Sajdy_odjinud

, a zkoumá vzájemné vztahy ve vývoji těchto veličin Vztah makroekonomie a mikroekonomie rozlišení ekonomie na mikroekonomii a makroekonomii – r. 1933 (R. Frisch);
platí vzájemný vztah (nelze je oddělit);
makroekonomický rámec fungování mikroekonomických procesů
mikroekonomické základy (fundace) makroekonomie
Základní oblasti problémů ekonomiky, na které makroekonomie hledá odpovědi: jak podnítit zvýšení výkonnosti ekonomiky, jaké jsou faktory ekonomického růstu...
jak snížit nezaměstnanost, jaké jsou příčiny jejího vzniku...
jak vzniká inflace, jaké jsou její příčiny a dopady na hospodářství...
otázka vstupu státu do hospodářství – makroekonomická politika státu...
1. Měření výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy výstup (výkon) ekonomiky je tokovou veličinou (na rozdíl od stavové veličiny), měří se za určité časové období;
HDP (hrubý domácí produkt) x HNP (hrubý národní produkt);
čistý příjem z majetku v zahraničí: NPI;
PRODUKT /domácí produkt (DP): vymezen jako tržní hodnota finální produkce za určité časové období – oceněná produkce!!!, nepočítáme do něj čistě peněžní transakce – např. obchody s CP, nepočítáme převody již existujícího majetku...
DŮCHOD /národní důchod (NI): příjmy domácností – odměna za služby VF v jejich vlastnictví;
nominální produkt x reálný produkt;
(nominální veličiny x reálné veličiny);
skutečný produkt x potenciální produkt;
hrubý národní produkt (HNP) x čistý národní produkt (NNP);
národní důchod (NI) x osobní důchod (PI);
osobní důchod (PI) x disponibilní důchod (YD, DI);
čistý ekonomický blahobyt (čisté ekonomické bohatství);
„Net Economic Welfare“ - NEW V HDP není zachyceno: netržní statky;
kvalita statků a služeb;
hodnota volného času;
škody na životním prostředí;
podzemní (šedá, černá) ekonomika Metodika výpočtu HDP ČR - ČSÚ Souhrn hodnot přidaných zpracováním ve všech odvětvích v činnostech považovaných v systému národního účetnictví za produktivní (tj. včetně služeb tržních i netržních). Jedná se o propočet v kupních cenách, za které jsou realizovány tržní výkony (tzn. včetně daní z produktů a bez dotací na produkty). U netržních služeb je přidaná hodnota vyjádřena jako souhrn náhrad zaměstnancům a spotřeby fixního kapitálu.
Zdroj: http://www.czso.cz
Zdroj:
ČSÚ, http://www.czso.cz; MF, http://www.mfcr.cz. 4,7 4,7 3,2 1,5 3,1 3,3 Růst reálného HDP v % 1862 1774 1692 1642 1618 1576 HDP ve stálých cenách v mld Kč (s. c. roku 1995) – 2768 2556 2415 2315 2150 HDP v běžných cenách v mld Kč 2005 P 2004 2003 2002 2001 2000 HDP ČR HDP (v tržních cenách) EN G I + amortizace K
+ nepřímé daně
(- subvence) součet hodnot přidaných zpracováním (přidaná hodnota sektorů: primárního, sekundárního a terciárního) mzdy, zisky, renty, úroky…
(= čistý domácí produkt v cenách VF neboli národní důchod, NI) C Výrobní metoda Důchodová metoda Výdajová metoda 2. Ekonomická rovnováha co znamená pojem „rovnováha“;
vymezení AD a AS (faktor času u AS: rozlišení SAS a LAS);
model AS/AD;
klasický x keynesiánský model pojetí rovnováhy; odlišné předpoklady týkající se:
cenové pružnosti (včetně cen VF);
mechanismu utváření rovnováhy na trhu kapitálu, kde hraje roli mechanismus přeměny úspor v investice (S = I)
Klasický model pojetí rovnováhy historicky starší (konzervativní proud, neoklasické tradice, liberální ekonomie);
ekonomika je vnitřně stabilní systém;
pružné ceny na trhu produkce a na trhu výrobních faktorů;
na trhu kapitálu platí: I = f (i), S = f (i) a úroková míra vyčišťuje trh, I = S;
ekonomika operuje na úrovni potenciálního produktu, který je jejím gravitačním centrem;
