Videoakvizice

čujeme jako průměr vstupní pupily a značíme D.
V případě jednoduchých objektivů je průměr vstupní pupily roven
průměru čočky nebo přední objímky objektivu.
U většiny objektivů ale přední čočka zpravidla mívá průměr mnohem
větší než je bezpodmínečně třeba,
takže z jejího průměru nelze světelnost stanovit; je to i proto, že
objektivy se skládají z většího počtu čoček a ostatní
čočky také mají na světelnost určitý vliv. Vypočítávat světelnost ale
ostatně není potřeba, protože bývá uvedena buď
přímo na objímce objektivu, nebo v návodu.
K vyjádření světelnosti se užívá základní clonové číslo - k. Tato
veličina udává, kolikrát se vejde průměr vstupní pupily
do ohniskové vzdálenosti daného objektivu. Objektiv je tím
světelnější, čím je základní clonové číslo menší
(tzn., že objektiv o světelnosti 1,8 je světelnější než objektiv světelnosti
4).

Ohnisková vzdálenost:
Každý objektiv má tzv. ohnisko. Je to obraz nekonečně vzdáleného
bodu ležícího na ose čočky. Tedy ohnisko je bod,
kde se protínají všechny přímky prošlé čočkou. Vzdálenost ohniska od
středu čočky se nazývá ohnisková vzdálenost,
značí se písmenem f a udává se v milimetrech. Velikost obrazu
zachyceného objektivem je závislá především na ohniskové
vzdálenosti - přibližně je obraz tolikrát větší, kolikrát je větší ohnisková
vzdálenost. Nejběžnější ohniskovou vzdáleností pro
kinofilmové zrcadlovky je 50 mm. Další důležitou veličinou je zorný
úhel objektivu. Požaduje se, aby objektiv byl schopen
vykreslit celé obrazové pole, tedy až do rohů formátu, v dostatečné
kvalitě a bez zkreslení.

Poslední veličinou, která stojí
za zmínku, je hloubka ostrosti - je to veličina určující pole zaostřeného
obrazu, tedy "odkud kam" ve vzdálenosti od objektivu
bude obraz ostrý. Hloubka ostrosti závisí na ohniskové vzdálenosti
objektivu (roste-li ohnisková vzdálenost, zmenšuje se
současně hloubka ostrosti. Největší hloubku ostrosti mají širokoúhlé
objektivy, nejmenší naopak teleobjektivy). Velký vliv
na hloubku ostrosti má i použité clonové číslo - čím je větší clona, tím je
větší i hloubka ostrosti, proto se např. pro portréty
užívá malá clona, aby se rozostřilo pozadí a nepůsobilo rušivě a naopak
při snímcích krajiny se používá clona co možná
největší, aby byl celý obraz ostrý.
Objektivy dělíme do čtyř základních skupin na:
- objektivy základní
- objektivy širokoúhlé
-teleobjektivy
- objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností

Optické vady objektivů
Jednoduché zobrazovací rovnice, s nimiž počítáme při zobrazování
čočkou, platí pouze pro paprsky v těsné blízkosti
optické osy - v tzv. paraxiálním prostoru, ale se vzdalováním od osy se
začínají projevovat složité jevy, které obraz nějakým
způsobem deformují. Dalším problémem je, že jednoduché rovnice
předpokládají monochromatické světlo
(jednobarevné, složené z jedné vlnové délky).
Sférická vada
je způsobena tím, že paprsky na krajích čočky se lámou víc než ty
kolem středu, tudíž nejsou zaostřeny na plochu filmu,
ale kousek blíž. Na obrazu se to projeví máznutím, neostrostí.
Nejchoulostivější jsou tlusté čočky u krátkých ohnisek a hodně
světelné objektivy. Vada lze odstranit zacloněním.

Astigmatismus
způsobují šikmé paprsky, které se lámou jinak než kolmé. Body mimo
střed se zobrazují jako elipsy nebo úsečky a ke krajům se
prodlužují. Při přeostřování se zase začnou protahovat kolmo na
předchozí. Ostrost vodorovných nebo svislých linií může klamat,
protože při určitém zaostření se úsečky vzájemně překrývají. Vada se
při konstrukci objektivu odstraňuje vhodnou kombinací
čoček. Zmírňuje se rovněž zacloněním.
Koma (asymetrická vada)
je tvořena velmi šikmými paprsky procházejícími blízko u okraje čočky,
které se lámou značně nepravidelně. Jimi vytvořený
obraz předmětu je jinak velký než který vytváří paprsky ze středu
objektivu, čímž vzniká složitý útvar podobný kometě s
chvostem ubíhajícím ke kraji. Při stavbě objektivu se vada odstraňuje
vhodným umístěním roviny clony, jinak pak zacloněním.

Zklenutí pole
znamená, že body ležící v rovině rovnoběžné s rovinou filmu nevytvoří
ostrý obraz na rovinu filmu, ale na zakřivenou plochu,
a to vypuklou nebo vydutou. Znamená to, že můžeme zaostřit buď na
kraj nebo na střed pole. Vada značně vynikne u snímků
plochých předmětů nablízko (malá hloubka ostrosti), při snímcích
vzdálených objektů se téměř neprojevuje. Často se s ní s
setkáme u světelných projekčních objektivů. Lze jí odstranit vhodnou
vzájemnou polohou členů objektivu a roviny clony.
Chromatická vada (barevná)
je důsledkem rozdílného indexu lomu jednotlivých barev ve spektru,
takže dochází vlastně k ohniskové diferenci. Nejvíce se
projeví na ostrých kontrastních hranách, které se zobrazí mázle a v
barevném spektru. Největší rozdíl v indexu lomu je mezi
barvami z opačných konců spektra (červená-fialová), ty pak ohraničují
obraz. Velké nebezpečí hrozí od paprsků vlnových
délek, pro které není objektiv korigován.

Stává se to u infračerveného nebo ultrafialového záření, při jehož
velkém obsahu
může dojít ke značnému rozostření. Barevná vada se koriguje
(zvláště u teleobjektivů, kde se paprsky promítají pod malým úhlem)
použitím optických členů vyrobených ze speciálních skel a kombinací
různých druhů skel o různém indexu lomu
(sklo korunové - má malý rozptyl, flintové - velký rozptyl atd.)

Zkreslení
neboli zhroucení kresby je patrné směrem ke krajům. Dochází k němu
vlivem různě velkého zvětšení předmětu ve středu
a na okraji obrazu. Podle toho jak se deformuje snímaný čtverec
rozlišujeme tyto typy zkreslení:
-soudkovité
-poduškovité
-vlnovité (kombinací soudkovitého a poduškovitého)

O typu rozhoduje umístění clony (před spojkou, před rozptylkou).
Zkreslením trpí nejvíce širokoúhlé objektivy a zoomy,
zvláště s velkým rozsahem, které mívají u krátkých f soudkovité a u
dlouhých f poduškovité zkreslení. Nezmění se
zacloněním.
Tyto vady se při konstrukci objektivů korigují s větší či menší
úspěšností. Používá se soustavy mnoha
čoček různého tvaru a různých materiálů. Objektivy jsou vždy
korigovány pro určitou vzdálenost, kde pak vykazují lepší
vlastnosti než ve zbylém zaostřitelném pásmu. V některých případech
se záměrně určité vady ponechávají. Celkově se
účinky vad nejvíce projevují u zoomů, dost širokoúhlých objekt