Otazky_ke_zkousce_2008

mají pro činnost systému význam
Příklad: řízení zásob??? Udržování určité požadované hladiny zásob v čase t a v závislosti na odbytu (očekávaný vstup), ale také zohledňující nahodilé jevy (přírodní pohromy, zmetkovitost atp.)
Otevřené a uzavřené řízení. Princip zpětné vazby a její funkce v systému.
zpětné vazby (feedback) – zařazovány do systému proto, aby bylo možné přenášet informace, nezbytné k regulaci systému (k udržování dynamické stability systému)
monitorování x řízení systému – při monitorování získáváme relevantní informace o stavu systému bez současného působení na systém; při řízení působíme na systém
toto působení zahrnuje monitorování, projektování struktury a chování systému a jeho následné ovlivňování ve zvolených dimenzích
otevřená řízení – chybí zpětná vazba; tok řídících povelů zůstává nepřerušen (nežádoucí činnosti při poruše)
uzavřená řízení – mají zpětnou vazbu mezi řídícím a řízeným systémem
řízení cílové – hledání optimální trajektorie systému směřující k předem stanovenému cíli
řízení stavové – cíl není předem znám, trajektorie vzniká postupně zlepšujícími se stavy systému; je známo pouze kritérium hodnocení dosaženého stavu
Informatika a informace, formalizované pojetí informace, entropie.
informatika – obor lidské činnosti zabývající se vytvářením obrazů o reálném světě – jak obrazy světa vznikají zpracováním, jak jsou zpracovávány, jaké nástroje a metody se k tomu využívají, jak mohou být výsledky získaného poznání využity
teoretická informatika – teorie informace, metodologie zpracování dat a organizace informačních procesů
aplikovaná informatika – zaměřena na účelnou a účinnou komunikaci a využité dat – dílčí procesy jako sběr, přenos, uchovávání, zpracování a v určité míře i vyhodnocování a aplikační zhodnocování dat; technologické aspekty práce s daty
informace – problémová definice (média? – zjednodušené chápání pojmu)
formalizované pojetí informace – informace je míra množství neurčitosti nebo nejistoty o nějakém nahodilém ději, odstraněná realizací tohoto děje
entropie – (Shannon) – míra nejistoty v nahodilém jevu
formalizované pojetí informace je vztaženo k organizovanosti hmoty (energie) a je tedy objektivní, na člověku nezávislé (obdobně i entropie)
Významové pojetí informace, tvorba významových rovin informace.
informace jako data, jimž jejich uživatel v procesu interpretace přisuzuje určitý význam
při významovém pojetí informace – vztažení k účelu, který člověk tvorbou obrazu o světě sleduje
tvorba informace v jednotlivých rovinách:
rovina volby symbolů (znaků)
rovina syntaxe – sestavování znaků do řetězců (sekvencí znaků) – tvorba dat
rovina sémantiky – přiřazování obsahu jednotlivým sekvencím – tvorba zprávy
rovina pragmatiky – přiřazování významu (smyslu) jednotlivým zprávám – tvorba informace
tyto procesy jsou výsledkem myšlení – vytváření konceptuálních modelů světa, jež vychází z fyzikálního světa a jeho lidského poznání
Systém jako poznávaný řád. Pojem chaos a jeho vztah k systémovému myšlení.
řád – takové uspořádání prvků a vazeb systému, které umožňuje předpokládat jeho další chování
poznání určité prostorové, časové či hodnotové části systému nám umožňuje vytvářet správná očekávání, týkající se systému jako celku nebo jeho zbývajících částí (s dostatečně vysokou pravděpodobností správnosti)
tím je umožněna kontrola, řízení chování systému i na základě neúplné znalosti jeho komponent
řád je výsledkem poznání
předpoklad: pokud dokážeme získat přibližné údaje o současném stavu, dostaneme přibližné, nikoliv zcela odlišné, výsledky při odhadu stavu budoucího
řad však nemusí mít charakter zákona ve smyslu objektivní platnosti (jako u fyzikálních zákonů) – dopady pro management
chaos – situace, kdy řád neexistuje – nelze užít rozhodnutí s deterministickou odezvou systému; nerozeznáváme správně řád a proto vybíráme nevhodné modely pro rozhodování
jádro teorie chaosu stojí na myšlence, že vývoj události mohou změnit i malé, zdánlivě nevýznamné události a naopak, že i nahodilé chování se může řídit pevnými pravidly
motýlí efekt – motýl zamává křídly, což na druhé straně zeměkoule způsobí bouři
Lorenz
Deterministický chaos: nepatrná změna výchozího stavu vede k velkým rozdílům ve výsledku (x nahodilý chaos)
To, že jevu nerozumíme, neznamená, že je nahodilý – teorie chaosu dokonce tvrdí, že nic kolem nás není náhodné a že zdánlivý nedostatek řádu je přirozeným výsledkem deterministických procesů
Chaos tedy dle teorie chaosu označuje složité chování, v němž na první pohled nerozeznáváme řád
Systémová dynamika. Rozdíl mezi lineárními a nelineárními systémy. Význam charakteru zpětné vazby pro chování systému. Atraktory. Příklady.
