Sjezdky 2008

1 A Základní pojmy a názvy
(technika, styl, taktika, pohybové dovednosti, pohybový úkol, odvrat, přívrat, vnější, vnitřní lyže, vyšší,
nižší lyže, klasifikace oblouků, klasifikace lyžařských technik)
Technika – technikou rozumíme nejvýhodnější řešení pohybového úkolu v konkrétní situaci
Styl – osobní provedení člověka
Taktika – promyšlený, záměrný postup jak postupovat v učení lyžování
Pohybové dovednosti – dovednost je způsobilost ke správnému a rychlému a přesnému provedení
pohybové činnosti (získáváme MU)
dělení PD:základní – člověk se je učí od mládí
pracovní – jsou specifické
tělocvičné (sportovní) – váže se to na sportovní techniku
dovednosti jiné – obsluha přístrojů, obsluha motorických vozidel
Pohybový úkol – zadáváním pohybových úkolů naučíme zatáčení
−základní pohybový úkol je boj o zachování rovnováhy, zbavit strachu ze sněhu
Odvrat – v lyžování oboustranný odvrat je poloha lyží, kdy špičky lyží jsou od sebe, patky u sebe
−při jednostranném odvratu je jedna lyže špičkou oddálena od druhé
Přívrat – v lyžování oboustranný přívrat je poloha lyží, kdy špičky jsou u sebe, patky od sebe
−při jednostranném přívratu je jedna lyže patkou oddálena od druhé
Vnější lyže, vnitřní lyže, vyšší lyže, nižší lyže
−podle postavení ke svahu
Klasifikace oblouků
Podle rychlosti: - krátký
- dlouhý
- střední
Oblouk –plynulá změna směru jízdy v dynamické rovnováze
oblouky v pluhu: - smýkané: oblouk zahajujeme napínáním vnější nohy
- řezané: oblouk zahajujeme krčením vnitřní nohy
souhlasné oblouky (ostatní): - jednodobé: současné, pohybujeme tělem od lyží
- dvoudobé: postupné, pohybujeme lyžemi od těla
−oblouk: zahájení, vedení, ukončení
- otevřené oblouky – blíže ke spádnici - jednodobé – stejné hrany
- uzavřené oblouky – více do stran (vrstevnic) - dvoudobé - jízda po nesouhlasných hranách
Klasifikace lyžařských technik
Jízda po spádnici, jízda v pluhu, jízda šikmo svahem, sesouvání, bruslení, oblouk v pluhu, oblouk z pluhu,
oblouk z přívratu nižší, vyšší, paralelní oblouk, kročný oblouk, „Jet“ oblouky – vystřelovaný, „Hitch Kick“
– kompresní oblouk
Techniky sjíždění v hlubokém sněhu
zledovatělý terén
těžký sníh
příkrý svah
boule, skok
2A Historie lyžování
(vznik lyží, předsportovní využití lyží, charakteristika osobnosti J. Rosslera-Ořovského, Mathiase
Žďárského)
Vznik lyží–spadá do doby kamenné (10 000 let př.n.l.)
