Mikro_ve_zkratce

řebnými k dosažení
tohoto výstupu. Je definována při daném stavu techniky a technologie. Potom výstup závisí
především na množství výrobních faktorů a jejich kombinaci. Přírůstek celkové produkce
dosažený zvýšením množství některého z výrobních faktorů o jednotku nazveme mezní
produkt. Technologická změna umožňuje ze stejných zdrojů vyprodukovat větší množství
výstupů – posunuje produkční funkci. (obr. str. 84). Mezní produkt se vztahuje k určitému VF
a proto rozlišujeme:
- mezní produkt kapitálu – přírůstek celkového objemu produkce založený na zapojení
dodatečné jednotky kapitálu, aniž by se měnilo množství ostatních VF
- mezní produkt práce – viz. kapitál
- mezní produkt půdy – viz. kapitál
Platí tzv. zákon klesajícího mezního produktu – viz. zákon klesajících výnosů v 1. otázce.
Zvýšení celkového příjmu vyvolaného realizací mezního produktu se nazývá příjem
z mezního produktu – za předpokladu nezměněných cen. I příjem z mezního produktu má
klesající tendenci. Optimální kombinaci VF přestavuje takový poměr mezi výrobními faktory,
při které se mezní produkty výrobních faktorů sobě rovnají. Rozlišujeme 3 časové horizonty
ve vztahu k možnostem rozšiřování výroby:
- velmi krátké období – výrobce není schopen rozšířit nabídku produkce
- krátké období – výrobce je schopen zvyšovat objem produkce tím, že uvádí do chodu
existující nevyužité výrobní kapacity, tzn. že rozsah reakce je omezený.
- dlouhé období – je možno zvyšovat objem produkce zaváděním nových výrobních kapacit
Tentýž výstup je možné dosáhnout různými kombinacemi VF. Nahrazování jednoho faktoru
druhým se nazývá substituce VF. Při omezení pouze na 2 VF: práci a kapitál, leží stejné
výstupy na křivce, která má tvar indiferenční křivky – izokvanta Bod dotyku izokvanty a
rozpočtové linie je bodem rovnováhy firmy. (obr. str. 86)

Analýza nákladů
K výrobě produkce, kterou firma dodává na trh, nakupuje firma VF za které platí – vznikají
náklady. Náklady – peněžní výdaje spojené s výrobou a realizace tržní produkce. Náklady
dělíme do 2 skupin: fixní náklady (FC) – náklady, které se s rozsahem výroby nemění.
V krátkém období je není možno změnit. variabilní náklady (VC) – s rostoucím objemem
výroby vzrůstají. Součtem variabilních a fixních nákladů získáme tzv. celkové náklady (TC).
TC=FC + VC. (obr. str. 88)
11
Důležitou roli hrají průměrné náklady (AC): AC = TC / Q. I u průměrných nákladů
rozlišujeme: fixní složku (AFC) – tyto náklady klesají spolu s rozšiřováním výroby. variabilní
složku (AVC) – nejdříve klesají a od určitého rozsahu produkce rostou. Obdobnou
vývojovou tendenci mají i fixní náklady jako celek. Mezní náklady (MC) - dodatečné náklady
vyvolané zvýšením objemu produkce o jednotku. (vyjadřují cenu každé další jednotky
produkce nebo přírůstek krátkodobých TC): MCn= TCn – TCn-1. Jejich grafickým vyjádřením
je křivka nejdříve klesající a poté rostoucí. (obr. str. 89). Mezní náklady ovlivňují vývoj
variabilních i celkových nákladů a tím se projevují i do nákladů průměrných. Platí: křivka
mezních nákladů protíná křivku průměrných v jejich minimu. V krátkém období po dosažení
rovnosti MC = AC (bod protnutí křivek MC a AC) jsou MC vyšší než průměrné a dochází ke
zdražování výroby. V dostatečně dlouhém období může firma využívat dodatečné VF.
Investiční aktivita umožňuje udržet, případně snížit MC. Nové investice znamenají posun
k novým směrem doprava posunutým křivkám mezních a průměrných nákladů.Zdokonalení
se vyjadřuje posunem doprava a dolů. Existuje hranice zdokonalení, po jejímž překročení
není možné dosáhnout růstu výkonu a snižování průměrných nákladů současně. Existuje
obalová křivka, která představuje průměrné náklady z hlediska dlouhého období ACL.. (obr.
str. 91).

