Vypracovane_otazky

dá počítačová síť se vyznačuje svojí topologií . Skládá se ze vzájemně komunikujících uzlů , propojených komunikačními kanály .



Internet
31.Jaky je rozdil mezi spojovanymi a paketovymi siti? Ktery je Internet?ítě´= cokoliv, čím propojíme dva počítače, abys spolu mohli komunikovat

.co jsou to paketove sítě=

33.Jakou funkci a jaky ucel mají směrovače v internetu? Co jsou to smerovaci algoritmy a jake se pouzivaji na internetu?
směrovač je síťové zařízení , které procesem zvaným routování (směrováním) přeposílá datagramy směrem k jejich cíli. Routování probíhá na třetí (síťové) vrstvě sedmivrstvého modelu ISO/OSI . Pojmem směrování (routing, routování) je označováno hledání cest v počítačových sítích . Jeho úkolem je dopravit datový paket určenému adresátovi, pokud možno co nejefektivnější cestou. Síťová infrastruktura mezi odesilatelem a adresátem paketu může být velmi složitá. Směrování se proto zpravidla nezabývá celou cestou paketu, ale řeší vždy jen jeden krok – komu data předat jako dalšímu. Ten pak rozhoduje, co s paketem udělat dál.
Routeru, který připojuje klienty k vnější sítí (typicky Internetu ), se říká „okrajový router« ( edge router , někdy též "brána" – gateway , což je zastaralé označení pro routery obecně). Router přenášející data mezi jinými routery se nazývá „vnitřní router« ( core router ).

jak vznikne a jak je udržována směrovací tabulka. Tento proces mají obecně na starosti směrovací algoritmy. Když jsou pak pro určitý algoritmus definována přesná pravidla komunikace a formáty zpráv nesoucích směrovací informace, vznikne směrovací protokol (routing protocol) . Směrovací algoritmy rozdělit do dvou základních skupin: na statické a dynamické. Často se také mluví o statickém a dynamickém směrování, které je důsledkem činnosti příslušných protokolů.Při statickém (též neadaptivním) směrování se směrovací tabulka nijak nemění. Je dána konfigurací počítače a případné změny je třeba v ní provést ručně. Tato varianta vypadá jako nepříliš atraktivní, ve skutečnosti ale drtivá většina zařízení např. v lokální síti směruje staticky.Patří sem například skoro všechny uživatelské počítače, které jsou zpravidla v natolik jednoduché síťové situaci, že cokoli složitějšího nemá smysl. Většinou se nacházejí v koncové podsíti, z níž vede jediná cesta ven přes odchozí směrovač.

