Vypracovane_otazky_resp_vycuc

ích a cizích zdrojů, nám známého ukazatele finanční páky (gearing).
, alt. , alt. , alt.
ukazatelé finančního trhu
Ve stabilizovaných ekonomikách jsou ukazatele spojené s kapitálovým trhem obvykle v posici kategorického imperativu a jejich žádoucí hodnota je dokonce objektem centrálně koordinovaných aktivit. V podmínkách ekonomiky ČR je kapitálový trh bohužel prakticky nefunkční a proto zde uvádíme pouze dva ukazatele, běžně považované za nejvýznamnější.
P/E (Price/Earning)
Price/Book value
Bonitní/bankrotní modely (Z-funkce).
Identifikace symptomů budoucí nesolventnosti
Tyto metodické nástroje patří k nejsofistikovanějším metodám FA. Jsou obvykle postaveny na vícefaktorové analýze vzájemných závislostí mezi vstupními a výstupními ukazateli.
S ohledem na jejich vypovídací schopnost jsou označovány jako bonitní či bankrotní modely, přičemž posledně uvedené jsou schopny předikovat budoucí vývoj podniku a to dokonce s definovanou pravděpodobností.
Jako příklad této metodiky nám poslouží Altmanův index finančního zdraví (Z – Skóre, Z-funkce atd.)
Výše uvedený definiční vztah platí pro firmy, které jsou řízeny korektně. A to dokonce až do té míry, že prošly (jako bezpečný cenný papír) burzovním výborem pro kotace a jejich akcie jsou tedy veřejně obchodované na burze. V naší literatuře je tato verze Z-funkce označovaná jako verze pro akciové společnosti.
Pro ostatní podniky, de facto tedy pro podniky, které jsou finančně řízeny s větší mírou razance a tedy riskantněji jsou váhy u jednotlivých proměnných korigovány do dále uvedené podoby. V domácích pramenech je tato verze Altmanova vzorce označována (poněkud eufemisticky a nepřesně) jako verze pro společnosti s ručením omezeným.
Poměrové ukazatele jsou definovány vztahy
(pro s.r.o.)
Tvorba a struktura zisku v ČR, redukovaná struktura zisku v praxi finanční analýzy v USA, UK a SRN).
Analýza firemního zisku
obvykle součást finanční analýzy (v podobě analýzy rentability)
Tvorba a struktura zisku
zdroj vstupních dat - výsledovka
TRŽBY (za prodej vlastních výrobků a služeb)
( změna stavu vnitropodnikových zásob
+ aktivace (materiálu, zboží, investic a vnitropodnikových služeb)

=výroba
(výrobní spotřeba (materiál, energie, služby)
(osobní náklady (mzdy, sociální zabezpečení)
(daně a poplatky (mimo daň z příjmů)
(odpisy
provozní náklady
(některé další výnosy a náklady
=provozní hospodářský výsledek
+finanční výnosy (tržby z CP, úroky)
(finanční náklady (úroky, pojistné, koupě CP…)
= hospodářský výsledek z finančních operací
(daň z příjmů (za běžnou činnost)
= hospodářský výsledek za běžnou činnost
+mimořádné výnosy
( mimořádné náklady
(daň z příjmů z mimořádné činnosti
= hospodářský výsledek mimořádný
= hospodářský výsledek za účetní období (účetní zisk)
výnosy (náklady) daňově nepřijatelné
=daňový zisk
SRN, UK:
HRUBÝ ZISK
=výnosy
(náklady bez nákladů odbytových a správních (ve vazbě na kalkulační členění nákladů) ( u nás méně využitelné
Praxe finanční analýzy v USA ( jiná struktura výsledovky
TRŽBY = výroba (?)
