program, ve kterém účastníci se aktivně účastní provozu azylového domu, nelimitují dobu pobytu a povzbuzují neformální a neprofesionální vztahy v organizaci. Protože jejich cílem je, aby ženy dosáhly seberozvoje, politizace a osvobození, zapojují je do běhu celého azylového domu.
Existují organizace zabývající se zdravotní péčí o ženy, které podporují péči o sebe se sebevědomým a celkovém životním stylem. Další takové poradenské služby jsou např. v oblasti znásilnění, vzdělávacích programů atd. Tyto servisní organizace žijí se stálým dilematem. Na jednu stranu se snaží naplnit potřeby všech žen, které se starají, na druhou stranu potřebují určité finanční zdroje. Pro provozování jednoho jediného azylového domu stojí několik tisíc dolarů ročně. Zároveň nechtějí hledat financování státní ani peníze z darů, protože vědí, že by je to uičinilo objektem mnoha regulací. Což by znamenalo, že by museli zavést administrativu, popisy prací, strukturu platů atd. Tyto všechny zásady jsou proti duchu rovných procesů a konsensuálního rozhodování ve skupinách. Jakmile se feministická organizace rozhodne rozšířit své cíle o další problémy, testuje tím svou ideologii, jestli přežije. K udržování vnitřních procesů se stává těžším, když organizace zažije politickou nebo fyzickou opozici od aktivistů z odlišných ideologických směrů. Může to mít ale i posilující efekt. Některé ženské kliniky, které provádějí potraty, se staly odolnějšími, když eskalovalo fyzické násilí proti nim. Zatímco některé kliniky skončily. Od 70. let některé feministické organizace se staly středně finančně nezávislé (protože limitují velikost cílové populace) zatímco některé se staly velkými a hodně závislými na grantech a dotacích. V těchto případech se posunuly dřívěji demokratické organizace do byrokratických procesů a struktur. Tento fakt vyvolal otázku, jak moc může být závislá servisní organizace, aby ještě zůstala demokratická s vnitřním rovnostářstvím. Může mít jak formální struktury, které jsou byrokratické, aby uspokojila vnější síly a každodenní operace, které jsou vysoce demokratické a nehierarchycké? Model popsaný výše navrhuje, že jeden z nutných (ale ne dostačujících) elementů pro překonání tohoto dilematu jsou jasně vytvořené hodnoty, které vedou každodenní operace. M. Lipski a S.R. Smith shrnuli toto dilema:“Nakonec naše argumenty, že pokroky v setkávání vlády s non-profitními organizacemi životně zasahují do budoucnosti sociálního státu, záleží na rozpoznání, že tyto organizace tradičně hrály roli v integrování jedince do komunitně sponzorovaných aktivit (jako klient, dárce nebo dobrovolník) a v nabízení alternativních politik odlišných od státní moci a nátlaku.
Organizace sociálního hnutí
Rozsah feministických sociálních organizací je velmi široký podle toho, jak se liší ve stupni, se kterým vidí ženské problémy přes pohled jen pohlaví nebo skrz mnoho pohledů jak pohlaví, tak rasy, třídy a sexuální orientace. Dále se odlišují ve stupni, v jakém chtějí provádět reformy nebo opozici, používání taktiky, která zahrnuje vše od přesvědčování, konfrontací až po boj. Konečně se také liší ve velikosti infrastruktury a z toho vyplývající úrovně byrokracie, která je potřeba pro provádění veřejné výchovy a politických kampaní ve velkém stylu. Všechny jsou alespoň středně demokratické a většinou využívají volby, ve kterých volí všichni členové. Rozhodnutí dosahují konsensem. Dnes je lehké zapomenout na enormní dopad sufražetského hnutí, které mělo na politické procesy rozhodování stejně jako na otázky ženských práv a jejich metody – osobní diskuse, sociologický výzkum, politická advokacie a lobování – se staly standardy pro všechny politické organizace po roce 1920. Často se také přehlíží, že sufražetské organizace byla po roce 1920 transformovány do 2. generace organizací, které přežily až dodnes (např. národní asociace univerzitních žen atd.). Členství v těchto organizací za použití metod svých předchůdců stejně jako vystupování v médiích a v PR přijímá studium problémů na místní, státní a národní úrovni a poté dosahuje konsensu na kolektivní akce, které musí proběhnout na podporu svých pozic. Tyto organizace mají kredit za zavedení mnoha pracovních, politických reforem. Tyto a mnohé další organizace jsou soběstačné, ale jsou limitovány určitou reformistickou agendou střední třídy, kde patří většina jejích členů. Samozřejmě existují i více opoziční ženské organizace, jako např. guerilla girls, což je organizace umělkyň, která se snaží o otevření muži ovládanými částí umělecké sféry za použití nenásilné taktiky zahrnující grafiti, bojkoty atd. Faktor, který odlišuje tyto feministické organizace sociálního hnutí, je pohled a dosah jejich misí. Ty, které se zaměřují na diskriminační instituce a struktury ve svém okolí, mohou použít svou vlastní práci a zdroje na své agendy, i když pokud bude to vše trvat dlouho, dodatečné zdroje jsou pravděpodobně nutné. Ty, které se snaží změnit větší sociální systémy a struktury, musí získat zdroje odjinud. Čím větší skupina a cíle jsou, tím obtížnější je udržet sociální rovnost, kolektivismus a nehierarchické rozhodování. Důvody jsou mnohé: je velmi obtížné dosáhnout a udržet duch sociální rovnosti mezi členy skupiny nepocházejících ze stejné sociální třídy atd. Osobní interakce mezi členy se stávají těžšími když skupina roste a nemožnými, když jsou členové příliš daleko od sebe. Dále také roste čas potřebný k dosažený ke konsensu. Navíc i když organizace nechce zvyšovat své cíle, musí hledat stále nové členy, aby zaplnila ty, kteří odpadnou únavou nebo ztratí zájem.