systémová dynamika – metoda pro studium a řízení komplexních zpětnovazebních systémů
zpětná vazba – označení situace, kdy prvek (proměnná) X ovlivňuje jinou proměnnou Y a Y naopak ovlivňuje X prostřednictvím řetězce příčin a důsledků
zohlednění dynamiky systému v čase
lineární systém – ovlivňovány pouze tím, co se stalo v bezprostředně předcházející době a v blízkém okolí; lze studovat jednotlivé části systému v izolaci bez rizika přílišného zkreslení
příklad lineárního systému: ve výrobě – stroj – stálá spotřeba surovin – lze přesně určit dobu objednání surovin a jejich množství bez ohledu na další stroje
nelineární systém – ovlivňován nelokálními vlivy – časově i místně vzdálenými; studium izolovaných částí nevede k pochopení celku; nelineární systémy díky zpětné vazbě prudce zesilují odchylky na vstupu do zcela odlišných hodnot na výstupu; transformace je nespojitá
příklad: reklama (účinky) nebo JIT – opoždění dodávky může znamenat kolaps výrobního procesu
negativní zpětná vazba – v případě nelinearity může zpětná vazba fungovat tak dlouho, dokud porucha nevymizí a systém se automaticky nevrátí do stabilního stavu
pozitivní zpětná vazba – naopak vychýlení zesiluje a může vést až k tomu, že se systém natolik rozkmitá, že dojde k trvalé změně jeho chování
ve většině systémů – několik typů vazeb – výsledek je dán „soutěží“ mezi negativními a pozitivními zpětnými vazbami
atraktory = oblasti přitahování – místo, stav nebo vzorec určitého chování, ke kterému je nelineární systém přitahován
př. Lidské srdce - Srdeční činnost má tendenci fungovat podle určitého vzorce, který však není zcela přesný. Dva srdeční rytmy nejsou nikdy identické. Dokud ale vzorec výkonu srdce zůstává rozumě blízko svému základnímu vzoru (atraktoru), vše je v pořádku. Pokud se ale srdeční činnost příliš odchýlí od tohoto vzorce chování, vzdálí se z dosahu působení atraktoru a chování systému se tak může stát náhle chaotické. Jakoby srdce ztratilo a nebylo schopno znovu najít svůj vzorec chování Výkon srdce se stává vysoce nepředvídatelný.
obdobně na akciových trzích – většina kolísání nemá dopady na ekonomiku, ale při překročení určité meze – může vyvolat hospodářskou krizi atp.
Vlastnosti složitých zpětnovazebních systémů.
citlivost na vstupní podmínky – motýlí efekt – dáno existencí zpětných vazeb – je jich zpravidla více současně, přesná analýza je pak nemožná
skutečnost, že existuje několik úrovní chování nelineárních systémů – jsou období, kdy se systém chová konstantně, ale stačí i malá změna a systém může přejít do vyššího stádia složitosti (tzv. bifurkuje) – v jeho chování se vyskytnou oscilace (s různou periodou)
příklad: spotřeba dodávaných materiálů – pokud by bylo možné úspěšně předpokládat budoucí spotřebu, pak podle toho můžeme vystavovat objednávky; avšak systém se chová tak, že jej nelze zcela předpokládat – deterministický chaos
i když dochází k dalšímu růstu složitosti chování systému, časem se opět dostaví stádium konstantního chování a následně dalších oscilací; stádium se ale zkracuje a chaos se objevuje stále častěji a rychleji
příklad: jediný výrobce – z výrobních kapacit nemůže uspokojit celou poptávku – produkce je v čase konstantní; náhle zrušení bariér – i jiní dodavatele na trhu – snížení tržního podílu – tržby se budou vyvíjet jako u konkurentů – budou kolísat v rámci roku (nealkoholické nápoje – pokles v zimě, nárůst v létě), potom např. pořádání reklamních kampaní – další úroveň chování
pravidelnost intervalů, kdy dochází ke zvýšení složitosti chování systémů (přechod na vyšší úroveň), a tzv. podobnost částí systému celku
Otevřené a uzavřené systémy.Měkké systémy a problémy jejich studia. Ekonomika jako dynamický systém – vlastnosti.