(náklady (bez odpisů, úroků a daní)
=zisk před odpisy, úroky a daněmi (EDBIT)
(odpisy
=zisk před úroky a daněmi (EBIT)
(úroky (nákladové)
=zisk před zdaněním (NIBT ~ EBT)
(daň z příjmů
=zisk po zdanění (NIAT ~ EAT)
Rentabilita vlastního jmění, earning power, rentabilita celkového kapitálu.
Rentabilita vlastního jmění
pohled vlastníků (akcionářů)
vlastní jmění = účetní hodnota majetku vlastníků akcií
rozhoduje zisk po zdanění (nejen dividendy)
výnosnost kapitálu vloženého akcionáři
zda je kapitál reprodukován tak, jak by to mělo odpovídat riziku investic (z pohledu investorů)
pokud je nižší nebo stejná jako výnosnost nerizikových CP (státní obligace, státní pokladniční poukázky) ( zánik podniku
trendy: VJ - růst, zisk - kolísá
trendy: rentabilita = obvyklá úroková míra + riziková prémie
Výdělkový potenciál firmy
nezávisí na skladbě zdrojů (obtížně srovnatelné) - jde o rentabilitu majetku (aktiv)
jaká rentabilita podniku bez daně ze zisku (srovnání podniků s různými daňovými podmínkami)
závisí na: technologii, způsobu výroby (hromadná, sériová) a cenových vlivech
Rentabilita celkového kapitálu
zdaněné úroky = U*(1 - d) = náklady na cizí zdroje, jejich zakomponováním se ukazatel stává nezávislým na charakteru zdrojů financování (kdybychom neuvažovali zdanění úroků, docházelo by ke změně ukazatele i jen vlivem změny finanční struktury)
Rentabilita celkového kapitálu ( Rentabilita vlastního kapitálu
(podmínka výhodnosti využití úvěru)
Rozklady rentability a pyramidová soustava DuPont.
Rozklady rentability
je to komplexní ukazatel
pro hodnocení finančního zdraví firmy jsou významné i její složky = faktory, které na ni působí
NIAT = f (daní z příjmů, úrokové sazby, míry zadluženosti, objemu prodeje, vývoje nákladů, cenových vlivů)
Systém Du Pont
rozklad rentability vlastního jmění
ziskové rozpětí finanční páka (multipl. jmění akcionářů)
obrat aktiv
(z pyramidy Du Pont)
významné pro hodnocení řízených ukazatelů
3 faktory procesu financování a role finančního trhu. Klíčové funkce finančního trhu,. Formy financování a struktura finančního trhu. Funkce (optimalizace) a typy finančních zprostředkovatelů.
Definice
proces financování (zdroje, alokace, dividendová politika)
= f (daňového systému, efektivity firmy, situace na finančním trhu)
finanční trh a jeho role - soustava finančních institucí, instrumentů a vztahů mezi nimi, která přerozděluje dočasně volné prostředky mezi ekonomickými subjekty z míst jejich přebytku do míst jejich nedostatku
Klíčové funkce finančního trhu
mobilizace volných prostředků
určování ceny peněz (cena externích zdrojů)
alokace (nejen podle nabídky a poptávky
( takto zajišťují finanční trhy
vyšší efektivnost podnikatelských aktivit, resp. vůbec
realizovatelnost podnikatelských aktivit
Formy financování
přímé (dlužníci a věřitelé)
nepřímé (prostřednictvím finančních zprostředkovatelů)
Struktura finančních trhů
domácnosti1.
firmy2.
vláda a místní správa3.
cizinci4.
finanční zprostředkovatelé
Funkce finančních zprostředkovatelů
optimalizace:
informačních nákladů (identifikace partnerů)
transakčních nákladů (smlouvy, poplatky - rutina)
= jejich konkurenční výhoda (? dočasná)
Typy finančních zprostředkovatelů
podle jejich zdrojů a rozdílů v míře zisku a likvidity
depozitní instituce
banky a spořitelny + úvěrová družstva
smluvní spořitelní instituce (získávají zdroje v pravidelných intervalech na smluvním základě)
pojišťovny a penzijní fondy
investiční zprostředkovatelé (finanční společnosti a investiční fondy)
Kategorizace finančních trhů – produkty, organizace, priorita.
