Slidy_kalkulacni_propocty_a_metody

zhromadnení, který ríká, že hromadná výroba (napr.
v miliónech kusu za rok) je nejlevnejší.
Príklad 9.: Zarízení automatizované výroby stálo 5 miliónu Kc. Spotreba
materiálu na jeden výrobek ciní 5,- Kc a mzda výrobního delníka na výrobu
tohoto produktu delá 3,- Kc. Predpokládáme variabilne výrobu 5 000 kusu, 1
miliónu kusu a 5 miliónu kusu výrobku. Úkolem je spocítat fixní, variabilní a
celkové náklady na 1 kus pri výrobe rozdílného množství výrobku.
Rešení:
Jestliže vyrábíme za urcité období 5 000 kusu, ciní náklady:
8 - Kc
,
fixní náklady na 1 kus
variabilní náklady na 1 kus
Celkové náklady na 1 kus
5 000 000
--------------= 1 000 - Kc
,
5000
5+3=
1 008,- Kc
Taková výroba by byla zjevne príliš drahá. Proto musíme podstatne zvýšit
výrobní možnosti, napr. na 1 milión kusu. Pak náklady na 1 kus výrazne
klesnou:
5 000 000
fixní náklady na 1 kus
variabilní náklady na 1 kus
Celkové náklady na 1 kus
1 000 000
5+3=
5 - Kc
,
8 - Kc
,
13,- Kc
Ideální by bylo zvýšit výrobu na 5 000 000 kusu, nebot potom by náklady
klesly na 1 + 8 = 9,- Kc:
Je zrejmé, že pokles fixních nákladu je velmi prudký, zejména zpocátku,
což ukazuje i následující graf císlo 6.
8
Graf c. 6.:Zákon zhromadnení (pokles fIXních nákladu na 1 kus)
Náklady
na 1 kus
1 008
13
9
8
o
A (náklady pri výrobe 5 000 kusu)
Celkové náklady na 1 kus
(fixní + variabilní)
Variabilní náklady na 1 kus
5 tis. 1 mil. 5 mil.
kusy
b) Metoda kalkulace neúplných nákladu (metoda variabilních nákladu cili
metoda príspevku na úhradu) - spocívá v tom, že se na výrobky zjištují
pouze náklady variabilní. Z fixních nákladu se pak na výrobek uplatnuje jen
ta cást, kterou produkt cenove a nákladove "unese". Tato metoda ve
vyspelých podnicích nahradila drívejší používání kalkulace prirážkové ci
absorpcní.
Predchozí kalkulacní metody byly založeny na tom, že kalkulace mela
tzv. absorpcní charakter (kalkulace absorpcní). Pri takové kalkulaci se na
kalkulacní jednici rozpocítávají všechny režijní náklady, takže na jednici pak
známe její úplné náklady. Avšak každé rozpocítávání režie podle nejaké
základny muže být nespolehlivé, a náklady na kalkulacní jednici, a tedy i cena
výkonu, muže být nesprávná. Muže vést až ke zcela špatným rozhodnutím o
tom, který výrobek (prípadne službu) vyradit z podnikové cim10sti a jaký tam
ponechat nebo jeho produkci dokonce zvýšit.
9
Známe-li variabilní náklady na všechny typy výrobku, které vyrábíme, a
fixní náklady jen za podnik jako celek, mužeme s výhodou využít velmi úcinné
metody tzv. príspevku na úhradu. Presne jde o zjištování príspevku na úhradu
fixních nákladu a zisku, který mužeme zjistit u každého typu výrobku.
Základem je presná znalost variabilních nákladu na výrobek, na níž je tato
metoda založena - proto se též oznacuje jako metoda variabilních nákladu.