−hl. zp. obživy se stává lovecká specializace, zdokonalování vznikem lyží
−lyže se stali důležitým a mnohdy i jediným prostředkem umožňujícím pohyb a lov zvěře
v Eurasii
1
Způsob vzniku–lyže vznikly ze snahy pro zvětšení plochy chodidla, aby se zamezilo boření nohou ve sněhu
−z primitivních prostředků, jako bylo např. obalování chodidel zvířecí kůží, slámou atd., vznikly
různé druhy sněžnic
−postupným prodlužováním a zužováním byly vytvořeny lyže
Místo vzniku–lyže se mohly objevit současně nezávisle na sobě u různých národů
−je možné na základě nálezů určit jako oblast vzniku lyží střední a severní Asii odkud se dostaly
až do severní Evropy, severního Ruska a Skandinávie
Klasifikace prehistorických lyží
lyže typu jižního – krátké, stejně dlouhé, vzadu nezakulacené (Ural, Finsko, Švédsko, Sibiř)
lyže typu arktického – vpředu i vzadu zašpičatělé, skluznice – zvířecí kůže
lyže typu severského – nejsou stejně dlouhé a široké – L delší a užší
lyže bahenní – délka 150 cm, dřevěná podložka pod vázáním, k lyžím se používala 1 nebo 2 hole
Předsportovní využití lyží – jako dopravní prostředek u lovu
− pro válečné účely (pro vojenské účely)
− Skandinávie je kolébkou lyžařského spolku (Sondre A. Nordheim – otec lyžařského spolku)
− telemark a kristianie
− poštovní spojení v zimě
J. Rössler-Ořovský
−průkopník a organizátor českých sportů, všestranný sportovec, veslař, rychlobruslař
−zakladatel a funkcionář rady čes. společných organizací
−SKI klub v Praze, Jachting klub, tenisový klub, spoluzakladatel čes amatárské atletické unie,
český olympijský výbor, Svaz lyžařů království českého, svaz kanoistů, tajemník ČOV
−Propagátor sportu a pohybu v přírodě – zejména vodní a zimní turistiky
−prosadil uznání čes. svazu ledního hokeje, lyžování, šermu
−Pracoval jako rozhodčí, překládal pravidla
−Autor řady článků o sportu
Matthias Zdarski
−rakouský lyžař, vytvořil alpskou „LILIENFELDSKOU“ školu jízdy na lyžích
−první lyžařský metodik
−zkrátil dlouhé norské a finské lyže na 190-100 cm, odstranil ze skluznice žlábek, který při
tehdejším nedokonalém mazání lyží byl místem největšího tření
−zkonstruoval vlastní kovové vázání s pevnějším spojením nohy a lyže
−charakteristický byla jízda pluhem s využitím jedné hole a oblouky v přívratu
−1905 uspořádal slalomovou soutěž
−obohatil vysokohorskou turistiku vynálezem nepromokavého spacího pytle pro bivakování
−své poznatky publikoval v řadě příruček (např. Alpská lyžařská technika)
3A Vývoj lyžařských sjezdových technik
(LILIENFELDSKÁ – přívrat, pluh, Arlbertská – přívratná technika, Švýcarská – snožná technika,
Francouzská – rotační technika, nerotační technika, Rakouská – protirotační technika)
1. LILIENFELDSKÁ – představitel Mathias Žďárský (1856-1940)
- vytvořil alpskou lilienfeldskou školu jízdy na lyžích, která byla určena pro alpské disciplíny
− první lyžařský metodik – dlouhé norské a finské lyže zkrátil na délku 190 – 220 cm, ze
skluznice odstranil žlábek, kovové vázání c volnou patou
− jízda s 1 holí – silná – 2 m
2
− základem Žďárského techniky byly tzv. OBLOUKY Z PŘÍVRATU a JÍZDA V PLUHU
s využitím jedné hole jako opory
− klade důraz na: správný postoj, důležitost předsouvání odlehčené lyže, zdůrazňoval jízdu
v terénu a nácvik přejezdu přes boule
− zorganizoval nový druh slalomové soutěže – podobné dnešnímu obřímu slalomu
− svými zkušenostmi obohatil vysokohorskou lyžařskou turistiku a zimní horolezectví