Kategorizace finančních trhů
Pro členění finančních trhů se lze identifikovat následující účelové (kriteriální ) funkce a s nimi spojené struktury:
podle produktů (instrumentů)
peněžní trh (splatnost 1 rok)
emise krátkodobých CP (komerční CP)
krátkodobý bankovní úvěr
krátkodobý dodavatelský úvěr (spolu s předchozím rozhodující)
krátkodobé státní CP (pokladniční poukázky)
kapitálový trh
dlouhodobé CP (akcie, obligace)
dlouhodobé úvěry (všeho druhu)
Poznámka: Za prokázaný trend můžeme považovat sekuritizaci finančních trhů (přesuny peněz prostřednictvím cenných papírů - zefektivnění).
devizový trh
koupě a prodej
valut a
deviz.
trh drahých kovů
zlato
platina a
jiné drahé (měnové) kovy.
podle způsobu organizace
přímý nákup / prodej = organizovaný trh
burzovní trh
mimoburzovní organizace (RM-Systém a Středisko cenných papírů)Ve stabilizovaných ekonomikách roste význam přímého nákupu a prodeje, jako přímý důsledek dostupnosti dat, technik a technických prostředků.
pomocí finančních zprostředkovatelů s výhodami
informační základna
základna technik (jako předpoklad nižších transakčních nákladů)
podle priorit
primární trh (a prvotní prodej)
Obchody zde uzavírané jsou označované jako "obchody za zavřenými dveřmi", neboť jsou určeny pouze pro kapitálově silné subjekty (institucionální zprostředkovatele) Prodávají se zpravidla celé emise a to prvnímu majiteli (emitent není majitelem).
sekundární trh
Je předpokladem trhu primárního, neboť jinak by nebylo kde dále prodá vat emise, zobchodované primárně v obchodech „za zavřenými dveřmi“.To se netýká části instrumentů (vkladní listy a depozitní certifikáty).
CF – definice a obsah pojmu. Vznik, funkce, kritérium. Dvě metody určení hodnoty CF.
Definice, geneze a význam
Tok hotovosti či hotovostí, jinak též peněžní toky (Cash Flow – CF) je historicky posledním (a tedy nejmladším) pojmem z triády kategorií:
majetková struktura – pracuje s ukazateli z levé strany rozvahy
finanční struktura – je vyjadřována ukazateli z pravé strany rozvahy
CF - rozvaha & výsledovka (výkaz CF)
CF je klasickou ukázkou kategorií, jejíž vznik byl v nejlepším smyslu slova vynucen praxí finančního řízení, důrazem na skutečné finanční toky. Z pohledu souvislostí firemních financí a účetnictví zde můžeme spatřovat vazbu na akruální účetnictví.
Ukazatel CF je produktem úsilí zvládnout časový a obsahový nesoulad mezi:
náklady a výdaji
výnosy a příjmy
ziskem a stavem dostupných peněžních prostředků.
Toto nové kritérium je zcela soustředěno na platební schopnost podniku (vedle dosud sledovaných ukazatelů majetkové a finanční struktury a ukazatelů zisku).
CF je definováno alternativně buď jako
bilance pohybu peněžních prostředků za určité období
změna stavu peněžních prostředků (přírůstek, pokles)za určité období a jeho ekonomická účinnost (údajně častěji používané pojetí, rozhodně však s vyšší vypovídací schopností).
Klasická výpočetní definice CF je představována výrazem ( 72 )
CF = zisk + odpisy ( 72 )
Ten však odpovídá realitě pouze přibližně, a to jak z pohledu přesné číselné hodnoty (viz dále detailní schéma nepřímé metody) tak i koncepčního pohledu.