6. Chování firmy. Vztah příjmů a nákladů. Pojetí zisku v ekonomii. Rovnováha firmy. Bod
ukončení činnosti?

rovnováha firmy znamená bod kdy je vyrovnán MC a MR a tudíž firma optimalizuje
svoje zisky, firma nevyrábí více než ukazuje tzv. bod vyrovnání,
protože by měla vyšší náklady než příjmy
bod vyrovnání bod ve kterém se MR = MC
bod ukončení činnosti je určen cenou při které se příjmy rovnají variabilním nákladům, MC =
AVC
výrobní efektivnost je když je ekonomika organizována způsobem, při kterém výrobci
vyrábí efektivněji (minimalizují AC na výrobu) a současně poskytuje
spotřebitelům nejvyšší možnou kombinaci komodit při daných zdrojích
a technologii
alokační efektivnost jsouli zdroje a výstupy ekonomiky použity způsobem, že neexistuje
realokace zdrojů, po které by některý subjekt dosahoval vyššího užitku,
aniž by se snížil užitek jiného
paretovo optimum v podmínkách alokační efektivnosti se může zvýšit užitek jedné osoby
jedině za cenu snížení užitku někoho jiného
spotřebitelský přebytek plocha zobrazující rozdíl mezi poptávkovou křivkou (vyjadřující cenu,
ketrou jsou spotřebitelé při daných množstvích ochotni platit) a
skutečně placenou cenou, v bodě rovnováhy je maximalizován

Vztah příjmů a nákladů
Za realizované zboží a služby pobírá firma příjem. Celkový příjem (TR) jsou veškeré
peněžní příjmy (tržby), které firma získá za realizovanou produkci. TR = P (cena) x Q
(množství). Pokud se cena nemění, pak celkový příjem roste s rostoucím objemem
realizované produkce. Pro každý objem realizované produkce a příslušné tržní ceny můžeme
vyjádřit rozdíl mezi celkovým příjmem a celkovými náklady – zisk (TR – TC). Dvojí pojetí
zisku v ekonomii:
- účetní zisk – vychází z nákladů v účetních knihách, které podnikatel skutečně vynaložil.
- čistý ekonomický zisk – podnikatel může vynakládat náklady vyšší než jsou náklady
účetně vedené (používání VF ve vlastnictví, za které neplatí – implicitní náklady
alternativního použití VF). Čistý ekonomický zisk = účetní zisk – implicitní náklady. (obr. str.
92).

Rovnováha firmy
12
Tentýž výstup je možné dosáhnout různými kombinacemi VF. Nahrazování jednoho faktoru
druhým se nazývá substituce VF. Při omezení pouze na 2 VF: práci a kapitál, leží stejné
výstupy na křivce, která má tvar indiferenční křivky – izokvanta Bod dotyku izokvanty a
rozpočtové linie je bodem rovnováhy firmy. Vzhledem k tomu, že se výrobní faktory
nakupují za ceny, vstupují do rozhodování rozpočtová omezení (konstruujeme podobně jako
linii příjmu spotřebitele a označujeme termínem izokosta). I v tomto případě je bod dotyku
rozpočtové linie a izokvanty bodem rovnováhy, tentokrát však firmy. (obr. str. 86).

Rovnováha firmy na DOKO trhu
Snahou firmy je maximalizovat zisk, ale při tom platí , že každá další jednotka produkce má
vyšší mezní náklad a přitom mezní příjem z každé další jednotky zůstává stejný. Dokud platí
že MR je větší než MC, může firma zvyšováním rozsahu produkce vylepšovat vztah mezi
cel. Náklady a příjmem - každá další jednotka přináší přebytek příjmu nad náklady spojenými
s výrobou. Bod E je bodem rovnováhy firmy. Při rozsahu produkce qe dosahuje firma
rovnost MR=MC.(vyšší produkce než qe není přijatelná-vyšší náklady než je příjem)pod tímto
pojmem rozumíme, bod kdy firma maximalizuje svůj zisk. (obr. str. 98). Bod ukončení
činnosti - AVC=MC=P - Cenou, při které příjmy rovnají variabilním nákladům, je určen bod
ukončení firmy (U). Pokud jsou P vyšší než variabilní náklady - firma vyrábí rozsah
produkce odpovídající příslušné úrovni mezních nákladů. Pokud bude P nižší než variabilní
náklady - firma nebude vyrábět. Variabilní složka představuje v rozhodovacím procesu firmy
významnou hranici.


Tozn. že nabídku firmy představuje
rostoucí část křivky MC, která začíná
v bodě U.