uzavřený systém – izolovaný od okolí (nedochází k výměně energie s okolím), postupem času se u něj díky drobným náhodným chybám (fluktuacím) zvyšuje neuspořádanost (opouští vzorce svého chování a obtížně nalézá nové) – znehodnocuje se a míří ke svému konci
otevřený systém – výměna energie, hmoty či informace s okolím – pak má možnost vyvíjet se směrem k vyšší složitosti a uspořádanosti – ustálení v jiném stavu než byla původní rovnováhy
způsobem vzniku kvalitativně nové struktury v systémech se zabývá synergetika – pojem samoregulace (schopnost blokovat poruchy a nežádoucí hmotné, energické a informační toky)
měkký systém – u sociálních a ekonomických systémů lze rozpoznat strukturu jen obtížně a někdy vůbec ne; jejich nejasné struktury se mění v prostoru a v čase – proto jsou neurčité, měkké a jejich fungování je spojeno s větší nestabilitou
ekonomika jako příklad otevřeného systému:
Otevřeným systémem je např. celá ekonomika: Je schopna vývoje směrem k větší komplexnosti a uspořádanosti, ale to pouze pokud se jí dostává energie z okolí (Slunce). V poměrně dlouhém období se může nacházet v dynamické rovnováze a mít stabilní chování, jehož projevem je např. hospodářský cyklus. Je vystavena vnějším i vnitřním vlivům, které ji soustavně odchylují od zaběhnutého vzorce chování. Díky negativním zpětným vazbám se navrací k rovnováze. V situaci, kdy převládnou pozitivní zpětné vazby, může vést počáteční impuls (válka a jiné politické události, ropné krize apod.) k nestabilitě, tedy krizím, s tím, že jejich výsledkem, bývá nová rovnováha, kvalitativně jiná (viz dlouhodobý extenzivní ekonomický růst světové ekonomiky v 50. a 60. letech 20. století).
Podstata teorie chaosu a její přínosy pro obory ekonomie.
teorie chaosu nám dává k dispozici jen málo nástrojů, jak motýla najít – největší problém
celá řada aktivit manažerů je dlouhodobě zcela neefektivní
teorie dynamiky v ekonomické praxi úspěšnější – rozvoj simulačních metod
Waldrop: podnik je trvale v nerovnováze a musí se přizpůsobovat měnícímu se okolí – musí reagovat svou vnitřní změnou, která ovšem nesmí být příliš rychlá (mohla by se stát neovladatelnou), ani pomalá. Jako cílový stav se uvádí situace, kdy se nacházíme tzv. na okraji chaosu (edge of chaos) – situace výhodná pro adaptabilitu na okolí
Z teorie chaosu pro manažerskou praxi vyplývá, že nic nelze ponechat delší dobu bez povšimnutí nebo v klidu. Stále je potřebné sledovat vnitřní situaci podniku a jeho okolí, zvažovat nejen významné, ale momentálně i nevýznamné faktory, jež mohou mít vliv na budoucí vývoj
Upozorňuje také na to, že podnik není jen mechanismus přeměny vstupů na výstupy – upozornění na podcenění např. sociálních či psychologických faktorů ve fungování podniku
Pojmy model a originál. Systémové modelování a jeho využití. Simulace.