Koncepce CF totiž vychází z kategorií
peněžních příjmů a
peněžních výdajů,
nikoli z kategorií
výnosů a
nákladů.
Jsou tedy v rovnici ( 72 ) spojeny obě z těchto skupin kategorií, což z pohledu teorie finančního řízení podniku není zcela korektní. Tento výraz je však široce používán a v situacích, kde jistá nepřesnost není na závadu je jeho jednoduchost a průhlednost výhodou.
Metody:
přímé
sledování příjmů a výdajů za dané období
vyčlenění odpovídajících transakcí (peněžních toků) a jejich sledování
nepřímé
"rekonstrukce" ( každý individuální peněžní tok se projeví současně buď jako:
změna jiné rozvahové položky (je-li to rozvahová operace)
náklad (výnos) ve výsledovce (je-li to výsledková operace)
Obecné schéma nepřímé metody. Kategorie CF.
(
Oceňování finančního majetku firmy.
Oceňování ve finančním řízení
obecně:
oceňování majetku a dluhů
nákladů a výnosů
zvláště - oceňování "nepeněžní části" finančního majetku, tedy:
obligací
akcií (prioritních a kmenových)
ocenění (jeho reálnost) závisí na metodě a může mít dopady na rozhodování v oblastech
financování
investování
dividend
V ČR:
CP a majetkové účasti se oceňují cenami pořízení (tj. bez nákladů s pořízením souvisejících) ( zákon o účetnictví
Ve stabilizovaných tržních ekonomikách
obvykle skutečné pořizovací ceny (tržní ceny ke dni sestavování daného účetního výkazu)
2. Cenné papíry s fixními výnosy
obligace
prioritní akcie (i když z jiných pohledů se od sebe liší - daně, splatnost, vlastnictví)
oceňování obligací
faktory racionálně nekvantifikovatelné (politická situace atd.)
faktory racionálně kvantifikovatelné (výše úroku, nominální cena aj.)
(
C0 = základ tržní ceny - f (diskontovaného ročního výnosu obligace a diskontované nominální ceny obligace, splatné za stanovené období)
C0 … základ tržní ceny
U… roční úrokový výnos (v peněžních jednotkách po zdanění)
N… nominální hodnota obligace
t… jednotlivá léta doby splatnosti
n… doba splatnosti
i… požadovaná míra výnosnosti (tržní úroková míra) = f (očekávaného rizika obligace a úrokové míry dlouhodobé obligace)
tzv. "věčná obligace"
tzv. "obligace s nulovým úrokem"
ceny obligací kolísají méně než ceny akcií (10 - 20 %, 20 - 30 %)
Vztah základů tržní ceny (C0) a tržní ceny (C)
C > C0 ( nadhodnocená obligace (doporučuje se prodat)
C < C0 ( podhodnocená obligace (doporučuje se koupit)
C = C0 ( dobře ohodnocená obligace
úrokové riziko - pokles ceny obligace (při růstu i) ( předčasný prodej ( nízká výnosnost (i ztráta)
prioritní akcie - cena
dividendy ( f (výsledků podniku)
prioritní akcie nemají obvykle určenou lhůtu splatnosti ( dividendové výnosy mají formu perpetuity
Cp … základ tržní ceny prioritní akcie (závisí na diskontování dividendového výnosu)
D… roční dividendový výnos (v peněžních jednotkách po zdanění) - další jako ad a)
( i (pro prioritní akcie) > než u obligací
držitelé obligací mají přednostní nárok na důchody a majetek firmy před držiteli prioritních akcií
Oceňování kmenových akcií
pohyblivý výnos ( více pohyblivá cena, přesto
oceňování principielně stejné (očekávané budoucí výnosy a hodnota akcie)
specifika:
neurčitější výnosy
dividendy nejsou konstantní
výnosy = dividendy + kapitálové zisky
Ck … základ tržní ceny kmenové akcie
Dt… roční dividendový výnos (v peněžních jednotkách po zdanění v roce t)
i… požadovaná míra výnosnosti
Pro dividendový výnos = konst.
