Skripta

tatečná distribuce vigility + zvýšená výdrž
rozptýlenost – porušení koncentrace a tenacity pozornosti (neudržení)
hypoprosexie – snížení pozornosti ve všech složkách
hyperprosexie – zvýšená pozornost ve všech složkách, nejvýrazněji v koncentraci na
úkor distribuce a vigility
aprosexie – neschopnost se soustředit
paraprosexie – vzniká při závažných situacích, které očekáváme, že vzniknou
- k reakci dochází dříve než situace nastala nebo opožděně
Paměť
schopnost psychiky uchovávat a vybavit minulou zkušenost
proces paměti: zapamatování (vštípivost, recepce)
uchování (podržení)
vybavování (reprodukce)
druhy:
1. dle aktivity
- neúmyslné (bezděčné)
- úmyslné (vědomé)
2. dle vytvářených vztahů:
- mechanické – asociace podle dotyku (při přednesu básně nevíme, jak dál, potřebujeme
nápovědu a pak jsme schopni pokračovat)
- logické – významové souvislosti
Typy paměti
vizuální číselná tvarová fyziognomická
auditivní slovní plošně prostorová
kinestetická (pohybová) názorná topografická
5 typů z hlediska sklonu ke stárnutí podle odolnosti:
sémantická
významová stránka
„co to slovo znamená“ se zapomíná jen málo
lze obohacovat po celý život (Alzheimer omezuje jen částečně)
implicitní
založená na automatickém vyvolávání série pohybů (jízda na kole, plavání)

vzdálená (dlouhodobá)
informace ukládané po celá léta – ze školy
pracovní
krátkodobá paměť – umožňuje myslet na několik věcí najednou (probírat dopisy, telefonovat, pozdravit)
zpomalování mezi 40 – 50 rokem
epizodická
ukládání nedávných zážitků, např. z viděného filmu
týká se odložených brýlí, klíčů, co nakoupit (může se projevit už před 40 rokem)
Poruchy paměti
hypemnézie – zvýšená funkce paměti (anomálie, ne „porucha“, porušena hl.přesnost)
hypomnézie – oslabení paměti, zkreslování
amnézie – ztráta paměti na určitý čas
paramnézie – porucha přesnosti a jistoty
pseudologia phantastica (bájna lhavost) – nerozlišuje mezi fantazií a skutečnosti
kryptomnézie – neztratí se z paměti věc, ale charakter vzpomínky
iluze
MYŠLENÍ
nejvyšší forma poznávací činnosti
zprostředkované a zobecněné poznání objektivní skutečnosti
proces myšlení je vždy procesem řešení nějakého problému
předpokládá rozvinuté myšlenkové operace:
analýza a syntéza – rozložení na části
srovnávání
abstrahování – odlišení znaků
výsledkem – produktem jsou myšlenky
Druhy myšlení
1. abstraktní – řešení úloh převážně na úrovni pojmové
2. konkrétní – spojené s matematickou názorností, předměty
3. pravděpodobnostní – odhad pravděpodobnosti očekávaných událostí (hypotézy)
Vlastnosti myšlení
šíře – široký okruh problémů
hloubka – proniknutí do podstaty věci
samostatnost – schopnost se rozhodovat na základě vlastních úvah
kritičnost – umění správně posoudit i jiné myšlenky
pružnost – schopnost změnit způsob řešení
důslednost – schopnost dovést myšlenky k cíli
hbitost
Funkce řeči
nástroj myšlení – prostředek vyjadřování
řeč spojena s myšlením
Vlastnosti řeči
obsažnost – odhalení podstaty toho, co chceme sdělit
srozumitelnost – některá slova mají více významů
výraznost – spojení s cílovým obsahem
účinnost
Druhy řeči
slyšená
mluvená
viděná (vnímání písemných znaků)
těsně spolu souvisí řeč slyšená a mluvená
dialog - monolog
Poruchy myšlení
Formální poruchy (kvantitativní stránka)
Poruchy dynamiky myšlení
útlum myšlení
zrychlené myšlení
myšlenkový trysk – asociace se nestačí upravit do slov
logorea
Poruchy strukturálních mechanismů:
perseverace – opakovaní stejných slov za sebou
nevýpravné myšlení
zabíhavé
katatyvní – zkreslené pod vlivem emotivity