Kapitálový trh v klasickém modelu i I, S S I I = S iE E S < I i1 Makroekonomická rovnováha v klasickém modelu P Q (Y) Q* AD SAS LAS E PE Keynesiánský model pojetí rovnováhy historicky mladší pojetí;
ekonomika je systém vnitřně nestabilní;
omezená pružnost cen na trhu produkce a na trhu VF (rigidní mzdy směrem dolů, existence nedokonalé konkurence, státem regulované ceny);
na trhu kapitálu platí: I = f (MEC, i, očekávání) a S = f (DI), poruchy v mechanismu přeměny úspor v investice;
ekonomika operuje pod úrovní potenciálního produktu, nerovnováha kapitálového trhu se přenáší přes „investiční multiplikátor“ na ostatní trhy…
Kapitálový trh v keynesiánském modelu i S, I S I I´ E ? iE Makroekonomická rovnováha v keynesiánském modelu P Q (Y, HDP) LAS Y* SAS AD Ys < E PE Neokeynesiánský kompromis v současnosti je akceptován tvar SAS jako pružné rostoucí křivky, která se po překročení úrovně potenciálního produktu (Y*) stává nepružnou;
vlevo od úrovně potenciálního produktu rozlišujeme tzv. keynesiánské pole (vysoká pružnost SAS);
vpravo od úrovně potenciálního produktu rozlišujeme tzv. klasické pole (SAS je nepružná).
Model multiplikátoru neokeynesiánský model;
jednoduchý investiční multiplikátor: (uvažujeme dvousektorový model ekonomiky, kdy AD = C + I):
k = 1/(1 – mpc) = 1/mps
mpc = mezní sklon ke spotřebě;
mpc + mps = 1;
multiplikátor „k“ vyjadřuje: jak (kolikrát) se změní důchod (Y), pokud se změní investiční výdaje (I) o jednotku
ΔY = k . Δ I Určení rovnovážné produkce v modelu multiplikátoru (horní graf) a určení rovnovážné produkce pomocí úspor a investic (dolní graf) AS(Y) = AD Y = DI Y = DI AD I, S AD = C + I E 45° C = Ca + mpc.(DI) S = - Ca + mps.(DI) - Ca I E Y0 Y0 Y* Y0 = AD
AD = C + I
Y0 = DI = C + S
DI – C = AD – C
S = I 0 AS(Y) = AD Y = DI Y AD P AD´ = C + I + ΔI E 45° AD = C + I Y1 Y1 Y* Multiplikační efekt přírůstku investic v modelu multiplikátoru Ca + I ΔI LAS Y* SAS Y2 Y2 AD AD´ E´ ΔY 1 1 - mpc k = Δ Y = k. ΔI ΔY = mpc. ΔY + ΔI
Zvýšení Y o indukovanou (vyvolanou) spotřebu. E E´ P1 P2 3. Ekonomický růst a hospodářské cykly ekonomický růst a tempo růstu reálného HDP, růst HDP;
ekonomická síla a ekonomická úroveň země;
tempo růstu HDP (G) a koeficient růstu HDP (g);
extenzivní x intenzivní faktory růstu;
ekonomický růst a cenová stabilita (nestabilita)
P Y LAS Y* AD AD´ SAS E E´ Pokles AD Y´ P P´ Y Λ P Klasická recese P Y LAS Y* AD SAS E E´ Pokles SAS Y´ P P´ Y Λ P SAS´ Slumpflace Hospodářské cykly kolísání skutečného produktu kolem potenciálního produktu;
dvě základní tendence hospodářského cyklu: kontrakce a expanze;
body zvratu: vrchol a sedlo;
fáze hospodářského cyklu;
jeden hospodářský cyklus a perioda cyklu;
tři základní typy cyklů (dle periody):
dlouhodobé Kondratěvovy vlny, Kuznetsovy cykly;
střednědobé Juglarovy cykly;
krátkodobé Kitchinovy cykly
t Ys,
Y* trend, Y* Ys GAP = mezera výstupu vrchol sedlo obnova, zotavení, oživení recese expanze boom, konjunktura, rozmach Průběh hospodářského cyklu Spojitost mezi výkyvy ekonomiky a mírou nezaměstnanosti Arthur M. Okun (1928 – 1980): zkoumal vztah mezi výkyvy reálného produktu a mírou nezaměstnanosti v americké ekonomice, využíval data od druhé světové války do r. 1960;
„Okunův zákon“
Δu = - ˝ (ΔHDPR – 3 %)
„...jedna z nejvíce věrohodných empirických zákonitostí makroekonomie...“ (J. Tobin) Princip multiplikátoru a princip akcelerátoru Princip multiplikátoru:
ΔY = k . ΔI
růst investic růst důchodu;
k = investiční multiplikátor
Princip akcelerátoru:
Iv = a . ΔY
růst důchodu růst investic
a = akcelerační koeficient;
Iv = vyvolané (indukované) investice, závisí na realizovaném důchodu
Pomocí principu multiplikátoru a akcelerátoru můžeme vysvětlit cyklické kolísání ekonomiky.