model objektu lze definovat jako systém, který vždy chápeme v souvislosti s objektem, na němž je definován a vzhledem k němuž je zobrazovaný objekt považován za originál
podstatné okolí modelu – důležité nebo významné (z hlediska cíle pozorování)
model objektu je účelově zjednodušeným pohledem konceptora na zkoumaný objekt – dva hlavní důvody zjednodušení:
umožňuje konceptorovi systematicky pozorovat zkoumaný objekt z hledisek, které považuje za účelné a významné, a proto od řady faktorů a vztahů abstrahuje, vědomě je dočasně nebere v úvahu
je poplatné schopnostem a znalostem konceptora rozeznat a popsat vlastnosti a vztahy, s nimiž se v originále setkává
systémové modelování – objekt – originál a jeho okolí nahradíme systémy, které nazveme modely. Pro jeden zkoumaný objekt a jeho okolí tedy můžeme vytvořit teoreticky nekonečně mnoho modelů – na těch pak lze provádět experimenty zaměřené na hlubší poznání vnitřních a vnějších funkčních vlastností modelu a jeho vztahů vzhledem k modelu okolí
na základě toho můžeme usuzovat na charakter vlastností originálů, resp. na charakter vztahů mezi originálem objektu a originálem jeho okolí
zjednodušení však může způsobit zkreslení nebo nepřesnosti – pak musí začít znovu od definice modelu (zahrnout nové faktory)
simulace – výzkumná metoda, jejíž podstata spočívá v tom, že zkoumaný dynamický systém nahradíme jeho simulátorem a s ním provádíme pokusy s cílem získat informaci o původním zkoumaném systému; experimentální způsob analýzy reálného objektu-originálu pomocí simulačního modelu
Typologie systémů (objektů). Příčiny vzniku typologií a jejich využití pro modelování.
zpravidla dle funkce nebo zobrazovaných vlastností originálu
dle povahy fce: materiální a ideální, schematické a symbolické, stochastické a deterministické
Peter Checland: čtyři skupiny:
přirozené systémy – základ okolního světa – podskupiny: systémy živé x neživé; živé vykazují účelné chování – proto jsou často nazývány také účelnými systémy (účelné chování je dáno geneticky); fyzikální a biologické objekty
navrhované (umělé) systémy – uměle vytvořené člověkem s předem daným záměrem – definovány na fyzikálních objektech (např. vodovodní síť, automobil), nebo na abstraktních objektech (soustava rovnic, projekt) – bývají označovány také jako systémy záměrné
systémy lidských aktivit – primární význam pro management – rozhodujícími prvky jsou lidé, kteří tvoří sociálně-kulturní systém – svébytná kategorie, ve které se prolínají systémy přirozené a systémy navrhované
transcendentální systémy – přesahují hranice přesného popisu (definice systému), avšak lze je považovat jako kvalitu vztahů mezi prvky přirozených systémů, systému lidských aktivit a vztahů mezi těmito systémy
Boulding: 9 typů systému
fyzikální systémy – základ všech vyšších systémů, elementární částice hmoty a jejich energetické vztahy
mechanické systémy – stroje, zařízení, struktura prvků
kybernetické systémy – dodávají novou kvalitu – zpětnou vazbu, jsou to uzavřené systémy
otevřené systémy – spojovány s existencí života, nejjednodušší je buňka, základní vlastnost – adaptabilita vůči okolí na úrovni zachování vlastní existence
genetické systémy – složitě strukturované s genetickou informací umožňující reprodukci, schopnost evoluce – podmíněn učením se – výsledkem učením může být změna struktury a chování systému, při čemž systém stále efektivněji využívá energii vynakládanou na tyto změny
živočichové (animální systémy) – vyšší úroveň genetické informace, v jistých mezích mohou okolí aktivně ovlivňovat, aby minimalizovali energii na zachování vlastní existence a následnou evoluci
člověk – psychické vlastnosti – vědomí vlastní existence, schopnost symbolického myšlení a záměrného jednání; vytvářením obrazů vzniká vnitřní individuální svět
sociální systémy – nejvyšší a nejsložitější dosud poznaná úroveň systémů, vznik a existence dána potřebami a zájmy lidí – ti vstupují do vzájemných interakcí
Specifika sociálních systémů. Dvě pojetí podniku podle W.R.Scotta a význam tohoto rozlišení pro management.