.dynamicke smerovaci algoritmy, a jaky se uziva v Internetu, jestli teda existuje
Dynamické směrování
Dynamické (adaptivní) směrování průběžně reaguje na změny v síťové topologii a přizpůsobuje jim směrovací tabulky. Podle způsobu, jakým si jednotlivá zařízení vyměňují informace o stavu sítě, lze dynamické algoritmy rozdělit do základních skupin (které se vzájemně prolínají a kombinují):
· Centralizované: Zde všechny směrovač· e posílají informace o stavu okolní sítě do jednoho směrovacího centra. To sestaví mapu sítě, spoč· ítá z ní směrovací tabulky a rozešle je směrovač· ům. Z pohledu směrovač· e je tento přístup velmi jednoduchý (pošle hlášení a za chvíli dostane směrovací tabulku). Navíc centrum má kompletní mapu sítě, takže dokáže urč· it globálně optimální tabulky. Hlavním problémem centralizovaného přístupu je, že špatně škáluje – na linkách vedoucích do centra se kumulují zprávy o stavu sítě a odesílané tabulky. Velikost sítě, kterou lze takto směrovat, je proto omezená. Dílč· í problém představuje i synchronizace tabulek – směrovač· e poblíž centra je dostávají dříve. Centralizované směrování se proto nedoč· kalo širšího uplatnění.
· Izolované: Jsou postaveny na ryzím individualismu. Nikdo nikomu neposílá žádné informace o stavu sítě, každý směrovač· se rozhoduje zcela samostatně. Do této skupiny patří například záplavový algoritmus (též roztékání, flooding), kdy každý směrovač· pošle paket do všech rozhraní kromě toho, z nějž dorazil. Tento algoritmus je velmi nehospodárný, na druhé straně ale zkouší všechny cesty, takže najde i tu nejlepší.
· Distribuované: Představují standardní přístup ke směrování v síti Internet. V nich se informace o změnách v síti předávají postupně mezi sousedními směrovač· i, až se rozšíří do celé sítě. Tento přístup je dostateč· ně pružný a robustní, aby zvládl i dost rozlehlé sítě. Skuteč· nost, že Internet stojí na distribuovaných algoritmech, je nejlepším vysvědč· ením životaschopnosti tohoto konceptu. Konkrétní přístupy a mechanismy se výrazně liší. Nejvýznamnějšími představiteli distribuovaných protokolů jsou:
Další algoritmy
· Náhodné směrování: Zdánlivě nesmyslný způsob, avšak obč· as se používá v případě zahlcení směrovač· e, který pakety, které by normálně zahodil, pošle náhodným směrem, aby se jich zbavil (a má šanci se trefit do správného směru).
· Source routing: Způsob používaný na linkové vrstvě např. v Token ringu . Odesílatel nejprve zašle do sítě záplavovou výzvu ke zjištění cesty k hledanému cíli. Pokud je příjemce dosažitelný, vrátí se mu odpověď v podobě výsledné trasy (seznamu routerů po cestě od odesílatele k příjemci). Výhodou tohoto způsobu je, že najde opravdu tu nejkratší cestu ze všech možných cest, avšak záplavový způsob je znač· ně nešetrný.
· Zpětné uč· ení: Funguje podobně jako přehazování paketů na switchi na linkové vrstvě . Pokud router obdrží paket s příjemcem, o kterém neví, kde se nachází, pošle ho dál na všechna rozhraní (s výjimkou toho, odkud paket přišel). Avšak souč· asně s každým procházejícím paketem si poznamenává, na jaké rozhraní přišel paket s daným odesílatelem. Tímto způsobem se uč· í topologii sítě (na kterém rozhraní jsou kteří hostitelé).

.adresace v Internetu, jeslti existuje rozdil mezi adresou a jmenem uzivatele

číselná adresa(určení) v Internetu je internet protokol, jméno uživatele nás nezajímá, zajímá pojmenování serveru

36.co chapes pod vrstvovou architekturou v souvislosti s Internetom. A co víš o ISO OSI
Síťová architektura představuje strukturu řízení komunikace v systémech, tj. souhrn řídících činností umožňujících výměnu dat mezi komunikujícími systémy . Komunikace a její řízení je složitý problém, proto se používá rozdělení tohoto problému do několika skupin, tzv. vrstev . Členění do vrstev odpovídá hierarchii činností, které se při řízení komunikace vykonávají.Každá vrstva sítě je definována službou , která je poskytována sousední vrstvě vyšší; a funkcemi , které vykonává v rámci protokolu. Řízení komunikace slouží ke spolupráci komunikujících prvků, tato spolupráce musí být koordinována pomocí řídících údajů. Koordinaci zajišťují protokoly , které definují formální stránku komunikace. Protokoly jsou tedy tvořeny souhrnem pravidel, formátů a procedur, které určují výměnu údajů mezi dvěma či více komunikujícími prvky.Architektura otevřených systémů (Open Systems Architecture, OSA) byla normalizována organizací ISO , která vytvořila referenční model OSI . Praktickou realizací vrstvové síťové architektury je sada protokolů TCP/IP , i když neodpovídá přesně referenčnímu modelu OSI.
model přesýpacích hodin, protokoly tcp /IP, které používá internet jsou znázorněny v iso osi model( který je teoretický), ale pro názornost
Vrstvový model (architektura)
Každá ze sedmi vrstev vykonává skupinu jasně definovaných funkcí potřebných pro komunikaci. Pro svou činnost využívá služeb své sousední nižší vrstvy. Své služby pak poskytuje sousední vyšší vrstvě.. mezi systémy tvoří:
· komunikace mezi vrstvami jednoho systému, řídí se pravidly, které se obvykle nazývají rozhraní - interface
· komunikace mezi stejnými vrstvami různých systémů, řídí se protokoly

3Popiste strukturu IP adres. Víte jake struktury IP adres se používají a čím se liší?

DNS (Domain Name System) je hierarchický systém doménových jmen, který je realizován servery DNS a protokolem stejného jména, kterým si vyměňují informace. Jeho hlavním úkolem a příčinou vzniku jsou vzájemné převody doménových jmen a IP adres uzlů sítě. . Servery DNS jsou organizovány hierarchicky, stejně jako jsou hierarchicky tvořeny názvy domén . Jména domén umožňují lepší orientaci lidem, adresy pro stroje jsou však vyjádřeny pomocí adres 32-bitových ( IPv4 ) A záznam nebo 128 bitových ( IPv6 ) - AAAA záznam. Systém DNS umožňuje efektivně udržovat decentralizované databáze doménových jmen a jejich překlad na IP adresy. Stejně tak zajišťuje zpětný překlad IP adresy na doménové jméno - PTR záznam.

.aspon 4 vrstvy OS + strucna charakterizace

Fyzická vrstva Podporuje fyzickou komunikaci. Aktivuje a udržuje fyzické spoje (např. komutovaný spoj). Fyzické spojení může být dvoubodové ( sériová linka ) nebo mnohobodové ( ethernet ).Hlavní funkce poskytované fyzickou vrstvou jsou navazování a ukončování spojení s komunikačním médiem.
Spojová vrstva Poskytuje spojení mezi dvěma sousedními systémy. Seřazuje přenášené rámce, stará se o nastavení parametrů přenosu linky, oznamuje neopravitelné chyby. Formátuje fyzické rámce, opatřuje je fyzickou adresou.
Datová vrstva poskytuje funkce k přenosu dat mezi jednotlivými síťovými jednotkami a detekuje případně opravuje chyby vzniklé na fyzické vrstvě. Nejlepším příkladem pro tohle je EthernetUspořádává data z fyzické vrstvy do logických celků známých jako rámce (frames).Na této vrstvě pracují veškeré mosty a přepínače. Poskytuje propojení pouze mezi místně připojenými zařízeními a tak vytváří doménu na druhé vrstvě pro směrové a všesmerové vysílání.
Síťová vrstva . Tato vrstva se stará o směrování v síti a síťové adresování. Poskytuje spojení mezi systémy, které spolu přímo nesousedí. Obsahuje funkce, které umožňují překlenout rozdílné vlastnosti technologií v přenosových sítích.Síťová vrstva poskytuje funkce k zajištění přenosu dat různé délky od zdroje k příjemci skrze jednu případně nekolik vzájemně propojených síťí při zachování kvality služby, kterou požaduje přenosová vrstva. Síťová vrstva poskytuje směřovací funkce a také reportuje o problémech při doručování dat. Veškeré směřovače pracují na této vrstvě a posílají data do jiných sítí :). Zde se již pracuje s hiearchickou strukturou adres. Nejznámější protokol pracující na 3tí vrstvě bude Internetový Protokol (IP).
Transportní vrstva Poskytuje transparentní, spolehlivý přenos dat s požadovanou kvalitou. Vyrovnává různé vlastnosti a kvalitu přenosových sítí. Provádí převod transportních adres na síťové, ale nestará se o směrování.
Relační vrstva vrstvy je organizovat a synchronizovat dialog mezi spolupracujícími relačními vrstvami obou systémů a řídit výměnu dat mezi nimi. Umožňuje vytvoření a ukončení relačního spojení, synchronizaci a obnovení spojení, oznamovaní výjimečných stavů
Prezentační vrstvaí vrstvy je transformovat data do tvaru, které používají aplikace. Formát dat (datové struktury) se může lišit na obou komunikujících systémech, navíc dochazí k transformaci pro účel přenosu dat nižšími vrstvami. Mezi funkce patří např. převod kódů a abeced, modifikace grafického uspořádání, přizpůsobení pořadí bajtů a pod. Vrstva se zabývá jen strukturou dat, ale ne jejich významem, který je znám jen vrstvě aplikační.
Aplikační vrstvaÚčelem vrstvy je poskytnout aplikacím přístup ke komunikačnímu systému a umožnit tak jejich spolupráci.
38. - smerovace rozdíl. Přepinace (routers a switch)
- router spojuje dvě sítě a přenáší mezi nimi data. Router se podstatně liší od switche , který spojuje počítače v místní síti.