7. Nabídka firmy v podmínkách dokonalé konkurence. Definice dokonalé konkurence.
Odvození nabídkové křivky. Reakce firmy na změnu tržní ceny?

rovnováha firmy znamená bod kdy je vyrovnán MC a MR a tudíž firma optimalizuje svoje zisky, firma
nevyrábí více než ukazuje tzv. bod vyrovnání, protože by měla vyšší náklady než
příjmy
bod vyrovnání bod ve kterém se MR = MC
bod ukončení činnosti je určen cenou při které se příjmy rovnají variabilním nákladům, MC = AVC
výrobní efektivnost je když je ekonomika organizována způsobem, při kterém výrobci vyrábí efektivněji
(minimalizují AC na výrobu) a současně poskytuje spotřebitelům nejvyšší možnou
kombinaci komodit při daných zdrojích a technologii
alokační efektivnost jsouli zdroje a výstupy ekonomiky použity způsobem, že neexistuje realokace zdrojů,
po které by některý subjekt dosahoval vyššího užitku, aniž by se snížil užitek jiného
paretovo optimum v podmínkách alokační efektivnosti se může zvýšit užitek jedné osoby jedině za cenu
snížení užitku někoho jiného
spotřebitelský přebytek plocha zobrazující rozdíl mezi poptávkovou křivkou (vyjadřující cenu, ketrou jsou
spotřebitelé při daných množstvích ochotni platit) a skutečně placenou cenou, v bodě
rovnováhy je maximalizován

Definice dokonalé konkurence
- na straně nabídky je velké množství subjekt., z nichž každý zaujímá zanedbatelný podíl
nabídky.
- cena je vůči firmě objektivní (lhostejno jak se utvářela) a její výše se nemění s množstvím
produkce realizovanou firmou na trhu (tedy poptávka po produkci firmy je pružná-tedy
jakýkoliv rozsah produkce prodá za tutéž cenu)
13
- výrobek je dokonalý substitut
- neexistuje bariera pro vstup od odvětví
Růst cel. příjmů je doprovázen rovností MR a AR a které se rovnají P. MR=AR je důležitou
vlastností DOKO trhu.

Odvození nabídkové křivky firmy
Na dokonale konkurenčním trhu musí firma volit takový rozsah výstupu při kterém dojde
k vyrovnání mezních nákladů a mezního příjmu – bod vyrovnání. Nabídková křivka firmy
v DOKO trhu je rostoucí křivka MC (viz ot. č. 6) Celkové náklady se skládají z variabilní a
fixní složky. Fixní náklady firma platí bez ohledu na rozsah výroby. Variabilní náklady
představují v rozhodovacím procesu firmy významnou hranici Pokud cena na trhu klesla a
firma musí omezovat rozsah produkce, přičemž celkový příjem klesl pod úroveň variabilních
nákladů, pak bude firma minimalizovat své ztráty ukončením činnosti.

Reakce firmy na změnu tržní ceny
Cenový vzestup nebo pokles vychýlí firmu z rovnovážné pozice. Vyjdeme-li z daného
rozměru nabídky (S), pak změna ceny na trhu je projevem změny poptávky. Jestliže se
koupěschopná poptávka snižuje, dojde k cenovému poklesu, na který bude nabídka
reagovat omezením nabízeného množství, nižším využíváním výrobních kapacit. Jestliže
dojde ke zvýšení koupěschopné poptávky, bude následovat cenový vzestup, jehož rozměr
je závislý na délce období, ve kterém pohyby sledujeme. (obr. str. 106.) V případě velmi
krátkého období je nabídková křivka nepružná. Množství produkce odpovídající novému
rovnovážnému bodu je stejná. V krátkém období mohou výrobci reagovat na poptávkový
impuls v rámci existujících výrobních kapitálových statků. Nabídka je částečně pružná.
Výsledkem je částečné zvýšení objemu produkce. S přechodem do dlouhého období
umožňují investice rozšířit kapitálové statky. Nabídková křivka je více pružnější.V dlouhém
období dochází k rozšíření produkce a nížšímu cenovému vzestupu.

8. Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu. Rovnováha v krátkém období.
Rovnováha odvětví. Příčiny a důsledky jejího narušení. Efektivnost dokonale konkurenčních
trhů?

