Vytazek_ze_skript_fuchs-tuleja

y) a platí jen z hlediska krátkodobého.
Dlouhodobé účinky jsou ovlivněny vertikálním tvarem křivky AS a návrat výkonu ekonomiky na úroveň potenciálního produktu je doprovázen tzv. efektem vytěsnění (crowding out effect), kdy rostoucí státní výdaje snižují úroveň soukromých investic, neboť stimulace poptávky krátkodobě vyvolala vzestup produktu, ale to vedlo k růstu úrokové míry – ten odrazuje od zamýšlených investic. Je-li expanzivní fiskální politika doprovázena efektem úplného vytěsnění, pak z dlouhodobého hlediska nemění úroveň produktu ani zaměstnanosti. Vyvolává však růst cenové hladiny.
Restriktivní fiskální politika je orientována opačně.
V krátkém období se projeví:
snižování úrovně reálného produktu a zaměstnanosti
pokles cenové hladiny (výrazným na a za úrovní potenciálního produktu, pokud se nemění AS)
při poklesu As může být pokles produktu doprovázen i růstem cenové hladiny (pokud AS zaznamenala výraznější posun než AD)
Z dlouhodobého hlediska:
pokles cenové hladiny
pokles reálné i nominální úrokové míry
vytváří prostor k růstu soukromých investic – ty mohou na straně AD nahradit snížení státních výdajů, v takovém případě se úroveň reálného produktu a zaměstnanosti nemění
20.4. Deficit státního rozpočtu
Pokud výdaje převyšují příjmy vzniká deficit.
Deficit státního rozpočtu:
cyklický
odráží vývoj přebytků výdajů nad příjmy v průběhu hospodářského cyklu, působí na něj vestavěné stabilizátory – v období vzestupu vytváří přebytek na příjmové straně, v období recese je s jejich fungováním spojen vznik deficitu
strukturální
je to abstrakce, která porovnává skutečný deficit s tím, jaký by byl při skutečném produktu, je výsledkem diskrečních opatření
je obvykle vyvolán uplatňováním expanzivní fiskální politiky, kdy výdaje přesahují příjmy
zakládá možnost dlouhodobě nevyrovnaného rozpočtu – dopad na ekonomiku je negativní a stát musí krýt dodatečné výdaje
Jak stát kryje výdaje strukturálního deficitu?
vláda si půjčuje na finančních trzích => konkuruje soukromým investorům a vytěsňuje soukromé investice z ekonomiky
emise dodatečných peněz centrální bankou – neodůvodněné zvýšení množství peněz v oběhu – důsledkem je inflace, tento jev je označován jako monetizace deficitu
Státní dluh je ovlivňován tzv. Maastrichtskými kritérii, ta musí ČR splnit, aby mohla přijmout € (euro).
21. Monetární politika
Pro hospodářskou politiku je důležitá jednota fiskální i monetární politiky. Monetární politika je však uskutečňována pomocí jiné soustavy nástrojů v jiném sektoru ekonomiky.
21.1. Nástroje centrální banky
Uskutečňování monetární politiky je jednou ze základních funkcí centrální banky, která odpovídá za realizaci peněžní a úvěrové politiky státu.
Dále je orientována na:
kontrola množství peněz v ekonomice
na ovlivňování (regulaci) výše úrokových měr
na regulaci podmínek poskytování úvěrů
Předpoklady nutné k uskutečňování monetární politiky:
bankovní soustava musí být dvoustupňová
v ekonomice musí existovat rozvinutý peněžní oběh a peněžní trh
nezbytný je rozvinutý úvěrový systém a kapitálový trh
V poslední době hlavní cíle monetární politiky jsou stabilita a kvalita měny, někdy je tedy označována jako politika protiinflační. (Další cíle oživení či růst hospodářství a zaměstnanost).