39.Co je to autorizace a autentizace a cim se lisi?
Autentizace je proces, při kterém se ověřuje, zda je uživatel nebo entita opravdu ten, za koho se vydává. uvádí tři možné způsoby, jak je možné provádět úvodní uživatelskou autentizaci. Při každé autentizaci se vždy jeden nebo více z nich používá:
· Můžeme poč· ítač· i říct něco, co víme (například heslo č· i šifrovací klíč· ). sdílené tajemství(poč· ítač· a já známe heslo)
· Můžeme poč· ítač· i „ukázat« něco, co máme (například identifikač· ní kartu).
· Necháme poč· ítač· , aby si něco našeho zkontroloval (typicky biometriky, například otisk prstu, obraz sítnice č· i vzorek hlasu).
autorizace = =co smíme dělat, k čemu jsme autorizovaní, povolení někomu udělat něco

IPv4
Internet protokol verze 4 32 bitové adresy cca 4 miliardy různých IP adres, dnes nedostačující
IPv6 Internet protokol verze 6
· 128 bitové adresy
· podpora bezpeč· nosti
· podpora pro mobilní zařízení
· funkce pro zajištění úrovně služeb (QoS - Quality of Service)
· fragmentace paketů - rozdělování
· jednoduchý přechod z IPv4 (musí podporovat systém, provider)

2. co je to polygon, a jeho vyuziti pri 3D projekcich
3. rozdil mezi vektorovym a rastrovym displejem
4. co je souradny seznam

7. zobrazeni usecky v rastrove mrizce
. barva v grafice
co je analyza a synteza obrazu
co je to rastrovy monitor
Jake jsou zakladni vlastnosti rastrovych displejů?
rozdiel medzi rgb a cmy10Cim se lisi barevny systém RGB od CMY?

openGl podporuje stinovani a nepodporuje stiny - proc, rozdily,
OpenGL podrporuje stinovani ale nepodporuje stiny. Jaky je v těchto dvou technikach podle rozdil?
Uvedte zakladni problemy spojene se zobrazenim 3D scen na 2D obrazovku?
. Co je to vizualizace? Dokazete uvest aspon jeden vizualizacni prostredek. GL co to je charakterisika + kompatibilita Open Gl

. Uvedte tri druhy pameti s nimiz pracuje OpenGL - na co slouzi (strucne).
. Vymenujte zakladni vlastnosti vektorovych displeju.
. V cem spociva problem rastrovych zobrazovacich algoritmu. Ma s tim neco spolecne alias problemy pri vyplnovani ploch na rastovych displejich + strucne reseni
jake jevy spravuje antialiasing a jak, resp. co to je? Co je antialiasing?
. Jak by jste charakterizovali OpenGL graficky system. grafickych subsystemu na beznem PC