Rovnováha v krátkém období – viz rovnováha firmy. (ot. č . 6)

Rovnováha odvětví – příčiny a důsledky jejího narušení
Rovnováha firmy je závislá na rovnováze odvětví jako celku z hlediska dlouhého období.
Tzn. Že firmy v odvětví jsou schopny uspokojit požadavky D a nastala rovnováha tržní S a D.
Postavení výrobců je shodné v tom, že jsou závislí na vývoji tržní situace. Produkují sice
identické statky,ale to nebrání spotřebiteli preferovat jiného výrobce. Tozn. že náklady
výrobců nemusí být stejné.Jestliže platí AC>AR, potom nejméně schopní výrobci (s
vyš.Náklady)nerealizují zisk, resp. Budou ztrátoví. Jestliže však nastane AC P* a nabízí množství Qm < Q* ,
vznikají náklady mrtvé váhy, což jsou části přebytků, které nerealizují
zanikájí v důsledku omezení rozsahu produkce, vyšší cena (monopol)
snižuje přebytek spotřebitele ve prospěch přebytku výrobce
náklady mrtvé váhy jsou části přebytků, které nerealizují zanikájí v důsledku omezení
rozsahu produkce
přebytek spotřebitele výhoda, která vzniká na trhu spotřebiteli, on je ochoten zaplatit na trhu
vyšší cenu za menší počet produktů než odpovídá rovnovážnému
bodu, při kterém skutečně dojde k nákupu
přebytek výrobce výhoda výrobce, který je ochoten přijmout nižší cenu za menší počet
nabízených produktů než odpovídá rovnováž. bodu, při kterém se
skutečně realizuje prodej


Definování NEDOKO konkurence - charakteristické znaky:
- Firma vyrábí většinou diferencovaný produkt, případně má výrazný podíl produkce daného
trhu.
- Z toho vyplývá, že firma může ovlivnit tržní cenu daného výrobku, přičemž míra ovlivnění
závisí na formě konkurence.
- Nedokonalá konkurence je tedy trh, na kterém existuje alespoň jeden prodávající (firma),
který může ovlivnit tržní cenu. Další vlastnost je v záporné směrnici křivky poptávky po
produkci firmy.
Stále také o NEDOKO platí:
- rozhodující část nabídky je soustředěna do okruhu několika málo velkých firem
- ostatní firmy odvětví se podřizují tržní a hlavně cenové politice dominantních firem
- firmy usilují o vyčlenění specifické
poptávky po vlastní produkci, vytvoření
individuálního trhu
- na reálném trnu není produkce volně
zastupitelná substituty
- tvorba poptávky neodpovídá
teoretickým předpokladům, člověk
setrvává u značky, setrvačnost
- poptávka pod tlakem reklamy

Příčiny vzniku nedokonale konkurenčních struktur jsou:
1) Nákladové podmínky – ty vedou ke vzniku nedokonalé konkurence v podobě úspor z
rozsahu. Jde o to, že průměrné náklady s růstem výroby klesají (velké firmy vyrábějí levněji a
vytlačují menší výrobce).
2) Bariéry konkurence - vedou k omezení počtu firem v odvětví. (právní restrikce,
diferenciace produktu). Právní restrikce - představují ochranná práva (známky - Coca Cola,
©koda …). Jejich vlastnictví dává majiteli výsadní právo vyrábět daný produkt. Diferenciace
produktu - každý výrobce přichází na trh s produkcí která se liší od produkce jeho
konkurentů.
3) Další faktory - nedostatečné informace tržních subjektů, zásahy státu do tržního
mechanismu, vlastnictví důležitého výrobního faktoru jednou firmou, politické okolnosti.

Příčiny vzniku a základní charakteristika jednotlivých forem NEDOKO
MONOPOL
Je druhou extrémní krajní formou, stejně jako dokonalá konkurence. Konkurence ale není
úplně eliminována. Monopolista nemůže diktovat cenu, je omezen rozměrem koupěschopné
poptávky. Monopol vzniká na základě překážek vstupu jiných firem do odvětví. Monopol je
případ. kdy na straně nabídky je jediný subjekt.
16
OLIGOPOL
Jedná se o nejtypičtější formu nedokonalé konkurence. Jde o výsadu malé skupiny. Jde o
charakteristický znak soudobých trhů, tzn. že rozhodující část produkce dodává několik málo
firem. Vytváří se těmto firmám výsada a pro její udržení jsou vytvářeny bariéry vstupu. Cena
je výsledkem nátlaku vedoucí skupiny. Konkurence se realizuje především necenovou
formou.
MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE
Základem této struktury je: velká skupina výrobců (mnoho malých), z nichž žádný
neovlivňuje celkovou tržní situaci, produkt je diferencovaný, trh se rozpadá na trhy
jednotlivých výrobců (dle kvality, značky…). Vznikají trhy jednotlivých producentů, na nichž
se krátkodobě mohou chovat jako jediní (monopolní) výrobci. Jedná se o nejjemnější formu
NEDOKO.

