Tahák pojmy_2008

hromady
Z každého jednání valné hromady musí bý vyhotoven zápis. Vyhotovení zápisu zabezpečuje představenstvo do 30 dnů po skončení valné hromady. Zápis musí být podepsán zapisovatelem, dvěma ověřovateli a předsedou valné hromady. Spolu s dalšími dokumenty musí být uchováván v archivech společnosti.
Transparentnost
kótované CP
Kótovaný cenný papír je cenným papírem přijatým k obchodování na oficiálním trhu. Organizátor regulovaného trhu přijímá cenné papíry k obchodování na tomto trhu podle podmínek určených zákonem.
Skutečnost, že cenné papíry jsou kótované, má potom zásadní vliv na právní postavení jejich emitentů. U akciových společností se k této skutečnosti váže např. povinnost nabídky převzetí, oznamovací povinnost a další povinnosti související s ochranou kapitálového trhu.
prospekt CP
Prospekt cenného papíru je informačním zdrojem pro investory. Musí obsahovat veškeré informace, které jsou nezbytné k přesnému a správnému posouzení cenného papíru, majetku a závazků emitenta cenného papíru, jeho finanční situace, zisku a ztrát, budoucího vývoje jeho podnikání a jeho budoucí finanční situace. Prospekt musí být formulován srozumitelně a způsobem, který umožňuje snadnou analýzu.
Prospekt schvaluje Komise pro cenné papíry na žádost emitenta, obchodníka s cennými papíry nebo organizátora regulovaného trhu. Prospekt se uveřejňuje v úplném znění způsobem umožňujícím dálkový přístup a v úplném znění v alespoň jednom celostátně distribuovaném deníku nebo formou inzerátu.
výroční zpráva
Podle zákona o účetnictví má tentýž okruh podnikatelů (účetních jednotek), jaký musí mít účetní závěrku ověřenu auditorem, povinnost vyhotovovat výroční zprávu. Výroční zpráva obsahuje informace o hospodaření firmy za dané účetní období. Patří k informačním povinnostem emitenta CP.
pololetní zpráva
Pololetní zpráva obsahuje informace o hospodaření firmy za dané pololetí.
veřejný trh s CP
Zákon o podnikání na kapitálovém trhu neobsahuje zákonnou definici trhu s cennými papíry. Mohli bychom jej chápat jako systém vztahů a nástrojů, které umožňují soustřeďování, rozmisťování a přerozdělování volných peněžních prostředků reprezentovaných investičními nástroji
Obchoduje se na něm podle předem stanovených podmínek, organizují jej pouze subjekty, které mají povolení dozorového úřadu (Komise pro cenné papíry). Tyto subjekty jsou nazývány organizátory regulovaného trhu a podle platné právní úpravy jsou to burza a organizátor mimoburzovního trhu.
informační povinnost emitenta CP
Mezi informační povinnosti patří např. oznámení o svolání valné hromady, výroční zpráva, změny ve výší základního kapitálu, informace o volbě představenstva a dozorčí rady a další.
investor
Ososba (ať už fyzická či právnická), která hodlá svoje finanční (úspory) investovat, tj. vložit např. do podnikání za účelem dosažení zhodnocení těchto prostředků.
Další
přeměny
Při zrušení společnosti na základě rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti může být zároveň rozhodnuto, že dojde k přeměně společnosti. Přeměny obchodních společností jsou upraveny OZ. Společnost může být přeměněna fúzí (sloučení nebo splynutí, zanikající i nástupnické společnosti musí mít stejnou právní formu), převodem jmění na společníka, rozdělením (se založením nových společností) nebo pouze změnou právní formy společnosti.
účetní závěrka
Účetní závěrka představuje soubor finančních výkazů, které účetní jednotka sestavuje za účetní období k rozvahovému dni (tj. k poslednímu dni účetního období). Tyto finační výkazy vypovídají o hospodaření společnosti za dané období.
Cílem účetní závěrky je poskytnout informace o finanční pozici, výkonnosti a změnách ve finanční pozici účetní jednotky, které jsou užitečné širokému okruhu uživatelů při tvorbě ekonomických rozhodnutí.
Povinnost sestavit účetní závěrku ukládá účetní jednotce legislativa. Předložení účetní závěrky je podmínka burzy při emisi cenných papírů podniku. Podnik se účetní závěrkou prezentuje na veřejnosti, zejména před akcionáři/investory.