(jako u prioritní akcie)
Pro konstantní zvýšení dividendové sazby v budoucích obdobích
tzv. Gordonův model
Ck … základ tržní ceny kmenové akcie
D1… očekávaná peněžní dividenda v 1. roce
i… požadovaná míra výnosnosti
g… konstantní zvýšení dividendové sazby
i pomocí P/E:
Oceňování hodnoty firmy (2 typy a 2 stupně). Podmínky realistického odhadu hodnoty firmy.
Typy a stupně oceňování
V úvodu musíme konstatovat, že žádná objektivní hodnota firmy neexistuje. Z tohoto poněkud depresivního zjištění vyplývá, že neexistuje ani žádné jediné správné ocenění podniku jako celku a tedy ani žádná jediná správná metoda ocenění hodnoty podniku. Dokonce i často používaná objektivizace hodnoty podniku aktuálně dosaženou tržní cenou má svá zjevná úskalí která nás vedou k závěru, že i takto dosaženou cenu bychom měli v zásadě rovněž považovat za subjektivní.
Přesto však není možné rezignovat na zjevnou potřebu alespoň do jisté míry objektivizovat když ne hodnotu podniku, tak alespoň proces (metodu) jakým se k této hodnotě můžeme dobrat. Jistou možností v tomto směru je metodická pestrost, znalost variantních metod ocenění podniku, což je náplní této kapitoly.
Typy oceňování
Jsou rozlišována dva zásadná typy oceňování.
ocenění nezávislé na vůli vlastníků
S jistou mírou zjednodušení lze konstatovat, že oceňování tohoto typu slouží více či méně pro potřeby státní správy. Přesněji zde můžeme identifikovat následující čtyři nejdůležitější účely ohodnocení:
daňové
dědické spory
spory vlastníků (určování majetkových účastí)
poskytování úvěrů (v souvislosti s jejich ručením).
V takové situaci je zjevně nutná jednoznačnost výsledků a to i při opakování procesu ocenění (případně dokonce i při hodnocení jiným subjektem). Z toho plyne potřeba proces ohodnocení standardizovat a zjednodušit.
Toho se zde dosahuje mimo jiné i tím, že se v procesu ohodnocování pracuje s uzancemi (uznanými zavedenými zvyklostmi – zjevně jde o přímou obdobu logiky metodologie účetních standardů GAAP) a standardizovanými postupy.
ocenění z vůle vlastníků
O tomto typu ocenění lze říci, že je specielně vhodné pro podnikatelské účely. To vyplývá z jeho aspirací (kterým je přizpůsobena i metodika) vyjádřit podnikatelské šance a rizika, která jsou s oceňovaným podnikem spojena.
Bude tedy s výhodou používáno především pro účely:
koupě a prodeje podniku
spojování firem (akvizice)
sanace podniku
konkurzu
uvedení na burzu
získání dalšího vlastního / cizího kapitálu.
Základním smyslem tohoto typu ocenění je odhadnout tržní hodnotu podniku, tedy peněžní částku, za kterou lze daný podnik koupit či prodat. Potřeba objektivizovat tento odhad tržní hodnoty je pociťován i v mezinárodním kontextu, což vedlo k deklaraci čtyř následujících mezinárodních etických standardů.
Ty mají charakter podmínky „nutné nikoliv postačující“, která musí být splněna v každém případě, pokud se má provedený odhad alespoň přibližovat k tržní hodnotě.
kupující i prodávající jednají zcela dobrovolně a legálně - bez vnějších tlaků či nekalých úmyslů
obě strany mají zájem na uskutečnění transakce
obě strany mají k dispozici všechny důležité informace o předmětu prodeje
na obou stranách je přiměřená konkurence.