Nástroje užívané k dosažení těchto cílů:
přímé (administrativní) – adresné zásahy centrální banky, cílem je ovlivnění úvěrových možností komerčních bank a jejich likvidity
pravidla likvidity – závazná struktura aktiv a pasiv komerčních bank (jsou-li
stanovena obecně pro komerční banky mají charakter spíše nepřímého nástroje)
úvěrové kontingenty – nejtvrdší nástroj
relativní úvěrový kontingent – stanovena maximální výše úvěru, který může komerční banka čerpat od CB
absolutní úvěrový kontingent – komerční bance je jím stanovena maximální výše úvěru
povinné vklady – povinnost otevřít běžný účet, ukládat vklady a provádět zúčtovací operace prostřednictvím CB
gentlemanské dohody (případně doporučení a výzvy) – doporučení jsou přání CB, výzva je naléhavější vyslovení požadavku, nemají písemnou podobu, dohoda většinou má písemnou podobu
nepřímé nástroje – plošné působení, tvoří stejné podmínky pro jednotlivé komerční banky
povinné minimální rezervy – platí, že čímž jsou vklady likvidnější, tím vyšší je procentní sazba míry povinných rezerv
míra povinných minimálních rezerv působí nepřímo úměrně na nabídku peněz v ekonomice (SM)
↑ PMR => ↓ úvěrová kapacita => ↓DM => ↓ inflace a ↓Y a ↑u a 0 příliv kapitálu
operace na volném trhu – nákupčí prodej státních CP
nakupuje-li CB cenné papíry zvyšuje SM
prodává-li CB cenné papíry pak klesá SM a vyostřuje se konkurence na straně poptávky po penězích – to vede k růstu úrokové míry
diskontní sazba – nástroj, jehož užití je založeno na emisní funkci CB. Komerční banky mají možnost získat dodatečné peněžní prostředky formou úvěru.
↑dr => ↓nabídka úvěrů a ↑r => ↓DM => ↓inflace a ↓Y => ↑u a ↑přílivu kapitálu
reeskont směnek a lombardní úvěr
reeskont směnek - komerční banky odkupují (eskontují) směnky od subjektů ekonomiky. Pokud tyto směnky odprodají CB (reeskont), zvyšuje CB likviditu a úvěrovou kapacitu komerčních bank
lombardní úvěr je úvěr poskytnutý komerční bance proti zástavě cenných papírů
konverze měny a swapové obchody – předpoklad směnitelné měny
konverze – nákupy či prodeje zahraničních měn za měnu domácí
swapy - CB nakupuje nebo prodává zahraniční měnu za měnu domácí s tím, že je dohodnut budoucí termín pro uskutečnění zpětné operace
intervence na devizových trzích – týkají se politiky devizového kurzu
21.2. Monetární cíle
CB může svými nástroji ovlivňovat především cenu trhu – úrokovou míru a nabízené množství peněz. Oba cíle spolu úzce souvisí.
Monetární politika:
expanzivní – zvyšuje nabídku peněz
restriktivní – omezuje nabídku peněz
Dochází ke změnám na peněžním trhu: ↑SM => ↓i a opačně ↓SM => ↑i
Ke změnám může docházet i na straně poptávky po penězích a tak mohou být vyvolány síly, které působí ve směru původní změny nebo proti ní.
Změna poptávky způsobí změny na peněžním trhu. CB při registraci těchto změn stojí před volbou jak se zachovat, takzvané dilema centrální banky.
Banka musí rozhodnout:
zda ponechá volný průběh důsledkům změny na straně DM
či zda bude intervenovat na peněžním trhu pomocí restriktivních či expanzivních opatření
Musí se rozhodnout ve prospěch čeho budou opatření uskutečněna. Nemůže užít současně expanzivní i restriktivní krok a vrátit tak situaci do původního stavu – vztah množství peněz a úrokové míry je nepřímo úměrný.
Na peněžním trhu vzrostla poptávka po penězích, důsledkem je tlak na vzestup úrokové míry i množství peněz. Pokud tyto změny nejsou v rozporu s cíly sledovanými bankou, ponechá jim volný průběh nebo může svými nástroji působit proti vznikající tendenci. CB může intervenovat ve prospěch stability úrokové míry nebo ve prospěch množství peněz v oběhu.
21.3. Monetární politika a cíle hospodářské politiky
Základní cíle hospodářské politiky:
zaměstnanost
cenová stabilita
Transmisní mechanismus keynesiánské monetární politiky:
ΔSM (nabídka peněz) => Δi => ΔI => ΔAD => zaměstnanost a cenová stabilita
Při posuzování účinků monetární politiky musíme rozlišovat zda se jedná:
o plné či neúplné využití výrobních kapacit
o účinky krátkodobé či dlouhodobé
Expanzivní monetární politika (symbolický zápis):
↑SM (nabídka peněz) => ↓i => ↑I => ↑AD => ↑HDP
Pro krátkodobý časový horizont platí:
monetární expanze se projeví v ekonomice nedostatečně využívající zdroje především růstem výkonu (snižování míry nezaměstnanosti) a mírným vzestupem cenové hladiny.
při úplném využití zdrojů se monetární expanze projeví výrazným cenovým vzestupem doprovázeným částečným růstem produktu.