Závěrka obsahuje zejména rozvahu, přehled zisku a ztráty, přehled o peněžních tocích, přehled o změnách vlastního kapitálu, přílohy.
dividenda
Dividenda je peněžitý podíl z čistého zisku akciových společností vyplácený akcionářům podle stanoveného procenta nominální hodnoty akcie. Vyplácí se majiteli akcie po předložení kuponu. Vyjadřuje se buď pevnou částkou nebo v procentech z nominální hodnoty akcie. Výše dividendy závisí na čistém zisku akciové společnosti, který vykáže společnost ve své bilanci po odečtení přídělů do rezervních fondů, výplatě členům představenstva společnosti, resp. jiných orgánů a po zaplacení daní. Výše dividendy je jedním z činitelů ovlivňujících kurs akcie.
tantiéma
Tantiéma je podíl na zisku akciové společnosti, který je určen pro členy představenstva akciové společnosti a členy dozorčí rady akciové společnosti. Valná hromada akciové společnosti jej může přiznat těmto osobám ze zisku schváleného k rozdělení. Posouzení možnosti rozdělit zisk na tantiému se řídí obdobně pravidly platnými pro dividendu a pro výplatu tantiémy se užije těchto pravidel přiměřeně.
likvidace
Vypořádání majetkových vztahů zrušené OS v situaci, kdy majetek a závazky zrušené OS nepřechází na žádného právního nástupce, ale společnost má zaniknout, tj. má být vymazána z OR.
likvidátor
Likvidátor je osobě zodpovědná za provedení likvidace společnosti. Na likvidátora přechází působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Likvidátor plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky, přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými institucemi. Sestavuje zahajovací účetní likvidační rozvahu a poté zprávu o průběhu likvidace.
likvidační zůstatek
Jak vyplývá z ustanovení § 61 odst. 4 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.), je-li zrušena společnost s likvidací, má společník právo na podíl na majetkovém zůstatku, který z likvidace vyplynul. Tento podíl označuje zákon jako podíl na likvidačním zůstatku. Likvidačním zůstatkem se přitom rozumí čistý majetkový zůstatek, který vyplyne z likvidace.
koncern
Jestliže jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení ("ovládaná osoba") jinou osobou ("ovládající osoba"), tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern (holding) a jejich podniky včetně podniku řídící osoby jsou koncernovými podniky. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern.
Pokud je ovládající společnost právnickou osobou nazývá se mateřská společnost. Ovládané společnosti se nazývají dceřinné společnosti.
Faktický koncern – k ovládnutí dochází z faktické možnosti ovládající osoby řídit jednání osoby ovládané.
Smluvní kocern – vzniká podepsáním ovládací smlouvy. Zákonodárce upřednostňuje tuto formu.
ovládající / ovládaná osoba
Jestliže jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení ("ovládaná osoba") jinou osobou ("ovládající osoba"), tvoří tyto osoby s ovládající osobou koncern (holding).
Ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo či nepřímo rozhodující vliv na řízení podniku jiné osoby. OZ definuje situace, kdo je vždy ovládající osobou (např. většinový společník).
dluhopisy
Dluhopis (obligace, bond) je dluhový cenný papír, který vyjadřuje závazek emitenta vůči věřiteli. Jedná se o zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky, vyplacení stanovených výnosů a povinnost emitenta splnit veškeré závazky. V České republice musí emitent podle zákona o dluhopisech žádat Komisi pro cenné papíry o povolení k emisi dluhopisů.
opční listy
Opční list je cenný papír na doručitele vydaný jako listinný cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, s nímž je spojena možnost uplatnit přednostní právo na upisování akcií při zvyšování základního kapitálu akciové společnosti nebo přednostní právo na upisování akcií na základě prioritního dluhopisu nebo přednostní právo na získání prioritního dluhopisu.
obchodní tajemství
Obchodní tajemství jsou veškeré informace obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, které nejsou v obchodním odvětví podniku běžně dostupné a jsou podle vůle podnikatele utajeny.
Obchodní tajemství zahrnuje informace, které jsou pro podnik cenné a jejichž ztrátou by mohl podnik utrpět újmu. Bývá zvykem zavázat zaměstnance podniku k mlčení o obchodním tajemství a případným právním postihům, pokud dojde k porušení tohoto závazku.
hospodářská soutěž
Hospodářská soutěž je, podle Obchodního zákoníku, souběžná snaha subjektů na trhu určitého druhu zboží nebo služeb, jejichž cílem je dosažení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských užitků, popř. výsledků, a jež vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost.
nekalá soutěž
Nekalá soutěž je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a může způsobit újmu ostatním účastníkům soutěže (např. klamavá reklama, klamavé označování zboží a sužeb, podplácení, srovnávací reklama, porušení obchodního tajemství).
subsidiarita
O kontravalentním vztahu speciality a subsidiarity se v právu hovoří tehdy, upravuje-li právní předpis (případně jednotlivá právní norma) něco, co je obecněji upraveno jiným předpisem (jinou právní normou).
Příkladem je vztah občanského a obchodního zákoníku: je-li určitá otázka upravena v obchodním zákoníku, neuplatní se příslušné ustanovení v občanském zákoníku (obchodní zákoník je lex specialis, zvláštní zákon, občanský zákoník lex generalis, obecný zákon). Naopak schází-li taková úprava, uplatní se subsidiárně ustanovení občanského zákoníku.
obchody relativní
Relativním obchodem je takový vztah, který se řídí obchodním zákoníkem pouze s ohledem na postavení účastníků. Jedná se o závazkový vztah na jehož obou stranách vystupují podnikatelé a daná smlouva se týká jejich podnikatelské činnosti nebo vztah mezi státem (organizační jednotkou) a podnikatelem pokud se smlouva týká uspokojování veřejných potřeb. Př.: kupní smlouva, převod vlastnického práva k věci movité.
obchody absolutní
Závazkový vztah, který se bez ohledu na povahu účastníků řídí obchodním zákoníkem. Jsou taxativně vyjmenovány v OZ, např. vzájemné vztahy zakladatelů a společníků OS, vztahy mezi společníky, určité typy smluv apod.
obchody fakultativní
Obchodní zákoník připouští, aby si smluvní strany sami zvolili působnost OZ na jimi založený závazkový vztah. Musí se však o smlouvu která není ani relativním obchodem, ani absolutním obchodem, ani absolutním neobchodem. Dohoda o změně působnosti musí mít písemnou formu.
neobchody absolutní
Závazkový vztah, který se bez ohledu na povahu účastníků řídí v prvé řadě ustanoveními občanského zákoníku, který upravuje daný smluvní typ. Ale ve všem ostatním, co není dáno zvláštní úpravou pro daný smluvní typ, platí obecná ustanovená OZ pro obchodní závazkové vztahy. Př.: darovací smlouva, smlouva o půjčce, příkazní smlouva, smlouva o ubytování.
smluvní typ
Obchodní zákoník a občanský zákoník definují určité základní smluvní typy. Obchodní právo je však charakterizováno značnou smluvní volností, tzn. subjekty mohou vedele těchto základních smluvní typů uzavírat i jiné, tzv. innominátní smlouvy. Rozlišujeme smluvní typy upravená jen v obchodním zákoníku (např. o prodeji podniku, o nájmu podniku), upravené jak v obchodním tak v občanském zákoníku (např. kupní smlouva, smlouva o dílo, mandátní smlouva) a typy upravené jen v občanské zákoníku (např. smlouva darovací, pojistná smlouva).
plnění
V závazkovém vztahu má na jedné straně formu pohledávky (věřitel) na straně druhé povinnost splnit závazek (dlužník).
odpovědnost
Odpovědnost je široký právní, morální a etický pojem, který označuje ručení osoby X za nějakou věc či jednání Y, případně před nějakou instancí Z.
V právu se odpovědnost chápe jako nutnost nést důsledky za nějaké jednání nebo opominutí. Rozlišuje se podle toho, zda a v čem vznikla:
- Protiprávním jednáním a zaviněním (obecná či subjektivní odpovědnost), jež může být v oblasti:
- o soukromého práva, kde sankcí může být restituce nebo náhrada;
- o veřejného práva, kde sankce mohou být trestní nebo přestupkové.
- Nežádoucím stavem bez ohledu na zavinění (odpovědnost za následek či objektivní). Tuto odpovědnost výslovně stanovují právní předpisy a týká se například:
- o škody, způsobené nějakou činností, provozem vozidel nebo osobami, za něž odpovědná osoba odpovídá; v tomto případě se osoba z odpovědnosti uvolní jen pokud prokáže, že stavu nemohla zabránit a podobně;
- o škody, způsobené vadami výrobků nebo
- o vadným rozhodnutím veřejného orgánu.
příčinná souvislost
Příčinná souvislost předpoklad pro každou právní odpovědnost, ať již jde o odpovědnost založenou na principu zavinění (dokazovaného nebo předpokládaného), nebo o odpovědnost objektivní (odpovědnost za výsledek), není rozhodující, zda se zákon o tomto předpokladu výslovně zmiňuje, či ne. Předpokladem každé odpovědnosti za škodu je vždy příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi protiprávním úkonem nebo jinou skutečností, s níž zákon odpovědnost za škodu spojuje, a způsobenou škodou. Příčinou následku je každý jev, bez něhož by onen následek nenastal, například lidské chování. Odpovědnost v právu nemůže být tam, kde chybí příčinná souvislost. To však neplatí naopak: každá příčinná souvislost (vzdálená, mnohonásobně zprostředkovaná) nevede ještě nutně k právní odpovědnosti. Z celé řady příčin se vybírají některé jako základní odpovědnosti, rozlišují se příčiny podle jejich závažnosti, odpovědnost se váže na splnění dalších předpokladů (v trestním právu například na zavinění).
okolnosti vylučující odpovědnost
Překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předpovídala.