Základní myšlenka je následující: není duležité, kolik který výrobek
prináší zisku, nýbrž to, aby alespon prispel predevším na úhradu fixních
nákladu. Možná že nekterý výrobek je duležitý z hlediska udržení trhu nebo
z hlediska komplexní nabídky, apod. V tom prípade stací, prispívá-li na úhradu
celkových fixních nákladu, tedy celkové fixní režie.
Príklad 10.:
Výrobky
Dáno z evidence:
Prímý materiál
Prímé mzdy
Variabilní režijní náklady
Celkové variabilní náklady
Prodejní cena
Vypocteno:
Príspevek na úhradu fiXníCh}
nákladu a zisku na kus
u jednotlivých výrobku
Dáno v evidenci:
Prodáno výrobku (v kusech)
Vypocteno:
Príspevek na úhradu fixních }
nákladu a zisku celkem
u jednotlivých výrobku
A
BC
0,25
0,500,834
0,25
0,1751,166
0,425
0,2752,208
0,925
0,9504,208
1,250
1,2006,000
0,325 (2.)
0,250.) 1,762 (1.)
(1,250 - 0,925)
(1,200 - 0,950)(6,000 - 4,208)
60 000
150 00018 000
19 500
37 50032 500
(60000 x 0,325)
(150 x 0,250)(18 l,792)
'----------------...,.-----------------'
Celkový príspevek na úhradu (soucet)
Minus fixní režijní náklady (dány z evidence)
Zisk bežného období
10
89 250
- 77 250
12 000
Z hlediska príspevku na úhradu najeden kus nám vychází:
- nejlepší výrobek je C,
- nejhorší výrobek je B.
Z hlediska prirážkové kalkulace (výpoctem vyšel celkový zisk na jednotlivé
produkce takto: A = 716, B = 1 253, C = 10037), nám vychází:
- nejlepší výrobek je opet C,
- nejhorší výrobek je tentokrát A.
Rozdíl je zde v hodnocení výrobku A a B, kdy podle metody variabilních
nákladu prináší výrobek A vetší príspevek na úhradu než výrobek B.
Duležité u metody variabilních nákladu je rozhodování na základe
presnejšího prirazení vetšího objemu nákladu na výrobek, a tedy i presnejších
podkladu pri rozhodování:
- U metody prirážkové kalkulace rozhodujeme jen na základe prímých nákladu
a zejména prímých mezd, ponevadž celou režii již pak rozdelujeme podle
techto prímých mezd.
- U metody variabilních nákladu rozhodujeme na základe vetšího objemu
nákladu na výrobek, totiž prímého materiálu, prímých mezd a variabilních
režijních nákladu, tedy na základe celých variabilních nákladu.
c) Metoda standardních nákladu - propocítáváme pri ní náklady smerem do
budoucna a pozdeji je srovnáváme se skutecností. Vzniklé odchylky se
analyzují podle príciny vzniku a podle zodpovednosti za ne, ale také
z hlediska využití kapacity jednotlivých výrobních faktoru (v oblasti
materiálu, v oblasti mezd, v oblasti režie).
d) Metoda kalkulace výrobní ceny jako nástroj tvorby režijních paušálu - je
založena na presném sledování prímých nákladu (materiálových a
mzdových), doplneném správným propoctem nákladu na jednotlivé výrobky
(pri pruchodu ruznými výrobními útvary), pricemž tento rozpocet presne
rozlišuje tzv. pevnou (fixní) a promenlivou (variabilní) režii.
e) Kalkulace úplných nákladu: absorpcní kalkulace pomocí transformacních
tabulek - východiskem je úvaha, že ve výrobe dochází k premene, tj.
transformaci nákladu vstupních ve výstupní (schéma XIV).
Nákladové vstupy (druhové clenení nákladu): prímý (hlavní) materiál
jednicový, pomocný materiál režijní, mzdy jednicové a režijní, odpisy
(opotrebení) drobného ~nvesticního majetku.
Nákladové výstupy (kalkulacní clenení nákladu): prímý materiál, prímé mzdy,
výrobní režie, správní režie.
11