Keynesiánský model předpokládá, že se projeví efekt likvidity: ↑SM => ↓i
Tento výklad je kritizován z pozice Friedmanova monetarismu. Ten zdůrazňuje, že účinek monetární expanze se těmito efekty nevyčerpá a že nemusí vůbec nastat. Zdůrazňuje, že růst SM vyvolá v ekonomice i efekty opačné, které působí na růst úrokové míry, např.:
růst reálného produktu je doprovázen růstem ceny, který vyvolá růst nominálního produktu: ↑DM => ↑i (důchodový efekt)
růst AD => ↑P => ↑DM => ↑i (efekt cenové hladiny)
dalším vlivem jsou inflační očekávání, která jsou růstem SM povzbuzena a působí rovněž proti poklesu úrokové míry
Dlouhodobý účinek monetární expanze se přenese pouze do cenového vzestupu, úroveň produktu a zaměstnanosti neovlivňuje.
Mění se pouze nominální rozměry veličin, reálné veličiny včetně úrokové míry zůstávají nezměněny.
Restriktivní opatření působí opačně, krátkodobě vyvolává snížení úrovně produktu a zvyšuje míru nezaměstnanosti (nepracuje-li ekonomika s plným využitím výrobních kapacit). Jsou-li výrobní kapacity plně využívány projeví se restrikce hlavně v poklesu cenové hladiny.
Dlouhodobě nemění úroveň reálného produktu a zaměstnanosti, ta se pohybuje na úrovni přirozené míry, ale snižuje rovnovážnou úroveň cen – její pokles odpovídá poklesu množství peněz v ekonomice.
Monetaristé předpokládají, že rychlost obratu peněz je veličina relativně stabilní a tudíž se změny v peněžní mase (M) promítnou proporcionálně přímo do nominálního produktu.
Ve schématu monetární politiky hraje důležitou roli:
nominální HDP je veličinou závislou na vývoji SM
ceny a mzdy jsou relativně pružné (předpoklad klasického modelu)
soukromý sektor je stabilní
Odtud je odvozeno specificky monetaristické doporučení pro realizaci monetární politiky, které zdůrazňuje množství peněz jako základní předpoklad uchování stabilní cenové hladiny. Z pojetí DM jako jedné z forem aktiv je odvozena její stabilita a proto nestabilita může být způsobena jen neadekvátní monetární politikou, tj. neočekávanou změnou množství peněz.
Monetaristé považují změny AD výlučně za odraz změn v nabídce peněz. Stabilní nabídka peněz vytváří základ stability agregátní poptávky. Současně předpokládají, že AS je velmi strmá a proto jsou změny v nabídce peněz proměněny především v impulsy změn cenové hladiny.
22. Důchodová politika státu
22.1 Důchodová politika jako součást stabilizační politiky
V rámci stabilizační politiky se ve všech zemích uplatňuje soustava opatření tvořící základ důchodové politiky. Ta vychází z poznatku, že způsob rozdělení důchodu předurčuje jeho následné užití a to je významným faktorem ovlivňujícím stabilitu hospodářství.
Okruhy problémů:
vztah mezd a stability hospodářství - snaha omezovat nebezpečí vzniku či stupňování inflace tlačené mzdami.
nerovnosti v důchodech
Formy přímého působení důchodové politiky v praxi:
zmrazení mezd – krajní nástroj v boji s inflací, zpravidla stanovena na určitou omezenou dobu, užívá se v době s vysokou četností a dynamikou mzdových úprav, může v sobě nést i nežádoucí deformace, které mohly vzniknout mezi jednotlivými skupinami mezd a důchodů.
statutární limity – jsou v nich zahrnuty nízké stropy mzdových úprav, stanoven i počet těchto úprav. Stanovují se limity, o které je možno zvýšit mzdovou úroveň.
dobrovolné limity – mají podobu stanovení maximální přípustné úrovně mzdové úpravy, nejsou stanoveny zákonem. Mají spíše charakter doporučení, jejich respektování je charakteristické pro veřejný sektor ekonomiky, čímž může docházet k nežádoucím disproporcím v úrovni důchodů.
Dynamika mzdového vývoje ve vztahu k růstu výkonnosti ekonomiky patří k jedné k nejvýznamnějších a nejsledovanějších proporcí národního hospodářství.
22.2 Nerovnosti v důchodech domácností
Důchody domácností jsou odvozovány především z trhu výrobních faktorů, na němž vzniká nárok na důchod za poskytnuté služby výrobního faktoru.