ovládané – opakovaně vystupuje urč. myšlenka
obsedantní
inkoherentní
zmatené – nejasné a nesouvislé myšlenky
vztahovačné – nesprávné posuzovaní vjemů a zážitků
autisticko-dereitistické
Bludy
nesprávné úsudky, mylné přesvědčení neodpovídající realitě
druhy bludů:
bludy expansivní (sebezvýšené)
extraponteční, originální, inventorní, religiosní, reformatorské, erotomanické, reinkarnační
bludy depresivní (sebepodceňování, tísnivé)
insucifienční, hypochondrické, negační, enormity, eternity (blud nesmrtelnosti)
bludy paranoidní
ukřivděnosti, perzekuční, kverulační, emulační (žárlivost)
EMOCE
vyjadřují subjektivní vztah
subjektivní prožitky vztahů člověka k okolnímu světu i k sobě samotnému
rozdělení emocí:
podle polarity (obyčejně v protikladných formách): (kladné – záporné, libé – nelibé)
podle kvality:
nižší – (tělesné – hlad, žízeň, únava)
- individuální prožívání vztahu k základním jevům
vyšší – (city)
- sociální – vztahy k druhým lidem (sympatie, antipatie, láska, nenávist)
- etické – postoj k vyšším mravním hodnotám (cit pro právo, spravedlnost)
- estetické – vyjadřují smysl pro krásno, harmonii
podle intenzity a trvání:
afekt – náhlé, prudká emoční reakce značné intenzity, krátkého trvání
nálada – déle trvající pohotovost k emočním reakcím (déletrvající emoční nastavení
nervového systému)
3 funkce:
orientační – doprovázejí téměř všechny jevy a signalizují nám, co je libé nebo nelibé,
žádoucí či nežádoucí, zesilují či zeslabují význam podnětů
motivační – emoce nás vylaďují k urč. druhu akce – zvyšují pravděpodobnost
specifického jednání (zlost – agrese – láska)
komunikační – výrazem emocí sdělujeme druhým, jak situaci prožíváme a současně lze
sledovat prožívání druhých
VŮLE
soubor vlastností, které se projevují ve schopnosti záměrně dosahovat předem stanovených cílů, ovládat své jednání, mobilizovat své síly a vyvíjet urč. úsilí
volní jednání – jednání směřující k dosažení vědomě stanovených cílů
z aktuálního hlediska:
determinanty volního jednání – jsou potřeby, pudy, motivy
volní proces – 2 fáze:
rozhodování – volba cíle
praktické uskutečňování přijatého rozhodnutí
vlastnosti vůle:
cílevědomost – schopnost vytyčovat jasné cíle
samostatnost – nezávislost, odpovědnost, iniciativnost
rozhodnost – správně se rozhodovat bez dlouhého váhání a rozhodnutí uskutečňovat
vytrvalost – nevzdávat se při neúspěších, stupňovat svoji energii při překonávání
překážek
sebeovládání – schopnost ovládat citové projevy
PATICKÉ NÁLADY
expanzivní (zvýšená emoční reaktivita, vitalita)
euforická – uspokojení
manická – veselá, radostná, rozjařenost, zvýš.sebevědomí
extatická – vystupňován pocit blaženosti, štěstí, extáze (náboženské, sex, prožitky)
depresivní (snížená, emoční reaktivita a sníž. sebevědomí)
anxiosní – v popředí úzkost, neklid, suicidální aktivita
bezradná – neschopnost řešit urč. situaci – v rámci deprese
anatická – zvýš. netečnost a lhostejnost (snížená aktivita, vitalita, nezájem)
rezonantní (chorobně zlobná)
sklon ke zlobným reakcím, zvýšené sebevědomí, podrážděnost, nevlídnost, někdy agresivita
mírnější obdoba co do intenzity a trvání = rozlada (dysforie)
PORUCHY AFEKTŮ (obl. emocí)
zvýšená afektivní dráždivost
patický afekt
krátkodobá porucha psychického stavu pod vlivem vnějších traumatizujících podnětů (urážka, křivda)
znaky: přítomnost značné poruchy vědomí, bouřlivý motorický neklid, automatické bezcílné jednání (schází promyšlenost, vyčerpání, spánek, paměť útržkovitá)
nezvládnutý afekt
emočně nezvládne své jednání, nerozumné až násilné činy.