Když se některá tato organizace rozšíří svůj pohled za obzor své komunity na státní nebo regionální úroveň, většínou narazí na limity dobrovolného sdružení. Je zde nutná určitá koordinace, kterou většinou musí dělat placený člověk. Toto zavádí odlišnosti a statusy do kolektivu. Toto se také týká záležitostí, kdy skupina potřebuje určité profesionály v komunikaci v PR. Je mnoho národních organizací, ve kterých místní buňky jsou kolektivistické, ale národní koordinační jednotka je profesionální. Toto uspořádání umožňuje komunitní organizaci bez hierarchie, ale konflikt a napětí už je zavedeno do vztahu. Alternativou je britský model, což je síť malých skupin bez formální struktury nebo koordinace.
Zpět k hlavní otázce této přednášky. Jsou feministické organizace zvláště úspěšné v užívání demokratických forem vlády? A jestliže ano, jak jsou schopny udržet nehierarchické formy organizace a odolat byrokracii, když dospívají. Na první část můžeme odpovědět vyjmenováním úspěchů od pozdních 60. let. Většina jestli ne všechny tyto zisky by nemohly být dosaženy jednotlivou ženou, ale akce dobrovolných asociací po dlouhý čas změnily americkou společnost. Domácí násilí, sexuální útoky a harašení jsou nyní rozpoznávány velkými segmenty populace, jako důležité problémy a jsou nyní na vládní úrovni. Otázka však je, do jakého rozsahu byly feministické organizace úspěšné, protože úžívaly procesy, které byly kompatibilní s jejich původní organizační ideologií. Tato otázka nemůže být zodpovězena bez dalšího výzkumu, ale teorie a anekdotální důkaz poskytuje návod pro tento výzkum. Přísloví, co je malé, to je milé, má nějaký důvod v tomto kontextu. Malé feministické organizace, které zůstávají uzavřeny do svého prostoru a nevyvíjely se až za svůj originální důvod, jsou více pravděpodobné k udržení nehierarchičnosti, jestliže jsou jejich členové vysoce oddáni feministickému názoru. I když se setkávají s odporem, tato zkušenost je často posiluje. Např. členky jedné velmi dobře známé zdravotní skupiny často odpovídají na akce protipotratových skupin „špatná zpráva je ta, že jsme byly zablokovány celý minulý víkend, dobrá zpráva je, že máme 25 nových členek“. Po dvě dekády demokratické feministické organizace používaly mnoho praktik, ke kterým se nyní hlásí ziskové organizace a výsledkem je, že jejich členové mají pocit kontroly a autonomie a mají možnost osobního rozvoje v souladu se skupinou a organizací. A jsou schopni zahrnout svou práci a vývoj v ostatní aspekty jejich života. Jak říkají organizační teoretici Tom Burns, G. M. Stalker a Thomas Peters, skupina složená z těchto kvalit vytvoří organizaci, která je flexibilní, inovativní, adabtivní a schopna dosáhnout svých cílů. Jestliže demokratické feministické organizace takto přežily nedotčeny, tento fakt nabízí závěr, že demokracie má vývojové výhody. Demokracie může být méně efficient než byrokracie, ale effectivnes může být více důležité pro nonprofitní organizace v průběhu času.
Je dále jasné, že mnoho organizací vychází ze svého původního prostoru, jak v termínech agendy nebo místa působení. Přitom získávají finanční podporu od byrokaracie a najímají profesionální a poloprofesionální zaměstnance. Dále musí získávat technologii, aby mohli oslovit a ovlivnit více lidí. Aby udržely invazi a demokratický život uvnitř svých organizací, feministické organizace musí vyvinout dvě verze: reality – jejich vnitřní kolektivní kulturu a světové osoby. Úspěšné pokusy v udržení této duální osobnosti by měly být dokumentovány, aby je stále zvyšující počet dobrovolných organizací mohl využívat.
Model popsaný v odstavci 18. 1. navrhuje, že úroveň ideologického souznění je nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím stupeň, do kterého organizace bude udržovat demokratickou vládu, protože má jak efekt na podporování demokratických praktik, tak také nepřímý efekt na dosahování cílů, které jsou ve shodě s vnitřním systémem přesvědčením. Je to možná zřejmé pozorování, ale je jasné, že mezi účinnější metody pro vyhnutí se byrokratickým tendencím je stálé vyjasňování ideologie stejně jako procesů, které ji podporují. Mnoho feministických organizací pokládá jejich systém přesvědčení za organický a stále se vyvíjející a udržují jejich organizovaný život ve shodě s jejich hodnotami a stále měnícím se prostředím.