(Žďárského pytel)
− cenné jsou jeho poznatky o lavinách
− Žďárský byl aktivní lyžař do 60 let, lavinové neštěstí  invalida
2. ALBERTSKÁ – Schneiderova (škola rakouská – přívratná technika)
− byla charakterizována nízkým postojem, širší stopou, pro změnu směru používala točení
trupu a pánve, šroubovitý pohyb těla, převládala analyticko-syntetická metoda, výcvik
lyžařskou gymnastikou, ozdobou školy: terénní skoky a skoky o holi
− 1935 snožné vedení lyží – snožná kristianie
3. ŠVÝCARSKÁ TECHNIKA – J. Dahintiena, snožná technika
− obohacuje techniku zatáčení o odvratnou kristianii, rychlostní a slalomovou
4. a) FRANCOUZSKÁ – ROTAČNÍ TECHNIKA
− spočívala především v rotaci, která byla hlavním motorem snožného smyku, dále v blokáži
těla, kterou se přenášela rotace na nohy a hlubokým předklonem těla s náklekem
b) FRANCOUZSKÉ ŠKOLY S NEROTAŇÍ TECHNIKOU
− tato předválečná nerotační technika byla charakterizována úzkou stopou, nakláněním směrem
ke svahu, náklekem, přenášením těžiště a zamezením rotace
5. NOVORAKOUSKÁ PROTIROTAČNÍ TECHNIKA
− dominancí této techniky je protirotace, jejímž důsledkem je (stáčení vysunutých patek )při
zatáčení
4A Carving
(charakteristické znaky lyžařské výzbroje, technika a didaktika zatáčení, kategorie carvingu)
− vznikl rozpůlením snowboardu
− piškotový tvar z Norska
− nejlepší materiál je dřevo
− obří slalom, potom slalom
− 5 kategorií
− FUN CARVING – strmé svahy, bojky- jezdí se bez holí
− Lyže 163 cm, 183, 193 cm, nevyhovuje normálnímu vázání  deskové vázání
CARVING jednodobý
− lyžař pracuje před obloukem a lyže během oblouku
− lyžař neotáčí lyžemi, ale naopak lyže lyžařem
− oblouk je iniciován vykročením – předkročením lyže na straně budoucího oblouku
− pro radiální techniku řezaných oblouků je charakteristické:
vykročení – vklonění – jízda podél hran lyží
vnější noha – vnější lyže – tlak do halluxu (bříško pod palcem)
vnitřní noha – vnitřní lyže – tlak pod patou na malíkové straně
− při sjezdu do oblouku je zdůrazněn tlak pod palcem na budoucí vnější lyži se silným
nátlakem
− při výjezdu (2 fáze vedení od spádnice k vrstevnici) sílí tlak pod patou vnitřní lyže a
zmírňuje se náklek
− ostatní pohyby mají sekundární význam
3
Zásadně se odmítá: - zkrut těla
− vertikální pohyb
− otáčení vzpříčením lyží
− hranění kolenem n. odklonem trupu
Radiální technika
• vykročení před obloukem na stranu zatáčení
• přehranění ve fázi zahájení oblouku
• frontální postavení těla
• diagonální pohyb vnější paže (jako při chůzi)
5A Akrobatické lyžování
(balet, skoky, jízda na boulích)
Balet na lyžích
− je soubor gymnastických, akrobatických a tanečních prvků a figur  hudební doprovod
− závod probíhá na mírném upraveném svahu (délka 200 – 260 m)
− nejnižší a nejvyšší známka se škrtá
− délka lyží 81% výšky závodníka
− hole nesmí být delší něž výška závodníka
Hodnotí se: - jízdu hodnotí 5 rozhodčích, každý může udělit 10 bodů
- chronografie: max. 2,5 bodu
− obtížnost: max. 2,5 bodu
− celkové provedení: max. 5 bodů
Akrobatické skoky
− závody se skládají ze 2 různých akrobatických skoků, které skokan provádí na připraveném
můstku
− závodník může skákat pouze ty skoky, na které mu byla udělena kvalifikace
− závod probíhá na 4 speciálně upravených můstcích – malý, střední, velký a plochý), jejichž
dopadový svah je nakypřen
− délka lyží není omezena
− povinně se skáče v přilbách