Vědomí zachováno (ví co dělá) – soudnost není porušena
afektivní stupor (podnět různého obsahu)
neschopnost pohybu, řeči, vymizení mimiky a gestikulace – vědomí neporušeno
afektivní útlum – klid ve vzrušených situací
jednání automatické, chybí emoční doprovod
anxiosní raptus
na bázi vystupňovaného úzkostného afektu.
vybití anxiosní tenze v agresivitě jak na okolí, tak na sebe (pod obrazem patického či nezvládnutého afektu)
VŮLE: PORUCHY SLOŽEK VOLNÍHO JEDNÁNÍ
abnormní reakce:
náhlý vznik – obvykle krátké jednání
abnormní reakce emotivní (viz poruchy afektů)
abnormní reakce primitivní (pudové)
1. impulzivní reakce – podkladem patické impulsy (neodůvodněné překvapivé jednání,
nemá cíl ani motiv, nepotlačitelné vůlí)
zkratková reakce – má cíl a urč. smysl, děje se ale neuváženě
primitivní reakce – nepřiměřená reakce pod vlivem vnějšího podmětu
- panická reakce – pláč, výkřik,
- puerilismus – chová se jako dítě
- faxer syndrom – chová se jako blázen
nutkavé jednání – vázáno na obsese a fobie
PORUCHY OVLÁDÁNÍ IMPULZU
základní projevy:
ztráta schopností potlačit impuls
stupňující se pocit napětí před činem
akce je doprovázena rozkoší
všechny projevy jednání nevyplývají z psychopatických poruch osobnosti či z psychopatických onemocnění
formy poruch:
patologické hráčství – neschopnost čelit impulsům k hazardu
kleptomanie – neschopnost čelit impulsům k ukradení předmětů
- předměty většinou neslouží ani k užitku ani nemají větší peněžní hodnotu
- krádeže nejsou předem plánovány
pyromanie – pocit napětí před založením požáru a pocit libosti
dromománie – impulzivní toulavost
dipsomanie – pijáctví
oniománie – chorobné nakupování
erotomanie
VOLNÍ JEDNÁNÍ – PORUCHY
Poruchy pudů
pud sebezáchovy
sitofobie – odmítání potravy (blud – jídlo otráveno)
mentální anorexie – psychické nechutenství (účelové)
bulimie – přejídání se
koprofaxie – konzumace nepoživatelných věcí
automutilace – sebemrzačení, protestní hladovka
suicidum – sebevražda
bilanční sebevražda – ztráta smyslu života
pud sociální
artismus – chorobná uzavřenost
diogenismus – chorobné samotářství
herostratismus – budit pozornost
morální bezcitnost – asociální postoje
vražda, zabití – nejtěžší porucha sociální pudu
nezřízená náruživost – toxikománie
pud sexuální
SEXUÁLNÍ DEVIACE
inverze – úchylný objekt ukájení sexuálního pudu
pederastie
zoofilie – ke zvířatům
fetišismus
homosexualita
autoerotismus – masturbace
perverze – úchylný způsob ukájení
pornoskopismus – výhradní ukájení se díváním se n erotické objekty
exhibicionismus – záliba obnažování před druhými
frotérství
transvestitismus
voyeurství – vzrušení se díváním na souložící pár
erotografomanie – orgasmus psaním dopisů obscénního obsahu
felace – použití jazyka
sadismus – rozkoš z týrání sexuálního objektu
masochismus – erotická potřeba být týrán, bit
pluralismus – skupinový sex
pygmalionismus – citové vzrušení sochou
4. Činnost, základní druhy lidské činnosti /hra, učení, práce/.
v činnosti se mohou rozvíjet různé aspekty osobnosti – toho využívá výchova, převýchova i psychoterapie
určitá vlastnost se vyvíjí vykonáváním takových činností, které kladou požadavky právě na tuto vlastnost. Tak se formují:
senzomotorické dovednosti a schopnosti (v pohybových hrách,sportu,při fyzic.práci)
intelektové dovednosti a schopnosti, poznávací procesy (ve stolních a didaktických hrách, v učebních činnostech)
sociální dovednosti a rysy osobnosti týkající se ve vztahu k lidem (ve sportovních hrách, v zájmových činnostech v oddílu)
estetické vnímání, emoce, schopnosti (v uměleckých zájmových činnostech)
volní vlastnosti, charakter, odolnost k zátěži (v pracích a hrách, kde je nutné zdolávat překážky, odpovědně jednat)
jedna a táž činnost může mít odlišné formativní účinky podle podmínek (práce může podporovat postoj k práci vykonává-li se bez donucení, práce za trest vyvolává negativní postoj)
denní režim – uspořádání činností v průběhu dne
vymezuje dobu pro bdění i spánek, příjem potravy, práci, učební činnosti, odpočinek
při nedostatcích v denním režimu vznikají potíže fyziologické, psychické i sociální
když se činnosti opakují stejným způsobem, vznikají návyky
užitečné návyky – návyky zformované denním režimem usnad’nují každodenní život
důležitý činitel ve vztahu člověka k práci a v dalších rysech charakteru, ve volním jednání, v morálních aspektech jednotlivce i sociální skupiny
činnost formuje celou osobnost a celé rysy
lidská činnost je často společnou činností 2 či více osob
ve společné činnosti probíhá sociální komunikace a interakce
činností se často záměrně užívá ve speciálních formách působení na děti i dospělé (výchova + převýchova prací, pracovní terapie)
Hry a hrové aspekty činností
hry zabírají větší část dne předškolního dítěte
kladou požadavky na psychické procesy, stavy a vlastnosti → značné výchovné účinky
vnímání a senzomotorická koordinace – v pohybových a konstrukčních hrách
paměť – cvičí se v říkankách, básních, písních
fantazie – hra se stavebnicí, hry námětové a tvůrčí (hra na obchod, na Indiány)
myšlení – při řešení hádanek, ve stolních hrách (uplatňuje se analýza, předvídání tahů)
osvojování vědomostí
soustředění pozornosti
rozvíjí vytrvalost a sebeovládání, iniciativu, rozhodnost a další volní vlastnosti
získávání zkušeností v sociálních rolích, formování vztahů spolupráce
hry s pravidly jsou příležitostí k interiorizaci a exteriorizaci sociálních norem, k formování charakteru, k mravní výchově
hry vedou dítě k dodržování pravidel, ovládnutí afektu, k překonání únavy, k soustředění
individuální rozdíly mezi dětmi – některé děti preferují pohybové hry, jiné intelektové hry
individuální preference pro urč. druh her často vedou k dalšímu rozvíjení předpokladů u jedince již relativně rozvinutých, kdežto hry a psychické předpoklady jiného druhu se zanedbávají
mladiství začínají hru chápat hru jako překonané stadium (hl. mezi vrstevníky, jinak se rádi podívají na večerníček nebo hrají hry s menšími dětmi) – jde spíše o přechod od dětské hry k jiným hrám
činnosti s hrovými aspekty se efektivně užívá v sociálně psychologickém výcviku a v hraní rolí
Učební a pracovní činnosti
učení + práce = plnění povinnosti
společenská norma ukládá, kdy začne dítě chodit do školy
přechod k plnění učebních povinností může přinášet uspokojení, podporu kladného sebehodnocení z toho, že již dosáhl vyššího stupně vývoje
plnění učebních a pracovních povinnosti mnohdy vyvolává nelibost, konflikty
učební činnosti formují:
různé druhy schopností
zájmy
volní vlastnosti (vytrvalost, sebeovládání)
názory a postoje (hl. morální a estetické)
rysy osobnosti týkající se vztahu k lidem (spolupráce)
Práce
práce – má význam pro jedince, malou skupinu i pro celou společnost
patří k důležitým hlediskům při hodnocení to, jak pracuje
dítě a mladistvý přejímá model člověka,který pracuje, chápe práci jako nezbytnou součást života
určité procento dětí má štěstí, že mají v okolí model, pro který je práce hrou, koníčkem, uspokojující činností
a) fyzická práce
b) duševní práce
děti a mladiství mají pozitivní postoj k fyzické práci (je to činnost se zjevnými výsledky → přináší uspokojení)
děti se často pokoušejí o práci vyžadující fyzickou sílu, aby dokázali svou dospělost
fyzická práce často probíhá ve skupině, takže jedinec se při ní přesvědčí o přednostech spolupráce a vzájemné pomoci
optimální je, aby si mladistvý při práci (i fyzické) navykl přemýšlet, aby využíval intelekt k usnadnění a racionalizaci fyzické práce
práce v domácnosti – dítě sleduje rodiče při domácích pracích, pomáhá,
Činnosti ve volném čase
volná čas se vymezuje funkcemi, které plní:
funkce odpočinku
funkce zábavy
funkce rozvoje osobnosti
volný čas umožňuje kulturní rozvoj a obohacení činnosti
někteří lidé se věnují ve volném čase takovým činnostem, které jsou pro jiné prací či učební činností (práce na zahradě, učení jazyka)
rozlišují se činnosti oddychové a zábavní x činnosti zájmové
náplň volného času dospělých – televize, sport, příroda, cestování, manuální činnosti, zahrádkářství
náplň volného času dětí a mládeže – méně volného času při přechodu na střední školu
5. Náročné životní situace,
techniky vyrovnávání se s náročnými životními situacemi.