4. Peníze a poptávka po penězích peníze – všeobecně přijímaný ekvivalent směny, „platební prostředek“, nejlikvidnější forma aktiv...
vznik a vývoj peněz;
tři hlavní funkce peněz:
transakční prostředek;
zúčtovací jednotka;
uchovatel hodnoty peněžní systémy vázané na zlato:
čistý zlatý standard;
standard zlatého slitku;
standard zlaté devizy;
současné peníze jsou nekryté, s nuceným oběhem; peníze jsou přijímány proto, že jsou zákonem předepsaným platidlem;
základní formy současných peněz:
mince;
bankovky;
depozitní peníze (bankovní, žirové, účetní) Peněžní agregáty ČNB definuje:
Agregát M0: oběživo;
Agregát M1: M0 + vklady na viděnou;
Agregát M2: M1 + quasipeníze (= termínované vklady, vkladové certifikáty, depozitní směnky a ostatní dluhopisy, vklady rezidentů v cizí měně);
Agregát L: M2 + státní pokladniční poukázky, poukázky ČNB, poukázky FNM v portfoliu domácích nebankovních subjektů.
rozlišení peněžních agregátů není ve všech zemích stejné;
vymezuje se rozměr peněžní zásoby – peněz, které ekonomické subjekty skutečně drží a které ovlivňují chování tržních subjektů a tedy i průběh hospodářských dějů;
sledováním škály peněžních agregátů a úrokových sazeb může monetární politika reagovat rychleji a přiměřeně na nepříznivé ekonomické šoky – události; Poptávka po penězích vyjadřuje množství peněz, které při dané ceně (úrokové míře) jsou ekonomické subjekty ochotny držet;
poptávané množství peněz se nemusí rovnat nabízenému množství peněz;
teorie preference likvidity
motivy držby peněz:
transakční motiv;
opatrnostní motiv;
spekulační motiv. Keynesova funkce poptávky po penězích
transakční poptávka po penězích + spekulační poptávka po penězích L = k.Y – h.i
L = M/P i L L L = poptávka po reálných peněžních zůstatcích;
k = citlivost L na změnu reálného důchodu (Y);
h = citlivost L na změnu úrokové míry (i) L´ při Y i1 i2 L1 L2 Rovnice směny
P . Y = M . V
P = průměrná cenová hladina;
Y = reálný HDP;
M = množství nominálních peněz v oběhu;
V = rychlost obratu peněžní jednotky;
předchůdce kvantitativní teorie peněz:
David Hume (1711 – 1776);
autor analýzy klasické kvantitativní teorie peněz (tzv. transakční varianty): Irving Fisher (am. ekonom, 1867 – 1947); začíná jednoduchou analýzou, že každá transakce má jednak kupujícího, jednak prodávajícího;
hodnota (objem) všech prodejů v ekonomice se rovná hodnotě všech nákupů (S = D);
rychlost obratu peněžní jednotky je dána zvyklostmi placení a technologií placení ve společnosti – je stabilní veličinou;
peněžní zásoba je daná, kontroluje ji centrální banka;
objem všech transakcí (prodejů) je daný a konstantní, ekonomika se nachází na úrovní potenciálního produktu;
cenová úroveň je přímo úměrná peněžní zásobě v ekonomice
později reformulace kvantitativní teorie peněz Konec 1. části