Skutečnost, že jednotlivé domácnosti disponují různým vlastnictvím výrobních faktorů, vede ke vzniku nerovnosti v důchodech.
Faktory ovlivňující rozdělování důchodů:
tržní faktory – preferuje je klasický model, důchod by měl být determinován tržním mechanismem. Toto rozdělení vytváří tlak na efektivní fungování trhů (tento mechanismus může produkovat nepřiměřené tvrdosti).
netržní faktory – efektivnost, kvalita zdroje, kvalifikace pracovníků, vrozené či získané schopnosti, věk, atd. Některé je možno ovlivňovat, jiné jsou vzhledem k možnostem domácností dané.
Dělení důchodů podle zdrojů:
pracovní důchody
nepracovní (jiné) důchody
Pokud se zabýváme nerovnostmi v důchodech zajímají nás především nerovnosti pracovních důchodů – jejich existence je tedy žádoucí, pokud odráží efektivitu vynakládané práce. Problémem je, že rozdělování může vyprodukovat nepřiměřenou tvrdost, i když se příjemce důchodu přičinil obvyklým způsobem.
Někdy tržní prostředí neumožňuje vynakládání práce a tedy získání nároku na pracovní důchod.
Nerovnosti v důchodech domácností zobrazuje tzv. Lorenzova křivka a měří se pomocí důchodového Giniho koeficientu.
Vodorovná osa – domácnosti jako příjemci důchodů
Svislá osa - přijaté důchody
Pokud by důchody byly rozděleny rovnoměrně, pak by grafem byla tzv. ideální Lorenzova křivka (je označena a), opačnou situaci, tzn. absolutní nerovnost v rozdělování by ilustrovala křivka tvořená vodorovnou osou a kolmicí vztyčenou v jejím koncovém bodě (veškeré důchody jsou přisvojeny jedné domácnosti, respektive úzké skupině).
Skutečná Lorenzova křivka leží mezi těmito krajními hranicemi (je označena b).
Giniho koeficient se určuje pomocí ploch pod skutečnou (B) a ideální (A) Lorenzovou křivkou. (A-B) je plocha vystínovaného obrazce.
Giniho koeficient je poměr: G = G leží v intervalu
G = 1 (při absolutní nerovnosti rozdělování – platí, že: B = 0)
G = 0 (při absolutně rovnostářském rozdělování mezi domácnosti, kdy skutečná a ideální křivka splynuly).
22. 3 Rozdělování a přerozdělování
Prvotní rozdělování
rozdělení důchodu domácnostem za služby poskytnuté výrobními faktory
výsledkem jsou mzdy, úroky, zisky a renty
Druhotné rozdělování (přerozdělování)
podléhají mu důchody získané v prvotním rozdělování
základním nástrojem jsou – státní rozpočet, rozpočty nižších územních celků, fondy (např. sociální pojištění)
Výsledkem přerozdělování je konečné rozdělení důchodů.
Důchody domácností byly zvýšeny o tzv. transferové platby a sníženy o daně, dávky, poplatky a jiné odvody do státního rozpočtu a dalších fondů.
Pro konečné rozdělení důchodů je typická menší nerovnost ve srovnání s prvotním rozdělováním.
Přerozdělovací procesy jsou významnou složkou sociální politiky.
Sociální politika je souhrn opatření státu a ostatních institucí, které směřují ke zmírnění nerovností mezi obyvatelstvem. Sociální politika ovlivňuje celkový chod ekonomiky a vede k utváření humánního prostředí ve společnosti.

Nestátní instituce, které jsou také nositeli a spolutvůrci sociální politiky:
zaměstnanecké a odborové svazy
samosprávné orgány
svazy zaměstnavatelů
občanské iniciativy, atd.
V ekonomické teorii dochází ke zohledňování opodstatněné kritiky sociálních programů předchozích desetiletí, která upozorňuje na negativní dopady předimenzovaného a plošného používání nástrojů sociální politiky.
Rozsáhlá sociální politika vyvolává nebezpečí narušení individuální motivace, podlamuje zájem o práci a negativně působí na efektivnost hospodářství => vývoj vedl ke zpřísnění pravidel poskytování jednotlivých forem sociálních podpor.
Tím byl v makroekonomii potlačen důraz kladený neokeynesiánským modelem na přerozdělování jako nástroj stabilizace AD, a tedy základ stability a prosperity systému.