- OpenGL
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace , Hledání
OpenGL ( Open Graphics Library ) je průmyslový standard specifikující multiplatformní rozhraní ( API ) pro tvorbu aplikací počítačové grafiky . Používá se při tvorbě počítačových her , CAD programů, aplikací virtuální reality či vědeckotechnické vizualizace apod. OpenGL spravuje konsorcium označované jako ARB ( Architecture Review Board ), jehož členy jsou firmy jako např. SGI , Microsoft , nVidia , ATI atd.
Obsah
[ skrýt ]
· 1 Implementace
· 2 Struktura OpenGL
· 3 Podívejte se také na
· 4 Externí odkazy [ editovat ] Implementace
Implementace OpenGL existují pro prakticky všechny počítačové platformy, na kterých je možno vykreslovat grafiku. Kromě implementací vestavěných v grafickém hardware (na grafické kartě ) existují také softwarové implementace, které umožňují používat OpenGL i na hardwaru, který ho sám o sobě nepodporuje (ale obvykle nabízejí nižší výkon). Příkladem takové implementace je open source knihovna Mesa , která ovšem z licenčních důvodů nemůže být označena jako implementace OpenGL, ale pouze jako implementace API, které je „velmi blízké« OpenGL.
[ editovat ] Struktura OpenGL
Základní funkcí OpenGL je vykreslování do obrazového rámce ( framebufferu ). Umožňuje vykreslování různých základních primitiv ( bodů , úseček , mnohoúhelníků a obdélníků pixelů ) v několika různých režimech. Veškerá činnost OpenGL se řídí vydáváním příkazů pomocí volání funkcí a procedur (kterých OpenGL definuje cca 250). V OpenGL se nepoužívá objektově orientované programování . Jednotlivé primitivy jsou definovány pomocí vrcholů – každý z nich definuje bod, koncový bod hrany nebo vrchol mnohoúhelníku. Každý vrchol má přiřazena data (obsahující souřadnice umístění bodu, barvy, normály a texturovací souřadnice).í OpenGL je založeno na architektuře klient-server – program (klient) vydává příkazy, které grafický adaptér (server) vykonává. Díky této architektuře je možné, aby program fyzicky běžel na jiném počítači než na tom, na kterém se příkazy vykonávají, a příkazy se předávaly prostřednictvím počítačové sítě .
[Podívejte se také na

- GLUT ( Open GL U tility T oolkit ) tvoří doplněk ke grafické knihovně OpenGL . Základem této nadstavbové knihovny je podpora pro práci s okny (včetně zpracování událostí), vyskakovacími menu a písmem. Tyto činnosti totiž nejsou v knihovně OpenGL přímo podporovány - důvodem je snaha o co největší zachování platformové nezávislosti. Funkce pro práci s okny či menu, které jsou systémově závislé, se dříve, tj. v době, kdy knihovna GLUT neexistovala, musely naprogramovat pro každý operační systém (resp. jeho grafickou nadstavbu) zvlášť, což od vývojáře aplikace vyžadovalo podrobnou znalost funkcí daného operačního systému, grafické nadstavby a správce oken.
Implementace
Pro tvorbu GLUTu je použit programovací jazyk C . V současné době je knihovna GLUT používána především na operačním systému Linux , BSD Unixech, IRIXu , OS/2 a na platformách Microsoft Windows . Vzhledem k dostupnosti zdrojových kódů je možné provést překlad na většině systémů typu Unix , kde jsou k dispozici knihovny X Window a OpenGL . Kromě jazyka C/ C++ existuje i rozhraní pro použití ve Fortranu , Object Pascalu (což je programovací jazyk, který tvoří základ RAD prostředí Delphi a Kylix ) a také Pythonu . Vzhledem k tomu, že celé programové rozhraní knihovny GLUT sestává z volání funkcí vracejících pouze základní (primitivní) datové typy, je možné poměrně jednoduše vytvořit napojení pro další programovací jazyky, které mají možnost pracovat s dynamickými knihovnami.



vyuziti vypocetni techniky ve vede
Jakou souvislost vidite mezi potrebami vedy a rozvojem vypocetni techniky?
-největší počítač Lsimulejt, který stojí v Japonsku, dokázal spočítat dostatečně velké modely desek, aby dokázali předvídat zemetřesení
. Co je kriminalita bilych limecku? bez kriminální činnosti, ale schopné zneužít svých pozice v hospodářské sféřeí nejvyšší vrstva pachatelů hospodářské trestné činnosti, většinou mají dobré až nadprůměrné znalosti z dotčeného oboru


Pavlína Krečmerová