− v létě – akrobatické skoky do vody – nácvik nových skoků
Hodnotí se: - hodnotí 5 rozhodčích, každý může udělit 20 bodů, nejvyšší a nejnižší známka se škrtá, součet
zbývajících 3 vynásobených koeficientem obtížnosti skoku určuje bodovou hodnotu
− pro hodnocení v závodě se sčítají výsledné známky obou skoků
− odraz, výška a délka skoku (max 2 body)
− provedení (max 5 bodů)
− doskok (max 3 body)
Jízda v boulích (akrobatický sjezd)
− je technicky správná, agresivní a rychlý jízda s akrobatickými skoky na velmi strmé a
boulovaté sjezdovce po spádnici
− trať je dlouhá 200 – 250 m
− nejkratší délka lyží u mužů je 190 cm, u žen 180 cm
Hodnotí se: - jízdu hodnotí 5 rozhodčích, každý uděluje max. 7,5 bodu
− technika jízdy 5 bodů
− skoky 2,5 bodu
− dosažený čas 2,5 bodu
4
− nejnižší a nejvyšší známka se škrtá, součet 3 zbývajících určuje pořadí
6 A Struktura výuky sjíždění
a) základní program: - všeobecná lyžařská průprava
- speciální lyžařská průprava
- oblouky – paralelní + přívratné postavení lyží
- oblouky s přestoupením
b) rozšiřující program: - modifikované oblouky
α)ZÁKL. PROGRAM
Všeobecná lyžařská průprava
− je zákl. průpravou začátečníka pro seznámení navykání na lyže
1. připnutí, odepnutí lyží
2. svazování, nošení lyží
3. navlékání holí
4. zvedání patek a špiček lyží
5. zvedání celé lyže
6. úkroky
7. obraty (přešlapováním, přívratem, odvratem)
8. vystupování, sestupování úkroky
9. vstávání po pádu + nácvik na jízdu na vleku
− učitel málo mluví, hodně ukazuje, procvičuje formou her
Speciální sjezdová průprava
− důležité je rozcvičení
− základní sjezdový postoj (lyže jedou po plochách, rovnoběžně vedle sebe, vzdáleny v šíři ramen, trup
mírně předkloněn, dívám se vpřed, paže předpažit poníž dovnitř
10.jízda přímo
11. odšlapování
12.bruslení
13.jízda šikmo
14.jízda na vleku
Oblouky v základním programu
− oblouky v rozšířené stopě, rozšíření stopy – paralelní oblouk
− přímá jízda v pluhu (brzdivý pluh)
− oblouk z přívratu vyšší lyží
− oblouky v pluhu, oblouky z pluhu
− možný oblouk ke svahu
b) ROZŠIŘUJÍCÍ PROGRAM – modifikované oblouky: pro sjíždění náročných terénních a sněhových
překážkách
Oblouky v rozšiřujícím programu
− jednodobé x dvoudobé oblouky – postupné přehranění
− oblouk z přívratu nižší lyží, oblouky z odšlapu, oblouky s přeskokem
Modifikované oblouky
− hluboký sníh, nerovný terén, sněhová hmota, zledovatělí terén, strmý terén, závodní tratě  bezpečné
a účelné lyže
5
7A Biomechanika sjíždění a zatáčení
(síla vnitřní a vnější, svalová, setrvačná, reakční, odstředivá, aerodynamická, tření, těžiště soustavy – lyžař a
lyže, biomechanický rozbor jízdy po spádnici, jízdy v oblouku smýkaném a řezaném, mechanika chůze a
její přenos na lyže)
Síla vnitřní
- vnitřní síly jsou: svalové síly (aktivní síly), vznikají uvnitř lidského těla, sval působí na části těla pákovým
mechanismem a tím působí na vnější prostředí
pasivní síly, jsou dány odporem vazů, šlach, chrupavek a kostí
Vnější síly tzv. fyzikální síly
−díky nim se lyžař pohybuje
−vnější síly působí z vnějšku na lyžaře (díky nim dochází k zatáčení lyží)
−jakmile jsou lyže v kontaktu se sněhem v místě doteku začnou působit vnější síly
Vnější síly v přímé jízdě
−v přímé jízdě působí jen tíhová a odporová síla
−tíhová síly je vlastní příčinou pohybu lyžaře (když lyžař vjede do protisvahu – stává se z ní
brzdící síla)
−odporové síly: 1. odpor vzduchu působí na celou plochu těla
2. t