podřízení společným cílům, společné hodnoty
skupiny jsou systémy podmíněny potřebami lidí, závislé na ochotě lidí v rámci jejich struktury existovat a uspokojovat některé své potřeby
závislost na efektivitě interakce s okolím ve prospěch všech prvků, zúčasněných na interakci
každý účelově založený sociální systém – složité spojení obou výše uvedených systémů umělých a přirozených
Scott, dvě významná pojetí podniku
podnik jako racionální systém (přesněji subsystém) – prostředek k naplňování zájmů; pojetí podniku z hlediska jeho poslání a cílů směřujících k jeho vlastní existenci, rozvoji atp.; tomu jsou podřízeny všechny systémové komponenty – procesní uspořádání podniku
podnik jako přirozený systém – sociální systém pojímán jako prostředí k uspokojení zájmů
podnik je třeba uvažovat jako celek – systémově jsou cíle podniku zvažovány vždy ve vzájemné relaci záměrů podniku jako prostředku a podniku jako prostředí
moderní manažerské myšlení akcentuje pojetí podniku jako přirozeného systému
Produkt a potenciál – dvě složky bohatství. Užití obou pojmů pro konstrukci modelu podniku. Souvislost úspěšnosti podniku s úrovní jeho organizovanosti. Pojmy relativní a absolutní stupeň komplexnosti podniku v  prostředí. (Kopčaj.A., Řízení proudu změn. Všedním způsobem nevšední rozvoj firmy. Zákonitosti a metody řízení proudu změn. 1999)
produkt a potenciál – vztah mezi kinetickou a potenciální energií
produkt je výsledkem transformace potenciálu
potenciál je důležitý pro dlouhodobou prosperitu, produkt je naléhavý pro okamžité jištění existence
produkt – má podobu výrobku, služby
nejfrekventovanější finalitou produktu jsou peníze
produkt je objektivní složkou bohatství
peníze – 3 kategorie: P1 (peníze netvoří produkt ani potenciál, přesto jsou pro ně nezbytností, protože zabezpečují jejich ochranu – bez nové přidané hodnoty); P2 – peníze sloužící k exploataci potenciálu do produktu (oběžné prostředky); P3 – peníze investované do revitalizace potenciálu (růst potenciálu v budoucích období)
efektivnost využití peněz je podmíněna úrovní potenciálu
potenciál – pravděpodobnost jeho efektivní transformace do produktu nebo naopak jako míra neuspořádanosti (entropie) k potřebám zákazníků či úrovni nejlepších konkurentů
potenciál je také relativní stupeň komplexnosti rozvoje: RSK=pc=1-ec (RSK – relativní stupeň komplexnosti; pc – celková pravděpodobnost úspěšnosti; ec – celková entropie)
potenciál je subjektivní složkou bohatství (x objektivní složka bohatství – ekonomické ohodnocení podniku)
revitalizace podniku – tvorba potenciálu – tvoří proud změn, jehož prostřednictvím do podniku kvalifikovaným způsobem investujeme energii peněz i životní energii lidí s cílem snížit celkovou entropii
následně potenciál transformujeme do produktu, získáváme energii peněz od zákazníků
Prigogine: živé-otevřené systémy ze svého okolí pro svou existenci získávají stále více energie, což způsobuje, že musí do prostředí rozptylovat stále větší množství entropie – růst entropie v prostředí je nutí ke zvyšování jejich stupně komplexnosti – princip trvalého růstu komplexnosti otevřených systémů je základní zákonitostí řízení proudu změn
Relativní stupeň komplexnosti – relativnost rozvoje daného subjektu k úrovni rozvoje jeho konkurentů nebo potřebám zákazníků (x absolutní)
Technický (technologický) subsystém podniku. Pět stupňů technické vyzrálosti managementu a princip jejich stanovení. Průměrný stupeň komplexnosti technického subsystému českého podniku a závěry pro praxi. (Kopčaj,A. Řízení proudu změn. Všedním způsobem nevšední rozvoj firmy. Zákonitosti a metody řízení proudu změn. 1999)
technický subsystém podniku – suma znalostí podnikových procesů; složen ze všech zhmotnělých i nezhmotnělých znalostí procesů, revitalizace potenciálu i jeho exploatace do produktu (marketing, výzkum/vývoj, ekonomika/finance, nákup/skladování, údržba/výroba, logistika/informatika, administrativa/personalistika)
každý proces funguje komplexně – tzn. jako vlastní proces, zároveň umožňující fungování zbylých procesů
ohodnocení procesů (1,0) – průměr hodnot tvoří externí entropii
průměrný český podnik – 0,55; nejhorší 0,65, nejlepší 0,3
5 stupňů technické vyzrálosti podniku: