Skripta

ovají rodiče)
dítě si osvojí techniku zvláště od osoby, s kterou se identifikuje
Odolnost
měla by se rozvíjet odolnost k náročným situacím – zahrnuje sílu nervových procesů, stabilitu osobnosti, charakter a vlastnosti vůle
závisí na:
- zdravotním stavu
- fyzické kondici
- osobních a skupinových vztazích v rodině
- citovém zázemí
- tělesné zdatnosti a věku
- charakteru
je ovlivňována zkušeností a intelektem
závisí také na osvojení vhodných technik vyrovnávání se s náročnými situacemi
náročné situace mohou být stimulem pro vývoj osobnosti
6. Osobnost
/pojem a struktura, subsystémy osobnosti - motivace; schopnosti; rysy osobnosti, temperament, charakter/.
PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI
osobností se nerodíme, osobností stáváme
osobnost – ze slova „persona“
pojem osobnosti „má význam hypotetického ….. , tj. pojmu, který by popisoval i vysvětloval urč. fakta, především skutečnost, že v téže situaci lidé reagují různě
základní témata osobnosti
geneze – jak osobnost vzniká a jak se vyvíjí
- činitelé utváření osobnosti: dědičnost a prostředí
struktura – její vnitřní uspořádání, skladba vlastnosti osobnosti
dynamika
vnitřní činitelé chování
duševní děje (pochody a procesy): průběh změn ve funkcích poznávacích, citových, snahových
duševní stavy: osobnosti nebo organismus v určitém okamžiku (nerozhodnost, radost, nadšení, únava…)
DĚDIČNOST A PROSTŘEDÍ
interakce 2 stále působících vlivů – vnitřní výbava jedince
vnitřní výbava organismu
dědičná výbava
vrozená výbava
vnější podmínky života
přírodní podmínky
společenské podmínky
širší společenské prostředí (tradice, kultura, rodina, škola)
výchova – záměrné a cílevědomé působení rodiny
v celém průběhu vývoje 2 tendence:
evoluční – rozvojová
- růst a zdokonalování životních struktur a funkcí
involuční – zániková
- úbytek a rozpad (sluch 10 roků, zrak 20 roků)
DEFINICE OSOBNOSTI
individuální jednota těla, jednota jeho duševních vlastností a dějů, založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v jeho společenských vztazích (Tardy)
konečný produkt našich zvyků (Watson)
individuum chápané jako autoetická interakční integrita
individualizovaný systém psychických procesů, vlastností a stavů, které jsou determinovány vnitřní výbavou organismu a jednak s socializaci, které pak spoluurčují chování a prožívání člověka
osobnost je stálá v čase a konzistentní vůči situacím, ale zároveň otevřená změně
STRUKTURA OSOBNOSTI
uspořádání vlastností osobností v diferencovaném celku, jež vytváří relativně stabilní podmínky psychického reagování
základní skupiny ve struktuře osobnosti
aktivačně motivační vlastnosti
zaměřenost osobnosti, motiv
o co usiluje: potřeby, zájmy
MOTIVACE
proč se člověk chová oním způsobem
motivace – odvozeno od lat. movere (hýbati)
souhrn hybných činitelů v činnostech, učení a osobnosti
hybným činitelem jsou skutečnosti, které jedince podněcují, podporují či tlumí, aby něco konal či nekonal
motivace zahrnuje vnější pobídky (pobídky diváků při utkání) a cíle(vyhrát utkání, ukončit studium) a vnitřní motivy (potřeba potravy – hlad, zájem o sport)
motiv – pohnutka, příčina k činnosti, jednání člověka zaměřené na uspokojení potřeby
obsahuje: cíl a směr – intenzitu – trvalost
POTŘEBA
potřeba smyslu života, tvořit, v něco věřit
hierarchie potřeb:
tělesné (potrava, vzduch)
potřeba bezpečí, jistoty
sociální pozice, potřeba být akceptován druhými
potřeba někam/ někomu patřit, být milován
potřeba seberealizace, estetické potřeby
vztahově postojové vlastnosti:
systém hodnot, kterými se řídí ve svém jednání a chování
charakter (relativně stálé vlastnosti)
postoje
HODNOTY
hodnoty jako obecné cíle
hodnoty jako prostředky
hodnoty jako to, kvůli čemu stojí za to usilovat o urč. objekt
hodnoty jako kritéria.
Hodnotová orientace
typologie hodnotová:
teoretický typ: teoretik, který se zaměřuje na abstraktní poznávání předmětů a jevů
ekonomický typ: ve všem hledá užitkové hodnoty, resp. osobní prospěch
hodnoty vidí ve vnějším efektu, požitku, blahobytu
estetický typ:
preferuje formu a harmonii, život je procesem zážitků, které jsou zdrojem radosti
náboženský typ:
zaměřen k absolutním hodnotám, hledá mystickou náboženskou zkušenost
vše podřizuje vyšším cílům, je lhostejný k materiálním hodnotám – mnich, poustevník
sociální typ:
altruista, nesobecký, sympatizující, laskavý
nejvyšší hodnotou je pro něho láska k druhým lidem
mocenský typ:
toužící po vlivu, slávě, moci
převládá snaha po ovládání druhých
výkonové vlastnosti - vlohy, schopnosti, typy paměti
dynamické vlastnosti
temperament: celkové citové ladění duševních dějů – vzrušivost, přístupnost k dojmům, citová intenzita, rychlost a tempo reakcí
seberegulační vlastnosti
sebehodnocení (zdravé, zvýšené, snížené), sebeovládání
volní vlastnosti (úsilí, cílevědomost)
svědomí
CHARAKTER
relativně stálá vlastnost, vyjadřující soustavu vztahů člověka ke skutečnosti
subsystém osobnosti, který umožňuje kontrolu a řízení jedincova jednání podle společenských požadavků
vztah k lidem kladný – záporný (vzájemná pomoc – nepřátelství)
vytrvalost
odolnost k zátěži – projevuje se v náročných životních situacích
sebehodnocení (koncepce já)
většinou dochází k nerovnoměrnému vývoji charakteru
zralý charakter – příznivě vyvinutý charakter, který se vyznačuje společensky adekvátními cíli a hodnotovými orientacemi
základní rysy charakteru:
ujasněnost a ustálenost životních cílů
ucelenost a uspořádanost systému, hierarchie hodnot
vyhraněnost postojů a věrnost zásadám
občanská uvědomělost
b) čestnost
důvěryhodnost
statečnost, uvážlivost
VLASTNOSTI VE VZTAHU
k sobě samému – zdravé sebevědomí, sebedůvěra, sebejistota
k druhým lidem – humánnost, sociální cit, družnost, přátelskost
k práci – svědomitost, zodpovědnost, aktivnost, poctivost v práci
TEMPERAMENT
dispozice k emocionálním reakcím
soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka
vnímavost k emocionálním podnětům
jeho obvyklá síla a rychlost odpovědi
kvalita převládající nálady
vlastnosti determinovány hl. biologicky, vrozeným typem vyšší nervové činnosti
znak: vzrušivost – projevuje se vnitřně (prožívání citů) x navenek (ráznost akce)
Cloninger: „Temperament je vrozená, zejména geneticky podmíněná konstituční složka osobnosti“
sangvinik
přednosti – optimista, živý, vnímavý, pohotový, výřečný, rychlé tempo činnosti
slabiny – lehkomyslný, nestálý, přehnaně odvážný
cholerik
přednosti – síla citových prožitků
slabiny impulzivní, útočný, neklidný
flegmatik – vyrovnaný, klidný, lhostejný
melancholik
přednosti – citlivý, rázný, seriózní
slabiny – přecitlivělý, malomyslný, tichý, nevýrazný
SCHOPNOSTI
soubor takových vlastností a rysů člověka, jež ho činí vhodným k úspěšnému vykonávání určitého druhu činnosti
druhy:
1. všeobecné schopnosti – do urč. míry uplatňující se ve všech nebo alespoň v mnoha
druzích činnosti člověka a podmiňující jeho celkovou výkonnost
(rozumová činnost, schopnost učit se, organizovat)
2. speciální schopnosti – uplatňují se ve speciálních druzích činnosti
(fyzické, intelektuální, umělecké)
dělení dle psychických funkcí:
a) perceptuální – poznávání tvarů, schopnost manipulace s předmětem v představách
psychomotorické
intelektuální
RYSY OSOBNOSTI
psychická vlastnost, která se projevuje urč. způsobem jednání, chování a prožívání
je příznačný pro určitého člověka a v průběhu života je poměrně stálý
= povahové vlastnosti
různí lidé mají určitou vlastnost v různém stupni nebo v různé formě
nejjednodušší je znázornit rys osobnosti jako dimenzi mezi 2 póly, mezi 2 krajními, protikladnými formami (např. mezi dominancí a submisí – většina osob vykazuje přechodné formy tohoto rysu)
chování a jednání člověka je určování rysem jeho osobnosti a situací
extrémní formy rysů osobnosti jsou společensky méně příznivé, než střední pásma rysů o.
temperament + charakter – souhrnné označení rysů osobnosti
ASPEKTY VÝKONNOSTI
vlohy – vrozené dispozice
nadání – mimořádné vyvinuté vlohy
schopnosti – naučené dispozice
talent – naučené mimořádné dispozice
vědomosti – pamětní mentální předpoklady výkonu
dovednosti – dispozice k vykonávání urč. praktické činnosti
VÝKONNOST – VÝKON - SCHOPNOSTI
výkonnost – předpokladem k výkonu……………..
výkon – je určován schopností, ale i vnějšími podmínkami a psychickými činiteli neintelektové povahy
centrální schopnost – faktory intelektu, resp. obecnější schopnosti
lokální schopnosti – způsobilost smyslových orgánů a motority (vnímání, zručnost)
instrumentální struktury – schopnosti v užším smyslu
- naučené mentální a motorické návyky (slovní a numerické operace)
vnější podmínky a psychické činitele neintelektové povahy
nedostatek motivace, špatná nálada či silné vzrušení, vnější vlivy (horko, hluk)
OSOBNOST
osobnost je poznatelná a pochopitelná jen v sociálním kontaktu
snažte se poznat druhého člověka v co možná největším počtu situací
všechny informace o druhém je třeba dát do souvislosti s kontextem dané situace
při poznávání druhého člověka se svým úsudkem nespěchejte
POZNAT OSOBNOST ZNAMENÁ ZJISTIT:
co člověk hledá v životě: cíle, aspirace, touhy, přání, požadavky
jakými vlastnostmi disponuje, aby toho dosáhl: schopnosti, nadání
jakým způsobem je užívá: charakter
jaké jsou jeho city, sociální postoje
VNĚJŠÍ OBRAZ OSOBNOSTI:
Jak vypadá ten člověk? vnější vzezření a výraz
Jak se chová, jak jedná? způsob chování
Jakých výsledků dosahuje? výkony
Psychologická kompetence (k poznání druhého)
dovednost rozumět sobě samému
dovednost rozumět druhým
umění jednat s lidmi
VLASTNOSTI OSOBNOSTI
vlastnost = získaná tendence – dispozice k urč. způsobu chování
Vlastnost vždy posuzovat v kontextu:
s ostatními faktory osobnosti jako celku: temperament, intelekt, motivace, hodnotová orientace, zkušenosti, návyky, profese
ve vztahu k objektivní skutečnosti (kokrétní situaci) k věcem, lidem, událostem – v rodině, na pracovišti
ve společenské roli: vedoucí, učitel, otec, manžel, přítel
Vlastnosti co do míry obecnosti:
- společenskost – citová kontrola – konformita
Změny s přibývajícím věkem:
zbavují se plachosti – jsou smělejší
ztrácejí – spontánní bezstarostnost
úbytek energie, pokles nadšení
PROGRAM POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI
základní osobní data
vlivy předchozího života
základní sociální vlivy – majetkové a sociální poměry, venkov, město
vlivy rodinné výchovy – rodiče, sourozenci, příbuzní, sirotek, rozvod
vlivy školní výchovy – vzdělání, charakter školy, prospěch, formování zájmů
vlivy pracovní výchovy – povolání, charakter práce, kvalifikace
zvláštní vlivy – člen zájmových organizací, party
tělesný stav – psychická vyspělost, zdravotní stav
rozumová oblast – znalosti, dovednosti
citová oblast
VÝRAZOVÉ PROJEVY
expresivní projevy představují dynamickou část vnějšího vzezření
složitý soubor hry obličeje, pohybů, chůze, držení těla
SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ
vystupování
způsob chování
sociální reaktivita
řeč – výslovnost, vybavování myšlenek, hlasitost řeči
ZPŮSOBY CHOVÁNÍ
pro poznání osobnosti je rozhodující sledovat člověka v jeho jednání a činnosti v co nejširším spektru situací
jednání v základních životních situacích
(ot: chová se doma i v zaměstnání shodně či odlišně? v čem se snaží zdokonalit
chování k sobě samému: (jak pečuje o své zdraví, výživu, majetek)
chování k druhým (je zdvořilý? Jaké lidi vyhledává a jakým se vyhýbá?)
chování v nových,náročných situacích (jak rychle se dokáže vpravit do nových podmínek)
CHYBY V POSUZOVÁNÍ
haló efekt – první dojem
autoprojekce – promítáme své chyby do druhých
efekt intencionality – v každém druhu chování a jednání vidíme záměr
efekt přání – přejeme si, aby dotyční byl dle naších představ – potom ho tak vidíme
efekt posuzovatele – dle našeho povolání
efekt společenského postavení – lékař dělník
spojování vlastností – pilný = nadaný, lajdák = neschopný
vlastní zkušenost – podobnostní: vizáž, řeč, gesta
mínění druhých – pověst
předsudky – etnikum, názorové rozdíly
TYPOLOGIE
snaha zpřehlednit individuální variabilitu lidí a zařadit je do typů
charakterizovat osobnost pomocí jemu typických vlastností, tzv. rysů osobnosti
typ je vytvářen urč. strukturou navzájem skloubených a relativně stálých vlastností osobnosti
Typologické třídění: dle různých kritérií:
temperament: sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik
tělesná konstrukce
fyziognomie
Kretschnerova typologie
stavba tělatyp osobnosti
piknický (malý, otylý)dobrosrdečnost, společenskost
astenický (hubený)nervóznost, chladnost, citlivá povaha
atletický vnitřně vyrovnaný, klidný
Typologie
fysiognomie (Lombroso)
rysy obličeje (vysedlé lícní kosti a čelisti, ustupující čelo)
7. Pojem a podstata psychického vývoje;
fylogeneze a ontogeneze psychiky; zákonitosti duševního vývoje; činitelé duševního vývoje /biologické, činitelé vnějšího prostředí, výchova, vlastní aktivita člověka - sebevýchova, sebevzdělávání/.
Pojem vývoje v psychologii a příbuzné pojmy
vývoj – proces, při kterém v průběhu času dochází nejen ke změnám velikosti systému, ale zároveň k jeho kvalitativním přeměnám (embryo – mládě – dospělý živočich)
vývoj probíhá podle vnitřních zákonů systému, zároveň je však ovlivňován vzájemným působením s prostředím (vlivy zvenčí mohou podporovat vývoj systému či ho pozměňovat i narušovat)
- tak je tomu i v psychickém vývoji, který je spjat s vývojem biologickým a sociálním.
Vývoj psychiky se rozlišuje v trojím smyslu:
fylogeneze psychiky a vznik lidské psychiky – vývoj psychiky od jednodušších živočichů ke složitějším a postupně až k člověku
vývoj psychiky v historickém vývoji společnosti (odlišné názory, hodnotové orientace v různých historických období)
ontogeneze psychiky – vývoj psychiky v průběhu života jedince od narození přes dětství, mládí, dospělost až ke stáří
fylogeneze psychiky:
v psychickém vývoji se často zdůrazňují progresívní změny – přechod od forem jednodušších ke složitějším, od nižších k vyšším
- zároveň se vykytují případy stagnace (zastavení) a regrese (návrat k nižším vývojovým
formám) (např. přetrvání „klackovitého chování, regrese k dětskému chování v nemoci)
ontogeneze psychiky
v ontogenezi psychiky se rozlišuje zrání a učení
zrání – změny určované převážně vnitřními biologickými činiteli nezávisle na vnějším působení. (v raném dětství nejsme schopni vycvičit dítě k činnostem, pro které není zralé)
učení – týká se změn jedince probíhajících pod vlivem prostředí, hl. sociálního
formování osobnosti (determinace osobnosti) – vývoj osobnosti s důrazem na rozbor příčin a podmínek, vzájemného působení zúčastněných činitelů
výchova
záměrné působení v souladu s urč. výchovným cílem, užití urč. výchovných prostředků (přesvědčování, odměny, tresty)
tradiční pojetí – výchovné působení vychovatele na vychovávaného
novější (komunikativní koncepce) – vzájemné působení mezi nimi a klade důraz na aktivitu dítěte i jeho sebevýchovu
obecné psychologické zákony vývoje osobnosti a její determinace
učiteli vyvstávají různé otázky:
1. otázky vědeckého vysvětlení (explanace) – proč se žák chová agresívně, které příčiny to
způsobily
2. otázky vědeckého předvídání (predikce) – jak se žák bude dále vyvíjet
3. otázky vědecky zdůvodněného působení (intervence) – které vlivy mohou ovlivnit žáka a jeho vlastnosti, např. agresivitu – výchova, převýchova, poradenství
4 roviny zákonů vývoje a formování osobnosti
1. obecně psychologické zákony činností a učení
2. zákony sociálního učení (viz sociální učení – ot. 22)
3. vlastní zákony vývoje a formování osobnosti
4. zákony formování osobnosti působením společenskohistorických činitelů
Biologická a sociální determinace osobnosti
od poč. 20. stol. většina psychologů uznává působení dědičnosti i prostředí při formování osobnosti
vědci se shodují, že dědičnost má relativně největší vliv na formování temperamentu. Následují schopnosti včetně obecné inteligence.
Nejmenší vliv má dědičnost na formování rysů charakteru.
i když se u některé psychické vlastnosti zjistí vysoký podíl dědičnosti, neznamená to, že je to vlastnost neměnná a že je zbytečné se snažit o její rozvíjení výchovou – naopak, výchova je důležitá pro rozvinutí takových vlastností
Zákon interakce biopsychických a sociálních činitelů:
dítě, které má od narození převážně dobrou náladu a je přizpůsobivé, vyvolává u dospělých přívětivé chování, které podporuje uvedené znaky dítěte
dítě, které od narození je snadno předrážděné, nepřizpůsobivé, vyvolává u dospělých podrážděné chování, které zesiluje uvedené znaky dítěte
8. Charakteristika jednotlivých vývojových období člověka
- prenatální, novorozenecké, kojenecké období, období batolete, předškolní věk, mladší školní věk (+), období puberty /dospívání/ (+), období adolescence /mládí/ (+), období dospělosti /mladší, střední a starší/ (+), období stáří. /Pozn. zaměření především na období označené +/
VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE
zabývá se vývojem člověka od prenatálního vývoje do konce
věda, která se zabývá psychickým vývojem člověka, hledá a zkoumá ty složky, které se účastní vývoje a objevuje zákonitosti, podle nichž vývoj v jednotlivých obdobích lidského vývoje probíhá. Postihuje duševní procesy a vlastnosti v jejich vývoji
určité vývojové změny v tělesné i duševní oblasti
kritéria školní zralosti
požadavky:
nakreslit: postavu, tvary
schopnost koncentrace – test pozornosti
orientační a rozlišovací schopnost – v soc. prostředí (jméno, adresa)
v prostoru (dole, vlevo)
v čase (dny)
barvy
Období novorozenecké a kojenecké
novorozenecké - do 2. měsíce po narození
motorika – nepodmíněně reflexní charakter – reakce na biologicky významné podněty:
sací reflex
uchopovací reflex – mizí do 4 měsíců
objímací Morův reflex – mizí do 6 měsíců (podtrhnutím podložky rozhodí ruce)
kojenecké:
5. měsíc – za podpory sedí
kolem 1 roku – chůze
kolem 3 roku 850 – 1000 slov
Stadium ranného dětství
Hry:
funkcionální – manipulace s předměty (do 2,5 roku)
napodobovací – napodobování dospělých i zvířat (2 – 3)
receptivní – přijímání podnětů z vnějšku (pohádky)
rolové – úlohy z napodobování dospělých
konstruktivní – zacházení s různými materiály
socializace
rodinná – snaha prosadit svou vůli, vlastní osobnost (období vzdoru) – pozitivní
Dědičnost a prostředí
vnitřní výbava organismu:
dědičná výbava – při početí v podobě genového zakódovaného programu
vrozená výchova
vnější podmínky života – účinky prostředí na vývoj organismu
přírodní podmínky – vlastnosti podnebí, výživa, prodělaná onemocnění
společenské podmínky
širší spol. prostředí (civilizace, tradice, rodina, škola)
výchova – záměrné působení rodiny
evoluční tendence – rozvojová: růst a zdokonalování životních struktur a funkcí
involuční (zániková) – úbytek a rozpad (sluch 10 let, zrak 20, svalová síla 30)
Periodizace psychického vývoje
studium intrauterinního vývoje (období zárodečné, prenatální)
kojenecké – do 2. měsíce (adaptace dět.organismu na nové životní podmínky)
ranné dětství – 0 - 3 roky (1.rok života – kojenec, 1 – 3 roky – batole)
předškolní dětství – 3 – 6 let
mladší školní věk (7 – 10,11)
starší školní věk (13 – 15)
adolescence (18 – 21)
dospělost – do 45 let: období životní stabilizace a kariéry
střední věk – do 60: vyvrcholení kariéry
ranné stáří – do 70: věk uklidnění, přiměřená aktivita
stáří – do 90 (nad 80 – biologický výběr)
kmetství – 90 let a více (nad 90 – biologická elita)
Ranné dětství a předškolní věk
dítě je nesamostatné, odkázané na péči druhýc