Na první pohled je zřejmé, že tyto etické standardy jsou v některých případech prostě nesplnitelné. To platí specielně o třetím standardu, kde je zřejmé, že při jeho splnění by se žádný obchod neuskutečnil.
Metodologie teorie her řeší tento problém realističtěji, když v nejjednodušší situaci dvou hráčů předpokládá různé obsazení incidenční matice. Pak lze konstatovat, že pokud informační vybavení obou hráčů je takové aby vedlo k této situaci různého obsazení, je toto informační adekvátní a pro úspěšný obchod postačující.
Stupně podnikatelského ocenění
Stupně podnikatelského ocenění v zásadě definují přípustné systémové okolí ocenění podniku, včetně vazeb na okolí a očekávaných či přípustných synergií. Lze definovat dva stupně podnikatelského ocenění.
Podnik "sám o sobě" (stand - alone basis, going concern)
Tedy tak jak podnik v daný okamžik "stojí a leží", v podstatě bez jakýchkoliv synergických efektů, včetně těch, které jsou spojeny s budoucími očekávání. Mohou být přípustné v zásadě pouze ty efekty z budoucího vývoje, které se zcela prokazatelně a nepochybně odvíjí od současného stavu (ku příkladu smlouvy se státem o budoucích dodávkách).
Z hlediska záměrů, které by měly být uskutečněny v budoucnu
V tomto případě se do ocenění hodnoty podniku zcela programově zahrnují synergie, vyplývající z pohybu po časové ose. Principielně jsou ovšem tyto kroky přípustné (s uvážením výše uvedené výjimky) pouze z pohledu nového majitele (po uskutečněné transakci - spojení firem). Původní vlastník mohl tyto možnosti využít v minulosti.
Metody oceňování firmy I – metoda likvidační hodnoty, vlastního kapitálu a substanční metoda.
Likvidační hodnota
Je charakterizována absencí předpokladu trvání podniku (podnikatelských aktivit) v rozumném časovém horizontu. Tím přestávají výstupy z účetnictví hrát roli „pevného bodu“ z nějž může ohodnocení vycházet a dosažená cena může být v zásadě jakkoliv nízká.
V této situaci se jako přijatelné východisku může brát i hodnota definovaná "cenou šrotu". Za horní hranice je pak možno považovat cca 20 % poslední auditované účetní hodnoty podniku.
Hodnota vlastního kapitálu
Tato metoda je naopak zcela závislá na ocenění podnikových aktiv a závazků podle účetnictví). Hodnota je pak definována vztahem ( 67 )
hodnota vlastního kapitálu = aktiva - závazky ( 67 )
(owner's equity = assets - liabilities)
Substanční metoda
Zde nevychází ocenění majetku i závazků z účetních podkladů, ale je tak zvaně reálné. Odpovídá tedy aktuálním cenám, za něž by bylo možné daný majetek v daném okamžiku pořídit.
V takovém případě je ovšem na místě otázka (která je aktuální zvláště v případě akvizicí) a sice zda má smysl koupit stávající podnik nebo bude lépe vybudovat nový. Na scéně se objevují nehmotná aktiva v podobě goodwillu (viz nás1edující subkapitola 12.4).
Je zřejmé, že substanční hodnota tvoří horní cenovou hranici (ze všech metod ocenění je nejvýhodnější pro prodávajícího). Proto má obvykle v úvahách o hodnotě oceňovaného podniku spíše pomocnou funkci.
V oceňování dochází ke zvyšování vykazované hodnoty aktiv o tiché rezervy, vyplývající z:
inflace - odtud plyne růst nákladů na znovupořízení
odpisů - pokud by byly vyšší, než by odpovídalo skutečné ztrátě hodnoty.
Zvyšování hodnoty aktiv (rozpouštění tichých rezerv) může ovlivnit zisk a tím i hodnotu daní (hodnota závazků), takže subs