10. Rovnováha monopolu. Příčiny vzniku. Analýza chování monopolu. Důsledky monopolu
pro efektivnost trhu. Možnosti protimonopolní regulace?

Monopol je protipólem dokonalé konkurence. Výsada, o kterou se opírá monopolní výrobce,
vytváří výhodné předpoklady pro maximalizaci rozdílu mezi celkovým příjmem (TR) a
celkovými náklady (TC), což způsobuje trvalé a ziskové zvýhodnění.Monopolní firma využívá
překážek vstupu do odvětví a celkově svojí činností stimuluje stabilizaci tržních poměrů,
včetně cen. V podmínkách NEDOKO je firma svým chováním schopna měnit tržní situaci,
mezní příjem (MR) je klesající a současně platí, že průměrný příjem (AR) také klesá
s rostoucím objemem realizované produkce.
Základní předpoklady: 1) existence jediného výrobce, 2) diferenciace produktu, 3) bariéry
vstupu jiných firem do odvětví. Protože monopol je jediným výrobcem daného zboží, křivky
individuální a tržní nabídky jsou totožné. Stejně poptávka po produkci jedné firmy je stejná s
poptávkou v odvětví, proto individuální poptávková křivka splývá s tržní poptávkovou křivkou.
Rovnováha monopolu
Na rozdíl od dokonalé konkurence, v nedokonalé konkurenci individuální poptávková křivka
klesá, křivka mezních příjmů (MR) klesá rychleji než křivka poptávky.
Objem výroby při němž monopol
maximalizuje zisk je Qm, protože
zde platí MR=MC.Rozměr
koupěschopné poptávky
umožňuje, aby toto množství bylo
realizováno za cenu PM, která je
vyšší než průměrné náklady
produkce Qm.(jejich výši
odpovídá bod A a cena PA).
Obdelník (zisk) je rozměr zisku,
který realizuje monopol navíc, při
prodeji produkce Qm. Díky tomu
je zabezpečena tržní síla
monopolu, který má pozici cenového tvůrce.(firma v DOKO je cenovým příjemcem).
Platí: Monopol má tendenci omezovat rozsah produkce (nabídky) - vyrábí menší rozsah než
je možné realizovat s min. náklady na jednotku produkce - tomu odpovídá průsečík MC a AC
(vyrábí s vyššími náklady). Rozsah výroby je menší, než odpovídá maximalizaci užitku
spotřebitelů (odpovídá průsečíků MC a D) - má tendenci omezovat rozsah nabídky a tím
omezuje spotřebu. Jakémukoliv omezení výroby zákonitě odpovídá vyšší cena (jsou
realizovány ceny vyšší než v DOKO). V podmínkách monopolu neexistuje nabídková
křivka, protože neexistuje vztah mezi cenou a množstvím. Mezi cenou a množstvím není
jednoznačný vztah. Monopolní síla je schopnost stanovit cenu vyšší než mezní náklady
(P>MC).
Neefektivnost monopolu: jelikož monopolní síla má možnost stanovit cenu nad úrovní
mezních nákladů, způsobuje, že z hlediska společnosti monopol nevyrábí efektivně –
17
výrobní neefektivnost. Není veden tržním mechanismem k optimálnímu využití
společenských zdrojů. Některé potenciální přínosy ze směny nejsou realizovány a část
zdrojů společnosti zůstává nevyužita. Alokační neefektivnost – podmínkou je vyrovnání
mezních nákladů s prostředky, které jsou kupující ochotni vydat na koupi dodatečné jednotky
produkce. Důsledkem je vznik nákladů mrtvé váhy, což jsou části přebytků, které se
nerealizují (zanikají) v důsledku omezení rozsahu produkce. Přebytek spotřebitele – rozdíl
mezi prostředky, které by spotřebitelé byli ochotni vydat a kolik skutečně vydají. Přebytek
výrobce – rozdíl mezi částkou, za kterou by výrobci byli ochotni prodat a částkou za kterou
skutečně prodávají.

Regulace monopolu
Neefektivnost monopolu si
vynucuje usměrňování
činnosti monopolu
pomocí těchto nástrojů:
1) zákonné normy -
zakazují určité chování
firem na trhu, omezují
různými způsoby sílu
monopolu
2) daňová politika
3) možnost vstupu státu
do podnikání v daném
odvětví
4) využívání tržního prostředí k regulaci monopolu a to stimulací konkurenčního
prostředí nebo cenovou regulací (při regulované