osobnost se formuje výrazně tehdy, když se člověk dostává do obtížných podmínek
člověk se může „zocelit“ somaticky i psychicky, ale může vzniknout i neuróza
zátěž / stres – situace, kdy se zvyšují požadavky na jedince, jsou ztíženy podmínky
frustrace – situace, kdy je zamezeno uspokojování důležitých životních potřeb
druhy frustrace:
nedostatek (deprivace) – deprivace podnětů a pohybu u kojence ponechaného dlouho
v postýlce bez péče, citová deprivace při nedostatku lásky
oddálení – jedinec musí čekat, až bude možné uspokojit jeho potřebu,kt.je naléhavá nyní
zmaření – když ani v budoucnosti není naděje na dosažení cíle
konflikt – střetnutí protichůdných sil na cestě k cíli
stresofé, frustrující situace se mohou stát patogenními situacemi (mohou vyvolat patologické reakce či onemocnění)
- podmínkou k tomu je sumace (sčítání) situací či snížení odolnosti jedince
Příklady náročných životních situací postihujících:
elementární životní potřeby – nedostatek potravin, nebezpečí války, úmrtí rodičů, úrazy,
živelné phromy
sexuální potřebu – rozpor mezi erotickou stimulací, kt. působí (prostřednictvím televize,
reklamy) na mládež i děti a mezi zdůvodněnou společenskou kontrolou
a regulací sexuálního chování
potřebu jistoty, bezpečí – např. nepřítomnost matky na urč. dobu
potřebu podnětů, změny a činnosti – nedostatek podnětů u zanedbávaných kojenců
- omezování dítěte úzkostlivými rodiči
potřebu sociálního styku, porozumění a vzájemné pomoci
- nedostatek kladného emočního vztahu rodičů, konflikty s vrstevníky
výkonovou motivaci a potřebu uznání
- srovnávání dítěte s úspěšnějšími, posměch druhých dětí, vysoké požadavky na dítě
poznávací a estetické potřeby – znevažování vzdělání, kultury
potřebu uskutečňovat záměr, cíl – nezdar ve škole, v přijímacím řízení
techniky vyrovnávání se s náročnými životními situacemi
agrese a únik
situace se má řešit za pomoci intelektu a autoregulace – ovládnout afekt, nedat se odradit
techniky odvozeny od agrese
agrese - nemusí mít jen podobu násilí, ale mohou to být i výhružky, nadávky, ironie
vzbuzování pozornosti a egocentričnost – vyrušování, nekázeň, nápadné oblékání
- častá u těch, kt. byli dříve středem pozornosti a už nejsou
projekce – svalování viny na jiné (u těch, kt. byli často trestáni a chtěli se vyhnout trestu)
identifikace s jinou osobou – u osob s pocitem méněcennosti, dítě se např. vychloubá
svým otcem, jeho povoláním či autem
kompenzace – neúspěch v jedné oblasti (např. v předmětu) lze vyvážit úspěchem jinde
racionalizace – jedinec hledá racionální vysvětlení svého neúspěchu a tím i ospravedlnění
či omluvu před druhými
trestání sebe sama a vykupování – odepře si něco, co je pro ně příjemné
formy úniku
izolace - samotářství
únik do nemoci – myslí si, že se jim tak dostane urč. ohledů a soucitu
regrese – návrat ke způsobům rozmazleného dítěte, k pubertální zábavě atd.
fixace – nepřiměřené ustrnutí na objektu
potlačení – jedinec zavrhuje přánía fanzazie
popření – symbolické zavírání očí před problémy, únik před jejich řešením
opačné reagování – člověk někdy potlačí impuls k neschvalovanému jednánía snaží se pak upevnit se v tomto postoji vnějšími projevy, kt. jsou vlastně opačné (např. vystupuje jako mravokárce, jako bojovník proti alkoholismu)
negativismus – dítěti je obranou proti tomu, když je druzí přehlížejí
pokus o sebevraždu – extrémní forma úniku či upoutávání pozornosti
coping-defense – rozdíl příznivých a nepříznivých, adaptivních a maladaptivních forem vyrovnávání se s náročnými situacemi
H. Thomae – rozlišuje 5 technik vyrovnávání se s náročnými situacemi:
Techniky úsilí, výkonu, směřování k cíli – příznivé
techniky přizpůsobení
defensivní, obranné techniky
únikové techniky
agresivní způsoby chování
vznik a vývoj technik můžeme vysvětlit pomocí zákonů sociálního učení (nevědomé napodobování způsobu,jímž se ch