24. Mezinárodní trh peněz
Mezinárodní či zahraniční obchod můžeme definovat jako obchod se statky a službami probíhající mezi jednotlivými národními ekonomikami. Je zřejmé, že tento proces vyžaduje poměrně rozvinutý mezinárodní měnový systém.
Mezinárodní transakce jsou nejčastěji realizovány prostřednictvím tzv. volně směnitelných měn.
Mezinárodní trh peněz chápeme jako trh, na němž se střetává nabídka národní měny s poptávkou po této měně. Na tomto trhu jsou obchodovány jak hotovostní peněžní prostředky, tzv. valuty, tak likvidní bezhotovostní platební prostředky, tzv. devizy.
24.1 Měnový kurz
Měnový kurz (er) je cena peněžní jednotky jedné země vyjádřena v peněžních jednotkách jiné země, tj. jako poměr, v němž se navzájem směňují dvě národní měny.
- přímý kurzovní záznam (přímá kotace) - určité množství domácích peněžních
jednotek, jež je nutno vynaložit na nákup jedné jednotky měny zahraniční
29,5 CZK/€
nepřímý kurzovní záznam (nepřímá kotace) – množství zahraničních peněžních jednotek, které je zapotřebí vynaložit na nákup jedné jednotky domácí měny
0,034 €/CZK
Měnový kurz vzniká na základě vzájemného střetu mezi poptávkou po dané měně a nabídkou této měny.
Rovnovážný měnový kurz (symbolický zápis):
………..doplň vzorec str.299
Rovnovážný kurz – alternativní způsoby odvození
první koncepci, v níž je měnový kurz odvozen na základě tzv. měnové parity, což je úředně stanovený poměr dvou národních měn. Kurz národní měny je v tomto případě nejčastěji určen centrální emisní bankou, která příslušnou měnovou paritu stanoví buď na základě poměru váhového množství zlata, jež jednotlivé národní měny obsahují, nebo přímým určením měnové parity k vybrané národní měně, popř. k určitému koši národních měn.
druhým „alternativním“ přístupem je koncepce založená na paritě kupní síly národních měn (dále také PPP), což je poměr vyjadřující rovnost kupních sil dvou srovnávaných národních měn.
V ekonomické teorii existují dvě základní verze teorie parity kupní síly, a to:
verze absolutní – poměr mezi peněžním vyjádřením určitého množství zboží a služeb v zemi A v měně této země () a peněžním vyjádřením téhož množství zboží a služeb v měně země B ()
verze komparativní – změny v relativní kupní síle srovnávaných peněžních jednotek se odrážejí také ve změnách jejich měnových kurzů. Aktuální měnový kurz je závislý na relativních změnách mezi pohybem cenové hladiny pro určitý spotřební koš v zemi A a v zemi B.
Teorie parity kupní síly pak považuje takto stanový kurz národní měna za kurz přirozený.
24. 2 Měnový kurz a jeho změna
V případě, že se změní poptávané, popř. nabízené množství národní měny a tato změna povede k růstu kurzu příslušné měny, pak budeme hovořit o zhodnocení neboli apreciaci národní měny, v opačném případě o jejím znehodnocení (depreciaci).
Depreciace eura a apreciace české koruny (symbolický zápis):
……… doplň vzorec str. 303
V reálně fungující ekonomice je měnový kurz dosti výrazně ovlivňován vývojem jak na nabídkové, tak na poptávkové straně příslušného mezinárodního trhu peněz.
Faktory ovlivňující tento vývoj:
měnový kurz a cenová hladina
vývoj měnového kurzu je poměrně výrazně ovlivňován relativními změnami mezi pohybem vnitřních cenových hladin v jednotlivých ekonomikách tj. vývojem relativní kupní síly příslušné měny. V okamžiku kdy v jedné z námi analyzovaných zemí poroste cenová hladina rychleji než v zemi druhé dojde v této zemi k tzv. inflačnímu znehodnocení její národní měny.
Inflační znehodnocení eura (symbolický zápis):
……….doplň vzore str. 304
ve skutečnosti ovlivňuje pohyb cenové hladiny měnový kurz pouze částečně a to z těchto důvodů:
reprezentativní spotřebitelský koš zahrnuje, jak statky a služby jež jsou předmětem mezinárodní směny, tak zboží, které nelze na mezinárodním trhu směňovat. Vliv na výši měnového kurzu mohou mít pouze ceny mezinárodně směňovaného zboží neboť pouze změna poptávky respektive nabídky tohoto typu statků a služeb může ovlivnit nabídku či poptávku jednotliv